Menu

Články

Asistovaná reprodukce u single osob a homosexuálních párů

ČlánkyObčanské právodoc. PhDr. Ing. Hana Konečná, Ph.D.21.02.2018
doc. PhDr. Ing. Hana Konečná, Ph.D.21.02.2018

Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR v posledních měsících opakovaně informuje veřejnost o svém záměru zpřístupnit asistovanou reprodukci (ART) osobám bez partnera. Zdůvodňuje to lidskými právy a demografickou situací. Článek je analýzou vyslovených důvodů a možných konsekvencí.

Úvod

Bývalá ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová sdělila na tiskové konferenci dne 7. 7. 2016,[1] že má v úmyslu prosadit změny zákonů regulujících asistovanou reprodukci (ART) tak, aby k proceduře měly přístup osamělé ženy. Záměr potvrdila ředitelka odboru rodinné politiky Jana Maláčová v odpovědi na dopis neziskové organizace Adam Česká republika, z. s.: „Záměrem MPSV je v součinnosti s ostatními dotčenými resorty a odborníky diskutovat a podílet se na přípravě změn v zákoně č. 373/2011 Sb. o specifických zdravotních službách, a v zákoně č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, […] jejichž cílem je zvýšení dostupnosti a přizpůsobení asistované reprodukce současným potřebám rodičů.“[2]

Takové diskuse jsou časté téměř v celém světě, snad s výjimkou muslimských zemí. Z evropských zemí zákon neodpírá přístup osamělým ženám např. ve Velké Británii, Španělsku, Dánsku a Belgii.

Tento text je analýzou vládního záměru, opírat se v něm budu o tyto své předchozí analýzy publikované v Časopise zdravotnického práva a bioetiky: KONEČNÁ, H. Asistovaná reprodukce a věk. Část I.: Věkové limity a počty cyklů pro léčbu placenou ze zdravotního pojištění. Journal of Medical Law and Bioethics. 2016, Vol. 6, No. 1, s. 14–33; KONEČNÁ, H. Asistovaná reprodukce a věk. Část II.: Věkové limity pro přístup samoplátců. Journal of Medical Law and Bioethics. 2016, 6, 2, s. 36–54. V prvním ze jmenovaných článků je rozsáhlejší úvod k psychosociálním a etickým otázkám ART, z nějž velmi krátce shrnuji:

  1. Formulace práva na rodinu, často využívaná k obhajobě nelimitovaného přístupu k ART, vznikla v době, kdy nejen že se vůbec nic netušilo o ART, ale nebyla k dispozici ani spolehlivá antikoncepce. Čili v úplně jiném kontextu.
  2. Zdravotní systémy stojí na solidaritě, což ale nijak nezmenšuje význam odpovědnosti jednotlivce za své zdraví a svá rozhodnutí.
  3. Zákony plní především funkci normativní, vyjadřují hodnoty společnosti, sdělují nejen, co je nepřípustné jednání, ale hlavně, co je žádoucí. Zákony také naznačují, co může osoba očekávat či v co doufat, tedy na co má „nárok” a čeho je společnost jako celek „garantem”, za co přebírá odpovědnost.
  4. Je prokázáno, že lidská plodnost se „civilizačně“ (zatím) nesnižuje; katastrofické informace z médií jsou mylné.

1. Oficiální zdůvodnění plánované změny

Jako hlavní důvody pro zákonem regulovaný přístup k ART bývají udávány tyto důvody:

  1. demografický – klesající porodnost (citace ministryně Marksové, uvedené v tisku: „Každou ženu, která se rozhodne mít dítě, bychom měli podpořit“, „U nás se rodí poměrně málo dětí, každé chtěné dítě by mělo být podpořeno“);
  2. lidskoprávní – právo být rodičem („my tady bojujeme o právo každé ženy, která chce mít dítě, aby ho mít mohla“);
  3. gender („ve vyspělé společnosti není přípustné, aby o těle ženy či její léčbě rozhodoval muž“, „aniž by musely mít souhlas nějakého mužského partnera“);
  4. regulace nežádoucího („se pravidla nyní stejně obcházejí“, „ženy volí nedůstojnou a rizikovou cestu k otěhotnění v případě, že partnera nemají“).

V této podkapitole všechny jmenované důvody podrobněji rozeberu. Nebudu se ale zabývat pouze problematikou osamělých žen či nevysloveně k tomu přidaných lesbických párů, ale i osamělými muži a páry homosexuálních mužů. Psychosociální, etická a do jisté míry i právní problematika je totiž v podstatě totožná. Právně se to pak bude lišit pro různé skupiny nestandardních požadavků až po narození dítěte s určováním rodičovství. Nejsem právník, na kvalifikovaný rozbor této problematiky nestačím. Budu proto moc ráda, když na můj článek naváže svou analýzou nějaký právník.

1.1 Demografický argument

Porodnost (TFR, total fertility rate) v ČR je skutečně nízká, podle evropských statistik[3] jsme měli v roce 2013 total fertility rate 1,46, v roce 2014 to bylo 1,53.[4] Liší se TFR v zemích s přístupem osamělých osob a bez přístupu? Příklady zemí s přístupem, čísla za rok 2013:[5] Belgie 1,73; Dánsko 1,67; Velká Británie 1,83. Ovšem ráj ART, Španělsko, má TFR 1,27. Příklady TFR v zemích bez přístupu: Francie 1,98; Irsko 1,96; Švédsko 1,89.

Je v ČR příčinou nízké porodnosti skutečně bezdětnost? Počty bezdětných žen v některých zemích (včetně ČR) ukazuje obr. 1:

Obr. 1: Bezdětnost dvou věkových kohort ve vybraných zemích v souvislosti se vzděláním ženy (low – základní vzdělání, medium – střední vzdělání, high – vyšší vzdělání).[6]

I když podíl bezdětných narůstá, Česká republika má nízkou úroveň bezdětnosti žen. Paradoxně jsou to právě vysokoškolačky, u nichž bezdětnost zůstává na stejné úrovni; nárůst počtu bezdětných žen je především u žen s nižším vzděláním.

Bezdětnost máme nejnižší v Evropě; Francie či Irsko, kde je bezdětnost podstatně častější, mají zároveň podstatně vyšší porodnost. Kde jsou tedy ty chybějící české děti? Demografické analýzy říkají: „Analýza potvrdila dlouhodobou změnu charakteru plodnosti žen v České republice směrem k nižší bezdětnosti, přičemž současně docházelo k výrazné koncentraci na dvě děti. […] V dlouhodobém pohledu se snížily pravděpodobnosti narození třetího a čtvrtého dítěte. […] Zvýšená pravděpodobnost narození prvního dítěte souvisela se snižující se bezdětností. […] Maximální pravděpodobnost mít druhé dítě byla typická pro generace 1949–1955. Pokles pravděpodobnosti mít druhé dítě (a1) byl hlubší než a0, a to z 0,852 (generace 1951) na 0,638 (generace 1970). I když se ještě část druhých dětí může narodit, nelze čekat výraznější vzestup tohoto ukazatele. Zdá se, že právě rozhodnutí o tom nemít druhé dítě dnes určuje hodnotu konečné plodnosti České republiky.“[7]

Analýza ČSÚ dává vzdělání žen do souvislosti s dětmi narozenými uvnitř a mimo manželství: „Výraznou diferenční charakteristikou podílu nelegitimně narozených dětí je nejvyšší ukončené vzdělání ženy. S rostoucí úrovní vzdělání totiž zastoupení živě narozených dětí mimo manželství klesá. V roce 2014 se nejčastěji rodily děti mimo manželství ženám se základním nebo nižším vzděláním (81,2 %).“[8] Demografové zaměření na porodnost se bohužel nezabývají mužskou bezdětností a „porodností“, ovšem dá se předpokládat, že – vzhledem k preferencím žen – bezdětným mužem bude spíš muž ze spodních příček socioekonomického žebříčku.

Hlavním důvodem nepříznivého demografického vývoje v ČR není bezdětnost, ať už nedobrovolná nebo dobrovolná, ale zásadní snižování počtu dětí v rodině. Je nutné připustit, že lidi děti nikoliv mít nemohou, ale stačí jim jedno, maximálně dvě. A výzkumy ukazují,[9] že ani největší podpora ART nemůže chybějící děti nahradit.

Představa o osamělé bezdětné vysokoškolsky vzdělané ženě jako hlavní žadatelce o ART, zachraňující klesající porodnost v ČR, je tedy lichá.

1.2 Lidskoprávní argument

Právo na rodičovství jsem rozebírala v prvním ze svých v Úvodu citovaných článků, zde jen stručně. Článek 16 Všeobecné deklarace lidských práv z roku 1948,[10] obvykle citovaný v souvislosti s „právem na ART“, zní takto: „Muži a ženy, jakmile dosáhnou plnoletosti, mají právo, bez jakéhokoli omezení z důvodů příslušnosti rasové, národnostní nebo náboženské, uzavřít sňatek a založit rodinu. Pokud jde o manželství, mají za jeho trvání i při jeho rozvázání stejná práva. […] Rodina je přirozenou a základní jednotkou společnosti a má nárok na ochranu ze strany společnosti a státu.” Text ale byl formulován v době vzpamatovávání se z hrůz dvou světových válek, kdy navíc nejen že nebyla asistovaná reprodukce, ale nebyla ani spolehlivá antikoncepce (vyjma sexuální abstinence). Je tedy nutné ho v tomto kontextu interpretovat.

Všechny moje analýzy se týkají pouze situací, kdy je nutno využít medicínské technologie; vůbec se nevyjadřuji k rodičovství vzniklému spontánně, každý zásah společnosti do takových situací považuji za mimořádně problematický. Analyzuji pouze to, zda má člověk právo na využití medicínských technologií, a pokud ano, za jakých okolností. Snaha MPSV: „my tady bojujeme o právo každé ženy, která chce mít dítě, aby ho mít mohla“[11] je jistě chvályhodná, ovšem nijak nevytváří právo podstoupit ART. Upozorňuji také na to, že procedury ART pomáhající osamělým a homosexuálním osobám jsou vždy typu „third-party reproduction“, tedy s využitím částí těla další osoby, a je nutné o nich uvažovat vždy v tomto kontextu. Rozebráno to bude víc dále.

1.3 Gender argument

Je procedura ART u osamělé ženy léčbou, u níž není přípustné, aby o ní rozhodoval muž (jakákoliv další osoba)? Ke vzniku dítěte je stále ještě nutná „spolupráce“ ženy a muže; to se už učí děti v mateřské škole. Artificiální gamety jsou sice už ve stádiu vývoje, ale i ty budou tvořeny z lidských tkání a buněk;[12] bude tedy nutný souhlas původce (problematice se do hloubky věnuji v analýze odanonymňování dárcovství gamet,[13] kterou budu v nejbližší době aktualizovat). Jeden ze směrů vývoje umožňuje vytvořit vajíčko i spermii od kohokoliv, tedy i od téže osoby (v tom případě by souhlas další osoby nebyl nutný), ovšem spojení vajíčka a spermie takto vytvořených bude asi nejvíce rizikové, pokud se vůbec vývoj někam posune.[14]

Argumenty pro mateřství osamělých žen typu „ve vyspělé společnosti není přípustné, aby o těle ženy či její léčbě rozhodoval muž“ či „aniž by musely mít souhlas nějakého mužského partnera“[15] jsou tedy přinejmenším neobratně formulované. Pro rodičovství je podmínkou, aby „do těla zasahoval“ někdo druhý; proto naopak nemít „souhlas někoho druhého“ je protiprávní. Jak říká Všeobecná deklarace, „Muži a ženy […] mají právo […] založit rodinu,“ což také znamená, že je k tomu nikdo nemůže nutit, a už vůbec nemůže jejich část těla využívat bez jejich vědomí a jasně vyjádřeného souhlasu.

Gender problematiku jsem podrobněji rozebírala v Analýze z prosince 2015, je to podkapitola 2.5.5 Rovnost pohlaví. Docházím tam k závěru, že s příchodem spolehlivé hormonální antikoncepce je výrazně reprodukčně znevýhodněn muž, a to v obou směrech plánování rodičovství (dítě nemít/dítě mít).

1.4 Argument „regulace nežádoucího“

Obvykle se má za to, že v ČR nemohou single a homosexuální osoby podstoupit ART. Zákon č. 373/2011 Sb., říká (§ 6,1): „Umělé oplodnění lze provést […] na základě písemné žádosti ženy a muže, kteří tuto zdravotní službu hodlají podstoupit společně (dále jen „neplodný pár“).“ V tvrzení však není jediná zmínka o sexuální orientaci či partnerském statusu žadatele, není zde žádný požadavek na trvalost či legitimitu vztahu. Je tedy možné, aby si v ČR osamělá či homosexuální osoba s sebou pro proceduru přivedla osobu ochotnou darovat gametu, případně ženu ochotnou podstoupit těhotenství.

Obecně se ví, že to tak mnozí dělají, ovšem považuje se to za nelegitimní a nežádoucí. Proč se to považuje za špatné, když využití známého dárce („identified“ či „known donation“) je v mnoha zemích běžné (např. Belgie či USA)? I u nás se občas objevují námitky léčených osob, že mají velké problémy přijmout gamety neznámé osoby.[16] Anonymita dárcovství se navíc v některých zemích bere za protiprávní akt, poškozující zájmy dítěte, a přechází se k dárcovství identifikovatelnému („open identity“ či „released identity of donor“) – viz naše analýza odanonymnění dárcovství z roku 2012.

U problematických jednání se při snahách přesvědčit o potřebě regulace často argumentuje tím, že ač jde o jednání nežádoucí, lidi to stejně dělají a dělat budou, čili je nutné nějak ostatní lidi a dokonce i samotné aktéry ochránit před riziky a negativními následky. Tyto důvody jsou v mnoha případech pochopitelné, protože společenské normy se mění a nezbývá než na změny reagovat. Dřív se například děti narozené mimo manželství považovaly za nelegitimní (bastard, levoboček) a byly diskriminovány až kriminalizovány, dnes mají stejná práva jako děti narozené v manželství. Je ale možné šmahem všechno nežádoucí jednání nějak regulovat? Vraždit a krást se bude vždycky, přesto nikoho nenapadne ho regulovat (například nařídit, aby se k vraždě používaly pouze ostré nože, aby oběť tak netrpěla).

Nechceme však provokovat srovnáváním ART u osamělých žen s vraždou; pouze jsme použili pro akcentování diskutovaného principu hodně výrazný příklad; méně morbidním příkladem by mohl být nápad, že pro opilé řidiče postavíme speciální jízdní pruh, aby neohrožovali životy řidičů ukázněných.

Co může přinést explicitní regulace ART u osamělých a homosexuálních osob?



Dále čtěte zde: http://medlawjournal.ilaw.cas.cz/index.php/medlawjournal/article/view/134/122


No 1 (2017): Časopis zdravotnického práva a bioetiky




[1] Citováno např. v Revoluce v umělém oplodnění, stát by ho mohl umožnit ženám bez souhlasu mužů. NOVINKY.CZ [online]. 7. 7. 2016. Dostupné z: <https://www.novinky.cz/domaci/408616-revoluce-v-umelem-oplodneni-stat-by-ho-mohl-umoznit-zenam-bez-souhlasu-muzu.html>.

[2] Dopis z 12. 8. 2016, č. j. 2016/160430-212/1. K dispozici u autorky textu.  

[3] SOBOTKA, T. – ZEMAN, K. – POTANČOKOVÁ, M. – EDER, J. – BRZOZOWSKA, Z. – BEAUJOUAN, É. – MATYSIAK, A. Fertility Datasheet 2015. Vienna Institute of Demography / Wittgenstein Centre for Demography and Global Human Capital (IIASA, VID/ÖAW, WU).

[4] ČSÚ. Vývoj obyvatelstva ČR za 2014. Porodnost. 2015. Dostupné z: <https://www.czso.cz/documents/10180/20554227/1300691504.pdf/7dfba571-e455-4abf-8817-868c72188a1c?version=1.0>.

[5] SOBOTKA, T. – ZEMAN, K. – POTANČOKOVÁ, M. – EDER, J. – BRZOZOWSKA, Z. – BEAUJOUAN, É. – MATYSIAK, A. Fertility Datasheet 2015. Vienna Institute of Demography / Wittgenstein Centre for Demography and Global Human Capital (IIASA, VID/ÖAW, WU).

[6] Ibidem.  

[7] RYCHTAŘÍKOVÁ, J. Změny generační plodnosti v České republice se zaměřením na vzdělání žen. Demografie. 2004, roč. 46, č. 2, s. 77–90.

[8] ČSÚ. Vývoj obyvatelstva ČR za 2014. Porodnost. 2015. Dostupné z: <https://www.czso.cz/documents/10180/20554227/1300691504.pdf/7dfba571-e455-4abf-8817-868c72188a1c?version=1.0>.  

[9] Např. LERIDON, H. Can assisted reproduction technology compensate for the natural decline in fertility with age? A model assessment. Human Reproduction. 2004, 19, s. 1548–1553, nebo CONNOLLY, M. P. – HOORENS, S. – CHAMBERS, G. M. The costs and consequences of assisted reproductive technology: an economic perspective. Human Reproduction Update. 2010, 16, s. 603–613.

[10] Dostupné např. z: <http://www.osn.cz/wp-content/uploads/2015/03/vseobecna-deklarace-lidskych-prav.pdf>.

[11] Revoluce v umělém oplodnění, stát by ho mohl umožnit ženám bez souhlasu mužů. NOVINKY.CZ [online]. 7. 7. 2016. Dostupné z: <https://www.novinky.cz/domaci/408616-revoluce-v-umelem-oplodneni-stat-by-ho-mohl-umoznit-zenam-bez-souhlasu-muzu.html>.

[12] SMAJDOR, A. – CUTAS, D. Artificial Gametes. Nuffield Council on Bioetics. Background paper. 2015, December. Dostupné z: <http://nuffieldbioethics.org/wp-content/uploads/Background-paper-2016-Artificial-gametes.pdf>.  

[13] Analýza zaslaná ministru Hegerovi v prosinci 2012. Dostupné z: <http://www.adamcr.cz/soubory/Analyza_2012_odanonymneni_darcovstvi.pdf>; článek Anonymní dárcovství gamet a anonymní porody: společné psychosociální a etické aspekty. Praktický lékař. 2012, 92, č. 10–12, s. 546–550. Dostupné z: <http://www.prolekare.cz/prakticky-lekar-clanek/anonymni-darcovstvi-gamet-a-anonymni-porody-spolecne-etickopsychosocialni-a-pravni-aspekty-39750>, či monografie O negenetickém rodičovství trochu jinak. Praha: SNRP, 2012. Dostupné z: <http://www.nahradnirodina.cz/files/File/o_negenetickem_rodicovstvi.pdf>.

[14] SMAJDOR, A. – CUTAS, D. Artificial Gametes. Nuffield Council on Bioetics. Background paper. 2015, December. Dostupné z: <http://nuffieldbioethics.org/wp-content/uploads/Background-paper-2016-Artificial-gametes.pdf>.

[15] Revoluce v umělém oplodnění, stát by ho mohl umožnit ženám bez souhlasu mužů. NOVINKY.CZ [online]. 7. 7. 2016. Dostupné z: <https://www.novinky.cz/domaci/408616-revoluce-v-umelem-oplodneni-stat-by-ho-mohl-umoznit-zenam-bez-souhlasu-muzu.html>.

[16] Např. KUBÍČEK, V. Dárcovství spermií z pohledu infertilního otce a fertilní matky, adlatum refero. In: Sympatibulum České společnosti pro sexuální medicínu. Český Krumlov, 27.–28. 5. 2016.  

doc. PhDr. Ing. Hana Konečná, Ph.D.Zdravotně sociální fakulta, Jihočeská univerzita, České Budějovice; Adam Česká republika, z. s.
100%
Hodnocení článku
Pro hodnocení článku musíte býtpřihlášen/a
Přidat komentář
Pro přidání komentáře musíte být přihlášen/a
Tento web využívá cookies pro zajištění funkčnosti webu a získání statistik návštěvnosti webu

Partneři projektu

Všichni partneři