Pojem duševní vlastnictví se objevuje v Úmluvě o zřízení Světové organizace duševního vlastnictví (WIPO) z roku 1967. Tato organizace byla zakládána se záměrem podnítit tvůrčí činnost podporou ochrany duševního vlastnictví v celém světě. K dosažení tohoto cíle Úmluva přispěla iniciativou ke zdokonalení ochrany duševního vlastnictví a k harmonizaci národních zákonodárství. Sídlem této organizace je Ženeva. Podle této Úmluvy se za duševní vlastnictví považují práva:
- k literárním, uměleckým a vědeckým dílům,
- k výkonům výkonných umělců, zvukových záznamů a rozhlasovému vysílání,
- k vynálezům ve všech oblastech lidské činnosti,
- k vědeckým objevům,
- k průmyslovým vzorům a modelům,
- k továrním, obchodním známkám a známkám služeb, jakož i k obchodním jménům a obchodním názvům,
- na ochranu proti nekalé soutěži
- a všechna ostatní práva vztahující se k duševnímu vlastnictví v oblasti průmyslové, vědecké, literární a umělecké.
Práva k literárním, uměleckým a vědeckým dílům se pak označují jako práva autorská a práva k výkonům výkonných umělců, zvukových záznamů a rozhlasovému vysílání jako práva příbuzná k právu autorskému. Práva k vynálezům ve všech oblastech lidské činnosti, k průmyslovým vzorům a modelům, jakož i k továrním, obchodním známkám a známkám služeb, jakož i k obchodním jménům a obchodním názvům se pak označují jako práva průmyslová.
Průmyslovým právem rozumíme tedy především ochranu výsledků technické tvůrčí činnosti (vynálezy a užitné vzory), předměty průmyslového výtvarnictví (průmyslové vzory), jakož i práva na označení (ochranné známky a označení původu) a v neposlední řadě také konstrukční schémata polovodičových výrobků (topografie polovodičových výrobků). Ochrany požívají také pěstitelské činnosti (chráněné odrůdy rostlin).
O poskytování ochrany na vynálezy, průmyslové vzory, užitné vzory, topografie polovodičových výrobků, ochranné známky, zeměpisná označení a označení původu výrobků rozhoduje ve správním řízení Úřad průmyslového vlastnictví, který o těchto předmětech průmyslových práv vede příslušné rejstříky, do kterých zapisuje všechny právně významné skutečnosti týkající se udělené ochrany a poskytnuté licence.
Významným počinem na mezinárodní úrovni pak bylo přijetí směrnice č. 2004/48/ES o vymáhání práv duševního vlastnictví, která byla motivována nutností odstranění rozdílů ve vymáhání práv duševního vlastnictví v jednotlivých členských státech Evropské unie a jako prostředek k odstraňování padělání, pirátství a porušování práv k duševnímu vlastnictví, jakož i potřebou odstranit narušování hospodářské soutěže a vytvořit prostředí podporující inovaci a investice.
Ochrana duševního vlastnictví by měla umožnit vynálezci nebo tvůrci získávat oprávněný zisk ze svého vynálezu nebo ze svého díla, umožnit největší možné rozšíření děl, myšlenek a nových know-how. V následujících příspěvcích se budeme proto podrobně věnovat jednotlivým předmětům duševního vlastnictví (zejména průmyslovým právům) a ukážeme si, jak je efektivně práva k duševnímu vlastnictví chránit.
Diskuze k článku ()