Mohou sloužit k pseudonymizaci (a v důsledku anonymizaci) právních vztahů, k nezákonným finančním operacím v rámci skupiny zúčastněných, ale mimo dohled veřejné moci, k zastřeným a zvnějšku obtížně kontrolovatelným a odhalitelným protiprávním jednáním. Jednu z akutních protiprávních aplikací chytrých smluv představuje jejich využití ke skryté kartelizaci, jež může podstatně snížit spotřebitelský blahobyt. Namístě je obezřetný právně-politický přístup čelící tomuto nebezpečí, který by však nezhatil kladný potenciál této nové technologie.
Úvodem
V příspěvku rozebírám a komentuji vybrané aktuální souvislosti blockchainové technologie použité v tzv. chytrých smlouvách. Po popisu technické podstaty těchto jevů se věnuji otevřeným otázkám možného zneužití těchto technologií k tajným ujednáním ohrožujícím hospodářskou soutěž a zejména k automatizaci algoritmizované koluze.
Komentuji současné možnosti použití českého práva, s nimiž si musí vystačit při zvládání těchto výzev, a uvádím i některé zahraniční a evropské praktické i doktrinální přístupy. Je nadále zřejmé, že se v právu nevyhneme nutné reakci na tyto nové výzvy a že tzv. více ekonomický přístup v soutěžním právu se bude stále více obohacovat a doplňovat o přístup více technologický.
Paušalizace pohodlného normativního přístupu, na niž jsme si jako právníci uvykli v době industriální a postindustriální, bude v éře informatické zřejmě stále více ustupovat svědomitému zkoumání technické podstaty a jejího dopadu na právní vztahy, na hospodářskou soutěž a na blahobyt spotřebitelů v každém jednotlivém případě.[1]
Podstata blockchainů a jejich vztah k tzv. chytrým smlouvám
Co je blockchain
Pro porozumění automatizaci a digitalizaci smluv je nutno znát pojem blockchainu, jenž se vyskytuje v posledních několika letech v odborných diskusích i mezi právníky, ač jejich podstatná část tápe v tom, co vlastně znamená. Jde o termín převzatý z oblasti IT, který se rozšířil a zdomácněl po celém světě tak rychle, že se v zájmu jednotnosti a srozumitelnosti ani nepřekládá.[2]
Blockchainy - přes svoji zdánlivou složitost a častou averzi netechnicky vzdělaných lidí při úvodním přiblížení se obsahu pojmu - umožňují zjednodušit každodenní právní agendu zejména rutinního a opakovaného charakteru, závislou na splnění jasně stanovených podmínek. Některými svými rysy však zpochybňují základní zásady smluvního práva, pokud je přímo nestaví na hlavu.[3] Prohlašují se za nejzlomovější technologii za posledních několik desetiletí.[4]
Někdy se blockchainy označují za symbol jakési čtvrté průmyslové revoluce, který může spolu s chytrými smlouvami vytvořit nové formy organizace a nové typy digitálního podnikání, které ovšem budou vyžadovat kvalitativně nové technické a právně regulatorní zásahy. Předvídá se dokonce vznik nového lex numerica, respektive lex cryptographica.[5] Protože blockchain není samozřejmě nic jiného nežli technologie k ochraně jistých práv, a nikoliv nějaký právní systém či podsystém, může být takové označování zavádějící. Nicméně zabývat se především obsahovými otázkami je nejen snad módní, ale bude to asi brzy dokonce prakticky nutné.[6]
Blockchain je vlastně rozptýlená nehierarchická (distribuovaná a sdílená) datová struktura (účetní kniha), jež umožňuje transparentní a bezpečné internetové ucho vání a přenos informace bez nutnosti spoléhat se na nějakou třetí osobu stojící mimo něj.
Každá operace na blockchaimu se zaznamená do bloku, jehož obsah je potom algoritmizovaně zakódován do hodnoty zvané hash. Ten je nezměnitelný a je komukoliv v blockchainu přístupný.[7] Pro kontraktaci představuje blockchain velký přínos, neboť ji značně urychluje a zvyšuje její kredibilitu. To, co se dříve odehrávalo během mnoha dnů a desítek výměn dopisů, mailů, telefonátů a prezenčních jednání, se dá v určitých případech vyřídit velmi rychle řadou autentizovaných a zřetězených elektronických záznamů (bloků), které nevývratně dokládají smluvní úkony či jiné skutečnosti - mohou se například vytvářet "moduly" chytrých smluv, zařaditelné automaticky do smluv, aby monitorovaly a informovaly o důvěryhodných zdrojích a spojovaly je s jistými účinky.[8]
Blockchain není totéž, co pouhý externí počítačový výkon (cloude computing), neboť se nespoléhá na poskytovatele dat, která mají být uchována nebo zpracována - každý uživatel používá vlastní zdroje na základě peer-to-peer. Každý uživatel disponuje vlastní kopií distribuované "účetní knihy" na svém vlastním počítači,[9] takže může současně kontrolovat data, jež vkládá do blockchainu, a též je zpracovávat, protože má na ve svém počítači kompletní kopii blockchainu.[10] Žádný účastník blockchainu nemá kontrolu nad databází, jež je decentralizovaná a zpětně nezměnitelná v rámci sítě peer-to-peer. Je-li nově vložená informace v souladu s dříve uloženými a verifikovanými daty v blockchainu, stane se součástí jeho databáze a přiřadí se dřívějším blokům; je-li v nesouladu, automaticky se odmítne. Tak se udržuje sekvence spolehlivých a nezměnitelných záznamů.
Komplexní zakódování a transparentní seřazení trvalých údajů dat v časové řadě může v některých případech ohrozit osobní data.[11]
Za nevýznamnější rysy blockchainového protokolu se pokládají:[12]
- decentralizace (důvěra se sdílí mezi účastníky bez nutnosti spoléhat se na vnější autoritu a riskovat její případnou chybu);[13]
- nezměnitelnost (každý blok v oné "účetní knize" navazuje kryptograficky - tedy zašifrovaně, zakódovaně - na blok předchozí a je trvalý po celou dobu fungování sítě);
- transparentnost (účastníci sítě mají přístup k procesu utváření konsenzu v řetězci, stejně jako k celému záznamu na blockchainu, což posiluje důvěru a zajišťuje spolehlivou stopu pro audit i důvěryhodnost spolupráce);
- bezpečnost a odolnost (bezpečný je blockchain z hlediska individuálních transakcí, neboť zajišťuje, že jen oprávněná osoba může disponovat svým majetkem. Je ale bezpečný i jako celek, protože chrání vlastnictví účastníků před manipulací, podvrhy, paděláním, zbytečnými výdaji a nepovoleným přístupem. Umožňuje stranám, které si nezbytně nemusí důvěřovat, kontrahovat bez třetí strany nebo prostředníka a zajistit splnění obsahu smlouvy).
Z hlediska přístupu k blockchainu se rozlišují typy otevřené a uzavřené. Otevřené mohou být veřejné bez nutnosti povolení,[14] a veřejné s nutností povolení.[15] V rámci oněch uzavřených systémů se rozlišují konsorcia[16] na jedné straně, a soukromé sítě s povolením - "podniky").[17] Tyto typy se liší nejen evidentními podmínkami vzniku, ale i možností číst záznam, činit záznamy a možností zavazovat se prostřednictvím blockchainu.[18]
Jednou z nejzajímavějších aplikací blockchainu jsou tzv. chytré smlouvy. Jde vlastně o počítačové kódy spojené s prohlášeními, jež počítačový software provede, naplní-li se podmínky předem definované v kódu. Příkladem může být pravidelná platba za určených podmínek k určitému datu. Jakmile byl kód zadán, nemůže být změněn, takže realizaci dohody stran zaručuje systém, který to činí s teoreticky 100% spolehlivostí. Díky záznamu v blockchainu se tak digitálními prostředky zaručuje odolnost proti padělání a datovaný a bezpečný záznam o dohodě stran a jeho bezpečné uchování.[19] Smluvní aktivita stran se může rozvíjet bez jakékoliv vazby na oficiální orgány veřejné moci. Problém však může nastat v případě sporu z chytré smlouvy, který nebude řešitelný automaticky (self-executing). Autonomie blockchainu zpochybňuje nejen transparentnost transakcí, ale v důsledku oslabuje či znemožňuje vymáhání práva.[20] Proto se někdy blockchainy dokonce emfaticky označují jako "a-legální" nebo jako "přírodní síly", na něž lze stěží aplikovat vládu práva.[21] Transparentnost přitom není nějaký samoúčel, ale mezitímní krok na cestě k porozumění.[22] V některých oblastech, které z politických důvodů transparentnost vyžadují,[23] nelze širší uplatnění blockchainů očekávat.
Blockchain zajišťuje i dokonalou evidenci pohybu zboží nebo materiálu v průběhu výroby a distribuce a spouští automaticky kroky k provedení plateb, jakmile obdrží potvrzení o dodání zboží. Může tedy sloužit i jako svého druhu nespecifický způsob zajištění dluhu, který je přitom rychlejší a podstatně levnější než např. platba prostřednictvím akreditivu nebo dokumentárního akreditivu. Pak se prvotní a atraktivní výhody blockchainu (zejména jeho pseudonymita a případná uzavřenost navenek u uzavřených systémů) mohou stát překážkou pro uplatnění práva. Přirozenou reakcí je snaha státu, aby jeho funkce nebyly nahrazeny nebo dokonce vyloučeny nějakou technologií.[24]
Chytré smlouvy
Blockchainová technologie zpochybňuje samotnou podstatu smlouvy, respektive vyvolává potřebu smlouvy redefinovat. Pojem "chytré smlouvy"[25] není vlastně vůbec výstižný, neboť navozuje dojem jakési bezsubjektové virtuální chytrosti. Přitom je jasné, že veškerou "chytrost" (včetně eventuálních samoučicích schopností) vložil do blockchainové sítě programátor. Nejde přitom vůbec o smlouvy stricto sensu, ale o pouhou technologii samovykonávající (self-executing) smluvní agendu.
To, co "chytré smlouvy" v právních vztazích provádějí, je povýtce kauzální deterministická automatizovaná reakce na splnění předem zadaných podmínek - jde tedy spíše o automated contracts nežli o smart contracts. Tzv. chytrá smlouva nemusí tedy být ani chytrá a ani to nemusí být smlouva, ale jen soubor příkazů. Směsice žargonu z pomezí práva informačních technologií a práva se však jako obvykle díky záplavě recyklací prosadila; proto můžeme i my oportunisticky a bez újmy na komunikativnosti tento (striktně vzato nepřesný) termín používat, a to i bez uvozovek a adjektiva "tzv.", aniž by tento pojem byl definován v našem právu.[26] Chytrá smlouva je však striktně vzato stále jen jakýsi nepřesný a i zavádějící název pro software fungující v rámci blockchainové technologie, využívaný především k racionalizaci, urychlení a zajištění smluvní agendy.
Lze vysledovat pokusy o typizaci běžně se vyskytujících situací, v nichž se chytré smlouvy používají.[27] Chytré smlouvy mohou především
- posílat a přijímat
- vydávat data představující práva (např. kupóny, poukázky a jiné doklady opravňující hlasovat nebo k přístupu do určitých funkcí);
- vydávat data představující aktiva;[31]
- mít obsah podobný vynutitelné klasické smlouvě.[32]
Smyslem chytrých smluv bývá především jejich uzavření samotné, nebo chytré smlouvy následují již dříve dosažený smluvní konsenzus a mají sloužit k zajištění sjednaného způsobu plnění.
Chytré smlouvy mohou (ale nemusí) být jen virtuálním digitálním odrazem (digitálním duplikátem) smlouvy základní (skutečné), jíž by měly být nadřazeny a již by měly jen vykonávat. Pokud je smlouva uzavřena tradičně, není povinné její pokračování a správa prostřednictvím blockchainu. Autonomie vůle a smluvní svoboda mají přednost. Je-li blockchain "pokračováním" tradičně uzavřené smlouvy, budou strany čelit potížím s přenosem právních klauzulí (z nichž některé jsou neurčité a vyžadují interpretaci[33]) do počítačového kódu, ale mohou naopak nastat potíže i při dekódování obsahu.
Blockchainové smlouvy by proto neměly obsahovat neurčité právní pojmy, respektive "subjektivní klauzule".[34] To fakticky omezuje použitelnost blockchainů zejména na masové spotřebitelské či distributorské smlouvy s jednoznačně určenými a kvantifikovanými povinnostmi bez možnosti uvážení. Deterministická logika používaná v blockchainech na druhé straně snižuje možnost dezinterpretace v oněch jasně vymezených oblastech.
Cenou za algoritmizaci bude tedy zjednodušení a "binarizace" vztahů, omezení variability obsahu a adaptibility na konkrétní situace. Na druhé straně se sníží náklady na monitoring smluv a zmenší se prostor pro oportunní chování.
Změny ve vnějším regulatorním prostředí a jejich aktualizace se kvůli nezměnitelnosti blockchainu také nemusí dostatečně projevit - to může vést k "zautomatizovanému" a nevědomému porušování práva soukromého i veřejného včetně sankčních důsledků. Smluvní strany mohou však svoji smluvní agendu konsenzuálně umístit výlučně do počítačového blockchainového prostředí, tedy bez "opory" v "reálném" světě, a mohou tak kvazikontrahovat ještě před "klasickou" kontraktací podle práva, nebo úplně mimo ni. To se může stát i spontánně a implicitně reakcí na předsmluvní či smluvní projevy v počítačovém prostředí. Sporné budou především problémy projevu úmyslu kontrahentů (nabídky a akceptace) v prostředí blockchainu (včetně charakteru projevu učiněného vůči více subjektům - půjde o právně závazné nabídky, nebo jen o oznámení, popřípadě o invitatio ad offerendum?). Nejisté budou i projev skutečného úmyslu prostřednictvím počítačového kódu a důsledky porušení smlouvy.[35] Chytré smlouvy pracují jakožto počítačové programy nezávisle a vykonají smluvní závazek i přes jeho nesoulad s právní úpravou, takže nezákonné plnění nebo podmínky způsobující neplatnost či zdánlivost právního jednání mohou představovat problém.[36] Nejasné mohou být i důsledky neporozumění stran programovacímu kódu zobrazujícímu smlouvu.[37]
Motivací chytrých smluv z podstatné části určitě bylo právě vyhnout se pravidlům státu (srov. kryptoměny). Anonymní charakter blockchainu, který příjemně vzrušuje (krypto)anarchisty a delikventy svojí lehkostí uzavřít nezákonnou a z vnějšku špatně detekovatelnou smlouvu (např. kartelovou), může naopak odrazovat jiné, kteří se rozporu se zákonem obávají. Ti v rámci různě nastavených standardů péče (potřebné, obvyklé, běžné, odborné, řádného hospodáře apod.) minimalizují rizika a chytrým smlouvám se raději chytře vyhýbají. Chytré smlouvy jsou totiž jen technologicky podmíněným nástrojem či modelem rozhodovací delegace. Nedá se ovšem evidentně předem a obecně odpovědět na otázku, zda naplní např. požadavek péče řádného hospodáře takové alibistické jednání (vyhýbání se chytrým smlouvám) spojené jen s rizikem, že by se společnost mohla dostat do rozporu se zákonem, nebo zda naopak není porušením této péče rezignace na prokazatelné úspory transakčních nákladů, na zvýšenou rychlost transakcí (ale i jejich menší jistotu) ve srovnání se situací, kdy by se chytré smlouvy použily a žádná protiprávnost by se přitom nestala.
Přitom právě anonymita (pseudonymita[38]) blockchainu znamená u otevřených blockchainů (na rozdíl od uzavřených a tzv. schvalovaných) velké riziko. Blockchain svojí anonymitou může svádět k použití právě proto, aby se ztížil přístup vnější právní kontroly a aby se usnadnilo protiprávní jednání s vírou v lex cryptographica. Blockchain sice snižuje náklady na ověřování digitální informace, ale nesnižuje náklady na ověřování informace vnější (offline).[39] Zanedbání nebo vynechání takové kontroly může dobrověrného účastníka chytré smlouvy dostat do rozporu třeba i s veřejnoprávním zákazem určitého jednání (přestupek, trestný čin, kartelová dohoda apod.).
Neplatnost smlouvy umístěné na blockchainu pro rozpor se zákonem nebo dobrými mravy (ale i se zákonným požadavkem na formu smlouvy) nemůže být samozřejmě brána v úvahu jako nějaká polehčující okolnost. Problémy mohou vzniknout i při nesouladu vůle a jejího projevu (omyl). Automatizovaně "chytrý" kontrakt se zásadně bude uskutečňovat navzdory poznání kontrahenta, že jeho skutečná vůle byla jiná, a to do doby, než se omyl napraví dohodou, nebo než se postižená strana domůže nápravy u soudu či rozhodce.
Zatímco u tradičních smluv je stupeň důvěry založen na úrovni poznání druhé smluvní strany a na zkušenosti s ní, u chytrých smluv je důvěra vkládána do počítačového algoritmu stojícího za dohodou.[40] Blockchainové smlouvy nebudou praktické u dlouhodobých vztahů naplněných důvěrou a vzájemnou znalostí partnerů (relational contracts), připodobňovaných manželstvím, na rozdíl od riskantních "vztahů na jednu noc".[41] V posléze uvedeném případě lze očekávat nízkonákladové a vysoce standardizované smlouvy a jen omezené nebo žádné možnosti individualizace (customization). Tento přesun od individualizace a nahodilosti kontraktace (v agrární společnosti) k deindividualizaci a standardizaci (industriální společnost, informatická společnost) je ale obecně a dlouhodobě pozorovatelný[42] a nesouvisí nutně s blockchainy a s chytrými smlouvami.
Ani smlouvy uzavírané výlučně v zakódovaném prostředí blockchainů se nevymykají právní úpravě smluvního práva (přísliby se vesměs učiní předem a teprve pak se převádějí do počítačových kódů). Komunikace v tomto prostředí na druhé straně přirozeně negarantuje právní relevanci tam učiněného jednání. Posouzení vyžaduje důkladnou analýzu a individualizaci v každém jednotlivém případě.
Kvůli těmto a podobným potížím se použití chytrých smluv, jež jsou jen počítačovým kódem nesrozumitelným většině stran, pokládá za velmi riskantní. Doporučuje se analogické používání pravidel o obchodních podmínkách (včetně inkorporačních pravidel, pravidel o překvapivých ujednáních, pravidel o intepretaci vůle apod.).[43] Patrně by u nás platila i zákonná ochrana slabší strany podle § 433 o. z.
Článek byl publikován v časopise Právník, č. 5, 2020. Pokračování článku dostupné zde.
[1] PODSZUN, R. Kartellrecht in der Internet-Wirtschaft: Zeit für den more technological approach. Wirtschaft und Wettbewerb. 2014, Nr. 3, s. 1.
[2] To je efektivní a pohodlné a nelze to přičítat jen anglojazykovému "imperialismu" či "kolonialismu". Blockchain se totiž "zrodil" právě pod tímto jménem a jakýkoliv překlad, pokud by navíc nebyl současně toporný, by ztěžoval komunikaci a mezinárodní dorozumění odborných komunit. Řada dalších anglických slov měla a bude mít podobný osud. Proto termín používám jako přejatý včetně skloňování a nezvýrazňuji jej v textu kurzívou, jako kdyby byl cizojazyčný. Je věcí vývoje, zda slovo setrvá v původní podobě (podobně jako třeba leasing, interview, software...), nebo se počeští na (dnes ještě) oči trhající "blokčejn" (ve stylu jiných na milost již vzatých slov, jako kovboj, franšíza, víkend, šoubyznys, lídr...).
[3] KRAUS, D. - OBRIST, T. - HARI, O. Blockchains, Smart Contracts, Decentralized Autonomous Organizations and the Law. Cheltenham, England: Edward Elgar Publishing, 2019, s. XI.
[4] GUILLAUME, F. Aspects of private international law related to blockchain transaction. In: KRAUS, D. - OBRIST, T. - HARI, O. Blockchains, Smart Contracts, Decentralized Autonomous Organizations and the Law, s. 49 an., s. 93.
[5] MIGNON, V. Blockchains - perspectives and chalenges. In: KRAUS, D. - OBRIST, T. - HARI, O. Blockchains, Smart Contracts, Decentralized Autonomous Organizations and the Law, s. 8-17.
[6] Podle Světového ekonomického fóra bude do roku 2027 10 % globálního HDP uloženo na blockchainu. SCHREPEL, T. Is Blockchain the Death of Antitrust Law? The Blockchain Antitrust Paradox. Georgetown Law Technology Review. 2019, 281.
[7] CARRON, B. - BOTTERON, V. How smart can a contract be? In: KRAUS, D. - OBRIST, T. - HARI, O. Blockchains, Smart Contracts, Decentralized Autonomous Organizations and the Law, s. 104 an.
[8] PARSON, R. From supply chain to blockchain: Where can digitalization make a difference in international trade. LIDC Lexology. May 10, 2018. Dostupné z: , s. 1; MITTON, A. et al. Smart contracts - tomorrow's technology today. LIDC Lexology. May 9, 2018. Dostupné z: , s. 1. Přístup 27. 8. 2019.
[9] Ten se v blockchainovém žargonu označuje jako node ("uzel").
[10] LISA, G. et al. A guide to blockchain and data protection. LIDC Lexology. November 19, 2018. Dostupné z: , s. 1.
[11] To má mj. dopady i na povinnosti ve vztahu k ochraně dat podle GDPR, jimiž se tu vědomě nezabývám. Jen poznamenávám, že požadavky na ochranu osobních dat mohou fungování veřejných i soukromých blockchainů zkomplikovat; těch veřejných přirozeně více. Pseudonymizace účastníků blockchainu totiž dovoluje jejich identifikaci prostřednictvím funkce "User ID" (SCHÄFER, Y. Blockchain vs. GDPR. LIDC Lexology. December 10, 2018. Dostupné z: , s. 1. Přístup 27. 8. 2019).
[12] Podle WITZIG, P. - SALOMON, V. Cutting out the middleman: a case study of blockchain technology induced reconfigurations in the Swiss financial services industry. In: KRAUS, D. - OBRIST, T. - HARI, O. Blockchains, Smart Contracts, Decentralized Autonomous Organizations and the Law, s. 24.
[13] I přes běžnou pseudonymizaci není nemožné zjistit identitu účastníka - proto nejsou chytré smlouvy z hlediska účastníka vhodné tam, kde je zásadní důvěrnost (citlivé finanční operace, kde by měla být vyloučena možnost odhalení - srov. DE FILIPPI, P. - WRIGHT, A. Blockchain and the Law. Harvard University Press, 2018, s. 83). Z hlediska možnosti případné veřejné kontroly finančních operací (praní špinavých peněz) je to ovšem naopak velmi výhodné...
[14] Např. Bitcoin, Ethereum. Kontroverzní je ovšem problém konformity virtuální měny a právního státu (ŠTIKA, M. Má naprosto svobodná virtuální měna bitcoin místo v právním státě? Bulletin advokacie. 2018, č. 5, s. 29 an.; JOCHMAN, D. Skutečně nemá "naprosto svobodná virtuální měna bitcoin" místo v právním státě? Bulletin advokacie. 2018, č. 12, s. 44).
[15] Např. systém Sevrin.
[16] Např. více bank sdílí společnou účetní knihu.
[17] Např. vnitřní bankovní účetní kniha sdílená mezi mateřskou společností a pobočkou.
[18] WITZIG, P. - SALOMON, V. Cutting out the middleman: a case study of blockchain technology induced reconfigurations in the Swiss financial services industry, s. 25; HILEMAN, G. - RAUCHS, M. 2017 Global Blockchain Benchmarking Study. Dostupné z: , s. 20. Přístup 29. 8. 2019.
[19] Stejné výhody jako záznam smluveného ujednání má jakýkoliv záznam v blockchainu, včetně např. záznamu osobních dat. Dají se tak uchovávat zdravotní karty pacientů, kteří mohou po provedení medicínského úkonu automaticky zaplatit (sami, nebo za určitých podmínek prostřednictvím zdravotní pojišťovny). Technologie se dá využít i pro potřeby různých certifikací a autentizací, protože splňuje požadavky veřejných registrů (knihy narození, sňatků, úmrtí, katastr nemovitostí, obchodní rejstřík - ten se zkouší např. v Ženevě. V Estonsku funguje již několik let blockchain pro potřeby veřejné správy; podobně KRAUS, D. - OBRIST, T. - HARI, O. Blockchains, Smart Contracts, Decentralized Autonomous Organizations and the Law, s. 55-57.
[20] Tak např. automatizovaně uzavíraná chytrá smlouva prostřednictvím blockchainu, jejímž předmětem je dodávka ilegálního zboží, nebo jež zveřejní informace porušující práva na soukromí, nemůže být zablokována. "Už mluvíme o programování mravnosti do myslících strojů a dokážeme si v nich představit i jiné lidské sklony, ale určitě to bude špatně. Ať se jakkoliv pokoušíme tomu vyhnout, budeme mít stroje, jež porušují právo." Srov. SCHNEIER, B. When Thinking Machines Break the Law. Dostupné z: . Přístup 20. 8. 2019.
[21] Srov. WOOD, G. CoinScrum and Proof of Work:Tools for the Future. Dostupné z: . Přístup 15. 8. 2019.
[22] PASQUALE, F. The Black Box Society. Cambridge, Massachusetts: Harvard University Press 2015, s. 8.
[23] Typicky ve vztazích zvaných Business to Government (B2G), zasahujících mj. zadávání veřejných zakázek, uveřejňování smluv v registru smluv podle zákona o registru smluv; podobně ve vztazích podléhajících sektorové regulaci a dozoru nad smlouvami, jako např. v oblasti bankovnictví, pojišťovnictví apod.
[24] Blockchainy se přitom využívají nejen v soukromém, ale i veřejném právu, takže žádná panika kvůli erozi právního státu v důsledku jejich zavádění nepanuje. Přístup jednotlivých států k nim se různí. Tak např. Velká Británie a Estonsko je již zavádějí, ve Francii se zkoumají potenciální možnosti využití, Čína a Brazílie jsou skeptické. Srov. ADAIR, M. Comparing Public Sector Blockchain Use Across Europe. Dostupné z: . Přístup 21. 10. 2019.
[25] Poprvé jej použil SZABÓ, N. Smart Contracts, Formalizing and Securing Relationships on Public Networks. First Monday. 1997, č. 9. Dostupné z: , s. 2. Přístup 10. 8. 2019.
[26] To není ostatně tak neobvyklé. Běžně se např. operuje s termínem soft law, i když toto "právo" některé zásadní definiční znaky práva postrádá (mocenská legitimita tvůrce; kvalifikovaná publicita; závaznost; vynutitelnost státní mocí); přitom to nebrání v plnění významné regulatorní funkce takového kvazipráva. Je zajímavé, že některé státy měly potřebu právně definovat pojmy, které jsou jinak doménou doktríny či praxe i bez tohoto zakotvení. Tak např. v Itálii definovali letos zákonem (č. 12 z 11. 2. 2019) DLT (distributed ledger technologies), ale i chytré smlouvy jakožto počítačové programy působící na DLT, jejichž provedení automaticky zavazuje dvě nebo více stran na základě účinků tím předurčených (GREENBAUM, J. et al. Italy recognizes the legal value of DLT and smart contracts. LIDC Lexology. February 15, 2019. Dostupné z: , s. 1. Přístup 15. 3. 2019). Definice je evidentně bezcenná a (kromě významu symbolického uznání i tak existující fakticity) asi zbytečná.
[27] Jak uvádějí CARRON, B. - BOTTERON, V. How smart can a contract be?, s. 106 an.
[28] Typu, že se něco událo, např. že cestující byl odbaven na letišti.
[29] Např. práva k duševnímu vlastnictví (autorská práva, ochranné známky), zdravotní záznamy, klasifikované informace pro vládní činitele...
[30] Určité množství kryptoměny.
[31] Držitel aktiva má potom nárok vůči výstavci.
[32] Počítačové podpůrné nástroje byly často vyvíjeny právě s tímto cílem.
[33] K tomu srov. CARRON, B. - BOTTERON, V. How smart can a contract be?, s. 115 an.
[34] Jak uvádí BONELLO, L. How smart can a contract be? LIDC Lexology. July 24, 2018. Dostupné z: , s. 1. To však může být "hraběcí rada", protože v mnoha případech může právě neurčitost zvyšovat efektivnost smlouvy (DE FILIPPI, P. - WRIGHT, A. Blockchain and the Law, s. 77). Závislost na předem daných definovaných podmínkách může být vedle jejich praktické nezměnitelnosti paradoxně nevýhodou (a tedy nejen deklarovaným výdobytkem) chytrých smluv. Nejasnost a "vrozená" rozmlženost přirozeného jazyka umožňující jeho kontextové vnímání a interpretaci, nemusí být nedostatkem, ale záměrem. V řadě situací by zákonodárce bez neurčitých pojmů nemohl vůbec regulovat vztahy regulaci vyžadující, ale neurčité pojmy mu to umožňují s příslušným výkladovým prostorem při aplikaci práva. Proponents who argue for a complete replacement of semantic contracts underestimate the power of fluid human behavior and judgment in the contracting process. The flexibility of semantic contracts is a feature, not a bug (SKLAROFF, J. M. Smart Contracts and the Cost of Inflexibility. University of Pennsylvania Law School Penn Law: Legal Scholarship Repository. 2018. Dostupné z: , s. 303. Přístup 15. 8. 2019).
[35] CARRON, B. - BOTTERON, V. How smart can a contract be?, s. 122 an.
[36] KRUPIČKOVÁ, P. Smart contracts - revoluce v smluvním právu 21. století? Revue pro právo a technologie. 2017, roč. 8. č. 15, s. 29.
[37] FRADERA, F. Conference Report on "Digital Revolution: Data Protection, Artificial Intelligence, Smart Products, Blockchain Technology and Virtual Currencies, Challenges for Law in Practice". European Review of Private Law. 2018, No. 5, s. 709.
[38] Každý uzel (node) má unikátní alfanumerickou adresu (veřejný klíč) sestavenou z 30 znaků, která jej charakterizuje. Tento veřejný klíč je odvozen od soukromého klíče, který si každý uživatel ukládá mimo síť.
[39] CATALINI, CH. - TUCKER, C. Antitrust and Costless Verification: An Optimistic and Pesimistic View of the Implication of Blockchain Technology. MIT Sloan Research Paper. 2018, No. 5523-18. Dostupné z: , s. 1. Přístup 15. 8. 2019.
[40] Označuje se to někdy jako trustless trust (SAVELYEV, A. Contract Law 2.0: "Smart" contracts as the Beginning of the End of Classic Contract Law. Moscow, National Research University, Higher School of Education. WP BRP 71/Law. 2016, s. 11). V případě dohod kartelových, které jsou právně nevynutitelné, je budování důvěry mezi účastníky klíčové. To je v klasických poměrech sotva možné bez osobního kontaktu. Robotické algoritmizované nástroje pracují bez potřeby emocionální důvěry vytvářené na osobních tajných setkáních; kredibilita se dosahuje spíše vzájemným očekáváním bleskové odvety za porušení dohody (MEHRA, S. K. Antitrust and the Robo-Seller: Competition in the Time of Algorithms. Minnesota Law Review. 2016, 100, s. 1357).
[41] DE FILIPPI, P. - WRIGHT, A. Blockchain and the Law, s. 84.
[42] SAVELYEV, A. Contract Law 2.0: "Smart" contracts as the Beginning of the End of Classic Contract Law, s. 9.
[43] CARRON, B. - BOTTERON, V. How smart can a contract be?, s. 140 an.
Diskuze k článku ()