Zápůjčka z pohledu společného jmění manželů Zdroj: Fotolia

Zápůjčka z pohledu společného jmění manželů

Proč může být nevýhodné smlouvu nepodepsat? Dluhy, které převzal jeden z manželů za trvání manželství bez souhlasu druhého, nejsou zásadně součástí SJM. Jako nejsnazší způsob, jak se tedy vyvarovat potenciální hrozby budoucí exekuce, pokud si chcete vzít zápůjčku, se zdá být jednoduše nechat smlouvu o zápůjčce či úvěru podepsat pouze manžela. Na první pohled snadné řešení Vám ale může přinést více problémů, než byste tušili.

Mgr. Vendula Mayerová

Mgr. Vendula Mayerová

advokátní koncipient, bnt attorneys-at-law s.r.o.

Mgr. Vendula Mayerová

advokátní koncipient, bnt attorneys-at-law s.r.o.

Dle § 710 občanského zákoníku jsou součástí společného jmění manželů (SJM) dluhy převzaté za trvání manželství, mimo jiné kromě těch, které převzal jeden z manželů bez souhlasu druhého, aniž se přitom jednalo o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny. Ustanovení tedy stanoví vcelku jasné pravidlo, že pokud za trvání manželství převezme dluh jen jeden z manželů, tento dluh v SJM nebude, kromě stanovených výjimek (souhlas druhého manžela, obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny).

Pokud vznikl dluh a tento dluh nebude splácen, dochází zpravidla k jeho vymáhání věřitelem, který se nejspíše obrátí s žalobou na soud a poté s pravomocným rozsudkem na exekutora. V této fázi můžeme v případě, že je dlužníkem manžel nebo oba manželé, očekávat postižení majetku v SJM, a to buď v celém jeho rozsahu, pokud byl dluh součástí SJM, nebo do výše podílu manžela-dlužníka na SJM, pokud dluh jeho součástí nebyl.

V tuto chvíli si představme modelový příklad: manželé si chtějí zapůjčit určitou finanční částku – oba o zápůjčce vědí, berou ji jako součást SJM, smlouvu o zápůjčce nicméně podepíše pouze jeden z nich. Nedojde k řádnému splacení dluhu a věřitel uplatní své právo u soudu.

Dle pravidel popsaných výše je v daném případě dluh jednoznačně součástí SJM (souhlas druhého manžela), oba manželé se proto cítí být dlužníky a oba také činí vůči soudu své úkony – a k překvapení manžela, který smlouvu nepodepsal, soud jeho úkony odmítne, neboť tento manžel není účastníkem řízení.

Nejvyšší soud opakovaně judikoval následující: „Splnění závazku náležejícího do společného jmění manželů sjednaného jen jedním z manželů nemůže věřitel v nalézacím řízení vymoci po druhém z těchto manželů; právo věřitele domáhat se při výkonu rozhodnutí nebo exekuci uspokojení závazku povinného manžela postižením společného jmění manželů tím není dotčeno.“ Výše uvedený závěr soudu je logický v tom smyslu, že stranou písemné smlouvy se všemi právy a povinnostmi nemůže být osoba, která ji nepodepsala, a tedy vůči druhé straně nejednala.

V našem modelovém případě je ale tento závěr Nejvyššího soudu zjevně v rozporu s výslovným zněním zákona – vyplývá z něj, že manžel, který smlouvu nepodepsal, není v pozici dlužníka, ačkoli zákon výslovně stanoví, že pokud byl dluh převzat s jeho vědomím, spadá do SJM a tedy jsou dlužníky oba manželé. Výsledkem je značná komplikace pro tohoto manžela vedoucí případně až k omezení jeho práv, neboť nemůže v řízení před soudem vůbec vystupovat – nemůže se bránit, nemůže uplatňovat žádné námitky. Pokud by disponoval informací, která by mohla výsledek sporu úplně zvrátit, nemohl by ji před soudem uplatnit a pokud by ji tedy nemohl nebo nechtěl sdělit druhému z manželů, soud by rozhodl o povinnosti dluh zaplatit.

Pokud by k zaplacení nedošlo, může nastat vskutku absurdní situace – ačkoli judikatura neumožnila druhému manželi bránit se před soudem, může mu nyní přijít domů exekutor a začít zabavovat věci ze společného jmění.


Zdroje:

 

společné jmění manželů

Diskuze k článku 0 komentářů

Všechny komentáře se zobrazí po vstupu do diskuze

Vstoupit do diskuze