Předně se mění maximální výše jistoty. Dle starého občanského zákoníku byl pronajímatel oprávněn požadovat kauci v maximální výši trojnásobku měsíčního nájemného a zálohy na úhradu za plnění poskytovaná v souvislosti s užíváním bytu. Nový občanský zákoník oproti tomu připouští, aby si pronajímatel a nájemce sjednali jistotu až do výše šestinásobku měsíčního nájemného.
Dále se rozšiřuje okruh dluhů nájemce, které jsou jistotou zajištěny. Starý občanský zákoník stanovil, že kauci může pronajímatel použít výhradně na úhradu pohledávek na nájemném a na úhradu plnění poskytovaných v souvislosti s užíváním bytu nebo na úhradu jiných dluhů nájemce v souvislosti s nájmem, přiznaných vykonatelným rozhodnutím soudu nebo nájemcem písemně uznaných. Nový občanský zákoník již neobsahuje omezení, co se týče pohledávek, na jejichž úhradu může být jistota použita a jistota tak může zajišťovat splnění jakýchkoliv závazků nájemce plynoucích z nájmu bytu.
Důležitou novinkou, kterou nový občanský zákoník přináší, je právo nájemce aby mu pronajímatel jistotu (po započtení toho, co mu nájemce dluží) vrátil spolu úrokem z jistoty ode dne jejího poskytnutí, a to ve výši alespoň zákonné sazby. Zákonnou sazbou úroku je v tomto případě obvyklá výše úroku požadovaná za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Vzhledem k tomu, že nový občanský zákoník vylučuje smluvní ujednání mezí nájemcem a pronajímatelem, které by zkracovaly práva nájemce, bylo by ujednání, které nájemcovo právo na úroky vylučuje, nebo které stanoví nižší než zákonný úrok, neplatné.
Zdroj: Květnový BNT journal
Kontakt na autora: krystof.kobeda@bnt.eu
Diskuze k článku ()