Komentář k NOZ: § 38 - Předběžné prohlášení
V očekávání vlastní nezpůsobilosti právně jednat může člověk projevit vůli, aby byly jeho záležitosti spravovány určitým způsobem, nebo aby je spravovala určitá osoba, nebo aby se určitá osoba stala jeho opatrovníkem.
Komentář
Tento nový institut zavádí občanský zákoník jako jedno z podpůrných opatření při narušení schopnosti zletilého právně jednat bez toho, aby člověk byl omezen na svéprávnosti. Má preventivní charakter, neboť umožňuje člověku zařídit se do budoucna pro případ, kdy by se u něj projevila některá z duševních chorob (např. demence) a nebude již schopen samostatného úsudku a chápání, stanovit si konkrétní osobu, která za něj bude jednat nebo určením způsobu, jakým mají být jeho záležitosti spravovány. Následující ustanovení stanovují jednotlivé požadavky a podmínky na předběžné prohlášení. Jednoznačně je nutné učinit předběžné prohlášení v písemné formě (veřejná listina, soukromá listina). Zákon přiznává účinky prohlášení až v okamžiku nezpůsobilosti člověka právně jednat. Učinění prohlášení však nemusí být konečným „verdiktem“. Občanský zákoník v § 41 upravuje možnost odvolání prohlášení, na kterou navazuje ustanovení § 43, které pamatuje i na situace, kdy v životě může dojít ke změně okolností takovým způsobem, že by člověk za nich býval dané předběžné prohlášení neučinil, či jej učinil s jiným obsahem.
Právní stav komentáře k 1.1.2014
Související předpisy
- důvodová zpráva k NOZ
- LZPS
- Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postižením
- zákon o zvláštních řízeních soudních § 30, § 42 § 2
- notářský řád § 35a odst. 1 písm. c)
Související pojmy
- svéprávnost, omezení svéprávnosti
Související ustanovení
- § 15 a násl., § 39 a násl., § 55 a násl., 1453 a násl., § 3032, 3033, 3034
Právní stav komentáře do 31.12.2013
- Související předpisy: LZPS, Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postižením, Občanský soudní řád
- Související pojmy: způsobilost k právním úkonům, omezení či zbavení způsobilosti k právním úkonům
- Související ustanovení: §186 a násl. OSŘ, § 8 a násl. OZ
Z literatury
- NESNÍDAL, Jiří. Občanský zákoník: s komentářem: zákon č. 89/2012 Sb.: 1. obecná část (§ 1 až § 654), 2. rodinné právo (§ 655 až § 975), 3. absolutní majetková práva (§ 976 až § 1720). Český Těšín: Poradce, 2012, 320 s. ISBN 978-807-3653-361.
- Tégl, P, Melzer, F. Občanský zákoník Velký komentář § 1 – 117, Svazek I. Obecná ustanovení, Leges, 2013
Další články
Časová osa jako důkaz: když několik minut rozhoduje o trestní odpovědnosti
V některých trestních věcech nerozhoduje jen otázka, co se stalo. Stejně podstatné je, kdy se to stalo, kdy se změnil zdravotní stav poškozeného, kdy se obviněný o riziku dozvěděl, kdy mohl zavolat pomoc a kdy už byl následek neodvratitelný.
Trnitá cesta k nové justiční mapě
Debata o přeorganizování české justiční mapy se po letech relativního klidu opět vrací do centra pozornosti a staví před zákonodárce i samotné soudce otázku vhodné míry specializace a efektivity. Jaký byl historický vývoj územního uspořádání soudů od roku 1850? Jakou inspiraci lze čerpat ze zahraničních reforem a jaká jsou praktická, technologická, personální a politická rizika spojená s případnou redukcí soudních obvodů?
Nejvyšší kontrolní úřad jako garant transparentnosti veřejného hospodaření: kontrola veřejnoprávních médií a úvahy de lege ferenda (II. část)
Má rozšíření kontrolní působnosti Nejvyššího kontrolního úřadu na Českou televizi a Český rozhlas posílit transparentnost, nebo jde o promyšlený politický nátlak na média veřejné služby? Zatímco ústavní novela po letech přešlapování míří do finále, chybějící metodika auditu i současné rušení koncesionářských poplatků vyvolávají ostré debaty o nezávislosti redakcí.
K duševní poruše, omezení svéprávnosti a neplatnosti právního jednání
Má skutečnost, že člověk trpí duševní poruchou, vliv na jeho možnost převádět platně svůj majetek? Nikoliv nutně, porucha sama o sobě neznamená ztrátu svéprávnosti ani neplatnost uzavřené smlouvy, například darovací či kupní.
Nejvyšší kontrolní úřad jako garant transparentnosti veřejného hospodaření: ústavní postavení, limity a kontrolní praxe (I. část)
Nejvyšší kontrolní úřad představuje v českém ústavním systému klíčový diagnostický orgán, který efektivně odhaluje miliardová pochybení při správě státního majetku, avšak kvůli absenci exekutivních pravomocí nemá jak nápravu vynutit. Tento článek analyzuje ústavní zakotvení i systémové limity Úřadu a na konkrétních příkladech z oblasti armády či dopravní infrastruktury ukazuje, jak stát zjištěná pochybení opakovaně ignoruje.
