Možnosti uspokojení výlučného dluhu manžela ze společného jmění manželů - část II.

Právní institut spoluvlastnictví je v odborných kruzích zejména ze strany advokátů aktivně praktikujících právo mnohdy hodnocen tímto latinským souslovím: „Communio est mater rixarum“.

RM
doktorand FPR ZČU v Plzni
Foto: Fotolia

Na základě svých dosavadních praktických zkušeností mám za to, že právě citované tvrzení lze analogicky vztáhnout i na situaci, kdy mezi manželi (případně pouze jedním z manželů) a třetí osobou vyvstane určitý majetkový spor související se základním institutem manželského majetkového práva – a to se společným jměním manželů, neboť v takovémto případě je třeba při vedení dotčeného sporu (a následného vymáhání pohledávky) korektně aplikovat řadu vzájemně provázaných hmotněprávních a procesních institutů.

Předchozí část článku naleznete zde.

Exekuční fáze vymáhání pohledávky ve vztahu ke společnému jmění manželů je specifická v tom směru, že soudní exekutor je před vydáním exekučního příkazu na majetek ve společném jmění manželů povinen zjistit, zda je v Seznamu listin o manželském majetkovém režimu vedeném podle notářského řádu evidována smlouva o manželském majetkovém režimu, eventuálně rozhodnutí soudu týkající se tohoto bezpodílového majetkového společenství.[1] Jak k tomu ostatně uvádí komentářová literatura: „Zápis do Seznamu[2] může zabránit v postihu majetku, který by v případě zákonného majetkového režimu společného jmění mohl být exekucí postižen, popř. by mohl být postižen v případě, že smlouva o manželském majetkovém režimu v Seznamu zapsána nebude.“[3]

Pokud soudní exekutor shledá, že ve výše uvedeném seznamu je smlouva o manželském majetkovém režimu založena, pak je pro posouzení dalšího postupu klíčové zjištění okamžiku vzniku závazku (Nejvyšší soud k tomuto judikoval, že v daném případě není rozhodující hmotněprávní stav účinný ke dni vzniku pohledávky).[4] Pokud tento moment zjistit nelze, s čímž zákonodárce rovněž počítá, pak se uplatní zákonná domněnka, podle které se má za to, že závazek vznikl před zápisem listiny do Seznamu listin o manželském majetkovém režimu.[5] Pokud je vymáhán dluh, který vznikl po zápise do shora uvedeného seznamu, soudní exekutor je povinen při vydání exekučního příkazu vycházet z obsahu listiny o manželském majetkovém režimu a může postihnout jen takový majetek, který je možné dle obsahu předmětné listiny právně postihnout.[6]

Lze shrnout, že pokud nejde o případy normované v ustanovení § 732 OZ, pro dluh jen jednoho z manželů vzniklého za trvání společného jmění manželů lze exekvovat právě zmiňované majetkové společenství (s tím, že soudní exekutor je povinen zjišťovat existenci smlouvy o manželském majetkovém režimu a případně je povinen posuzovat i okamžik vzniku dluhu); dokonce je podle procesních předpisů možné, aby byl v těchto případech exekučně postižen i bankovní účet vedený na jméno nedlužného manžela;[7] posledně zmiňovaná právní možnost byla do tuzemského právního řádu zavedena s účinností od 1. 1. 2013, aby byly eliminovány případy, kdy zavázaný manžel účelově převáděl své finanční prostředky na bankovní účty nedlužného manžela.[8]

Uspokojení výlučného dluhu vzniklého před účinností OZ ze společného jmění manželů

Jak již bylo uvedeno v úvodu, soukromé právo bylo rekodifikováno, a to s účinností od 1. 1. 2014. Tento zákonodárcův počin se nevyhnul ani samotné problematice dluhů vzniklých za trvání manželství. Pokud dotčený dluh vznikl ještě před účinností OZ, na elementárních předpokladech vymáhání pohledávky ze strany věřitele, které byly uvedeny výše, se ničeho nemění. V této kapitole se však pokusím uvést některá specifika, která je třeba při vymáhání takovéhoto dluhu v současné době zohlednit.

Na základě výše citované právní normy lze konstatovat, že na dluhy, které vznikly jednomu z manželů za účinnosti SOZ, je třeba aplikovat v současnosti již neúčinnou hmotněprávní úpravu. Podle ustanovení § 143 odst. 1 písm. b) SOZ je společné jmění manželů tvořeno závazky vzniknuvšími za trvání manželství (některému z manželů nebo oběma manželům); výjimku tvoří závazky týkající se majetku, který náležel výhradně jednomu z manželů, a závazky, jejichž rozsah přesahoval míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého – nedlužného manžela. V ustanovení § 144 SOZ je pak zakotvena právní domněnka společného jmění manželů, podle níž, pokud není prokázán opak, pak majetek nabytý a závazky vzniklé za trvání manželství tvoří společné jmění manželů.

Podle judikatury Nejvyššího soudu je klíčové posouzení okamžiku, zda pohledávka vznikla za účinnosti SOZ či již za účinnosti OZ, a to ve vztahu k aplikaci výše citovaného ustanovení § 732 OZ: „dovolací soud současně zastává názor, že aplikace ustanovení § 732 o. z., již dovolatelka v projednávané věci prosazuje s tvrzením, že se o dluhu bývalého manžela dozvěděla až v roce 2014, tj. po nabytí účinnosti nového občanského zákoníku, není namístě. V projednávané věci je totiž podstatné, že vymáhaný dluh vznikl ještě za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb. Podle přechodných ustanovení nového občanského zákoníku (§ 3028 odst. 3 o. z.) se vznik dluhu včetně práv a povinností z něho vyplývajících řídí dosavadními právními předpisy, jimiž se řídí i vypořádání zaniklého SJM (§ 3028 odst. 2 o. z.).“[9] Jinými slovy, pokud vznikl dluh jen jednoho z manželů proti vůli druhého manžela za účinnosti SOZ, je při jeho vymáhání v současné době vyloučena aplikace § 732 OZ. Rozhodující tak bude posouzení okamžiku vzniku pohledávky, a nikoliv časový okamžik, kdy se nedlužný manžel o dluhu dozvěděl.

Jak je zřejmé z právě uvedeného, pro řádné uspokojení pohledávky věřitele bude klíčové posoudit, zda výlučný dluh jednoho z manželů tvoří součást společného jmění dle §143 SOZ, respektive § 144 SOZ. Výše uvedené je třeba mít na paměti, neboť i v současné době jsou zahajována exekuční řízení, která se vedou pro dluhy vzniklé před účinností OZ. V takovýchto případech bude nutné aplikovat již neúčinnou hmotněprávní úpravu.

Článek byl publikován v Komorních listech č. 3/2021.


[1] BENDA, O. Věcná legitimace. In: HENDRYCH, D. a kol. Právnický slovník. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009.

[2] § 42 odst. 1 exekučního řádu.

[3] Myšleno Seznamu listin o manželském majetkovém režimu ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 358/1992 Sb., České národní rady o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů.

[4] JIRMANOVÁ, M. § 42 [Postižení majetku patřícího do společného jmění manželů]. In: KASÍKOVÁ, M., JIRMANOVÁ, M., HUBÁČEK, J., PLÁŠIL, V., ŠIMKA, K., KUČERA, Z., NEKOLA, V. Exekuční řád. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 271.

[5] Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 3. 2019, sp. zn. 20 Cdo 180/2019.

[6] § 42 odst. 2 exekučního řádu.

[7] JIRMANOVÁ, M. § 42 [Postižení majetku patřícího do společného jmění manželů]. In: KASÍKOVÁ, M., JIRMANOVÁ, M., HUBÁČEK, J., PLÁŠIL, V., ŠIMKA, K., KUČERA, Z., NEKOLA, V. Exekuční řád. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 271.

[8] § 42 odst. 4 exekučního řádu.

[9] JIRMANOVÁ, M., [Postižení majetku patřícího do společného jmění manželů]. In: KASÍKOVÁ, M., JIRMANOVÁ, M., HUBÁČEK, J., PLÁŠIL, V., ŠIMKA, K., KUČERA, Z., NEKOLA, V. Exekuční řád. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 271.

Hodnocení článku
0%
Pro hodnocení článku musíte být přihlášen/a

Diskuze k článku ()

Pro přidání komentáře musíte být přihlášen/a

Související články

Další články

Tento web využívá cookies pro zajištění funkčnosti webu a získání statistik návštěvnosti webu