Nabytí vlastnického práva od nevlastníka podle nového občanského zákoníku

Dobrá víra

Nabytí vlastnického práva od osoby, která není jejím vlastníkem, je možné pouze v případě, že osoba, která vlastnické právo nabývá, je v dobré víře, že osoba, která vlastnické právo převádí, je vlastníkem předmětné věci.

Nový občanský zákoník taxativně vyjmenovává situace, kdy je převáděna věc nezapsaná do veřejného seznamu (nikoliv tedy např. nemovitost zapsaná do katastru nemovitostí), v nichž se dobrá víra nabývající osoby předpokládá. Jde např. o případ nabytí vlastnického práva od podnikatele při jeho podnikatelské činnosti v rámci běžného obchodního styku, nebo nabytí vlastnického práva od neoprávněného dědice, jemuž bylo nabytí dědictví potvrzeno. V těchto případech tedy nový vlastník nemusí dobrou víru prokazovat, ale naopak původní vlastník musí dobrou víru nového vlastníka vyvrátit. Dobrá víra se v těchto případech předpokládá s přihlédnutím ke všem okolnosti daného převodu, nikoliv tedy vždy bez dalšího.

Autobazary a zastavárny

V případě nákupů od podnikatele, který běžně obchoduje s použitým zbožím (např. autobazary, zastavárny, starožitnictví nebo antikvariáty), nový občanský zákoník podporuje ochranu původního vlastníka oproti vlastníku novému. V případě, že původní vlastník prokáže, že věc ztratil, nebo mu byla svémocně odňata, je nový vlastník povinen takovou věc původnímu vlastníku vrátit, jestliže od ztráty nebo odnětí věci neuplynuly více než tři roky. V takovémto případě není dobrá víra nového vlastníka důležitá a původní vlastník tuto dobrou víru vyvracet nemusí.

Prokazování dobré víry

Jestliže jde o převod vlastnického práva movité věci v jiných případech, než v těch, které nový občanský zákoník vyjmenovává, musí nabyvatel vlastnického práva svoji dobrou víru prokázat. Jestliže dobrou víru při převodu vlastnického práva sice měl, ale není ji schopen prokázat, vlastníkem věci se nestane.

Nový občanský zákoník dále stanoví výjimku, kdy ani prokázání dobré víry nabyvatele nebude k převodu vlastnického práva stačit, a to v případě, že původní vlastník movité věci prokáže, že předmětnou věci ztratil nebo mu byla trestným činem zcizena. V takovém případě je nabytí vlastnického práva od nevlastníka vyloučené.

Převod vlastnického práva na další osobu

Nový občanský zákoník dále upravuje případ, kdy vlastnické právo k movité věci bylo dále převedeno. V této situaci je původním vlastníkem osoba, která věc oprávněně vlastnila, osobou neoprávněnou je nevlastník, který nebyl vlastnické právo oprávněn převést, předchozím vlastníkem je osoba, na kterou byla věc převáděna od nevlastníka (tato osoba může být v dobré víře) a konečně zde vystupuje osoba, která získala movitou věc od předchozího vlastníka. Tato osoba se nemůže dovolat vlastnického práva ani dobré víry předchozího vlastníka, jestliže si byla vědoma, že předchozí vlastník získal movitou věc od neoprávněného (tedy v případě, že sama v dobré víře není). V takovém případě se bude moci původní vlastník dovolat vydání věci přímo vůči osobě, která byla ve zlé víře. Pokud však tato osoba věc dále zcizí, původní vlastník takovéto práva vůči další osobě již mít nebude.

Ustanovení o prolomení ochrany dobré víry nabyvatele se nepoužijí v případech investičních nástrojů, cenných papírů, listin vystavených na doručitele, věcí nabytých ve veřejné dražbě, při výkonu rozhodnutí nebo při provádění exekuce prodejem movitých věcí, ani u věcí nabytých při obchodu na komoditní burze.

Zdroje:
Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, tzv. nový občanský zákoník
Důvodová zpráva k novému občanskému zákoníku