Konec nepodložených spekulací v bulváru

Andrea Kerestešová docílila žalobou na ochranu osobnosti proti bulváru významného rozhodnutí soudů. Ty potvrdily, že bulvár nemůže nepodloženě spekulovat.

JUDr. Eva Ondřejová, LL.M., PhD.advokátka , advokátní kancelář JUDr. Eva Ondřejová, LL.M., Ph.D.

Notoricky známé titulky bulvárních časopisů typu „Podvádí ji manžel? Rozvod na spadnutí? S kým se tajně schází?“ shledal soud protiprávními. 

To znamená, že protiprávní jsou

• lži skryté za otazníky

• spekulace bez faktů

• nestačí dodat "prý, možná, snad" 

• odhalení nebo přiznání, které se tváří jako přímý rozhovor 

• zdrcující, šokující, pikantní, nečekané pomluvy s otazníky týkající se nevěr, rozvodů bez toho, aniž by měl bulvár důkaz

Časopisy Můj čas na kafíčko, Moje sladké tajemství, Moje šťastná hvězda, Můj kousek štěstí se věnovaly herečce Andree Kerestešové soustavně. V časopisu Moje sladké tajemství dne 25. 1. 2019 byl vydán článek s titulem „Donutí ji románek opustit Ordinaci?“. Na titulní stránce časopisu, kde byl článek uveřejněn, byla její dominantní fotografie s palcovým titulkem „Andrea Kerestešová UTÍKÁ OD RODINY ZA JINÝM?“. Uvnitř časopisu byly uváděny spekulace, proč začala natáčet po porodu seriál, a že v tom prý je nějaký kolega a hroutí se jí manželství. Vydavatelství se v mezidobí (ani po předžalobní výzvě) nezdrželo dalšího publikování článků o soukromí paní Kerestešové obdobného typu, kde spekuluje o tom, že neplní dostatečně své mateřské povinnosti, utíká od rodiny, zanedbává syna a manžela, či že její manželství prochází krizí, má doma peklo a hroutí se jí osobní život a dále opakovalo též spekulaci na téma existence paralelního vztahu. Za této situace paní Kerestešová podala žalobu na ochranu osobnosti. 

Obvodní soud pro Prahu 10 dne 23. 7. 2020 vydal rozhodnutí, kterým ji dal za pravdu, rozhodl o přiznání satisfakce v penězích a omluvy (č. j. 17 C 164/2019-121). Toto rozhodnutí plně potvrdil Městský soud v Praze rozsudkem č. j. 22 Co 218/2020-159 ze dne 26. 11. 2020. 

Zde je krátké shrnutí z obou rozsudků: 

Titulek „Andrea Kerestešová UTÍKÁ OD RODINY ZA JINÝM?“ na obálce časopisu, ze kterého článek pochází, vzbuzuje jednoznačný dojem, že žalobkyně má paralelní vztah, či o něj usiluje, přičemž tento dojem je dále utvrzován i titulem článku „Donutí ji románek opustit Ordinaci?“ a dalšími spekulativními úvahami přímo v textu článku. Spekulace o tom, že žalobkyně pomýšlí na kolegu a za jejím návratem stojí někdo na pracovišti, nemají žádný pravdivostní či faktický základ, což vyplynulo i z tvrzení žalované. 

Zároveň jsou takové spekulace zjevně způsobilé negativním způsobem zasáhnout do práva žalobkyně na čest, důstojnost, soukromí a rodinný život. Soud má jednoznačně za to, že ani výrazy typu „možná“, „zřejmě“, „zdá se“, či použití otazníku, nemohou takovou difamující spekulaci nikterak ospravedlnit. 

V článku jsou tyto relativizující výrazy obratně voleny tak, aby nezaznělo jednoznačné tvrzení, zároveň ale, aby byl ve čtenáři zanechán jednoznačný dojem, že předestíraná hypotetická informace je pravdivá, k čemuž napomáhá také její opakování v různých podobách. Návaznost tvrzení a spekulace pak sice postrádá elementární logické souvztažnosti, nicméně umně cílí na zanechání jednoznačného dojmu. Článek v kontextu titulku na obálce a vložených nadpisů je tedy formulován zcela jednoznačně tak, aby byla čtenáři podsunuta hypotéza, že žalobkyně má s největší pravděpodobností mimomanželský poměr, přičemž použití otazníku v titulku nemůže na tomto dojmu nic změnit. Naopak má čtenáře vést k tomu, aby si časopis koupil a přečetl si celý text. V samotném textu je obratně použito množství relativizujících výrazů, spekulace na sebe navazují, přičemž rozvíjí jedna druhou tak, že po přečtení článku má čtenář jednoznačný dojem, že žalobkyně buď mimomanželský poměr má anebo ho přinejmenším zvažuje, a v jejím manželství to skřípe.

V případě daného článku se nejedná v pravém slova smyslu o kritiku či o hodnotící úsudky, neboť nejde o komentování konkrétních skutečností, ale o hypotézu, která z pravdivostního základu (časný nástup do práce a tvrzená preference rodiny) nikterak nevyplývá. Pro spekulace na téma jiného vztahu, popř. nespokojenosti v rodině žádný věcný základ není dán. 

Spekulace na téma mimomanželského vztahu žalobkyně je tedy zcela bez příčinné souvislosti s tvrzením, že žalobkyně se vrátila do práce, resp. jedná se o zcela nahodilou souvislost, neboť žalobkyně se mohla vrátit do práce z množství dalších jiných příčin, kdy mnohé by se jevily pravděpodobnější. 

Soud má za to, že se naopak jedná v mnoha případech (zejména pokud jde o spekulace na téma vztahu žalobkyně) spíše o relativizovaná tvrzení, než hodnotové soudy, neboť tato zcela postrádají věcný základ, na kterém by bylo možno hodnotový soud utvořit. 

V případě článku se jedná o projev spíše komerční, když smyslem článku zjevně nebylo šíření faktických informací, ale spíše snaha upoutat jakkoli vykonstruovanou „senzací“ ze soukromí žalobkyně a zvýšit tak prodej předmětného časopisu. Předmětný článek byl jednoznačně uveřejněn za účelem zisku ve snaze zaujmout čtenáře dostatečně zajímavým (byť nepodloženým) bulvárním sdělením. Článek je konstruován tak, že bez ohledu na použité výrazy naznačující, že se jedná o domněnky a předpoklady, ve čtenáři jednoznačně zanechá (nepravdivý) dojem, že žalobkyně utíká od rodiny a navázala, či zvažuje navázání vztahu s jiným mužem, a že rodinné soužití prochází krizí. Z žádných v řízení provedených důkazů, ani z tvrzení žalované přitom nevyplynulo, že by takové domněnky byly jakkoli důvodné či podložené. V daném případě tedy zájem na svobodě slova žalované nemůže nad právem na ochranu důstojnosti a cti žalobkyně převážit.

Pokud jde o argumentaci žalované, že sama žalobkyně, zveřejňuje informace o svém soukromí, soud i tuto skutečnost zohlednil, nicméně z provedených důkazů, má za prokázané, že informace, které žalobkyně o sobě, svých dětech a manželovi sdílí, jsou zcela bez souvislosti s informacemi uveřejněnými v článku, neboť žalobkyně prezentuje svoje manželství jako příkladné a idylické.

Intenzita zásahu za současné absence věcné stránky, tj. nedůvodnost tohoto zásahu jsou jednoznačně nad rámec toho, co by měla žalobkyně jakožto osoba veřejně známá, která se vyjadřuje i do médií o své rodině a soukromí snést. 

Tvrzení žalovaného, že pokud uveřejní, že „se proslýchá, že má herečka mimomanželský poměr, ale zprávu se nepodařilo ověřit“, tak se nejedná o difamační informaci způsobilou zasáhnout do osobnostních práv žalobkyně, je mylné, a to zvlášť za předpokladu, že pro takovou domněnku nejsou naprosto žádné podklady. Právě výrazy jako „proslýchá se“ jsou jednoznačně způsobilé ve čtenářích vyvolat dojem, že informace je určitě alespoň z nějaké části pravdivá.

S ohledem na intenzitu zásahu dle výše uvedených kritérií soud shledal, že je dán důvod též k peněžní satisfakci jakožto náhradě nemajetkové újmy. Zejména i z důvodu postoje žalované, z kterého je patrná úporná snaha obhájit svůj postup, naprostá absence reflexe toho, že spekulace je nedůvodná a difamační, byť tedy žalovaná uveřejňovala i neutrální a pozitivní články. 

Výše náhrady nemajetkové újmy v penězích v daném případě byla stanovena i s ohledem na skutečnost, že žalovaný uveřejnil článek za účelem zisku, přičemž ačkoli primární funkce je satisfakční, v daném případě je třeba, aby výše odškodnění nebyla pro žalovaného pouze zanedbatelnou, ale s ohledem na skutečnost, že žalovaný ve svém jednání pokračoval, jej též efektivně od tohoto do budoucna odradila.

Rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil Městský soud v Praze rozsudkem č.j. 22 Co 218/2020-159 ze dne 26. 11. 2020 s tím, že odkázal na správnou argumentaci soudu prvního stupně a doplnil:

Žalovaná se nesprávně domnívá, že jestliže zveřejňuje informace formou spekulací, popřípadě formou řečnických dotazů (jako je tomu i na Titulní straně), nemůže tím nikoho poškodit, neboť čtenář sám si udělá úsudek. To je ovšem zjevný omyl, neboť i jen veřejným spekulováním vnáší do veřejného prostoru a do povědomí (i podvědomí) veřejnosti určité skutkové alternativy (v dané věci na téma nevěry atd. – viz shora), jinak řečeno drby, aniž by k tomu byl jakýkoli oprávněný důvod (skutkový základ). Žalobkyně nemá povinnost strpět, aby se o ní rozšiřovaly informace, že je možná svému manželovi nevěrná, že má množná (asi) „románek“ v práci a spory doma, že se nestará dostatečně o dítě a že už se o tom mluví, a to vše jen proto, že se po několika měsících od porodu dítěte vrátila na pár hodin týdně ke své umělecké činnosti (a zaměstnání).

Žalovaná se dovolává toho, že také jejím novinářům náleží ochrana a záruky, jak k nim dospěla soudní praxe v oblasti svobody slova a projevu. To odvolací soud jistě žalované neupírá, ovšem stejně tak platí, že i novináři žalované jsou vázáni elementárními pravidly novinářské etiky. Postupem, který žalovaná zvolila ve věci žalobkyně, se těmto pravidlům ovšem zcela zpronevěřila a minimálně v nepřímém úmyslu způsobila žalobkyni újmu neoprávněným zásahem do cti, důstojnosti, soukromí. Žalovaná neomaleně a úmyslně (protože věděla, že nemá vůbec žádné rozumné podklady ke svým spekulacím a že údaj o tom, že se o těchto spekulacích již mluví, si také vymyslela) způsobila žalobkyni vážnou újmu na její cti, důstojnosti a soukromí. Tomu pak plně odpovídá také forma požadovaného zadostiučinění v penězích a přiznaná výše tohoto zadostiučinění (podle odvolacího soudu minimální). 

Ve smyslu ust. § 2957 je třeba odčinit v dané věci okolnosti zvláštního zřetele hodné tkvící v naprosté rezignaci na novinářskou etiku, v bezohledném nepodloženém pomlouvání žalobkyně a v úmyslném způsobení újmy na jejích přirozených právech.

Hodnocení článku
100%
Pro hodnocení článku musíte býtpřihlášen/a
Přidat komentář
Pro přidání komentáře musíte být přihlášen/a
Tento web využívá cookies pro zajištění funkčnosti webu a získání statistik návštěvnosti webu

Partneři projektu

Všichni partneři