Mohou však nastat i případy, kdy druhý z manželů o dluzích sice ví, přesto však chce manželství uzavřít s nadějí, že se situace vyřeší.
Dluhy před manželstvím a pozice SJM
Pro začátek krátký úvod do problematiky. Není-li ujednáno jinak, platí po uzavření manželství z pohledu majetkového práva manželů a společného jmění manželů zákonný režim (§ 708 odst. 2 občanského zákoníku). Součástí společného jmění (dále jen „SJM“) jsou jak aktiva (majetek, v režimu § 709 občanského zákoníku, dále jen „OZ“), tak také pasiva (dluhy, v režimu § 710 OZ). Samozřejmě ne všechny dluhy do SJM patří. Do SJM budou patřit pouze dluhy převzaté za trvání manželství (převzetí bude znamenat volní jednání obou či jednoho z manželů, nejedná se tak o jakékoliv dluhy vzniklé za trvání manželství[1]). Z tohoto pravidla navíc existují dvě výjimky: do SJM nebudou spadat dluhy, které se týkají majetku, který náleží výhradně jednomu z manželů, a to v rozsahu, který přesahuje zisk z tohoto majetku (§ 710 písm. a) OZ, např. manžel nesplácí spotřebitelský účelový úvěr, díky kterému zakoupil motorové vozidlo před uzavřením manželství) a také do SJM nebudou spadat dluhy převzaté pouze jedním z manželů bez souhlasu druhého manžela, přitom se nejedná o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny (např. manžel si půjčil od restauračního zařízení peněžní prostředky, které pak následně prohrál ve výherních automatech).
V našem zkoumaném případě jde však o dluhy, které má manžel ještě před uzavřením manželství. Ustanovení § 710 OZ i závěr komentáře k tomuto ustanovení se shodují, že dluhy jednoho manžela, vzniklé před uzavřením manželství, do SJM nepatří.[2] Reálný dopad to má dle našeho názoru pouze na pasivní legitimaci dlužníka. Jako žalovaný nebo povinný z takového dluhu může být pouze manžel - dlužník.
Na tomto místě je třeba zdůraznit, že fakt, že dluh z doby před uzavřením manželství nepatří do SJM, neznamená, že takový dluh nemůže být ze SJM uspokojen (dluh patřící do SJM není totéž, co uspokojení dluhu ze SJM). V tomto ohledu nás zajímá zejména § 732 OZ, který stanovuje možnost uspokojit dluh ze SJM v určité výši kromě jiných také v případě dluhu jen jednoho z manželů vzniklého ještě před uzavřením manželství. Výše postihu podle § 732 OZ však činí maximálně podíl manžela - dlužníka, kdyby v danou chvíli bylo SJM zrušeno a vypořádáno (v ideálním jednoduchém případě tedy do ½ SJM). V ideálním případě by však samozřejmě nejdřív měl být postižen výlučný majetek manžela - dlužníka, sekundárně až pak podíl manžela - dlužníka na SJM.[3] Každopádně je zde stále pro manžela - nedlužníka nevýhodná situace: s dluhy nemá nic společného, vznikly ještě před uzavřením manželství, přesto se může věřitel uspokojit, byť ne úplně, z části SJM. SJM tedy bude postiženo zčásti i přesto, že vlastně dluh do něj nepatří a vznikl ještě, když manželství netrvalo.
Dluhy před manželstvím a jejich dědění
Řízení o dědictví v případě smrti manžela - dlužníka obecně proběhne z pohledu rodinněprávní problematiky dvoufázově. Nejprve bude vypořádáno SJM, poté dojde k dědění podle některého dědického titulu (smlouva, závěť, zákon).
Podle § 764 OZ dojde nejprve k vypořádání SJM podle existujícího režimu (smluvní, rozhodnutím soudu), jinak se použije ustanovení § 742 OZ, který upravuje pravidla vypořádání SJM. V jednoduchém příkladu bude vypořádáno tak, že každému z manželů bude patřit ½ SJM. Jmění zemřelého manžela - dlužníka bude před okamžikem smrti představovat: výlučný majetek manžela - dlužníka, ideální ½ SJM a také dluhy vázané výlučně na jeho osobu (tedy i ty, které vznikly před uzavřením manželství). Po smrti manžela - dlužníka dojde nejprve k vypořádání SJM, manžel - nedlužník obdrží ½ SJM. Zbytek (druhá polovina SJM, výlučný majetek a výlučné dluhy) tvoří pozůstalost. Při neexistenci dědické smlouvy ani závěti nastane dědictví ze zákona, předpokládejme, že manželé měli jedno dítě, nastane tedy dědění podle první třídy dědiců (§ 1635 odst. 1 OZ). V OZ v ustanovení § 1701 odst. 1 je stanoveno, že dluhy zůstavitele obecně přecházejí na dědice. Pak tedy bude záležet, zda manžel - nedlužník bude usilovat i o druhou polovinu SJM i se svým potomkem, v tomto případě už půjde o matematiku, zda je pozůstalost natolik předlužena, že ji odmítne, nebo učiní výhradu soupisu nebo dědictví přijme i s dluhy.
Smlouva o manželském majetkovém režimu („předmanželská smlouva“)
Manžel - nedlužník samozřejmě může přemýšlet i o smluveném režimu manželského majetkového práva, když ví, že nastávající manžel je ještě před uzavřením manželství zadlužen. Možnost smluveného režimu je upravena v § 716 OZ. Manžel - nedlužník by pro ochranu majetku využil nejspíše režim odděleného jmění (§ 717, 729, 730 OZ).
V případě smluveného režimu pak ale vstupuje do hry zajímavé ustanovení § 719 odst. 2 OZ, které stanoví, že se taková smlouva nesmí svým obsahem a účelem dotknout práv třetí osoby, ledaže by taková třetí osoba se smlouvou souhlasila. Smlouva odporující § 719 odst. 2 OZ by nebyla neplatná, byla by však vůči dotčené třetí osobě neúčinná.
Podle extenzivního výkladu tohoto ustanovení jsou dotčena práva třetí osoby i v případě, že by se chtěl manžel - nedlužník chránit smlouvou uzavřenou před vznikem manželství před dluhy, které vznikly také před uzavřením manželství jen manželu - dlužníkovi. Taková interpretace je podle mého názoru nesprávná. Uzavřením smlouvy o režimu oddělených jmění ještě před uzavřením manželství z důvodu ochrany proti dluhům jednoho z manželů vzniklých ještě před manželstvím se nezhoršuje postavení věřitelů (třetích osob), nedochází ke zmenšování „majetkové podstaty“ manžela - dlužníka, majetková podstata se pouze nezvětšuje, což by ale nemělo být dotčení práv třetí osoby. Výkon práv třetích osob se nijak neznesnadňuje, manželé i nadále hospodaří samostatně se svým majetkem i svými dluhy.
Lze doporučit také smlouvu o manželském majetkovém režimu zveřejnit v Seznamu listin o manželském majetkovém režimu. Tento seznam je vedený v elektronické podobě Notářskou komorou České republiky a slouží veřejnosti k nahlížení do záznamů o tom, zda manželé změnili svůj majetkový režim a vyjádřili souhlas s tím, aby tato skutečnost byla zveřejněna, nebo zda o tomto manželském majetkovém režimu bylo rozhodnuto soudem.[4]
Závěrem lze tedy říci, že by si potenciální manžel - nedlužník měl nejprve dobře rozmyslet, zda chce vstoupit do manželského svazku s osobou zatíženou dluhy, a to nejen z důvodu ochrany majetku, ale také z důvodu osobnosti manžela - dlužníka. Zadlužení leckdy může (ale také nemusí) souviset s nezodpovědností nebo marnotratností. Pokud i tak ke sňatku dojde, je vhodné upravit manželský majetkový režim smluvně.
[1] Hrušáková M., Králíčková Z., Westphalová L. a kol. Občanský zákoník II. Rodinné právo. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, str. 180
[2] Hrušáková M., Králíčková Z., Westphalová L. a kol. Občanský zákoník II. Rodinné právo. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, str. 187
[3] Jak ochránit svůj majetek před exekucí manžela/manželky. Notářská komora České republiky. Dostupné z: https://www.nkcr.cz/vasi-notari/detail/239_335-jak-ochranit-svuj-majetek-pred-exekuci-manzela-manzelky
[4] Seznam listin o manželském majetkovém režimu. © Notářská komora České republiky 2018. Dostupné z: https://www.nkcr.cz/sluzby/rodina-majetek-a-ochrana-prav/seznam-listin-o-manzelskem-majetkovem-rezimu
Diskuze k článku ()