Nucený prodej cenných papírů a současné problémy aplikační praxe

V rámci § 334 odst. 1 o.s.ř. je stanoveno, že „Jde-li o cenné papíry nebo zaknihované cenné papíry či listiny představující právo na splacení dlužné částky, soud podle jejich povahy a stanoviska oprávněného buď vyzve toho, kdo má plnit, aby odpovídající plnění odevzdal soudu, nebo se postará o zpeněžení.”

Dále je v odst. 2 citovaného ustanovení uvedeno, že „Vyzve-li soud toho, kdo má podle cenného papíru, zaknihovaného cenného papíru nebo listiny plnit, aby odpovídající plnění odevzdal soudu, postupuje přiměřeně podle ustanovení o výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky, přičemž jednání potřebná k uplatnění práva, která přísluší podle zvláštních předpisů povinnému jako osobě oprávněné z cenných papírů nebo jiných listin anebo zaknihovaných cenných papírů, provádí místo povinného vykonavatel. Se získanou částkou se naloží jako s výtěžkem prodeje.”

Zároveň je v rámci § 334a odst. 1 o.s.ř. stanoveno, že „Pokud nebyly sepsané cenné papíry nebo zaknihované cenné papíry zpeněženy postupem podle § 334 odst. 1, soud sepsané cenné papíry nebo zaknihované cenné papíry zpeněží pomocí obchodníka s cennými papíry nebo zahraniční osoby poskytující investiční služby v České republice. Soud má přitom všechna práva, která jinak přísluší povinnému jako majiteli cenného papíru.”

Aplikační problémy současné právní úpravy

Na základě výše uvedené právní úpravy má soudní exekutor v rámci výkonu rozhodnutí možnost buďto vyzvat osobu, která má na základě cenného papíru plnit, aby plnila soudnímu exekutorovi, nebo zvolit jiný vhodný způsob zpeněžení. Z dikce § 334a odst. 1 o.s.ř. pak vyplývá, že soudní exekutor může přistoupit k prodeji cenných papírů prostřednictvím třetí osoby až v případě, kdy nebylo možné postupovat podle § 334 odst. 1 o.s.ř.

Hlavním problémem vyvstávajícím v souvislosti s aplikací současné zákonné úpravy je opomíjení výše uvedeného, kdy soudní exekutor bez naplnění podmínky stanovené v § 334a odst. 1 o.s.ř. přistupuje rovnou ke zpeněžení cenných papírů prostřednictvím třetí osoby. Rozhodovací praxe není v této oblasti doposud sjednocená, avšak ve většině případů postupují soudní exekutoři právě tímto (nesprávným) způsobem.

Osoba pověřená prodejem cenných papírů pak na základě takového postupu zasahuje do průběhu výkonu rozhodnutí, čímž zasahuje také do právní sféry účastníků vykonávacího řízení, a to aniž by byl zákonem její vztah k účastníkům řízení jakkoliv upraven. Její činnost nadto nikterak nepodléhá kontrole ze strany dozorových orgánů při výkonu rozhodnutí.

Ve výsledku pak tato třetí osoba vykonává svoji činnost pouze na základě soukromoprávní smlouvy, uzavřené mezí ní na straně jedné a daným soudním exekutorem na straně druhé, v jejímž rámci jsou upravena jejich vzájemná práva a povinnosti (např. způsob prodeje, časový rámec prodeje, minimální cena prodeje a odměna osoby pověřené k prodeji). Zde je nutné si uvědomit, že občanský soudní řád nijak neupravuje obsah ani náležitosti takto uzavírané smlouvy, kterou je ale fakticky zasahováno do právní sféry jak osoby oprávněného, tak osoby povinného v rámci vykonávacího řízení.

Je tedy čistě věcí uvážení soudního exekutora a osoby pověřené prodejem, co bude v rámci smlouvy ujednáno. Osoba povinného a oprávněného nemá žádnou možnost jakkoliv ovlivnit obsah takto uzavírané smlouvy, a to bez ohledu na to, že právě obsah smlouvy je rozhodný pro to, jakým způsobem bude zpeněžování probíhat, a v konečném důsledku je i výsledek zpeněžení ovlivněn hlavně obsahem smlouvy (zejm. s ohledem na stanovení způsobu prodeje a určení minimální ceny).

V souvislosti s výše uvedeným je pak třeba poukázat také na to, že zákonem není nikterak upraveno, jakým způsobem má osoba pověřená zpeněžením cenných papírů postupovat. V krajních případech tak může docházet k případům, kdy tato třetí osoba vůbec nemusí přistoupit k dražbě ani veřejné nabídce, ale může rovnou přistoupit pouze k oslovení jí vybraných zájemců pro prodej z volné ruky. Takovým způsobem pak může být zkrácen nejen oprávněný, protože dosažený výsledek zpeněžení může být nižší, než jakého by bylo dosaženo v případě dražby nebo veřejné nabídky, ale také povinný, jehož pohledávka zanikne v nižším rozsahu, než v jakém by mohla v případě výše uvedeného postupu, čímž bude docházet k narůstání příslušenství pohledávky ve větší výši. Takový postup může zároveň podněcovat veřejnost k domněnkám o možné manipulaci při výkonu rozhodnutí.

V důsledku toho, že soudní exekutoři často přistupují rovnou ke zpeněžení cenných papírů prostřednictvím třetí osoby, dochází také k navýšení doby, po kterou vykonávací řízení trvá. Soudní exekutor totiž musí nejprve vybrat a oslovit příslušnou osobu, prostřednictvím které má k prodeji cenných papírů dojít, následně se musí shodnout na obsahu smlouvy, kterou je tato osoba k prodeji cenných papírů pověřena, a teprve poté následuje samotný proces prodeje ze strany třetí osoby. Ta musí zpravidla nejprve zajistit znalecký posudek, jímž se určí hodnota prodávaných cenných papírů, a následně samotný prodej. Po realizaci prodeje cenných papírů je pak mj. třeba naložit zákonným způsobem s částkou prodejem získanou, přičemž dle občanského soudního řádu se bude postupovat stejně jako při nakládání s výtěžkem prodeje v případě prodeje movitých věcí.

Kromě prodloužení doby výkonu rozhodnutí dochází také k nárůstu nákladů výkonu rozhodnutí. Tyto se navyšují zpravidla o odměnu osobě pověřené prodejem cenných papírů, náklady na znalecký posudek a další náklady spojené s prodejem cenných papírů.

Neodůvodněným navýšením nákladů a doby vykonávacího řízení je zasaženo jak do sféry oprávněného, tak i povinného. Pro oprávněného má takový postup soudních exekutorů důsledky především v podobě snížení vymožené částky, když náklady na nucený prodej cenných papírů se odečítají právě z dosaženého výsledku zpeněžení cenných papírů. Na druhé straně povinnému v důsledku navýšení doby trvání vykonávacího řízení narůstají úroky z prodlení a další příslušenství pohledávky. Výše uvedené může zapříčinit vznik pocitu nespravedlnosti jak u povinného, tak u oprávněného, a v obecném měřítku pak může vést až ke vzniku nedůvěry v justiční systém.

Možná řešení aplikačních problémů

S ohledem na výše uvedené je zřejmé, že v rámci uvedené zákonné úpravy by bylo v souvislosti s rekodifikací civilního procesu vhodné učinit příslušné změny tak, aby k těmto aplikačním problémům nemohlo do budoucna docházet. Především by bylo žádoucí vymezit zákonem přesný postup, jakým má být při zpeněžování cenných papírů postupováno, aby došlo ke zrychlení a zefektivnění celého procesu a k následnému odstranění nejednotnosti aplikační praxe soudních exekutorů v této oblasti.

Jako vhodné řešení by se mohlo jevit zákonem výslovné upřednostnění postupu, kdy by prodej cenných papírů, se kterými je spojeno právo na splacení dlužné částky, probíhal standardně jako u prodeje movitých věcí dle § 323 an. o.s.ř. Tím by došlo k zamezení prodlužování vykonávacího řízení, protože by místo dvou způsobů zpeněžování (standardní prodej movitých věcí a zvlášť prodej cenných papírů prostřednictvím třetí osoby) probíhal pouze jeden. Zároveň by nedocházelo k nadbytečnému zvyšování nákladů vykonávacího řízení, a to minimálně o odměnu, která by jinak byla přiznána osobě pověřené prodejem cenných papírů. Další výhodou by bylo také to, že na základě již existující zákonné úpravy prodeje movitých věcí by bylo i v případě prodeje cenných papírů přesně dané, jakým způsobem se má při zpeněžování postupovat, a byly by tak odstraněny výkladové nejasnosti, čímž by v konečném důsledku došlo také ke sjednocení aplikační praxe v této oblasti.