Odškodnění újmy po očkování proti onemocnění covid-19 v praxi - část III.

[1] V průběhu roku 2021 tlak na vakcinaci sílil, až na začátku prosince 2021 Ministerstvo zdravotnictví novelizovalo tzv. očkovací vyhlášku[2], na jejímž základě se očkování proti covidu-19 stalo pro vybrané skupiny obyvatelstva povinným.[3] I když po podání senátorského návrhu na zrušení této novely k Ústavnímu soudu a po veřejném odporu nový ministr zdravotnictví Válek novelu očkovací vyhlášky a s ní povinné očkování zrušil[4], obavy z toho, jak snadné je povinnou vakcinaci proti covidu-19 zavést, s námi zůstávají. Zajímavý je i osud druhé části příslibu ministra Blatného – státem převzaté garance za očkování.

Předcházející část článku si můžete přečíst zde.

Jaké nároky se Ministerstvo zdravotnictví nechystá odškodnit

Už po první dávce, kterou paní D absolvovala na začátku března 2021, měla bolesti na hrudi s pocitem nemožnosti se nadechnout, bolesti páteře a hlavy, třes končetin, postupně se přidal zvýšený krevní tlak a zvýšené teploty, od třetího dne po první dávce nástup pracovní neschopnosti, v níž je dosud. Přes její obtíže jí byla doporučena druhá očkovací dávka, kterou absolvovala na konci března téhož roku. Následovala kaskáda problémů, jejichž vyvrcholením byl závažný stav hrozící srdeční zástavou. Paní D musí absolvovat řadu vyšetření a terapií, kam se sama není schopna dopravit. Doporučeno jí bylo plavání. Ve výzvě k doplnění, kterou obdržela od MZd, je kromě klasické výzvy k uvedení toho, v čem spatřuje jí způsobené zvlášť závažné ublížení na zdraví, uveden požadavek na doplnění informace, za jaké nároky a v jaké výši požaduje odškodnění s tím, že jiné nároky než bolestné, ztížení společenského uplatnění a ztráty na výdělku ve smyslu § 2 zák. č. 569/2020 Sb. požadovat nelze.

Zda jiné nároky než bolestné, ztížení společenského uplatnění a ztráty na výdělku požadovat lze či nikoli, je však otázkou výkladu. Připomeňme si text § 2 zák. č. 569/2020 Sb.: „Stát nahradí osobě, která se nechala očkovat léčivým přípravkem podle § 1 odst. 1, újmu způsobenou očkováním léčivým přípravkem podle § 1 odst. 1, došlo-li následkem tohoto očkování k zvlášť závažnému ublížení na zdraví očkovaného, vytrpění bolesti, ztrátě na výdělku nebo ztížení společenského uplatnění…“. Jestliže přistoupíme na výklad, který autorka nabízí v části tohoto textu s nadpisem „Neexistence zvlášť závažné újmy na zdraví“, pak je zřejmé, že v této části ust. § 2 se o rozsahu odškodnění nepojednává. Ten je zřejmý až z druhé věty § 2 zák. č. 569/2020 Sb.: „…Pro posouzení této újmy a rozsah náhrady se použije zákon č. 116/2020 Sb., o náhradě újmy způsobené povinným očkováním, obdobně.“

Rozsah náhrady je v zák. č. 116/2020 Sb. stanoven v § 2, a to tak, že

1. očkovanému se hradí vytrpěné bolesti, ztráta na výdělku a ztížení společenského uplatnění,
2. osobě, která vynaložila náklady na péči v souvislostí s poškozením očkovaného, se hradí účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví očkovaného, s péčí o jeho osobu nebo jeho domácnost, pokud se odškodňuje očkovaný, a
3. osobě blízké očkovanému se hradí náhrada za duševní útrapy, dojde-li následkem očkování k usmrcení nebo zvlášť závažnému ublížení na zdraví očkovaného.