Pojem a vymezení svěřenského fondu

Co to je svěřenský fond?

Svěřenský fond lze s odkazem na příslušnou právní úpravu[1] vymezit jako entitu bez právní subjektivity, která vzniká tím, že (i) zakladatel (nebo zakladatelé) vyčlení majetek ze svého výlučného vlastnictví, (ii) ke správě vyčleněného majetku je na základě smlouvy či pořízení pro případ smrti povolán svěřenský správce, který (iii) se zavazuje ke správě majetku, přičemž (iv) je vázán předem stanoveným účelem svěřenského fondu.[2]

Specifikem svěřenského fondu pak je zejména absence vlastnického práva všech zúčastněných osob (tj. zejména zakladatele, svěřenského správce, obmyšlených a dalších) k majetku, který byl vyčleněn do svěřenského fondu, a který je správcem fondu spravován.[3] Svěřenský správce v souladu s podmínkami a omezeními stanovenými statutem „toliko“ vykonává vlastnická práva,[4] přičemž je současně při výkonu své činnosti povinen jednat v souladu s pravidly péče řádného hospodáře, která se projevují zejména skrze povinnost šetřit a rozmnožovat podstatu svěřenského fondu a dbát o naplňování účelu stanoveného statutem. 

Stěžejním pojmovým znakem svěřenského fondu je jeho účel, který může být veřejně prospěšný nebo soukromý.[5] Zatímco účelem veřejně prospěšného fondu je zejména podpora a rozvoj kulturních, vzdělávacích, vědeckých, náboženských, dobročinných a podobných aktivit, soukromý svěřenský fond je zpravidla zřizován k podpoře určité osoby (obmyšleného). Obmyšleným a dalším osobám spojeným se svěřenským fondem bude věnován samostatný článek v rámci tohoto seriálu.

Právní subjektivita

Svěřenský fond není právnickou osobou, ale jedná se o entitu bez právní subjektivity, tedy bez způsobilosti mít v mezích právního řádu práva a povinnosti.[6] Uvedené dává svěřenským fondům v České republice poměrně specifické postavení a jedná se o jeden ze základních rozlišovacích znaků svěřenských fondů od nadace či nadačního fondu, jež právní subjektivitu mají. 

Právní subjektivita pak není svěřenskému fondu přiznána ani pro účely civilního práva procesního.[7] Specifické postavení pak má svěřenský fond z hlediska daňových předpisů, kdy mu je zákonem přiznána tzv. daňová subjektivita.[8] V podrobnostech se bude daňovým souvislostem věnovat samostatný článek.  

Jednání za svěřenský fond

Svěřenský fond tedy nemá právní subjektivitu. To však neznamená, že by se neobjevoval v právních vztazích. Za svěřenský fond jedná svěřenský správce, přičemž při aktuálním nastavení právní úpravy není na svěřenského správce kladeno více nároků než svéprávnost.[9] Zpravidla se však setkáváme s přísnějšími požadavky zakladatele na osobu svěřenského správce, které jsou následně vymezovány ve statutu.[10] Jedná se zejména o požadavky na vysokoškolské vzdělání, zkušenost z oboru, bezúhonnost, a celou řadu dalších.[11]

Při jednání za svěřenský fond svěřenský správce nejedná v postavení zástupce a rovněž nelze jeho postavení zaměňovat s postavením člena orgánu právnické osoby.[12] Svěřenský správce jedná vlastním jménem na účet svěřenského fondu.

Svěřenskému správci náleží plná správa majetku ve smyslu § 1456 ve spojení s § 1409 a násl. občanského zákoníku. Bez dalšího omezení je tak svěřenský správce oprávněn s majetkem svěřenského fondu nakládat, měnit jeho podstatu a investovat jej. I v tomto případě je možné, aby zakladatel stanovil správci omezení, například aby vymezil oblasti, do kterých je svěřenský správce oprávněn investovat. Bez dalšího rovněž není možné investování správce zcela vyloučit.[13] Až na jednotlivé případy, je rovněž svěřenský správce povinen vykonávat svou činnost osobně, není tedy možné, aby k veškerému jednání zmocnil třetí osobu.

Zakladatel je oprávněn určit v rámci statutu limity pro jednání svěřenského správce. Uvedené vychází ze zásady flexibility svěřenského fondu.[14] Typicky se lze setkat s tím, že zakladatel podmíní investice svěřenského správce nad určitou hodnotu souhlasem protektora, či jiného fakultativního „orgánu“. Při limitaci jednání správce nicméně není možné, aby omezením byla popřena podstata této funkce.[15]

Často se setkáváme s otázkou, kdo by měl být svěřenským správcem. V ideálním případě lze doporučit, aby se jednalo o osobu, která má zkušenosti se správou majetku. V případě svěřenských fondů, jejichž účelem je spravovat rodinný majetek, ale dále ho nerozmnožovat, může být vhodnější učinit svěřenským správcem člena rodiny či rodinného známého.

Pro úplnost doplňuji, že v souladu s § 65d písm. f) zákona o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob se do evidence svěřenských fondů uvádí i způsob jednání svěřenských správců. O této problematice bude nicméně detailně pojednáváno v dalších dílech tohoto seriálu.

Typy svěřenských fondů

Stejně jako tomu je v zahraničí, tak i v českém právním prostředí můžeme rozlišovat několik typů svěřenských fondů, přičemž jednotlivé typy fondů vychází zejména z nastavení účelu a jeho modifikací. V základu rozlišujeme svěřenské fondy pro soukromý a veřejně prospěšný účel.[16] V odborných kruzích se rovněž diskutuje otázka možnosti kombinace těchto účelů. Zatímco jedni z autorů se přiklánějí k možnosti kombinace,[17] jiní tuto možnost odmítají.[18] Společně s kolegy se nicméně domníváme, že při výkladu § 1449 občanského zákoníku by mělo dojít k upřednostnění autonomie vůle, a tudíž k umožnění kombinace veřejně prospěšného a soukromého účelu.[19]

Především v případě soukromých svěřenských fondů rozlišujeme několik základních typů. Jedná se zejména o:

• Obchodní svěřenské fondy, které slouží primárně pro účely dosažení zisku prostřednictvím podnikatelské činnosti, uskutečňované zejména vloženými obchodními korporacemi a zhodnocováním spravovaného majetku.
• Rodinné svěřenské fondy, které v České republice mají dle odhadů nejvyšší zastoupení a slouží primárně pro účely správy rodinného majetku a jeho hladkého mezigeneračního předání.
• Zajišťovací svěřenské fondy, jež jsou zřizovány za účelem zajištění dluhu, anebo jako prostředek k jeho uhrazení. V poslední době jsou využívány zejména v rámci developerských projektů. 
• Investiční svěřenské fondy ve smyslu zákona č. 240/2013 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech, jako zvláštní typ svěřenských fondů, jež se vyznačuje celou řadou specifik. Zakladatelem investičního svěřenského fondu může být vždy jen kvalifikovaný investor a svěřenský správce musí disponovat povolením udělovaným Českou národní bankou. 

Svěřenský fond představuje jeden z nejefektivnějších nástrojů pro účely správy majetku, který byl do českého právního řádu zaveden od roku 2014. I přes probíhající odborné diskuze lze uzavřít, že svěřenský fond není právnickou osobou a zákon mu nepřiznává právní subjektivitu. Za svěřenský fond jedná vlastním jménem na účet fondu svěřenský správce, kterému je svěřena tzv. plná správa majetku. Svěřenský fond se vyznačuje značnou flexibilitou, přičemž v obecné rovině rozlišujeme podle účelu a jeho specifikace několik typů svěřenských fondů, zejména obchodní, rodinný a zajišťovací svěřenský fond. V příštím díle se blíže podíváme na svěřenský fond v mezinárodním kontextu, jeho původ a další možný vývoj.