Práva spojená s nezapsaným označením Zdroj: Fotolia

Práva spojená s nezapsaným označením

Není pochyb o tom, že zákon poskytuje jasně vymezená práva pro vlastníka ochranné známky, účelem jejíhož pořízení je zajistit ochranu nehmotných statků patřících do skupiny práv na ochranu duševního vlastnictví. Takto zapsané označení slouží nejen k identifikaci podnikatelů mezi sebou, ale také k rozlišování jejich výrobků a služeb mezi samotnými zákazníky.

Bc. Michaela Kurková

Bc. Michaela Kurková

advokátní praktikant, SEDLAKOVA LEGAL s.r.o.

Bc. Michaela Kurková

advokátní praktikant, SEDLAKOVA LEGAL s.r.o.

Oproti tomuto vyvstává otázka, jaká práva a povinnosti vyplývají uživatelům, kteří své označení používají v obchodním styku bez jejich evidence. Následující text pojednává také o tom, zda je možné nezapsané označení kategorizovat jako věc v právním smyslu a jaké jsou možnosti jeho převodu.

V současné době stále se inovujícího konkurenčního prostředí je zřejmé, že označení podnikatele sehrává nezanedbatelnou roli v obchodním styku. V případě ochranné známky jsou jejímu vlastníkovi poskytována určitá zákonem vymezená oprávnění, mezi něž náleží například výlučné právo užívat ochrannou známku ve spojení s výrobky a službami, pro které je ochranná známka registrována. S tím souvisí zejména nárok vlastníka na soudní ochranu před rušením tohoto užívání třetí osobou a odstranění způsobených následků.

I přes množství výhod, které zákon č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, ve znění pozdějších předpisů („ZOZ“), poskytuje osobám, jež podají úspěšnou přihlášku k zápisu do rejstříku vedeného Úřadem pro průmyslové vlastnictví, není v obchodní praxi výjimkou, že řada podnikajících subjektů používá svá označení bez jejich formální registrace. O těchto hovoříme jako o uživatelích tzv. nezapsaného označení.

Nezapsané označení není blíže vymezeno žádnou legální definicí. ZOZ na tento pojem pamatuje jen v souvislosti s výčtem okruhu osob oprávněných k podání námitek proti zápisu ochranné známky. K definici nezapsaného označení lze nicméně dojít jeho výkladem. Nezapsané označení, jak už z názvu vyplývá, by rovněž mělo plnit funkci označení v tradiční rovině. Dále se v souladu s obecnou povahou práva k označení musí jednat o věc v právním smyslu a současně nesmí být zapsáno v rejstříku ochranných známek, či v jiném rejstříku zřízeném právními předpisy. Jediná výjimka se uplatní u tzv. všeobecně známých známek dle § 2 písm. d) ZOZ, které je nutno, i když jsou formálně nezapsané, považovat za ochranné známky a poskytnout jim srovnatelnou ochranu. Pokud jde o funkci označení, lze se v tomto případě inspirovat rovněž u ochranné známky, neboť ta plní především funkci identifikační a rozlišovací, a jsou-li předmětem ochrany i výrobky a služby, také funkci ochrannou, případně další.[1],[2]

Obsah práv spojených s nezapsaným označením

Vznik práva k nezapsanému označení je zpravidla vázán na užívání tohoto označení týmž způsobem jako řádné užívání ochranné známky, tj. jsou-li jím označovány či pod tímto označením nabízeny, dováženy, skladovány atd. výrobky či služby (srov. § 8 odst. 3 ZOZ). Jak už bylo řečeno, nezapsané označení slouží témuž účelu, jako ochranná známka, má totiž odlišit výrobky či služby jednoho podnikatele od výrobků a služeb jiného podnikatele.[3] Rozdíl mezi nezapsaným označením a ochrannou známkou spočívá ve způsobu a míře ochrany práv z nich plynoucích.

Podnikateli, který vstoupí na trh se svými výrobky či službami, které jako první v dobré víře označí tak, aby je odlišil od výrobků a služeb jiného konkurenta, a své označení v obchodním styku i nadále poctivě užívá, musí být zajištěno, aby své označení mohl nerušeně užívat i poté, co si stejné (či podobné) označení později přihlásí k formální ochraně jiná osoba.[4] Právo předchozího uživatele nezapsaného označení omezuje vlastníka ochranné známky v jeho jinak výlučném právu užívat ochrannou známku ve spojení s výrobky nebo službami, pro které je chráněna (srov. § 8 odst. 1 věta první ZOZ). 

Uživatel nezapsaného označení je dále oprávněn podat námitky[5] proti zápisu ochranné známky téhož označení do rejstříku. Ze znění zákona můžeme dovodit, že nezapsané označení se stává problematické především v okamžiku, kdy vstupuje do kolize s přihlašovanou ochrannou známkou z důvodu jejich shodnosti či podobnosti, přičemž zde existuje pravděpodobnost jejich záměny či chybné asociace ze strany veřejnosti.[6] Základními podmínkami pro úspěšné podání námitek proti přihlášce ochranné známky ze strany majitele nezapsaného označení tedy jsou:

  • užívání označení, které není zapsáno v rejstříku ochranných známek, ani není k zápisu přihlášeno;
  • právo k tomuto označení muselo vzniknout již před datem podání přihlášky napadené ochranné zámky;
  • označení je shodné nebo podobné přihlašované ochranné známce;
  • označení je užíváno pro výrobky a služby shodné nebo podobné těm, které jsou uvedeny v seznamu výrobků a služeb přihlašované ochranné známky;
  • označení nemá jen místní dosah[7].

V tuzemských právních poměrech je nejmenším územím, pro které může být ochranná známka zapsána, území celého státu. Pojem místní dosah přitom nelze vykládat pouze ve smyslu územním (geografickém), ale je třeba výkladu i ve smyslu rozsahu užívání co do jeho kvantity a kvality (např. ekonomické postavení nezapsaného či jiného označení na trhu). Pokud však podnikatel používá své dřívější nezapsané označení pouze v malém rozsahu, a to s ohledem na všechny jeho uvedené dimenze, nebude podmínka přesahu místního dosahu splněna a jeho námitky proti přihlášce ochranné známky budou zamítnuty.[8]

Překonání místního dosahu vyžaduje zpravidla delší časové období, které ovšem může být zkráceno např. masivní reklamou, sponzoringem a jinými propagačními aktivitami. Pro délku předchozího užívání nezapsaného označení nestanoví zákon žádný konkrétní časový limit, v každém případě by se však mělo jednat o dlouhodobé a kontinuální užívání takového označení v rozsahu dokazujícím, že zápisem známky do rejstříku dojde k vážnému zásahu do práv namítajícího podnikatele. 

Uživatel nezapsaného označení může zasáhnout do řízení o přihlášce ochranné známky prostřednictvím námitek proti jejímu zápisu do rejstříku ochranných známek. Takto lze učinit v prekluzivní lhůtě tří měsíců od zveřejnění přihlášky. Úřad rozhodne, zda jsou námitky odůvodněné a zda přihlašované označení zasahuje do práv osoby, která je podala. Pokud budou tato kritéria naplněna, přihlášku zamítne, v opačném případě se přihlášené označení zapíše do rejstříku ochranných známek (§ 7 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 25 ZOZ).

Pokud se uživatel dřívějšího nezapsaného označení dozví o registraci zaměnitelné ochranné známky až po jejím zápisu, umožňuje mu zákon jako uživateli staršího nezapsaného označení užívaného v obchodním styku podat návrh na prohlášení ochranné známky za neplatnou. Pro uplatnění tohoto práva je stanovena lhůta maximálně 5 let, poté subjekt ztrácí právo proti takové ochranné známce cokoli namítat (§ 12 odst. 3 ve spojení s § 32 odst. 3 ZOZ).

S právem vznést námitky proti zápisu ochranné známky nebo právem podání návrhu na prohlášení již zapsané ochranné známky za neplatnou z titulu vlastnictví dřívějšího nezapsaného označení je však spojena i povinnost unést důkazní břemeno ohledně dřívějšího a trvalého užívání tohoto označení. K tomuto účelu může posloužit prakticky cokoli – objednávky, faktury, propagační materiály, tiskové články apod.[9]

Převod práv spojených s nezapsaným označením na třetí osobu a způsob převodu 

V případě nezapsaného označení hovoříme o věci v právním smyslu. Dle bližší kategorizace podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů („OZ“), toto označení spadá do skupiny věcí movitých. Při úvaze, zda jde o věc nehmotnou rozlišujeme práva, jejichž povaha to připouští, a jiné věci bez hmotné podstaty. Protože nezapsané označení nelze považovat za právo dle OZ, bude se jednat právě o jinou věc bez hmotné podstaty.[10]

V odborné literatuře se různí názory na to, zda lze o nezapsaném označení hovořit jako o předmětu vlastnického práva. Na tuto spletitou otázku můžeme nahlížet z více hledisek, přičemž prostým jazykovým výkladem § 1011 OZ je možné nezapsané označení pojmout jako něčí vlastnictví.[11] Existují však i opačné závěry[12], že nezapsané označení není předmětem vlastnického práva a z tohoto důvodu jej nelze chránit způsobem jako vlastnictví ani vlastnické právo k nezapsanému označení jakkoli převádět. Nezapsané označení v uvedeném pojetí, který tento text dále využívá, má i přesto určitou hodnotu a chápeme jej jako součást majetku jeho uživatele. S tím souvisí i přiznání parciálních práv jako k předmětu, avšak pouze ve smyslu právem aprobovaného jednání. Užívání nezapsaného označení na tomto základě nepovažujeme za výkon žádného konkrétního práva, nýbrž jen za možnost určitého chování. S vykonáváním této nezakázané činnosti – užíváním nezapsaného označení – jsou však spojeny právní následky, neboť jeho užívání může vést ke splnění podmínek, za kterých je mu poskytována ochrana.[13]

Pokud jde o převod práv spojených s nezapsaným označením nelze tato práva samostatně převádět. Převod je možný v situaci, kdy k němu dochází skrze převod výroby zboží anebo poskytování služby. Právě tyto statky jsou totiž důvodem samotné existence nezapsaného označení a lze je právně považovat za příslušenství věci, jelikož jejich účelem je užívat jich trvale společně s věcí hlavní v rámci jejího hospodářského určení.[14]

Další možnou variantou převodu práv spojených s tímto označením je prodej obchodního závodu, s nímž je nezapsané označení spojeno. Koupí závodu totiž nabývá kupující vše, co k závodu jako celku náleží (srov. § 2175 OZ). Momentem účinnosti prodeje, který se řídí okamžikem dle § 2180 odst. 1 OZ, přecházejí na kupujícího i nezapsaná označení, která jsou součástí závodu. 

Odlišně je však třeba pohlížet na možnost udělení licence k výkonu práv k nezapsanému označení. Jak už bylo uvedeno, označení se vždy vztahuje ke konkrétnímu výrobku či službě. Současně je přitom nutné zdůraznit, že právo držitele nezapsaného označení je považováno za výjimku k právu plynoucímu z ochranné známky. A právě na základě tohoto důvodu není umožněno poskytovat licenci k užívání nezapsaného označení třetím osobám.[15]

Uživatel nezapsaného označení, jemuž je jiným soutěžitelem způsobena újma v hospodářském styku, se může bránit skrze institut nekalé soutěže. V praxi tak na tento případ dopadá nejčastěji skutková podstata vyvolání nebezpečí záměny. Na základě ustanovení § 2981 OZ platí, že „kdo užije jména osoby nebo zvláštního označení závodu užívaného již po právu jiným soutěžitelem, vyvolá tím nebezpečí záměny“. Současný doktrinální výklad [16] se jednotně shoduje, že pro možnost určení zásahu do užívání nezapsaného označení jako nekalosoutěžního, bude nutné jej subsumovat pod pojem zvláštní označení závodu. Je však nutno brát v potaz účel § 2981 OZ, jehož smyslem je chránit pouze před shodnými označeními, a současně se musí jednat o označení závodu podnikatele. Nezapsané označení by se nadto dalo podřadit i pod „zvláštní označení či úpravy výrobku, výkonu nebo obchodní materiály závodu“ dle druhého odstavce téhož ustanovení.[17]

Shrnutí

Uživateli nezapsaného označení svědčí právo své označení nerušeně užívat i poté, co si shodné (či podobné) označení později přihlásí k formální ochraně jiná osoba. Navíc je také oprávněn podat námitky proti zápisu ochranné známky shodného nebo podobného označení do rejstříku, či domáhat se prohlášení zapsané známky za neplatnou. Aby byl uživatel nezapsaného označení se svým návrhem úspěšný, musí prokázat určité skutečnosti. Těmito jsou užívání daného označení pro shodné nebo podobné výrobky či služby, vetší než místní dosah označení, vznik práva k tomuto označení před dnem podání přihlášky ochranné známky, jejíž neplatnosti se domáhá, a shodnost nebo podobnost nezapsaného označení s namítanou ochrannou známkou. Vedle toho musí namítající prokázat, že k nezapsanému označení disponuje právem takové kvality, že mu musí být poskytnuta ochrana před zásahem do tohoto práva. Nepostačuje tedy skutečnost, že namítající je jedním z mnoha, kdo jsou toto označení oprávněni užívat jen proto, že tomu nebrání žádný právní předpis. Musí jít o označení pro uživatele příznačné, které umožňuje identifikaci podnikatele, resp. jeho výrobků či služeb. Podobně jako ochranná známka musí mít i nezapsané označení rozlišovací způsobilost.[18] Všechny výše uvedené podmínky, jejichž splnění musí být prokázáno, jsou přitom kumulativní.

Dle některých názorů pak převod nezapsaného označení není samostatně možný, jelikož toto označení není předmětem vlastnického práva. Nezapsané označení lze však považovat za příslušenství věci, neboť se jedná o vedlejší věc u věci hlavní. Uživatel tak může nezapsané označení převést smlouvou společně s převodem výroby zboží nebo poskytování služby či při převodu závodu, jehož je součástí.


[1] ŠULOVÁ, Jindra. Registrace log a značek. Funkce ochranné známky. [online] 2011 [cit. 4. 5. 2014]. Dostupné z: http://ochranne-znamkyonline.blogspot.cz/2011/01/funkce-ochranne-znamky.html.

[2] HORÁČEK, Roman in ČADA, Karel., HAJN, Petr., HORÁČEK, Roman. Práva k průmyslovému vlastnictví. Praha: C. H. Beck, 2005, 424 s. ISBN 80-7179-879-7. s. 302.

[3] § 1a zákona č. 441/2003 Sb., ZOZ.

[4] § 10 zákona č. 441/2003 Sb., ZOZ.

[5] Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 10. 2008, sp. zn. 1 As 22/2008-100: „Nezapsané označení, které má být užito jako namítací materiál, musí mít nad rámec požadovaný zákonem rovněž atributy požadované obecně pro ochrannou známku.“

[6] § 7 odst. 1 písm. e zákona č. 441/2003 Sb., ZOZ.

[7] Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. 23 Cdo 3782/2015.

[8] NSS 23 Cdo 3782/2015: Teprve tehdy, získá-li nezapsané označení větší než místní dosah, …, může jeho uživatel způsobem uvedeným v § 7 odst. 1 písm. g) zákona o ochranných známkách, tj. námitkami, bránit tomu, aby stejné či podobné označení bylo pro jinou osobu zapsáno jako ochranná známka, pokud právo k tomuto označení vzniklo před dnem podání přihlášky.

[9] MALIŠ, Petr. Práva uživatele nezapsaného označení proti vlastníkovi ochranné známky. pravoIT.cz[online]. Publikováno 22. 9. 2008 [cit. 22. 10. 2018]. Dostupné z: http://www.pravoit.cz/novinka/prava-uzivatele-nezapsaneho-oznaceni-proti-vlastnikovi-ochranne-znamky.

[10] MIKOLAJEK, Ivo. Nekalosoutěžní a jiná ochrana nezapsaných označení [online]. Brno, 2015 [cit. 22. 10. 2018]. Rigorózní práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. Dostupné z: https://is.muni.cz/th/mrwlr/Nekalosoutezni_a_jina_ochrana_nezapsanych_oznaceni_-_RP_-_Ivo_Mikolajek.pdf.

[11] Důvodová zpráva zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, k § 1011 OZ.

[12] TELEC, Ivo. Držba informací. Právní rozhledy. 2014, roč. 21, s. 115. ISSN 1210-6410.

[13] MIKOLAJEK, 2015, s. 27-30, opt. cit.

[14] § 510 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.

[15] Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19. 4. 2012, sp. zn. 23 Cdo 3412/2010.

[16] ONDREJOVÁ, Dana. Nekalá soutěž v novém občanském zákoníku. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2014, 162 s. ISBN 978-80-7400-522-0, nebo PELIKÁNOVÁ, Irena. Komentář k obchodnímu zákoníku. 3. aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Linde, 2003, 614 s. ISBN 8072014832.

[17] MIKOLAJEK, 2015, s. 39–44, cit. opt. cit.

[18] Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 10. 2008, sp. zn. 1 As 22/2008-100.

nezapsané označení ochranné známky

Líbil se vám náš článek, prosím, ohodnoťte ho
Hodnotili 3 čtenáři

Diskuze k článku 0 komentářů

Všechny komentáře se zobrazí po vstupu do diskuze

Vstoupit do diskuze

Nejoblíbenější články