Zatímco v některých státech, zejména v USA nebo Velké Británii, se již právo módního průmyslu oddělilo jako samostatné právní odvětví a pozornost mu věnují jak právní teoretici, tak specializované právní kanceláře[1], v České republice je právo módního průmyslu prozatím oborem neprobádaným.
Za zakladatelku tohoto odvětví se považuje americká právnička Susan Scafidi, která v roce 2005 spustila internetový blog pod názvem Counterfeit Chic, kde poprvé propojila právní a módní komunitu a otevřela debatu na téma právo a móda.[2] Dnes v USA nebo Velké Británii pojem „fashion law“ již nikoho nepřekvapí.
Právo módního průmyslu můžeme považovat za právní odvětví horizontální, neboli průřezové, které není komplexně upraveno a neobsahuje vlastní pojmosloví, ale zahrnuje normy a dílčí úpravu zejména práva autorského, ochranných známek, práva průmyslových vzorů, know-how, trade dress, či práva soutěžního a práva pracovního. Tyto normy se vztahují k předmětu módního průmyslu, tedy k materiálům, postupu a technologii výroby, tvaru a liniím, barvě, vzhledu povrchové úpravy, logu, názvu výrobku, ale i k licencování, uplatňování a vymáhání práv výrobci, módními návrháři nebo obchodními řetězci.[3]
Právo módního průmyslu kombinuje ochranu práv, kterou poskytují obě skupiny práva duševního vlastnictví - právo autorské i právo průmyslové. V oblasti módního průmyslu, kde se nové kolekce uvádějí na trh i několikrát ročně, se autorskoprávní ochrana výrobků uplatní nejvíce právě pro svou neformálnost. Módní výrobek, pokud je způsobilý ochrany vzhledem ke své jedinečnosti, je pak chráněn jako autorské dílo. Dalším způsobem neformální ochrany je ochrana nezapsaného průmyslového vzoru.
Z formálních způsobů ochrany se nejčastěji setkáme s průmyslovými vzory, pokud jde o samotné výrobky, a ochrannými známkami, pokud jde o názvy módních značek a jejich loga. Naopak užitné vzory a patentová ochrana nejsou pro právo módního průmyslu příliš relevantní, jelikož poskytují pouze ochranu technického řešení splňujícího kritérium novosti a průmyslové využitelnosti, které by se tedy mohlo vztahovat na vynálezeckou činnost, pokud jde o textilní stroje, nikoli samotné estetické výtvory.[4]
Velice důležitá je problematika ochranných známek. U módního zboží je totiž nejčastějším důvodem pro soudní spory právě porušení práv k ochranným známkám a jejich neoprávněné použití. Účelem ochranné známky je odlišit výrobky určité značky a pomoci spotřebiteli ve výběru tak, aby byl schopný svou oblíbenou módní značku jednoduše rozeznat a spolehnout se na její kvalitu. Módní značky nejčastěji chrání svůj název a jeho grafickou podobu, tzv. logo, prostřednictvím známek slovních, obrazových či smíšených. Tyto ochranné známky najdeme umístěné na samotných výrobcích a jejich obalech nebo na propagačních materiálech.
Pokud mluvíme o rozlišovací schopnosti ochranné známky, je pro módní průmysl relevantní také zápis samotné barvy jako ochranné známky. Klasickým případem je ochranná známka společnosti Tiffany & Co., barva „Tiffany Blue“, která se používá v interiéru těchto šperkařských prodejen nebo pro obaly výrobků. Dalším příkladem jsou podrážky luxusních bot Christian Louboutin, jejichž ikonická červená barva je v USA také chráněná ochrannou známkou.
Průmyslový vzor oproti tomu chrání samotný vnější vzhled výrobků a jejich estetické, vizuální a dekorativní aspekty. Průmyslovým vzorem může být v případě módního průmyslu jak vzor textilií, tak i výsledné výrobky.
Přesto, že v České republice si zatím právo módního průmyslu nevysloužilo pozornost, je zde dostatek prostoru pro jeho využití. Uplatnit se může nejen ve vztahu k módním návrhářům, ale také pro potřeby výrobců, kteří využívají specifické funkční materiály a speciální textilie, například početní výrobci tzv. outdoorových oděvů. Zároveň se v České republice může právo módního průmyslu uplatnit i v mezinárodním měřítku, například pokud jde o uplatňování ochrany práv zahraničních módních značek v případě jejich padělání.
Ekonomický význam módního průmyslu i zájem o obor práva módního průmyslu v poslední době v zahraničí roste. Zůstává otázkou, zda i v České republice bude toto odvětví časem považováno za plnohodnotný obor, nebo se ukáže, že se jednalo pouze o „módní výstřelek, který nepřežije sezónu“.
[1] Dallas, Vicki. The Opportunities of Fashion Law. In: Navigating Fashion Law. USA: Thomson Reuters/Aspatore, 2012. 84 s.
[2] Scafidi, Susan. Fiat Fashion Law! The Launch of a Label and a New Branch of Law. In: Navigating Fashion Law. USA: Thomson Reuters/Aspatore, 2012. 9 s.
[3] Colman, Charles. An Overview of Intellectual Property Issues Relevant to the Fashion Industry. In: Navigating Fashion Law. USA: Thomson Reuters/Aspatore, 2012. 115 s.
[4] Horáček, R., Čada, K., Hajn, P. Práva k průmyslovému vlastnictví. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, 244 s.
Diskuze k článku ()