Prodej padělků a odpovědnost provozovatele reálného tržiště za jejich prodej nájemci
Soudní dvůr Evropské unie (SDEU) se rozsudkem ze 7. 7. 2016 (C-494/15) postavil za majitele práv duševního vlastnictví, když konstatoval, že tito mohou postupovat nejen proti samotným porušovatelům, ale i proti prostředníkům, tedy těm, kdo porušovatelům poskytují prodejní místa, např. i proti provozovatelům reálných tržišť (nikoli pouze on-line tržišť).
Právě k výkladu pojmu „prostředník“ ve smyslu třetí věty článku 11 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/48/ES ze dne 29. 4. 2004 o dodržování práv duševního vlastnictví směřovala jedna z předběžných otázek Nejvyššího soudu ČR, která vzešla ze sporu mezi společnostmi Tommy Hilfiger Licensing LLC a další na jedné straně a společností DELTA CENTER a.s. na druhé straně, která si pronajala areál tržnice.
SDEU potvrdil, že provozovatelé reálného tržiště mohou být nuceni k tomu, aby ukončili prodej padělků a zamezili dalšímu porušování práva ze strany prodejců na tržišti, a to za stejných podmínek jaké platí pro provozovatele on-line tržišť (např. eBay), jak již bylo dříve judikováno v rozsudku SDEU ve věci L’Oréal. Z rozhodnutí SDEU vyplývá, že provozovatele reálného tržiště, který pronajímá prostory jednotlivým majitelům stánků, a tím tak nabízí možnost třetím stranám prodávat padělky na tomto tržišti, lze považovat za prostředníka ve smyslu směrnice o dodržování práv duševního vlastnictví. S odkazem na rozhodnutí v případech L’Oréal a Scarlet Extended totiž nehraje roli, zda má prostředník se skutky porušovatele cokoliv dočinění, ale je nutné prokázat, že poskytovatel poskytuje službu, která může být zneužita k porušování práv duševního vlastnictví. S odkazem na druhou předběžnou otázku Nejvyššího soudu ČR je irelevantní to, zda se jedná o fyzické nebo on-line tržiště, protože rozsah směrnice není omezen na e-commerce. Provozovatel tržiště tak může být nucen učinit přítrž porušování práv jednotlivými obchodníky a bude muset učinit kroky směrem k tomu, aby zabránil novému porušení.
Je zřejmé, že vlastníci duševního vlastnictví toto rozhodnutí vítají, neboť jim poskytuje další zbraň v boji proti prodeji padělků. Je totiž ekonomičtější požadovat po prostředníkovi, kterým je např. typicky provozovatel tržiště, aby podnikl kroky proti trhovcům, kteří zasahují do práv duševního vlastnictví, než by bylo podnikat kroky vůči jednotlivým prodejcům.
Další články
Vánoční dárek jako právní paradox. Kdo má právo vracet, reklamovat a žádat peníze zpět?
Předvánoční období bývá každoročně spojeno s debatami o falešných slevách, nedoručených zásilkách nebo možnostech vrátit nevhodný dárek. Z právního pohledu je však vánoční nákup podstatně zajímavější.
Bytová politika mezi trhem a sociálním státem
Proč superdávky nenahradí veřejný fond dostupného bydlení?
Zkrácení lhůty pro opětovné vyžádání souhlasu s cookies. Digital Omnibus míří do další fáze jednání
Rada EU schválila vyjednávací pozici k Digital Omnibus. Návrh zmírňuje pravidla pro souhlas s cookies, zkracuje lhůtu pro opětovné dotázání a rozšiřuje výjimky.
Když si zaměstnanec odnese víc než jen zkušenosti
Odešel Vám dlouholetý zaměstnanec, který perfektně znal Vaši databázi klientů, cenotvorbu nebo interní postupy? Nebo u Vás někdo pracoval jen krátce, třeba ve zkušební době, ale i tak se dostal ke vzorům smluv, obchodním nabídkám, recepturám, technickým podkladům nebo jinému know-how?
Roky to nevadilo. Teď je z toho porušení povinností: Právní význam tolerované praxe na pracovišti
V každé firmě existují pravidla, která se předávají ústně. Co stačí oznámit, na co je třeba souhlas a nad čím vedoucí mávne rukou. Zaměstnanci podle nich fungují celé roky. Pak se vymění vedení a ze zavedeného zvyku se náhle stane důvod k výtce, někdy i k rozvázání pracovního poměru.



