Prodej padělků a odpovědnost provozovatele reálného tržiště za jejich prodej nájemci
Soudní dvůr Evropské unie (SDEU) se rozsudkem ze 7. 7. 2016 (C-494/15) postavil za majitele práv duševního vlastnictví, když konstatoval, že tito mohou postupovat nejen proti samotným porušovatelům, ale i proti prostředníkům, tedy těm, kdo porušovatelům poskytují prodejní místa, např. i proti provozovatelům reálných tržišť (nikoli pouze on-line tržišť).
Právě k výkladu pojmu „prostředník“ ve smyslu třetí věty článku 11 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/48/ES ze dne 29. 4. 2004 o dodržování práv duševního vlastnictví směřovala jedna z předběžných otázek Nejvyššího soudu ČR, která vzešla ze sporu mezi společnostmi Tommy Hilfiger Licensing LLC a další na jedné straně a společností DELTA CENTER a.s. na druhé straně, která si pronajala areál tržnice.
SDEU potvrdil, že provozovatelé reálného tržiště mohou být nuceni k tomu, aby ukončili prodej padělků a zamezili dalšímu porušování práva ze strany prodejců na tržišti, a to za stejných podmínek jaké platí pro provozovatele on-line tržišť (např. eBay), jak již bylo dříve judikováno v rozsudku SDEU ve věci L’Oréal. Z rozhodnutí SDEU vyplývá, že provozovatele reálného tržiště, který pronajímá prostory jednotlivým majitelům stánků, a tím tak nabízí možnost třetím stranám prodávat padělky na tomto tržišti, lze považovat za prostředníka ve smyslu směrnice o dodržování práv duševního vlastnictví. S odkazem na rozhodnutí v případech L’Oréal a Scarlet Extended totiž nehraje roli, zda má prostředník se skutky porušovatele cokoliv dočinění, ale je nutné prokázat, že poskytovatel poskytuje službu, která může být zneužita k porušování práv duševního vlastnictví. S odkazem na druhou předběžnou otázku Nejvyššího soudu ČR je irelevantní to, zda se jedná o fyzické nebo on-line tržiště, protože rozsah směrnice není omezen na e-commerce. Provozovatel tržiště tak může být nucen učinit přítrž porušování práv jednotlivými obchodníky a bude muset učinit kroky směrem k tomu, aby zabránil novému porušení.
Je zřejmé, že vlastníci duševního vlastnictví toto rozhodnutí vítají, neboť jim poskytuje další zbraň v boji proti prodeji padělků. Je totiž ekonomičtější požadovat po prostředníkovi, kterým je např. typicky provozovatel tržiště, aby podnikl kroky proti trhovcům, kteří zasahují do práv duševního vlastnictví, než by bylo podnikat kroky vůči jednotlivým prodejcům.
Další články
Procesní nařízení k GDPR: jak se mění přeshraniční dozor?
Na konci roku 2025 Evropská unie přijala dlouho očekávané procesní nařízení, které má zpřesnit a urychlit prosazování nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 (dále jen „GDPR“) v přeshraničních případech.
EU udělila Temu pokutu 200 milionů eur za nelegální a nebezpečné výrobky
Pokuta 200 mil. eur pro Temu ukazuje sílu DSA. Naučte se povinnosti online platforem, řízení rizik a požadavky evropské regulace.
Když úředník podepsal rozhodnutí vytvořené umělou inteligencí
Digitalizace veřejné správy již dávno neznamená pouze elektronické formuláře, datové schránky nebo vedení spisu v elektronické podobě. Do veřejné správy postupně vstupuje další vrstva — systémy umělé inteligence, které nebudou jen pasivně ukládat informace, ale budou je třídit, shrnovat, vyhodnocovat, navrhovat další postup a v některých případech připravovat i samotné texty rozhodnutí. Tradiční otázka veřejné správy obyčejně zněla: „Kdo rozhodl?“ V době umělé inteligence se k ní přidává nová otázka: „Kdo rozhodnutí skutečně vytvořil?“
Nahrávat či nenahrávat v lékařských ordinacích?
Mohou si pacienti během svého vyšetření nahrávat lékaře? A mohou si pořídit záznam i bez jeho vědomí? Kolem těchto otázek v praxi panuje řada sporů a nejistot.
Neuvedení jména na parte
Období ztráty člena rodiny je nepochybně obdobím velmi smutným, ale jak se ukazuje z praxe, také obdobím rozporů, a to nejenom rozporů majetkových. V nedávném období se objevilo hned několik rozhodnutí ve věcech, kdy se některý z pozůstalých domáhal nemajetkové újmy za to, že jeho jméno nebylo uvedeno na parte.




