Povinné náležitosti nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů
První změna se týká zejména poskytovatelů půjček, jejichž celková výše je nižší než 5.000,- Kč. Zákon totiž nově ruší výjimku, dle které se na tyto úvěry (tzv. mikropůjčky) původní zákon nevztahoval[1]. Pro tyto poskytovatele pak změna znamená podřídit se všem povinnostem na nebankovní poskytovatele uložených, a to bez výjimek.
Činnost poskytovatelů úvěru bude nově vázána na oprávnění k činnosti, které uděluje Česká národní banka (dále „ČNB“) za podmínek, jež jsou uvedeny v § 10 zákona. Mezi tyto podmínky patří například konkrétní forma obchodní korporace (jen a.s., SE, nebo s.r.o.), minimální počáteční kapitál ve výši stanovené zákonem nebo důvěryhodnost a odborná způsobilost ad.
Počáteční kapitál pro každého nebankovního poskytovatele úvěru, který chce získat oprávnění k činnosti, musí dosáhnout alespoň 20.000.000,- Kč[2]. Dále musí tento nebankovní poskytovatel úvěru průběžně udržovat kapitál alespoň ve výši odpovídající 5 % objemu poskytnutých a dosud nesplacených úvěrů vykázaných ke konci kalendářního roku.
Důvěryhodnost a odborná způsobilost se stávají personálními předpoklady k provozování činnosti. Odbornou způsobilost zajištuje pro účely zákona zisk (1) všeobecných znalostí a (2) odborných znalostí a dovedností. Všeobecné znalosti se prokazují vysvědčením o maturitní zkoušce nebo dokladem o dosažení vyššího vzdělání. Odborné znalosti a dovednosti pak osvědčením o vykonání odborné zkoušky podle tohoto zákona, a to před akreditovanou osobou, které byla akreditace udělena ČNB.
Důvěryhodnost zákon rozděluje na důvěryhodnost osob fyzických a právnických. U fyzických osob jde především o plnou svéprávnost a předpoklad řádného provozování činnosti dle tohoto zákona[3]. U právnických osob je důvěryhodnost posuzována toliko podle jejich dosavadní činnosti, která musí dát předpoklad řádného provozování činnosti dle tohoto zákona[4].
Oprávnění k činnosti nebankovního poskytovatele úvěru trvá do konce 5. kalendářního roku následujícího po kalendářním roce, ve kterém byl tento poskytovatel zapsán do registru, který spravuje ČNB. Prodloužení licence o dalších 60 měsíců je vázáno na zaplacení správního poplatku. Správní poplatek za vydání licence činí 50.000,- Kč[5], za prodloužení pak 25.000,- Kč[6].
Významné změny ve vztahu k poskytování spotřebitelských úvěrů
Posuzování úvěruschopnosti žadatele
Každý poskytovatel úvěru musí nově před poskytnutím spotřebitelského úvěru posuzovat úvěruschopnost žadatele, a to na základě informací, které mu žadatel poskytne, popř., pokud je to nezbytné, i z jiných zdrojů. Při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele se posuzuje zejména schopnost splácet splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Výsledkem posouzení nesmí být důvodné pochybnosti poskytovatele, že spotřebitel nebude schopen spotřebitelský úvěr řádně splácet. Sankcí za porušení této povinnosti je neplatnost celé smlouvy o spotřebitelském úvěru. V takovém případě může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, kdy spotřebitel bude v takovém případě povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
Zajištění spotřebitelského úvěru
Nově nesmí být zajištění spotřebitelského úvěru, k okamžiku uzavření smlouvy, ve zcela zjevném nepoměru k hodnotě zajišťované pohledávky. Zákon však počítá s výjimkou, a to v případě spotřebitelských úvěrů na bydlení dle § 2 odst. 2 písm. b) a c) zákona (tj. nabytí nemovité věci, výstavba nemovité věci, změna stavby podle stavebního zákona ad.).
Předmět zajištění musí být oceněn cenou obvyklou dle zákona upravujícího oceňování majetku. Ocenění předmětu musí být nestranné, objektivní a zaznamenáno v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat. Osoby provádějící ocenění předmětu zajištění musí být důvěryhodné, odborně způsobilé a dostatečně nezávislé na procesu poskytování spotřebitelského úvěru.
Smluvní sankce
Zákon taxativně stanovuje výčet sankcí, které může poskytovatel vůči spotřebiteli uplatnit v případě prodlení spotřebitele s plněním dluhu. Patří k nim (1) náhrada účelně vynaložených nákladů, které vznikly poskytovateli v souvislosti s prodlením spotřebitele, (2) úroky z prodlení a (3) smluvní pokuta.
Pokud bude náhrada účelně vynaložených nákladů vyšší než náklady, které vznikly poskytovateli v souvislosti s prodlením spotřebitele, považují se v této části za smluvní pokutu.
Výše úroků z prodlení nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení.
Smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení s tím, že souhrn všech smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, maximálně však může činit částku ve výši 200.000,- Kč[7].
Při zesplatnění úvěru z důvodu prodlení spotřebitele se splatnost týká pouze nesplacené jistiny, nikoliv i budoucích nákladů spotřebitelského úvěru. Poskytovatel však musí před tím, než se úvěr stane splatným z výše uvedeného důvodu, vyzvat spotřebitele k uhrazení dlužné částky a poskytnout mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů[8].
RPSN
U ročního procenta sazby nákladů zákon přesně stanoví jeho výpočet, jakož i které položky jsou RPSN součástí a které nikoliv, a to v § 133 zákona a v Příloze č. 1 k zákonu v části první, ve které je obsažen matematický vzorec pro výpočet.
Smyslem úpravy je RPSN, které bude napříč celým trhem nebankovních spotřebitelských úvěrů možným hodnotícím ukazatelem pro spotřebitele.
Rozhodčí řízení
Výraznou novinkou je v souvislosti se zákonem o spotřebitelských úvěrech novela zákona o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů[9], která neumožní uzavřít mezi nebankovním poskytovatelem úvěru (podnikatelem) a spotřebitelem rozhodčí smlouvu. Veškeré spory z těchto nebankovních spotřebitelských úvěrů tak budou řešit pouze soudy.
Sporná otázka v případě inkasních agentur, dodavatelů energií a podobných subjektů
Při výkladu zákona, konkrétně jeho ustanovení § 2 odst. 1, který zní „Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, (…) “ lze dojít k závěru, že každý, kdo poskytuje možnost odložené platby (inkasní agentury, dodavatelé energií, pojišťovny, telekomunikační společnosti ad.), se stává poskytovatelem spotřebitelského úvěru, který je však jako podnikatel oprávněn poskytovat pouze nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru (s výjimkou subjektů, které neupravuje zákon o spotřebitelském úvěru a které jsou uvedeny v § 7 písm. a) až f) zákona).
V takovém případě však na výše uvedené subjekty dopadají veškerá ustanovení tohoto zákona ve smyslu povinností nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, mj. zajistit si oprávnění k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru od ČNB, jakož i podmínky základního kapitálu, počítání RPSN, smluvních pokut nebo posuzování úvěruschopnosti žadatele. Zejména poslední vyjmenovaná podmínka se pak v případě poskytnutí splátkového kalendáře pro dlužníka jeví jako absurdní. Vzniká tak zde značná právní nejistota, když obavy z výkladu tohoto ustanovení sdílel i zástupce České národní banky David Vyhnálek na Fóru věřitelů a veletrhu inkasních agentur 2016 v Praze. [10]
[1] Srov. § 2 písm. e) zákona č. 145/2010 Sb. a § 4 zákona č. 257/2016 Sb.
[2] Srov. § 14 zákona č. 257/2016 Sb.
[3] Srov. § 72 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb.
[4] Srov. § 73 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb.
[5] Příloha Sazebník položka 65 bod 9 písm. n) zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.
[6] Příloha Sazebník položka 65 bod 12 písm. a) zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.
[7] Srov. § 122 zákona č. 257/2016 Sb.
[8] Srov. § 124 zákona č. 257/2016 Sb.
[9] Zákon č. 216/1994 Sb., ve znění novely zákona č. 258/2016 Sb., jenž nabyde účinnosti dne 01.12.2016
[10] Z inkasních společností se stanou poskytovatelé úvěrů. Asociace inkasních agentur [online]. Praha, 2016 [cit. 2016-10-19]. Dostupné z: http://www.aiacz.cz/2016/10/14/z-inkasnich-spolecnosti-se-stanou-poskytovatele-uveru/
Diskuze k článku ()