Restituce neskončeny, Lex Schwarzenberg z roku 1947 - „Skončená restituce?“ Zdroj: Redakce

Restituce neskončeny, Lex Schwarzenberg z roku 1947 - „Skončená restituce?“

Minulý rok jsem měl na kongresu Právní prostor závěrečnou řeč, ve které jsem požádal Ústavní soud, aby zrušil restituční tečku. Ta do dnešního dne zrušena nebyla, ale moje slova byla vyslyšena 18 senátory Parlamentu ČR, kteří dne 14. listopadu 2017 podali návrh na zrušení restituční tečky k Ústavnímu soudu. Tito senátoři se ztotožnili s právním názorem 40 000 restituentů, jejichž restituce do dnešního dne, tedy po více než 27 letech, nebyla vyřízena.

JUDr. Petr Meduna

JUDr. Petr Meduna

advokát

JUDr. Petr Meduna

advokát

Senátoři zvolili poměrně ostrý jazyk, když řekli, že se řízení před pozemkovými úřady mnohdy táhnou desítky let; průměrná délka restitučního řízení v České republice dosahuje deseti let. Státní pozemkový úřad, dříve Pozemkový fond, vůbec nerozhoduje, nenese odpovědnost a jeho přístup a chování jsou naprosto liknavé a svévolné. Svévole v přístupu Státního pozemkového úřadu k oprávněným osobám, tj. restituentům, konstatoval ve svém rozhodnutí II. ÚS 4139/2016 Ústavní soud, kdy jednoznačně stanovil, že Státní pozemkový úřad je povinen poskytovat oprávněným osobám, po 27 letech trvajícím řízení, přiměřenou náhradu za odňatý majetek, a to v daném konkrétním případě blížící se ceně neprávem odňatých pozemků. Ústavní soud se v podstatě zastal restituentů, ale nevyřešil jednu základní otázku – co se bude dít po 1. 7. 2018. Tam totiž začíná a končí restituční tečka.

Nejasná restituční budoucnost

Dnes jsem se zastavil na jednom soudním jednání v Kutné Hoře, na němž soudkyně konstatovala, že minulý týden proběhla porada soudců v Kroměříži, kde mimo jiné řešili, co a jak budou soudit po 1. červenci 2018. Jak nám sdělila, soudci se prý nedohodli, jak to po 1. červenci bude. Krajský soud v Praze i Krajský soud v Hradci Králové zastávají názor, že zahájená řízení budou dokončena, zatímco někteří soudci z Nejvyššího soudu říkají, že neskončená řízení budou k 1. červenci zastavena, neboť v zákoně bohužel chybí přechodné ustanovení. Pokud chybí přechodné ustanovení, není hmotněprávní titul k vykonání tohoto řízení. 

Proto apeluji na Ústavní soudce, aby do konce června tuto stížnost projednali a dali právní jistotu 40 tisícům občanů, restituentů, kteří čekají na to, jak budou po 1. červenci moci v řízení pokračovat.

Omezení vlastnického práva – zpátky do minulosti

Naším hlavním tématem je ale vlastnictví. Všichni dobře víme, že vlastnictví považujeme za samozřejmost. Vlastnické právo je zakotveno v čl. 11 Listiny základních práv a svobod. Vlastnictví si ale ve skutečnosti moc nevážíme, začneme ho pociťovat až tehdy, chce-li nám do něj někdo zasáhnout: ať už je to manželka v rozvodovém řízení nebo stát, který nám chce odejmout vlastnictví vyvlastněním. Naštěstí však máme úpravu, která říká, že vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva, je možné pouze na základě zákona, ve veřejném zájmu a za náhradu. Tady bych chtěl poukázat na tři příklady z minulosti, kdy tomu tak bylo nebo nebylo:

Lex Schwarzenberg

Sami víme, že majetek má smysl užívat, držet, disponovat s ním, pobírat z něj nějaké přínosy a produkty. Existuje také legitimní ochrana vlastnictví, abychom věděli, kdy tyto meze vlastnictví mohou být omezeny. Stanoví tak stát ve svých právních předpisech. Vlastnictví může být omezeno pouze vyvlastněním ve veřejném zájmu. Nebylo tomu tak v minulosti. 

Ústava z roku 1920 deklarovala, že každý má právo vlastnit majetek, vlastnické právo každého má stejný zákonný obsah a ochranu. Tato ústava jako první v Evropě zřídila Ústavní soud. Buďme pyšní na to, že tato ústava zřídila Ústavní soud, který byl složen ze sedmi soudců a jeho prvním předsedou byl v roce 1921 jmenován JUDr. Karel Baxa, advokát a bývalý primátor Prahy. Bohužel Ústavní soud fungoval pouze do roku 1931, poté nedošlo k politické shodě ve jmenování soudců a Ústavní soud tak znovu fungoval až v letech 1938 a 1939. 

Ústavodárné shromáždění v roce 1947 přijmulo zákon Lex Schwarzenberg, tj. zákon č. 143/1947 Sb., o převodu vlastnictví majetku hlubocké větve Schwarzenbergů na zemi Českou, a to v době, kdy již Ústavní soud neexistoval. Jedné fyzické osobě, Dr. Adolfu Schwarzenbergovi, byl odebrán rozsáhlý majetek, což v té době nemělo v Evropě obdoby. Chtěl bych zdůraznit, že toto rozhodnutí přijali zejména poslanci sociální demokracie a komunistů, kteří přes negativní vyjádření jednotlivých rezortů tento zákon v parlamentu prosadili. Zákon čítal celkem 8 paragrafů. Dovoluji si nyní citovat, jak zákon v té době, se zdviženým prstem s dnešním Lex Bakala, zněl:  „Majetkem podle odst. 1 se rozumí nemovitý majetek zemědělský, lesní, rybniční, obchodní, průmyslový a živnostenský, zapsaný v knihovní vložce na Dr. Adolfa ze Schwarzenbergu, to počínaje všechny budovy, zámky, jejich zařízení, se všemi právy a závazky, dále živý i mrtvý inventář se zásobami a veškeré provozní kapitály. Tento majetek se dnem vyhlášení převádí na zemský národní výbor.“

Důležitý je dále § 5: „Majetek přechází do vlastnictví Země České bez náhrady dosavadních vlastníků.“

Dr. Adolf Schwarzenberg vystudoval právnickou fakultu v Praze a proti tomuto zákonu se bránil. Nemohl se ale bránit jinak než proti zákonu brojit v rámci politických aktivit a v zahraničí. Jelikož neexistoval Ústavní soud, nemohl se nikam odvolat. Zákon byl přijat, neobsahoval dokonce ani taxativní výčet odebraného majetku. Jedním konstatováním mu byl odňat majetek mimo jiné na Hradčanech, především ale Hluboká nad Vltavou, Zlatá Koruna, Český Krumlov, panství i zámek, Lenešice, Netolice, Nové Hrady, Protivín, panství Třeboň, statek Třeboň a další statky a pivovary v jeho vlastnictví. Jednalo se o zákon, který zaútočil na vlastnictví jedné konkrétní osoby, což v té době nemělo nikde oporu. Zákon byl přijat v rozporu s Ústavou z roku 1920. 

Jelikož Ústavní soud v té době neexistoval, neměl se Dr. Schwarzenberg jak bránit a majetek tak byl československým státem skutečně zcizen. Opakuji, že se tak stalo bez náhrady. 

Navrácení majetku státu z vlastnictví Voršilek

Po roce 1989 byly přijaty dva zákony, které se tomuto zákonu blížily a dokonce z něho vycházely. Byl to zákon projednávaný v roce 2004, o navrácení majetku státu z vlastnictví Voršilek, kde stát dospěl k závěru, že tento majetek znárodní. Jednalo se o pozemky vedle Národního divadla. Již v návrhu ale stálo, že znárodní Voršilkám pozemky za náhradu. Zákon nebyl vládou doporučen k projednání, neboť vláda dospěla k závěru, že návrh porušuje čl. 11 Listiny základních práv a svobod. 

Mezitím proběhlo řízení ve věci navrácení majetku Dr. Adolfa Schwarzenberga, kdy jeden ze soudů v Ústí nad Labem řekl: „Není nejmenší pochybností, že zákon Lex Schwarzenberg byl prachsprostou krádeží, která nemá v našich dějinách obdoby. Původní vlastník se proti československému státu neprovinil, vystupoval jako vášnivý antinacista a podporoval odboj, pročež k odnětí jeho majetku neexistovalo sebemenší morální oprávnění. Přesto mu byl majetek odňat, a to podle § 5 odst. 1 zákona Lex Schwarzenberg, a to dokonce bez náhrady.“ Ústavní soud tuto věc projednával a konstatoval, že nárok na náhradu nevznikl, neboť k odnětí majetku došlo před únorem 1948 a na tyto se restituce nevztahuje. 

Lex Bakala

Poučeni tímto zákonem někteří poslanci České republiky navrhli zákon Lex Bakala, který měl být projednán v roce 2006 s úmyslem veškerý majetek pana Bakaly převést na český stát, tedy jej znárodnit. V důvodové zprávě k zákonu se uvádí, že zdrojem inspirace a předlohou byl právě zákon č. 143 z roku 1947, Lex Schwarzenberg. Poslanci Beneš, Exner a další navrhli, aby byl přijat zákon, který má zmírnit křivdy, ke kterým došlo v důsledku pletich dne 16. září 2004 při privatizaci podílu České republiky na podniku Ostravsko-karvinské doly. 

Je neuvěřitelné, jak může někdo v právním státě vůbec o tomto uvažovat, a dokonce konstatovat, že majetek Zdeňka Bakaly přechází nezatížený ze zákona na Českou republiku. V tomto zákoně navrhovatelé připustili, že znárodnění bude za náhradu, a to ve výši podle tržní ceny znárodněného majetku. Důvodová zpráva je ještě zajímavější. Říká, že jelikož státní zástupci byli bez ospravedlnitelného důvodu dlouhodobě nečinní a Zdeňka Bakalu neobžalovali, nezbývá než tento protiprávní stav napravit zákonodárcem. 

Když jsem se s tímto materiálem seznámil, nevěřil jsem vlastním očím. Říkal jsem si, že bych chtěl pana Bakalu hájit, protože by případný spor vyhrál, zvláště cituje-li se v důvodové zprávě, že byl „pravděpodobně zpronevěřen státní majetek v celkové hodnotě přes 20 miliard, k tomu ušlý zisk 2 miliardy“, takže se možná jedná o cca 22 miliard. Tento paskvil naštěstí vláda České republiky nedoporučila projednat právě s ohledem na čl. 11 Listiny. Zdůraznila, že k takovému protiprávnímu jednání došlo v historii pouze jednou, a to v roce 1947, kdy Dr. Adolfu Schwarzenbergovi byl znárodněn majetek značného rozsahu. 

Závěrem

Cílem mého příspěvku je apelovat na to, abychom si vážili majetku, který je nám dán, a abychom ve smyslu § 13 odst. 1 občanského zákoníku mohli mít legitimní očekávání, že nám tento majetek nebude nikým sebrán, odebrán, vyvlastněn a znárodněn, a tento majetek si chránili a pečovali o něj. Ať jsme vlastníci, spoluvlastníci, restituenti, anebo ti, kdo legitimně drží majetek v našem vlastnictví. Nedopusťme, aby tento majetek byl zásahem státu či jinými správními orgány převeden na někoho jiného.


Kongres Právní prostor 2018

Ve dnech 24. a 25. dubna 2018 se v Seči u Chrudimi konal již 8. ročník odborného kongresu Právní prostor. Záštitu nad kongresem převzal předseda Ústavního soudu JUDr. Pavel Rychetský a Česká advokátní komora.

Více informací o kongresu naleznete na http://www.kongrespravniprostor.cz/.

kongres vlastnické právo vyvlastnění Právní prostor 2018 Lex Schwarzenberg

Líbil se vám náš článek, prosím, ohodnoťte ho

Diskuze k článku 0 komentářů

Všechny komentáře se zobrazí po vstupu do diskuze

Vstoupit do diskuze

Nejčtenější články