Restituční nároky ještě nejsou uzavřeny. Šanci na vypořádání stále mají desítky tisíc lidí
Právo na navrácení neoprávněně odebraného majetku má v České republice i po třiceti letech kolem 40 tisíc lidí.
Odborníci však odhadují, že restituční zákon bude platit už jen dalších 3–5 let. Lidé, kteří mají na restituci nárok, což již jsou často dědicové původních vlastníků, by se tedy měli o svůj majetek přihlásit co nejdříve.
Nárok na restituce mají v naší zemi lidé, kterým byl po 2. světové válce nebo za totality odebrán majetek státem či jinou právnickou osobou. Restituční zákon, který navrácení majetku umožňuje, platí od roku 1991, ale od té doby proběhly už dvakrát snahy o jeho pozastavení takzvanou restituční tečkou. Ta byla v obou případech Ústavním soudem zrušena. Od posledního pokusu jsou to 3 roky a odborníci varují, že se k další snaze o ukončení zákona schyluje. „Domníváme se, že restituce u nás budou fakticky existovat už jen dalších 3–5 let. Apelujeme proto na restituenty, aby své nároky bezodkladně řešili, dokud to naše právo stále umožňuje,“ radí Vladimír Cnota, majitel společnosti Restituce.cz.
Na jakou restituci máte nárok?
Restituční právo se vztahuje jak na nemovitosti, tak na movitý majetek. Nejčastěji se tak jedná o zemědělskou půdu a areály, budovy komerčního a rezidenčního charakteru, cenná umělecká díla nebo dobytek. Žádosti o navrácení nebo kompenzaci veškerého majetku spravuje Státní pozemkový úřad, ale k plnění často nedochází v plné výši.
Pokud již nelze ze zákonných důvodů majetek původnímu majiteli či právoplatnému dědici vrátit, kompenzuje se tato ztráta převodem náhradního pozemku, peněžitou náhradou nebo zápočtem nároků na úhradu kupní ceny půdy. V mnoha případech však Státní pozemkový úřad vypočítává částku podle tabulkových cen, které bývají značně podhodnocené. „Spory o vyrovnání finanční kompenzace mnohdy trvají i několik let a řada z nich není dosud vyřešena. Extrémní případy zaznamenáváme v Praze, kde dochází k podhodnocení o stovky procent,“ komentuje Vladimír Cnota. Ke spravedlivé kompenzaci nedochází ve všech případech, protože pro laika je problematika restitucí jen těžko uchopitelná. Nejlepším řešením je tedy kontaktování odborníka, který je schopný situaci s příslušnými úřady a soudy efektivně řešit. Nesrovnalosti řeší investoři, kteří stanovují skutečnou hodnotu majetku a advokáti, kteří jsou schopni vymáhat příslušnou částku od státu.
Pozemek jako ochrana proti inflaci
I zemědělské pozemky, které jsou často předmětem restitučních sporů, se navíc jeví jako velmi zajímavý investiční majetek. Vzhledem k jejich omezenému množství se očekává, že bude jejich hodnota dále stoupat. „Získat novou velkou výměru půdy k hospodaření je velmi komplikované. Restituční nároky představují jednu z možností, jak se k takovým pozemkům dostat. Nutné jsou také pro udržení dnes pronajatých pozemků, neboť při jejich prodeji má restituent přednost před současným nájemcem,“ dodává Cnota. Vzhledem k současné 11% inflaci je navíc o investice nebývalý zájem. Pokud tedy máte na pozemek nárok, měli byste si o jeho navrácení zažádat co nejdříve.
Další články
Časová osa jako důkaz: když několik minut rozhoduje o trestní odpovědnosti
V některých trestních věcech nerozhoduje jen otázka, co se stalo. Stejně podstatné je, kdy se to stalo, kdy se změnil zdravotní stav poškozeného, kdy se obviněný o riziku dozvěděl, kdy mohl zavolat pomoc a kdy už byl následek neodvratitelný.
Trnitá cesta k nové justiční mapě
Debata o přeorganizování české justiční mapy se po letech relativního klidu opět vrací do centra pozornosti a staví před zákonodárce i samotné soudce otázku vhodné míry specializace a efektivity. Jaký byl historický vývoj územního uspořádání soudů od roku 1850? Jakou inspiraci lze čerpat ze zahraničních reforem a jaká jsou praktická, technologická, personální a politická rizika spojená s případnou redukcí soudních obvodů?
Nejvyšší kontrolní úřad jako garant transparentnosti veřejného hospodaření: kontrola veřejnoprávních médií a úvahy de lege ferenda (II. část)
Má rozšíření kontrolní působnosti Nejvyššího kontrolního úřadu na Českou televizi a Český rozhlas posílit transparentnost, nebo jde o promyšlený politický nátlak na média veřejné služby? Zatímco ústavní novela po letech přešlapování míří do finále, chybějící metodika auditu i současné rušení koncesionářských poplatků vyvolávají ostré debaty o nezávislosti redakcí.
K duševní poruše, omezení svéprávnosti a neplatnosti právního jednání
Má skutečnost, že člověk trpí duševní poruchou, vliv na jeho možnost převádět platně svůj majetek? Nikoliv nutně, porucha sama o sobě neznamená ztrátu svéprávnosti ani neplatnost uzavřené smlouvy, například darovací či kupní.
Nejvyšší kontrolní úřad jako garant transparentnosti veřejného hospodaření: ústavní postavení, limity a kontrolní praxe (I. část)
Nejvyšší kontrolní úřad představuje v českém ústavním systému klíčový diagnostický orgán, který efektivně odhaluje miliardová pochybení při správě státního majetku, avšak kvůli absenci exekutivních pravomocí nemá jak nápravu vynutit. Tento článek analyzuje ústavní zakotvení i systémové limity Úřadu a na konkrétních příkladech z oblasti armády či dopravní infrastruktury ukazuje, jak stát zjištěná pochybení opakovaně ignoruje.




