Soudní dvůr Evropské unie k právní ochraně počítačových programů
Původní nabyvatel rozmnoženiny počítačového programu na fyzickém nosiči a s ní související licence k neomezenému užívání je oprávněn tuto rozmnoženinu spolu s licencí prodat dalšímu nabyvateli. Pokud však fyzický nosič původně dodané rozmnoženiny počítačového programu je poškozen, zničen nebo ztracen, nesmí původní nabyvatel dodat novému nabyvateli svou záložní rozmnoženinu programu bez svolení nositele autorských práv.
Soudní dvůr Evropské unie („SDEU“) svým nedávným rozhodnutím ve věci C-166/15 ze dne 12. 10. 2016 („Rozsudek“) vnesl nové světlo do ochrany počítačových programů při jejich šíření. A. Ranks a J. Vasiļevičs byli stíháni z důvodu, že v období let 2001 až 2004 prodávali na online tržišti různé počítačové programy vyvinuté společností Microsoft Corp, jako např. verze softwaru Microsoft Windows a kancelářského balíku Microsoft Office, jež jsou chráněny autorským právem. Celkem takto prodali odhadem 3 000 kusů. V projednávané věci se SDEU vypořádával s předběžnými otázkami trestního senátu krajského soudu v Rize týkajícími se směrnice 2009/24/ES („Směrnice“), a to konkrétně:
- zda se může osoba, která nabyla „použitý“ počítačový program s licencí dovolávat vyčerpání práva na rozšiřování rozmnoženiny, a
- zda má tato osoba právo dále prodat tento počítačový program na disku, který není původním diskem, třetí osobě.
Vyčerpání práva na rozmnožování
Směrnice ve svém čl. 4 odst. 2 stanoví, že první prodej rozmnoženiny počítačového programu ve Společenství provedený nositelem práv nebo s jeho svolením je tzv. vyčerpáním práva na šíření. SDEU v Rozsudku upřesnil, že prvním prodejem se rozumí první uvedení rozmnoženiny počítačového programu zaznamenaného na fyzickém nosiči (např. CD nebo DVD) spolu s licencí k neomezenému užívání na trhu v EU. Z toho pak učinil závěr, že nositel autorského práva k takovému počítačovému programu již nemůže bránit dalšímu prodeji této rozmnoženiny jejím nabyvatelem (a dalšími případnými nabyvateli), a to bez ohledu na smluvní ujednání, která by takový následný převod zakazovala. Dále zdůraznil, že vyčerpání práva na rozšiřování se vztahuje na samotnou rozmnoženinu počítačového programu a s ním spojenou licenci k užívání, nikoliv na fyzický nosič.
Na základě vyčerpání práva na rozšiřování je pak nabyvatel rozmnoženiny počítačového programu oprávněn tento použitý program dále prodat třetí osobě, a to bez souhlasu nositele práv.
Prodej počítačového programu na nepůvodním disku
SDEU v Rozsudku připomíná, že oprávněnému uživateli počítačového programu nemůže být smluvně bráněno, aby z něho pořizoval rozmnoženinu, pokud je nezbytná pro užívání programu. Pořízení záložní rozmnoženiny tedy podléhá dvěma podmínkám, které musí být splněny současně: rozmnoženina musí být pořízena oprávněným uživatelem daného počítačového programu a zároveň musí být pro užívání programu nezbytná.
SDEU zdůrazňuje, že pokud je rozmnoženina nezbytná k tomu, aby umožnila oprávněnému nabyvateli užívat počítačový program způsobem, ke kterému je určen, nevyžaduje se svolení nositele práv. Taková rozmnoženina však může být pořízena a užívána výlučně pro osobní potřeby osoby oprávněné užívat počítačový program. SDEU pak výslovně uvádí, že záložní rozmnoženina počítačového programu na nepůvodním disku nesmí být bez souhlasu nositele práv užita pro další prodej, a to ani tehdy, když oprávněná osoba poškodila, zničila nebo ztratila původní fyzický nosič tohoto programu.
Závěr
Z výše zmíněného Rozsudku dovozujeme tři základní závěry, které považujeme za důležité pro naši další praxi:
- Na základě vyčerpání práva na rozmnožování, jímž je první uvedení rozmnoženiny počítačového programu zaznamenaného na fyzickém nosiči spolu s licencí k neomezenému užívání na trh v EU, může nabyvatel program dále prodat, aniž by k tomu potřeboval souhlas nositele práv.
- Nabyvatel je oprávněn pořídit si záložní rozmnoženinu programu, je-li pro užívání počítačového programu nezbytná.
- Tato rozmnoženina však slouží výhradně osobním potřebám původního nabyvatele, který není oprávněn zpřístupnit ji (prodat) dalšímu nabyvateli bez svolení nositele práv, a to ani v případě, že původní fyzický nosič rozmnoženiny, která mu byla dodána, byl poškozen, zničen či ztracen.
Další články
DPH při dovozu zboží přes jiný stát EU: kde vzniká daňová povinnost
Jak se uplatňuje DPH při dovozu zboží z třetích zemí přes jiný stát EU než je místo skutečné spotřeby a jaké povinnosti mají dovozce a konečný odběratel? Rozhodující pro DPH není místo dovozu, ale místo skutečné spotřeby.
Možnosti využití AI v právní praxi
Dnes budu hovořit o tom, jakým způsobem využívám umělou inteligenci při své právní praxi. Proberu jednotlivé nástroje, které lze použít, a také standardní postup k docílení správného výsledku. Ještě před tím je možná dobré se zeptat, proč bychom právě umělou inteligenci měli používat.
Evropská komise představila návrh nových pokynů pro posuzování fúzí
Evropská komise dne 30. dubna 2026 zveřejnila návrh nových pokynů pro posuzování fúzí („Merger Guidelines“, dále jen „Pokyny“). Jedná se o nejrozsáhlejší revizi evropských pravidel pro kontrolu spojování soutěžitelů za posledních dvacet let.
Švarcsystém pod drobnohledem inspekce práce
Co odhalily kontroly inspekce práce v letech 2024–2025? Pokuty v milionech, neohlášené kontroly a sektory, kde inspektoři hledají nejčastěji.
Autonomní zbraňové systémy: Kdo odpovídá za chybu?
Autonomní zbraňový systém může po aktivaci sám vyhledat objekt odpovídající předem nastavenému cílovému profilu a použít proti němu sílu. Člověk přitom nemusí předem znát konkrétní cíl, přesné místo ani okamžik zásahu. Právě tím se takový systém liší od běžného dálkově ovládaného dronu, u něhož konkrétní cíl zpravidla vybírá operátor. Právní otázka tedy nezní, zda o likvidaci cíle „rozhodl“ stroj, ale kdo rozhodl o vývoji, nastavení a nasazení systému, jaké měl informace a zda mohl jeho působení ovlivnit.




