Rekodifikace, které jsme nyní svědky, je svým rozsahem bezesporu jednou z největších změn v českém právním řádu v poslední době. Ponechme však nyní stranou otázky, zda tato změna přišla v pravou chvíli a zda lze tuto změnu označit jako krok správným směrem.
Zaměřme se nyní na jednu z mnoha oblastí, kterých se rekodifikace dotkla, a to oblast manželského majetkového práva – konkrétně účasti druhého manžela na obchodní společnosti nebo družstvu.
Podle staré právní úpravy, platné do 31.12.2013, platilo, že stal-li se jeden z manželů za trvání manželství společníkem obchodní společnosti nebo členem družstva, nezaložila tato skutečnost pro druhého manžela účast na této společnosti či družstvu.
„Stane-li se jeden z manželů za trvání manželství společníkem obchodní společnosti nebo členem družstva, nezakládá nabytí podílu, včetně akcií, ani nabytí členských práv a povinností členů družstva, účast druhého manžela na této společnosti nebo družstvu, s výjimkou bytových družstev.“[1]
V praxi pak toto ustanovení znamenalo, že součástí společného jmění manželů byla „pouze“ hodnota takto nabytého obchodního podílu a druhý manžel, který se nestal společníkem obchodní společnosti (nebo členem družstva), neměl právo účasti na vedení společnosti. Účast na společnosti a práva a povinnosti s tím spojená byla striktně oddělena od majetkové hodnoty obchodního podílu, což znamenalo, že výkon společnických práv náležel výlučně manželovi, který tento obchodní podíl nabyl (či nabyl práva v družstvu). Dle dikce zákona předchozí platné právní úpravy se tak druhý manžel nemohl účastnit valné hromady obchodní společnosti a stejně tak se nemohl účastnit ani členské schůze družstva.
Na druhou stranu mu však zákon prostřednictvím ust. § 145 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku[2] (dále jen „OZ“) umožnil kontrolovat nakládání s tímto podílem, a to prostřednictvím uděleného souhlasu k případnému převodu obchodního podílu. Bez takto uděleného souhlasu se druhý manžel mohl v souladu s výše uvedeným ustanovením dovolat neplatnosti takto učiněného právního jednání.
Ze samotného ustanovení vztahujícího se k manželskému majetkovému právu předchozí právní úprava dostatečně definovala práva a povinnosti obou manželů, a to bez jakýchkoli větších výkladových potíží, když za společníka považovala manžela, který podíl nabyl, přičemž postavení druhého manžela bylo ve vztahu k případnému zcizení obchodního podílu chráněno tím, že k případnému převodu musel udělit souhlas.
Nová právní úprava však do relativně jasné problematiky majetkového práva manželů vnesla určité pochybnosti, co se týče výkladu ust. § 709 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „NOZ“), které stanoví:
„Součástí společného jmění je také podíl manžela v obchodní společnosti nebo družstvu, stal-li se manžel v době trvání manželství společníkem obchodní společnosti nebo členem družstva. To neplatí, pokud jeden z manželů nabyl podíl způsobem zakládajícím podle odst. 1 jeho výlučné vlastnictví“
Na první pohled je tak zřejmé, že nová právní úprava přesné znění předcházející právní úpravy, co se týče nabytí podílu[3] manželem za doby trvání manželství, nepřevzala, a je proto otázkou, zda se tak stalo záměrně či pouze nedopatřením. Odpověď na tuto otázku s největší pravděpodobností přinesou až soudy v rámci své rozhodovací činnosti. Do té doby však nelze vyloučit, že v praxi bude docházet ke zcela odlišným postupům, co se týče nabývání podílů, což je zřejmé již nyní z existence protichůdných názorů, ke kterým odborná veřejnost po mnoha diskuzích dospěla. Jedna část zastává názor, že v souvislosti s rekodifikací k žádné změně v této oblasti nedošlo, a je tak možno vycházet z dikce původní právní úpravy, dle které společnická práva vykonává pouze jeden z manželů (který podíl nabyl) a druhý manžel z manželů pouze uděluje souhlas při nakládání s tímto podílem. Druhá část se přiklání naopak k tomu, že tvůrce zákona nově sjednotil výkon společnických práv s hodnotou podílu a nově tak přiznal účast na společnosti i druhému manželovi. Lze však jen těžko odhadovat, kterému řešení budou soudy spíše nakloněny.
Pouze pro úplnost je na místě zdůraznit, že shora uvedený postup se s ohledem na ust. § 3028 odst. 2 občanského zákoníku uplatní pouze v případě nabytí podílu po 1.1.2014. Na právní poměry, týkající se společného jmění, resp. na jejich vznik a práva a povinnosti z nich vzniklé do 31.12.2013 se bude nadále aplikovat dříve platný občanský zákoník[4].
Pokud by tedy podle nové právní úpravy s nabytím podílu jedním manželem automaticky oba manželé nabývali společnická práva k tomuto podílu, je otázkou, dle jakého ustanovení bude upravena otázka správy tohoto podílu. Zákon toto výslovně neurčuje. Teoreticky se tak nabízí dvě možnosti, a to režim správy věci ve společném jmění dle NOZ[5] nebo režim správy podílu ve spoluvlastnictví věci dle ZOK[6].
Podíl jako takový je sice upraven v ZOK, avšak speciálně úpravu podílu v obchodní společnosti, který je ve společném jmění, v ZOKu (na rozdíl od úpravy podílu v družstvu ve společném jmění) nenalezneme. Část odborné veřejnosti se však i přesto kloní k závěru, že s ohledem na skutečnost, že ZOK je ve vztahu k NOZ ve vztahu speciality a s ohledem na to, že se společné jmění svým charakterem spíše podobá institutu spoluvlastnictví, měl by se na danou situaci aplikovat ZOK, konkrétně jeho ust. § 32 odst. 4 ve spojení s ust. § 712 NOZ, které říká, že „není-li v této části zákona stanoveno jinak, použijí se pro společné jmění obdobně ustanovení tohoto zákona o společnosti, popřípadě ustanovení o spoluvlastnictví“. Podíl by tedy v souladu s ust. § 32 odst. 4 ZOK spravoval správce společné věci. Ve prospěch použití tohoto ustanovení přispívá především skutečnost, že správcem by se tak mohl stát i jeden z manželů, čímž by došlo ke zjednodušení postupu při nakládání s podílem, na rozdíl od případného použití ust. § 714 odst. 1 NOZ, kdy by bylo značně problematické posuzovat, zda každé jednotlivé jednání jednoho z manželů ještě spadá pod běžnou správu věci či zda jde již nad její rámec.
K jednoznačnému konstatování, který shora naznačený závěr je tím správným, se bohužel nelze dopídit ani cestou důvodové zprávy, která je, co se týče této problematiky, značně lakonická.
Dokud však tato problematika nebude s konečnou platností vyřešena judikaturou soudů, což je však otázka řádově několika let, mohou být do té doby práva mnoha společníků (a jejich manželů) do budoucna ohrožena nesprávnou interpretací a aplikací zákona.
Nezbývá tak než v případě nabytí podílu jedním z manželů za trvání manželství doporučit postupovat cestou vyloučení zákonného režimu manželského majetkového práva a upravit vzájemné majetkové vztahy manželů prostřednictvím dohody manželů o zúžení společného jmění formou notářského zápisu za účelem předejití případným sporům (např. ohledně dovolání se neplatnosti právního jednání manžela o převodu podílu).
[1] Ust. § 143 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník
[2] Obvyklou správu majetku náležejícího do společného jmění manželů může vykonávat každý z manželů. V ostatních případech je třeba souhlasu obou manželů; jinak je úkon neplatný.
[3] Nová právní úprava již nepoužívá označení „obchodní podíl“, nýbrž pouze „podíl“
[4] Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník
[5] Ust. § 713 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník
[6] Ust. § 32 odst. 4 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích
Diskuze k článku ()