Uskladnění věcí - schovací smlouvy nebo nájemní smlouva?

Mohou se však objevit situace, kdy potřebujeme uložit větší množství věcí na delší dobu (například při stěhování nebo dlouhodobé cestě do zahraničí). V takových případech stojí za úvahu volba toho, jakým způsobem a kde své věci uložíme (například v Praze nabízí sklady pro osobní potřebu společnost Perfect Storage www.perfect-storage.cz). V zásadě se totiž nabízí tři způsoby právního jednání, které nám umožňují věci vhodným způsobem někde odložit. Jedná se o úschovu, skladování a nájem.

Shora uvedené první dva typy právního jednání označujeme souhrnně jako schovací smlouvy. V souladu s platnou právní úpravou se schovatel (tedy ten, kdo věc bere do úschovy) zavazuje převzít věc, aby ji pro uschovatele opatroval. Schovatel opatruje věc tak, jak bylo ujednáno, jinak tak pečlivě, jak to odpovídá povaze věci a jeho možnostem, aby na věci nevznikla škoda. Z uvedeného je patrné, že pokud schovatel věc neopatruje stanoveným způsobem, odpovídá uschovateli za škodu, která na věci vznikla. Odměna za uschování nemusí být sjednána, nejedná se o obligatorně úplatný právní vztah. S ohledem na povahu tohoto právního jednání, zejména široké pojetí odpovědnosti schovatele, a s ohledem na tu skutečnost, že nikoho samozřejmě nelze nutit k jakémukoliv právnímu jednání, tedy ani k uzavření smlouvy o úschově, jako schovatel bude osoba zpravidla chtít vystupovat například v případě, že z toho sama bude mít určitý prospěch. Nemusí se však jednat nutně o prospěch finanční (například vzájemné hlídání domácích mazlíčků v době nepřítomnosti jejich majitele mezi přáteli se zpravidla bude řídit touto právní úpravou). Pro náš případ uložení většího množství věcí do úschovy je nutné, aby schovatel měl pro uložení nejen vhodný volný větší prostor, ale i patřičnou motivaci věci do úschovy přijmout. Ideálním řešením je samozřejmě situace, kdy máte například nějakého rodinného příslušníka s velkou, čistou a suchou garáží, který Vám věci uloží a bude je opatrovat lépe než ty vlastní. Můžete dostat i nabídku k uchování vašich věcí. Pokud ji však dostanete od osoby, která bude mít opatrování věci předmětem podnikání, neuzavřete smlouvu o úschově, nýbrž o skladování. Při uschování věci je nutné mít na paměti, že případné vymáhání škody vzniklé na odložených věcech může být zejména s ohledem na časté blízké vztahy mezi smluvními stranami obzvláště nepříjemné. Z tohoto pohledu se jeví jako vhodnější právní jednání další varianta, tedy smlouva o skladování.

Smlouvou o skladování se skladovatel zavazuje věc převzít nejen tak, aby ji opatroval, ale rovněž tak, aby ji uložil. Jedná se o právní jednání obligatorně úplatné, neboť zákon stanoví, že ukladatel se zavazuje skladovateli zaplatit za skladování skladné. Stejně jako u smlouvy o úschově ani zde není nevyžadována písemná forma, nicméně převzetí věci, která má být uskladněna, je skladovatel povinen písemně potvrdit, vždy tedy máme v ruce doklad o tom, že jsme jiné osobě předali své věci. Rovněž v případě skladování odpovídá skladovatel za škodu vzniklou na věci do jejího vydání, pokud však neprokáže, že škodu nemohl odvrátit. Skladování je tedy svou povahou úschově velmi blízké a charakteristické pro ně je předání věci do faktické dispozice jiné osoby. Pokud však z jakéhokoliv důvodu nechceme, aby k našim věcem měla přístup jiná osoba, je nutné zvolit jiný způsob odložení našich věcí.

Jako vhodná alternativa k právnímu vztahu založenému některou ze schovacích smluv se v takovém případě nabízí nájem (případně podnájem), jako v případě zmíněné společnosti Perfect Storage. Předmětem nájemní smlouvy nebudou věci, které potřebujeme odložit, nýbrž zpravidla nějaká nemovitost, kde je následně umístíme. Pronajímatel se zavazuje přenechat nájemci předmět nájmu k dočasnému užívání, nájemce se na druhé straně zavazuje platit za to nájemné, jedná se tedy opět o vztah obligatorně úplatný. Zásadní rozdíl je nastíněn již shora, své věci v případě nájmu neodevzdáváme do dispozice jiné osoby. S tím však souvisí rovněž to, že za případné škody na věcech vzniklé zásadně nenese odpovědnost pronajímatel. Navíc, nájemce je povinen provádět běžnou údržbu věci, pokud se k ní nezavázal pronajímatel, takže nejen, že se o své věci musíme starat sami, musíme se starat i o předmět nájmu, což v případě dlouhodobého pobytu v zahraničí či starostí se stěhováním není vhodné.

Vždy však pamatujme na to, že v soukromém právu platí autonomie vůle smluvních stran a ty si mohou sjednat vše, co není výslovně zakázáno. Bezpochyby najdeme i takové pronajímatele, kteří za například vyšší nájemné na sebe vezmou břemeno péče o předmět nájmu nebo převezmou odpovědnost za škodu na věcech odložených v najatém prostoru případně vzniklou. Stačí zvážit, které právní řešení pro naši situaci bude nejvhodnější.