Vydědění

Mezi nepominutelné dědice patří děti zůstavitele a pro případ, že tyto nedědí, jejich potomci. Právo tak pomocí institutu vydědění umožňuje zůstaviteli autonomně rozhodnout o tom, jak má být v případě jeho smrti naloženo s jeho majetkem ve vztahu k nepominutelným dědicům. Zůstavitel je však v projevu své svobodné vůle omezen, neboť zákon taxativně stanoví důvody vydědění, které nelze dále rozšiřovat jednostranným jednáním, extenzivním výkladem, ani smluvním ujednáním.

Jako první důvod pro vydědění občanský zákoník v § 1646 odst. 1 písm. a) uvádí skutečnost, že potomek neposkytl zůstaviteli potřebnou pomoc v nouzi, přičemž nouzí se rozumí jak nouze ve smyslu materiálním (např. nemoc, úraz či živelná pohroma), tak i například vypjaté životní situace mající dopad na psychiku zůstavitele, v jejichž důsledku zůstavitel potřeboval podporu a pomoc při obstarávání základních životních potřeb (např. smrt blízké osoby). Podmínkou je, že nepominutelný dědic je objektivně schopen potřebnou pomoc poskytnout a k tomuto poskytnutí z jeho strany nedojde.

Druhým důvodem vydědění uvedeným v zákoně v § 1646 odst. 1 písm. b) je situace, kdy potomek neprojevuje o zůstavitele opravdový zájem, jaký by projevovat měl. Jedná se o velice individuální kritérium, jež je potřeba komplexně posuzovat s ohledem na veškerá specifika každého konkrétního případu. Tento důvod vydědění často spočívá v pasivitě potomka, který nekoná a neprojevuje požadovaný zájem. Dle judikatury však důvod může být naplněn také chováním, které neodpovídá řádnému chování potomka k zůstaviteli (např. vymyká-li se podstatně pravidlům slušnosti).

Na třetím místě je v § 1646 odst. 1 písm. c) občanského zákoníku uvedeno vydědění nepominutelného dědice, který byl odsouzen pro trestný čin spáchaný za okolností svědčících o jeho zvrhlé povaze. Tento důvod prošel s přijetím nového občanského zákoníku nejvýznamnější změnou, neboť již není rozhodné, zda byl trestný čin spáchaný úmyslně nebo z nedbalosti, ani jaký trest byl pachateli uložen. Pro jeho naplnění je však potřeba, aby byl nepominutelný dědic odsouzen pro spáchání trestného činu, jenž byl spáchán za okolností, které svědčí o dědicově zvrhlé povaze. Jedná se tedy o kritérium morální, kdy rozhodné není pouhé spáchání trestného činu, ale klíčové jsou zejména okolnosti jeho spáchání.

Čtvrtý důvod, obsažený v § 1646 odst. 1 písm. d) spočívá ve skutečnosti, že nepominutelný dědic vede trvale nezřízený život. Vedení nezřízeného života se může projevovat zejména těžkou závislostí na návykových látkách včetně alkoholu, opakovanou trestnou činností, závislostí na hazardních hrách či neplacením výživného. Hlavními kritérii při posuzování, zda byl tento důvod naplněn je zejména porušení dobrých mravů a trvalost jednání, které dobré mravy porušuje.

Poslední důvod vydědění nalezneme v § 1647, který zůstaviteli umožňuje vydědit potomka zadluženého nebo marnotratného. Tím je zůstaviteli dána možnost ochránit povinný díl pro případ, že mělo v minulosti chování nepominutelného dědice v majetkové oblasti negativní důsledky nebo jehož chování svědčí o jeho marnotratné povaze. Tento důvod se od důvodů předchozích odlišuje skutečností, že jej nelze rozšířit na potomky vyděděného.

Zůstavitel může dále v souladu s § 1646 odst. 2 občanského zákoníku vydědit také nepominutelného dědice dědicky nezpůsobilého. Dědicky nezpůsobilá je dle § 1481 osoba, která se dopustila činu povahy úmyslného trestného činu proti zůstaviteli, jeho předku, potomku nebo manželu nebo zavrženíhodného činu proti zůstavitelově poslední vůli, zejména tím, že zůstavitele k projevu poslední vůle donutila nebo lstivě svedla, projev poslední vůle zůstaviteli překazila nebo jeho poslední pořízení zatajila, zfalšovala, podvrhla nebo úmyslně zničila, ledaže jí zůstavitel tento čin výslovně prominul.

Zůstavitel může nepominutelného dědice vydědit ustanovením o vydědění učiněným v závěti nebo tzv. prohlášením o vydědění v samostatné listině, dříve označovaným jako listina o vydědění. Pořízení, změna a zrušení prohlášení o vydědění se řídí stejnými pravidly jako závěť. V prohlášení o vydědění není potřeba výslovně uvádět důvod vydědění, nejedná se o nezbytnou náležitost prohlášení o vydědění. Dále může nastat situace takzvaného vydědění mlčky po právu, kdy zůstavitel aktivně rozdělí veškerý svůj majetek mezi osoby odlišné od nepominutelného dědice, na kterého žádný majetek nezbude, je-li zároveň dán důvod pro jeho vydědění.

V případě, že vyděděný nepominutelný dědic s vyděděním nesouhlasí, může se proti němu bránit v soudním řízení žalobou. V tomto řízení je potřeba prokázat, že nebyl naplněn zákonný důvod vydědění. V případě, že zůstavitel důvod vydědění v prohlášení o vydědění neuvedl, má nepominutelný dědic právo na povinný díl, nebude-li prokázáno, že byl některý ze zákonných důvodů vydědění naplněn.

---

Zdroje:

§ 1481, § 1646, § 1647 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku

Občanský zákoník IV. Dědické právo (§ 1475-1720), 1. vydání, autoři Fiala, Drápal a kol., rok 2015, Nakladatelství C. H. Beck

Srovnání Nového občanského zákoníku a předchozí právní úpravy, 1. vydání, autor Svejkovský a kol., rok 2013, Nakladatelství C. H. Beck

Důvodová zpráva k zákonu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník