Zkažená dovolená aneb Nároky při vadách zájezdu

Oblast nároků z vad zájezdu, laicky nazývaná „zkažená dovolená“, se stala v poslední době poměrně zajímavou i v právní rovině. Souvisí to zřejmě nejvíce se změnami v civilním právu, které přinesl zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „NOZ“). Právě jednou z novinek, která se dotýká zájezdů, je zavedení institutu náhrady nemajetkové újmy za narušení dovolené. Nároků, které však zákazník může požadovat, je více.

právník spolupracující s Vaše nároky.cz

Vady zájezdu jsou částečně definovány v ustanovení § 2537 odst. 1 NOZ. Bude se tak jednat o nedodržení vlastností zájezdu, o kterých pořadatel ujistil zákazníka nebo které klient vzhledem k nabídce a zvyklostem důvodně očekával. Toto se bude týkat například nesplnění toho, co bylo uvedeno ve smlouvě o zájezdu, v nabídce v katalogu nebo na webových stránkách pořadatele. Obecně se však bude o vady jednat vždy, pokud dojde k nesplnění povinností ze smlouvy o zájezdu.

První z nároků při vadách zájezdu se týká zjednání nápravy ze strany pořadatele. Jestliže by k tomu nedošlo, má zákazník právo požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů. K tomuto může dojít třeba v případě nekvalitního stravování, které si bude muset zákazník hradit sám s tím, že následně může po pořadateli žádat proplacení těchto nákladů. Okruh těchto případů bude velice různorodý a podle okolností může jít o zajištění náhradního ubytování, klimatizace, internetového připojení nebo třeba sportovního vyžití. Zákon počítá dle ustanovení § 2537 odst. 2 NOZ s podmínkou vzniku tohoto nároku, kterou je nezjednání nápravy pořadatelem v přiměřené lhůtě, kterou určí zákazník. Stanovení lhůty by však nebylo nutné, jestliže by pořadatel odmítl zjednání nápravy nebo by byla dána okamžitá potřeba nápravy. Pro závažnější případy, kde dojde k podstatným vadám zájezdu po odjezdu, je dán nárok zákazníka na přepravu zpět, případně na jiné dohodnuté místo. Klient může toto požadovat, pokud pořadatel nepřijme opatření k řádnému pokračování zájezdu, anebo jestliže takové opatření zákazník odmítne z oprávněného důvodu. V případě, že by pořadatel nemohl zajistit pokračování zájezdu jinak než službami nižší kvality, má zákazník právo na zaplacení rozdílu v ceně mezi poskytnutou a smluvenou jakostí služeb.

Nejčastější typ nároků z vad zájezdu je nárok na poskytnutí slevy z ceny. Právo zákazníka požadovat slevu je upraveno ustanovením § 2540 NOZ. Nárok na slevu z ceny zájezdu je podmíněn tím, že zákazník vytkne vadu bez zbytečného odkladu. Zákazník by měl ovšem svůj nárok uplatnit nejpozději do jednoho měsíce od skončení zájezdu, jinak hrozí, že by mu soud toto právo nepřiznal v případě vznesení námitky ze strany pořadatele zájezdu. Sleva by měla být přiměřená rozsahu a trvání vady. Měla by se tak zkoumat závažnost vady, jestli se jednalo například o vadu ubytování nebo stravy, které budou patřit k těm zásadním, anebo o výpadky wi-fi připojení. Stejně tak by při určení slevy mělo být přihlédnuto k tomu, zda vada trvala pouze jeden den nebo se naopak vyskytovala po celou dobu zájezdu. Výše slevy není nijak stanovena a záleží samozřejmě vždy na konkrétních okolnostech případu. Pro stanovení výše či míry slevy se velice často podpůrně používá tzv. Frankfurtská tabulka. Ta není žádným způsobem závazná pro české soudy, ale může posloužit jako velice dobré vodítko pro výši uplatňování slev. Může tak pomoci nejen soudům, ale především zákazníkům, kteří tak mohou lépe stanovit či odhadnout výši svého nároku. Myslím si, že tabulka je nastavena velice rozumně a reflektuje závažnost jednotlivých vad. Tabulka pracuje s rozmezím výše slevy, aby bylo možné přihlédnout ke konkrétním okolnostem případu a míře závažnosti vad. Tato určitá flexibilita také pomáhá dobrému využití tabulky. Z těchto důvodů by mohla být akceptovatelná i pro české soudy, neboť u nás nic podobného není. Z praxe lze navíc potvrdit, že řada soudců z Frankfurtské tabulky podpůrně vychází. Pro případ stanovení výše slevy je možné se setkat také s ITQ (International Travel Quality) kodexem. Pořadatelé na něj často sami v případě reklamací zájezdů odkazují, a to například s tím, že mají zakotveno ve svých obchodních podmínkách nebo reklamačním řádu, že výše slevy bude stanovena dle ITQ kodexu. Jedná se v podstatě o pojistný produkt, který si může pořadatel pro případy reklamací sjednat. Kodex je velice podobný jako Frankfurtská tabulka a stanovuje, kolik procent z celkové ceny zájezdu je možné v případě konkrétních vad požadovat. Procentuální výše či rozpětí slev je velice blízké Frankfurtské tabulce, ale samozřejmě lze najít i rozdíly. Domnívám se, že by výše slevy měla být vždy určena soudem, který by neměl být nikterak vázán tím, že si pořadatel a zákazník sjednali stanovení výše slevy dle ITQ kodexu.

Posledním nárokem je úvodem zmíněný nárok na náhradu újmy za narušení dovolené, která se někdy označuje jako náhrada za ztrátu radosti z dovolené. Jedná se o jeden z nemnoha nároků na náhradu nemajetkové újmy, který je stanoven přímo zákonem, jak to předpokládá ustanovení § 2894 odst. 2 NOZ. Úprava tohoto institutu, který je zakotven v ustanovení § 2543 odst. 1, počítá s tím, že náhrada újmy se bude týkat zejména případů, kdy byl zájezd zmařen nebo podstatně zkrácen. Je potřeba zdůraznit, že jde o demonstrativní výčet a dá se očekávat, že nárok na tuto újmu vznikne i v jiných podstatných či závažných případech. To je ovlivněno také tím, že by se při posuzování tohoto nároku mělo vždy přihlížet k okolnostem zájezdu, a to v subjektivní rovině, jaký má účel nebo význam pro dotyčného zákazníka. Jiný význam bude mít samozřejmě dovolená s kamarády pod stanem a jiný líbánky novomanželů v exotické destinaci. Jedním z důvodů, proč zákonodárce náhradu této újmy zavedl, je, že dovolená je jakýmsi mimořádným okamžikem. Lidé se na dovolenou těší třeba i půl roku, šetří si na ni peníze a potom očekávají, že si ji bez problémů užijí. Navíc se na větší dovolenou vyráží jednou nebo dvakrát do roka. Dalším hlediskem by také mělo být, že je člověk po většinu roku pracovně aktivní a na dovolené by si měl odpočinout, načerpat síly a užít si ji. Je to v podstatě i jakási odměna za pracovní úsilí. Pokud potom zájezd neodpovídá tomu, co si zákazník zaplatil, měl by mít nárok na náhradu takto způsobené psychické újmy, která může mít bohužel i dopady do jeho osobního života. Považuji za důležité také zmínit, že ačkoliv byla náhrada újmy za narušení dovolené zavedena s účinností od 1. 1. 2014, tak je možné se jí domáhat i za dřívější období, a to v souladu s ustanovením § 3078 NOZ. Toto přechodné ustanovení totiž počítá s tím, že pokud došlo k porušení povinnosti pořadatele nebo cestovní kanceláře před účinností NOZ, tak je možné nárokovat náhradu této újmy, pokud nebylo ještě o náhradě škody rozhodnuto.

Vzhledem k charakteru zmíněných nároků nezbývá než se těšit na zajímavá soudní rozhodnutí a vývoj judikatury v těchto věcech.

Hodnocení článku
57%
Pro hodnocení článku musíte být přihlášen/a

Diskuze k článku ()

Pro přidání komentáře musíte být přihlášen/a

Další články

Právní aspekty škody na zdraví v důsledku epidemiologických opatření omezujících přístup pacientů ke zdravotní péči - část III.
Právní aspekty škody na zdraví v důsledku epidemiologických opatření omezujících přístup pacientů ke zdravotní péči

Právní aspekty škody na zdraví v důsledku epidemiologických opatření omezujících přístup pacientů ke zdravotní péči - část III.

O možných škodách na zdraví vzniklých pacientům v souvislosti s opatřením Ministerstva zdravotnictví, které pozastavilo poskytovatelům zdravotních služeb poskytování preventivní péče.

Tento web využívá cookies pro zajištění funkčnosti webu a získání statistik návštěvnosti webu