Smluvní volnost a její meze ve stanovách českých akciových společností - část II. Zdroj: Fotolia

Smluvní volnost a její meze ve stanovách českých akciových společností - část II.

Při úvaze o smluvní volnosti nelze v případě akciové společnosti nevyjít ze skutečnosti, že se její povaha odvíjí od smluvního základu. Slovy R. Pelikána je totiž obchodní korporace hypostazovanou, zvěcněnou smlouvou. Ač není teorie smluvní povahy zakladatelského právního jednání společnosti v zahraničí přijímána zcela bez výhrad, v českém prostředí se o ni, až na výjimky, spory nevedou.

Jakub Sedláček

Jakub Sedláček

student 4. ročníku Právnické fakulty Univerzity Karlovy

Jakub Sedláček

student 4. ročníku Právnické fakulty Univerzity Karlovy

První část článku si můžete přečíst zde.

Akcionářské dohody

Akcionářské dohody obecně

Při vedení úvahy o uspořádání práv a povinností akcionářů nelze opomenout, že ač se na první pohled může zdát, že zákon a stanovy tvoří dohromady celkový výčet těchto práv a povinností, není tomu tak. Odchýlení od zákonného režimu uspořádání poměrů lze docílit i jinak než stanovami – totiž čistě v rovině obligačního práva uzavřením akcionářské (extrastatutární) dohody buďto všemi, či pouze některými akcionáři jako inominátní smlouvy dle § 1725 OZ. Ač tyto dohody patří do oblasti závazkového, nikoli korporátního, práva, ZOK s nimi dokonce výslovně počítá, a to v případě § 78 odst. 2 písm. i).

Předmětem úpravy přitom nemusí být, jak někdy chybně uvádí literatura[24], jen to, co nelze upravit pomocí stanov (např. právě právo akcionáře jmenovat členy dozorčí rady pomocí uzavření dohody o výkonu hlasovacích práv), ale mohou jím být i otázky, které by šly řešit pomocí modifikace stanov, akcionáři však tuto cestu nezvolili (např. dohoda, pomocí které akcionáři úpravou postupu při hlasování na valné hromadě docílí uspořádání sil, kterého by šlo dosáhnout i vydáním druhových akcií s rozdílnou vahou hlasu).

Motivy a obsah akcionářských dohod

Motivem uzavírání akcionářských dohod typicky bývá snaha vyhnout se publicitě obchodního rejstříku. Oproti sbírce listin, na kterou se vztahuje zásada publicity, neboť je dle § 2 odst. 1 zákona o veřejných rejstřících součástí obchodního rejstříku a společnost má v souladu s § 66 písm. a) zákona povinnost publikovat zde své zakladatelské jednání, zůstávají akcionářské dohody před „vnějším světem“ skryty.[25] Jsou flexibilní, k jejich změně není potřeba stanovení dohody všech akcionářů ve formě notářského zápisu, popř. rozhodnutí valné hromady. Motivací může být také snaha společně dosáhnout postavení kvalifikovaného akcionáře, které rozšiřuje paletu práv, snaha docílit statusu ovládající osoby (§ 75 odst. 3 ZOK) či uzavření tzv. křížových dohod, kdy akcionáři mající rozdílné postavení ve více dceřiných společnostech mohou v jedné dceřiné společnosti své hlasovací právo omezit ve prospěch jiného akcionáře, který je při hlasování naopak podpoří v další dceřiné společnosti.[26]

Obvyklými dohodami bývají dohody o výkonu hlasovacích práv, stanovící pravidla pro hlasování individuálního akcionáře na valné hromadě (např. podpoření člena do orgánu společnosti), ale i kolektivně upravující postup skupiny akcionářů na valné hromadě. Akcionářské dohody mohou nad rámec stanov či zákona stanovit závazky mlčenlivosti, předkupní právo k akciím, aniž by bylo ujednáno stanovami, stanovit zákaz konkurence akcionáře či jiný závazek ke konání nebo naopak nekonání ze strany akcionáře.

Uzavírány bývají také dohody o vzdání se práv, např. práva hlasovat na valné hromadě. Dosud v literatuře neřešenou otázkou zůstává, zda lze pomocí dohody všech akcionářů některým akcionářům zcela odebrat hlasovací právo, např. tím, že se někteří akcionáři trvale zaváží k tomu, že jej nebudou vykonávat.[27] Uzavřením takové dohody by se totiž účast akcionáře ve společnosti blížila situaci, kdy společnost vydá jiné než prioritní akcie bez hlasovacího práva. Soudím však, že i takovou akcionářskou dohodu uzavřít lze. Ač v komentářové literatuře nepanuje jednota ohledně možnosti společnosti vydat jiné než prioritní akcie bez hlasovacího práva, nedomnívám se, že by takováto možnost byla neplatná pro obcházení zákona, zvláště zejména k recentnímu doktrinálnímu posunu, který směřuje k přípustnosti vydání těchto akcií, kdy z autorského kolektivu komentáře k ZOK zastává názor o nepřípustnosti těchto akcií již jen doc. Štenglová[28]. Stejně tak lze zmínit úvahy Lasákovy[29], který odmítá dovozovat ze znění § 276 odst. 1 ZOK zákaz těchto akcií, když tvrdí, že § 276 pouze stanoví dělítko, na základě kterého lze rozčlenit akcie na jednotlivé „druhy“. Nadto lze koneckonců i zde lze zmínit závěry plynoucí z již citovaného nálezu ÚS sp. zn. I. ÚS 190/15, 13. 9. 2016, podle kterého lze v soukromém právu dovodit judikatorní (soudcovský) zákaz jen tehdy, jsou-li pro něj obzvláště přesvědčivé argumenty.

Platí, že akcionářská dohoda váže pouze smluvní strany, při převodu akcií tak na nabyvatele práva a povinnosti z ní vyplývající nepřecházejí, neboť jde o závazkové právní jednání, a práva tak lze převést způsoby předvídanými v OZ (např. změnou smlouvy, postoupením smlouvy).

Následky porušení

V případě porušení povinnosti plynoucí z akcionářské dohody, například hlasováním na valné hromadě v rozporu s dohodou, se naplno projevuje obligačněprávní povaha takového ujednání. Vzhledem k tomu, že dohoda má účinky pouze mezi akcionáři, nikoli vůči společnosti samotné, nezpůsobí její porušení neplatnost usnesení valné hromady společnosti, neboť to lze v souladu s § 428 odst. 1 ZOK ve spojení s § 258 OZ pouze pro rozpor se zákonem nebo se stanovami, případně pro rozpor s dobrými mravy dle § 428 odst. 2 ZOK. Domáhat se nelze ani určení neplatnosti usnesení dle § 80 občanského soudního řádu či nahrazení projevu vůle v případě, kdy se akcionář hlasování vůbec nezúčastní.[30] Vynucení povinnosti tak lze zabezpečit pouze v rámci smluvního vztahu založeného dohodou, například stanovením smluvní pokuty utvrzující závazek smluvní strany hlasovat určitým způsobem.

Otázkou však dle mého názoru je, zda tomu tak musí být bezvýhradně. Ačkoli například V. Janošek uvádí[31], že k identickým závěrům dospívá také polská či německá literatura, není tomu tak zcela. Německý Spolkový soudní dvůr (BGH) totiž dvěma dosud nepřekonanými rozsudky[32] z osmdesátých let (v daném případě šlo o GmbH, tedy obdobu české společnosti s ručením omezeným) dovodil možnost domáhat se vyslovení relativní neplatnosti usnesení valné hromady (ač naprosto v souladu se společenskou smlouvou společnosti) v případě, že je v rozporu s akcionářskou dohodou uzavřenou všemi společníky. Uvedl přitom, že pokud se všichni společníci jednomyslně dohodli upravit své záležitosti týkající se společnosti, byť pouze pomocí smlouvy, nikoli změny společenské smlouvy, je třeba takovou smlouvu – ačkoli formálně není součástí společenské smlouvy – považovat za dohodu společnosti, nikoli pouze dohodu společníků jako smluvních stran.[33] Ačkoli se obě rozhodnutí týkala obdoby společnosti s ručením omezením, nevidím v tomto případě bariéry, které by bránily analogické aplikaci i v případě akciových společností. Nutno však podotknout, že dohody, kterými budou vázáni všichni akcionáři, patrně nebudou příliš časté.

Otevřenou otázkou tak zůstává, zda ve výše popsaném nehledat inspiraci i pro české právo. Pokud totiž extrastatutární dohoda váže všechny osoby zúčastněné na společnosti, nejeví se jako příliš smysluplné přiznat ochranu právnímu jednání, které je v rozporu s předchozím slibem. V takovém případě totiž zákon nepřiznává ochranu jednání, které bývá označováno také jako venire contra factum proprium (spatřující nepoctivost v rozporu s předchozím vlastním jednáním, v anglosaském prostoru podobná principu estoppel) – tedy zásadou zakotvenou implicitně nejen v § 6 českého OZ, ale i v čl. 1.8 Principů UNIDROIT[34] či čl. I.−1:103(2) Společného referenčního rámce, DCFR.[35]

Meze akcionářských dohod – rozpor se stanovami

Ani v případě akcionářských dohod není autonomie vůle bezbřehá. V obecné rovině musejí splňovat požadavky kladené na závazková právní jednání občanským zákoníkem plynoucí zejména z ustanovení § 1 odst. 2§ 580, popř. také § 588 OZ. Akcionářské dohody nemohou narušovat vnitřní poměry akciové společnosti[36] a nemohou vést k obcházení zákona, např. tím, že v rozporu s § 281 odst. 4 ZOK umožní akcionáři převádět hlasovací právo spojené s akcií samostatně. Problematické je také, pokud akcionářská dohoda práva akcionáři přidává, neboť v takovém případě dohoda naráží na princip rovného zacházení s akcionáři stanovený v § 244 ZOK.[37]

Odlišná je oproti tomu situace, kdy se akcionářská dohoda ocitne v rozporu se stanovami společnosti. Vzhledem k tomu, že akcionářské dohody nejsou součástí stanov (německá doktrína v tomto ohledu mluví o tzv. principu oddělenosti, Trennungsprinzip[38]), je třeba rozlišovat, zda jde o dohodu zavazující všechny (či pouze některé) akcionáře.[39] Již ze základních principů povahy závazkového práva plyne, že dohoda v rozporu se stanovami zavazující toliko některé akcionáře nemůže mít dopad na právní postavení akcionářů, kteří součástí dohody nejsou. V takovém případě je zřejmé, že se dle dohody v rozsahu, ve kterém je se stanovami v rozporu, neprosadí a postupovat se bude dle stanov (například pokud by dohoda mezi majoritními akcionáři stanovila pravidla rozdělení zisku odlišná od stanov).

Odlišná pravidla se však uplatní v případě, když dohoda zavazuje všechny členy společnosti. V takovém případě Nejvyšší soud již v roce 2009 dovodil, že se všichni mohou mimo rámec stanov, tj. za pomoci akcionářské dohody, dohodnout na způsobu určení výše vypořádacího podílu společníka, jehož účast ve společnosti končí, a to za předpokladu, že tato dohoda není v rozporu se zákonem, ani jej neobchází (tj. např. nepoškozuje věřitele společnosti) a není ani v rozporu s dobrými mravy či se zásadami poctivého obchodního styku.[40] Jednorázová dohoda všech akcionářů, ač v rozporu s ujednáním obsaženým ve stanovách tvoří fakticky „jednorázový průlom“ do stanov společnosti, tak bude platná při splnění výše uvedených podmínek, pokud bude uzavřena ad hoc na předem dohodnutou dobu.[41]  

Závěr

Jak se mi snad podařilo nastínit, podmínky nového soukromého práva do jisté míry změnily vnímání mezí dispozivity ve stanovách akciových společností. I přes nové možnosti je však třeba mít vždy na paměti, že základní kontury akciové společnosti jsou zákonem dány kogentně, nelze se tak odchýlit od základních principů a neomezenou tvůrčí činností vytvářet nové typy a hybridy obchodních společností. Mnohé možnosti, jak se vyhnout důsledkům plynoucím z publicity a rigidity stanov pak nabízí možnost uzavírat extrastatutární akcionářské dohody, které jsou, s ohledem na dnes tolik akcentovaný princip smluvní volnosti, neodmyslitelnou součástí akciového práva.

První část článku si můžete přečíst zde.

Článek se umístil na 2. místě v soutěži Allen & Over Essay Competition 2017/2018, kterou každoročně pořádá ELSA Česká republika ve spolupráci s advokátní kanceláří Allen & Overy. 


[24] Schmidt/Lutter. Aktiengesetz. Kommentar § 54. odst. 22.

[25] Černá, S. Vedlejší dohody (sideletters) společníků kapitálových společností. Obchodněprávní revue. 2011, č. 1, s. 1-10).

[26] Janošek, V. Dohody o výkonu hlasovacích práv, akcie bez hlasovacích práv, sistace hlasovacích práv akcionáře (nejen) na základě ujednání stanov. Obchodněprávní revue. 2016, č. 4, s. 109-118.

[27] Spolu s tím si lze představit, že bude v akcionářské dohodě sníženo kvorum, viz další úvahy ohledně možnosti jednorázového průlomu do stanov. 

[28]Štenglová, I., Havel, B, a kol. Zákon o obchodních korporacích. 2. vydání. Praha 2017, s. 535. 

[29] Lasák, J. O limitech lidské představivosti: glosa k akciím bez hlasovacího práva (jiným než prioritním). Právní rozhledy. 2017, č. 2, s. 58-62.

[30] Janošek, V. Dohody o výkonu hlasovacích práv, akcie bez hlasovacích práv, sistace hlasovacích práv akcionáře (nejen) na základě ujednání stanov. Obchodněprávní revue. 2016, č. 4, s. 109-118).

[31] Tamtéž.

[32] Rozhodnutí BGH sp. zn. II ZR 243/81 ze dne 20.01.1983, dostupné např. zde: https://www.jurion.de/urteile/bgh/1983-01-20/ii-zr-243_81/a rozhodnutí sp. zn. II ZR 240/85 ze dne 27.10.1986, dostupné např. zde: https://www.jurion.de/urteile/bgh/1986-10-27/ii-zr-240_85/.

[33] Rozhodnutí BGH sp. zn. II ZR 243/81 ze dne 20.01.1983, bod 12.

[34] International Institute for the Unification of Private Law. Unidroit principles of international commercial contracts. 2010, dostupné zde: http://www.unidroit.org/english/principles/contracts/principles2010/integralversionprinciples2010-e.pdf.

[35] Study Group on a European Civil Code a Research Group on EC Private Law (Acquis Group). Draft Common Frame of Reference (DCFR) str. 183 dostupné zde: http://ec.europa.eu/justice/policies/civil/docs/dcfr_outline_edition_en.pdf.

[36] Janošek, V. Dohody o výkonu hlasovacích práv, akcie bez hlasovacích práv, sistace hlasovacích práv akcionáře (nejen) na základě ujednání stanov. Obchodněprávní revue. 2016, č. 4, s. 109-118.

[37] Csach, K. , Havel, B. Akcionářské dohody. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2017, str. 57.

[38] Spindler/Stilz, Aktiengesetz. Kommentar. 3. Auflage 2015. § 23 odst. 41b.

[39] Csach, K. , Havel, B. Akcionářské dohody. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2017, str. 54.

[40] Rozhodnutí sp. zn. 29 Cdo 2254/2007 ze dne 22. 4. 2009.

[41] Csach, K. , Havel, B. Akcionářské dohody. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2017, str. 55.

akciová společnost stanovy

Diskuze k článku 0 komentářů

Všechny komentáře se zobrazí po vstupu do diskuze

Vstoupit do diskuze