Aktuální úprava tento souběh výslovně neumožňuje, ale ani nezakazuje, čímž vrací do právních vztahů nejistotu, která panovala i před 1. lednem 2012, kdy byl zmíněný paragraf do obchodního zákoníku včleněn.
Úvodem je třeba podotknout, že tato problematika se týká pouze orgánů společností, které jsou fyzickými osobami, jelikož zaměstnancem ze své povahy nemůže být osoba právnická.[1] V období před rokem 2012 se proti běžné praxi orgánů, které své funkce vykonávaly v souběhu smlouvy pracovněprávní a smlouvy o výkonu funkce, vymezovala judikatura Nejvyššího soudu[2], která pracovněprávní vztahy, jejichž obsahem byl výkon činností náležejících statutárním orgánům, posuzovala jako neplatné. Také Ministerstvo spravedlnosti ČR se ve svém nedávném vyjádření[3] vyslovilo pro nepřípustnost souběhu. Rozpor spatřuje na základě § 1791 nového občanského zákoníku (NOZ) v absenci kauzy takto se sbíhajícího závazku, kdy by totožný závazek vyplýval ze dvou různých právních titulů.
Přípustnost pracovní smlouvy
Uzavření pracovní smlouvy statutárním orgánem není vyloučeno zcela. Vyplývá to z § 61 odst. 3 zákona o obchodních korporacích (ZOK). Stejně tak je to zřejmé z § 59 odst. 1 ZOK který říká, že "práva a povinnosti mezi obchodní korporací a členem jejího orgánu se řídí přiměřeně ustanoveními občanského zákoníku o příkazu, ledaže ze smlouvy o výkonu funkce, byla-li uzavřena, nebo z tohoto zákona plyne něco jiného". Vztah obchodní korporace a jejího orgánu tedy nemusí být smluvně ošetřen, nebo se naopak může řídit smlouvou jiného typu, než jakým je smlouva o výkonu funkce. Ustanovení o příkazu se uplatní v oblastech, které daná smlouva nebude pokrývat.
Problematické je, když obsah pracovněprávního závazku kopíruje plnění povinnosti, jež ze zákona náleží statutárnímu orgánu. Tím je u kapitálových společností (společnost s ručením omezeným a akciová společnost) typicky obchodní vedení, ohledně kterého nesmí nikdo statutárnímu orgánu udělovat pokyny.[4] Naopak pojmovým znakem pracovněprávního poměru je výkon závislé práce, která je mimo jiné charakterizována jako plnění pracovních úkolů ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance a podle pokynů zaměstnavatele.[5] Kogentní ustanovení zákona upravující povinnost orgánů jednat s péčí řádného hospodáře a jejich odpovědnost se použijí vždy a jako taková neodpovídají postavení v pracovněprávním vztahu. Výkon obchodního vedení na základě pracovní smlouvy si tedy odporuje ze své podstaty, tím spíše, když jako zaměstnavatel i zaměstnanec vystupuje tatáž osoba.
V rámci smluvní volnosti je pravděpodobně možné si ujednat, aby se vztah v určitých otázkách řídil ustanoveními zákoníku práce, aniž by šlo o pracovněprávní poměr, případně i uzavřít se statutárním orgánem pracovní smlouvu, jejíž náplní však bude plnění závazků zcela odlišných od obchodního vedení. K pracovním smlouvám "v souběhu", jakou je nejčastěji pracovní smlouva generálního nebo finančního ředitele, se bude ale nejspíše soudní praxe i nadále stavět skepticky, jelikož na základě výše uvedeného nepostačuje uplatnění premisy, že co není zákonem výslovně zakázáno, je povoleno.[6]
Oproti období před rokem 2012 je ovšem možné očekávat odlišné posuzování platnosti těchto nepřípustných pracovních smluv. V souladu s novými zásadami takové právní jednání (dříve právní úkony)[7] nebude pravděpodobně posouzeno jako jednání neplatné, nýbrž jako jednání platné, ale odpovídající závazku zákonem umožněnému.
Praktická řešení
Plné podřízení výkonu funkce statutárního orgánu pod charakteristické mechanismy zákoníku práce se jeví jako problematické, jelikož výkon této funkce svou povahou pracovnímu poměru neodpovídá. Praktické důvody, které orgány společností k uzavírání pracovních smluv vedou lze však řešit i jinými způsoby. I když statutární orgán tvoří více členů, není nutné, aby působil jako orgán kolektivní. Na základě § 156 odst. 2 NOZ lze totiž působnost jednotlivých členů orgánu rozdělit podle určitých oborů. Od nového roku se také osoby pověřené obchodním vedením na základě smluvního zastoupení mohou účastnit nemocenského a důchodového pojištění.[8]
Závěrem
Na "porekodifikační" judikaturu ohledně přípustnosti souběhu, či dokonce případnou novelu zákona, která by v této oblasti zavedla jasné pravidlo, je třeba si ještě počkat. Do té doby je vhodné se souběhu pracovněprávního vztahu s výkonem funkce náležející statutárnímu orgánu společnosti vyvarovat. Pozornost by se měla zaměřit na samotné smlouvy o výkonu funkce, a to především na jejich formu, schválení nejvyšším orgánem a podrobnou úpravu odměňování. Dotčeny jsou i smlouvy vzniklé v letech 2012 a 2013, protože ačkoli se podle § 3028 odst. 3 NOZ závazky vzniklé za účinnosti dosavadních právních předpisů řídí těmito dosavadními předpisy, jsou všechny společnosti podle § 777 odst. 3 ZOK povinny uzpůsobit smlouvy o výkonu funkce tomuto zákonu, jinak platí, že je výkon funkce bezplatný.
[1] § 6 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce
[2] např. rozhodnutí Nejvyššího soudu 21 Cdo 11/98 ze dne 17. listopadu 1998
[3] http://portal.justice.cz/Justice2/MS/ms.aspx?o=23&j=33&k=2073&d=336829
[4] § 195 odst. 2 a § 435 odst. 3 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech
[5] § 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce
[6] § 1 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník
[7] § 574 a 575 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník
[8] § 5 písm. a) bod 21 zákona č. 187/2006 Sb. o nemocenském pojištění; § 5 odst. 1 písm. p) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění
Diskuze k článku ()