Komanditní společnost jako forma investičního fondu

Komanditní společnost jako forma investičního fondu

Dne 19. 8. 2013 nabyl účinnosti nový zákon se „staronovým názvem“, tedy zákon č. 240/2013 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech (dále jen „ZISIF“), který nahradil dosavadní úpravu zákona o kolektivním investování.

Mgr. Ondřej Mikula

advokátní koncipient

Mgr. Ondřej Mikula

advokátní koncipient

Nový ZISIF lze směle v téměř dvaadvacetileté historii úpravy problematiky investičních fondů, resp. kolektivního investování, v samostatném zákoně označit za vůbec nejvýznamnější posun v regulaci tohoto odvětví. To je dáno především tím, že český zákonodárce byl nucen implementovat směrnici AIFMD[1], která vyžaduje podstatně širší rozsah regulace, než tomu bylo v zákoně o kolektivním investování.

Úprava zrušeného zákona o kolektivním investování se povinně vztahovala pouze na investiční struktury shromažďující peněžní prostředky od veřejnosti. Naproti tomu regulace v ZISIF byla v souladu se směrnicí AIFMD podstatně rozšířena a dopadá v podstatě na jakékoliv investiční struktury investující podle předem stanovené investiční strategie peněžní prostředky dvou a více investorů, včetně dosud neregulovaných private equity či venture kapitálových fondů.

Jinou podstatnou změnou je výrazné rozšíření palety právních forem, ve kterých mohou být investiční fondy jako zákonem upravené investiční struktury zakládány. Vzhledem k tomu, že jedním z předpokládaných efektů souboru opatření, které zavádí směrnice AIFMD, je vytvoření tlaku na fondy se sídlem mimo EU a jejich správce, aby přesídlili do EU, předpokládá se v příštích letech nárůst zájmu ze strany zahraničních subjektů o zakládání investičních fondů v České republice. Aby český zákonodárce tento efekt ještě posílil, snažil se zatraktivnit český právní systém tím, že v ZISIF umožnil založení investičních fondů kvalifikovaných investorů v řadě možných obecných právních formách (společnost s ručením omezeným, komanditní společnost, svěřenský fond)[2] a zavedl zcela nové modifikace známých korporačních forem – akciovou společnost s proměnným základním kapitálem (tzv. SICAV) a komanditní společnost na investiční listy.[3]

Předmětem tohoto článku je rozbor vybraných nejvýznamnějších znaků komanditní společnosti na investiční listy a modifikace „obecné“ komanditní společnosti podle ZISIF se zaměřením na problematiku podílů společníků.  

Komanditní společnost jako obdoba limited liability partnership

Nový ZISIF připouští vznik investičního fondu kvalifikovaných investorů ve formě komanditní společnosti, kde podíly nejsou představovány cennými papíry, jako je tomu v obecné úpravě,[4] nebo ve formě komanditní společnosti na investiční listy,[5] kde jsou podíly představovány cennými papíry – investičními listy. V obou případech se jedná o modifikace komanditní společnosti podle obecné úpravy, neboť ZISIF obsahuje pro ně platná zvláštní odchylná ustanovení, která mají zohlednit specifika fondového podnikání.

Jak ostatně i důvodová zpráva k návrhu ZISIF uvádí,[6] byla komanditní společnost jako možná forma investičního fondu vybrána především z toho důvodu, že v českém právním systému odpovídá formě limited liability partnership (LLP), známé v anglosaských právních systémech. Její obdoby se objevují rovněž napříč kontinentálními právními řády (např. sociéte en commandité v lucemburském právu, kommanditselskab v dánském právu, apod.). Ty se ve světě staly naprosto dominantní formou private equity a venture kapitálových fondů jako fondů zaměřených na investice do rizikového kapitálu veřejně neobchodovaných společností.[7] Jako důvody obliby těchto forem bývá často citována daňová transparentnost,[8] flexibilní kapitálová pravidla a nízká míra regulace, která umožňuje uplatnit širokou smluvní svobodu při utváření pravidel vnitřní struktury fondu, což je pro sofistikované investory private equity a venture kapitálových fondů vítaným jevem.[9] Právě oblíbenost LLP a jí obdobných forem u private equity a venture kapitálových fondů vedla českého zákonodárce k tomu, aby umožnil vznik investičních fondů ve formě komanditní společnosti, resp. její modifikované verze na investiční listy.

Komanditní společnost a komanditní společnost na investiční listy dle ZISIF

ZISIF upravuje komanditní společnost na investiční listy v §§ 170 až 182. Na tuto úpravu navazuje poněkud nesystematicky čtveřice paragrafů o komanditní společnosti bez investičních listů. Zatímco investiční fond ve formě komanditní společnosti bez investičních listů bylo možné založit hned po účinnosti ZISIF, forma komanditní společnosti na investiční listy byla umožněna až po účinnosti rekodifikačních předpisů, tj. po 1. 1. 2014. Zákon v úpravě investičních listů využívá odkazu na úpravu zákona o obchodních korporacích.[10]

Varianty komanditní společnosti v ZISIF počítají stejně jako obecná úprava s existencí dvou skupin společníků, tedy komplementáře a komanditistů. Oproti obecné úpravě se však jak u formy s investičními listy, tak bez nich vyžaduje, aby komplementář byl pouze jeden. To je v souladu s obvyklou praxí v odvětví private equity, kde zpravidla existuje jeden tzv. general partner jako entita zajišťující správu investičního fondu a naplňování jeho investiční strategie a více tzv. limited partners, kteří vystupují pouze jako investoři s omezeným vlivem na chod fondu.[11] Otázkou však je, zda taková kogentní úprava není, alespoň u tzv. samosprávných investičních fondů[12], zbytečně limitující a zda nebylo vhodné ponechat možnost existence více komplementářů.

Pokud jde o počet komanditistů, připouští úprava u obou modifikací pochopitelně pluralitu těchto společníků. Znění § 170 vztahující se ke komanditní společnosti na investiční listy může vzhledem k použitému množnému číslu vyvolávat otázku, zda zákon nezakazuje, aby společnost měla pouze jednoho komanditistu. Takový výklad je však třeba jednoznačně odmítnout. Vytvářel by totiž zcela neodůvodněný rozdíl mezi komanditní společností bez investičních listů, která se co do počtu komanditistů řídí obecnou úpravou a komanditní společností na investiční listy. To by bylo nesmyslné zejména za situace, kdy lze v průběhu existence investičního fondu ve formě komanditní společnosti změnou společenské smlouvy vtělit podíly do investičních listů. Účelem úpravy by těžko mohlo být z takové změny vyloučit komanditní společnosti bez investičních listů s jediným komanditistou.

Podíly komanditistů

Úprava ZISIF přináší, jak již bylo naznačeno, zásadní novinku spočívající v možnosti vtělit podíly komanditistů do investičních listů, jakožto zvláštních cenných papírů. Takovou komanditní společností může být pouze investiční fond[13] a nelze ji tedy využít pro jiné účely. Úprava v ZISIF tak představuje odchylku od obecného zákazu vtělení podílů do cenných papírů v osobních společnostech dle § 32 odst. 2 zákona o obchodních korporacích.

Podle důvodové zprávy byla možnost vydání investičních listů upravena proto „aby zejména finančním institucím byla usnadněna účast v takovýchto fondech kolektivního investování – držba cenných papírů je v tomto případě vhodnější než držba obecné majetkové účasti s neomezeným ručením za závazky“.[14] Takové zdůvodnění není příliš přesvědčivé, resp. postrádá logický smysl, když oproti investičním listům staví stav, kdy držitel účasti neomezeně ručí za závazky. To ovšem není případ komanditistů, nýbrž komplementářů. Umožnění vydání investičních listů pro investory – komanditisty však považuji za správný krok již proto, že i v jiných jurisdikcích obdoby LLP umožňují vtělení podílů do cenných papírů.[15] Používají-li tyto formy manažeři private equity fondů v zahraničí, je vhodné jim tuto možnost nabídnout i v České republice, má-li jim nový zákon tuzemské prostředí zatraktivnit.

Omezení převoditelnosti podílů

Co se týče charakteristiky investičních listů, lze konstatovat, že jde v podstatě o obdobu kmenových listů, které nově umožňuje vydávat zákon o obchodních korporacích ve společnostech s ručením omezeným. Ustanovení o investičních listech v ZISIF svým zněním v zásadě odpovídají úpravě kmenových listů. Stejně jako v případě kmenových listů nemůže být převoditelnost investičních listů nijak podmíněna nebo omezena.[16] Tento znak představuje v podstatě základní rozdíl mezi investičním fondem ve formě komanditní společnosti bez investičních listů a komanditní společnosti na investiční listy. Zatímco v prvém případě je převoditelnost podílu komanditisty ze zákona podmíněna souhlasem všech společníků, má-li dojít k převodu na třetí osobu,[17] ve druhém případě takové omezení není možno ani ve společenské smlouvě výslovně upravit. Brání tomu kogentní zákonná úprava.

Zákaz omezení převoditelnosti (resp. stanovení jakýchkoliv podmínek pro převody) účastí u komanditní společnosti na investiční listy může být v praxi v řadě případů důvodem pro preferování komanditní společnosti bez investičních listů. V odvětví private equity je totiž často vyžadováno, aby veškeré převody podílů komanditistů (resp. limited partners) podléhaly souhlasu komplementáře (resp. general partner). Důvodem je především skutečnost, že komanditisté neposkytují vklady do kapitálu investičního fondu najednou při vzniku jejich účasti, ale po částech tak, jak komplementář potřebuje pro uskutečňování investiční činnosti fondu (jedná se o tzv. capital calls nebo drawdowns).[18] Změna v osobě komanditisty nutně do jisté míry ohrožuje činnost takového fondu, a to zejména tehdy, má-li se novým komanditistou stát osoba nedůvěryhodná z hlediska své platební schopnosti. Komplementář, který jako manažer fondu plánuje investiční činnost fondu v dlouhodobém horizontu, musí mít tyto záležitosti pod kontrolou, a to i s ohledem na zájmy jiných komanditistů. Z tohoto důvodu se domnívám, že kogentní úprava neomezené a nepodmíněné převoditelnosti investičních listů není zcela šťastná. Český zákonodárce mohl raději zvolit dispozitivní úpravu s tím, že by bylo umožněno omezit převoditelnost investičních listů alespoň stejným způsobem jako je to možné u akcií na jméno v případě akciové společnosti.

* Autor je advokátním koncipientem v AK Kocián, Šolc, Balaštík.

Pozn. red.: článek byl prvně zveřejněn v Časopise Všehrd dne 30. dubna 2014.


[1] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/61/EU ze dne 8. června 2011 o správcích alternativních investičních fondů a o změně směrnic 2003/41/ES a 2009/65/ES a nařízení (ES) č. 1060/2009 a (EU) č. 1095/2010.

[2] I zde jde v těchto případech o obecné formy, které jsou zvláštní úpravou v ZISIF modifikovány pro účely kolektivního investování.

[3] Někdy tyto subjekty bývají označovány za zcela nové korporační formy. Tak tomu však není, jde o modifikace stávajících známých forem, viz ŠOVAR, Jan. Jaké mýty provázejí novou právní úpravu fondů kvalifikovaných investorů?. Právní rádce. Praha: Economia a.s., 2013, č. 6.

[4] Srov. § 183 a násl. ZISIF.

[5] Srov. § 170 a násl. ZISIF.

[6] Důvodová zpráva k ZISIF, k § 170.

[7] METRICK, A. a A. YASUDA. The Economics of Private Equity Funds. Review of Financial Studies. Praha: Economia a.s., 2010-05-11, vol. 23, issue 6, s. 2303-2341. Dostupné z: http://rfs.oxfordjournals.org/cgi/doi/10.1093/rfs/hhq020.

[8] V některých právních řádech přitom místní obdoby LLP nemají ani formu právnické osoby, jako například lucemburská Société en commandité simple nebo Société en commandité spéciale, lze tedy mluvit jak o daňové, tak o korporační transparentnosti u těchto forem, viz GOEBEL, Patrick, Marc SEIMETZ a Jean-Louis FROGNET. The New Luxembourg Limited Partnership Regime. Dechert LLP. Dostupné z: http://www.dechert.com/The_New_Luxembourg_Limited_Partnership_Regime_10-31-2013/

[9] ANDERSEN, Tomas Krüger. The venture capital cycle – from a legal perspective.

[10] Srov. § 664 ZISIF.

[11] PEARCE, Rupert a Simon BARNES. Raising venture capital. Hoboken, NJ: J. Wiley, c2006, xv, s. 17.

[12] Viz § 8 ZISIF.

[13] Srov. § 170 odst. 2 ZISIF.

[14] Viz Důvodová zpráva k ZISIF, k § 170.

[15] Např. v Lucembursku lze investiční fond založit ve formě komanditní společnosti na akcie (societé en commandité par actions), která je mezi manažery private equity fondů poměrně populární. Do cenných papírů lze v této jurisdikci přitom vtělit i podíly ostatních typů komanditních společností (société en commandité simple a société commandité spéciale). Viz GOEBEL, Patrick, Marc SEIMETZ a Jean-Louis FROGNET. The New Luxembourg Limited Partnership Regime. Dechert LLP. Dostupné z: http://www.dechert.com/The_New_Luxembourg_Limited_Partnership_Regime_10-31-2013/.

[16] Srov. § 174 ZISIF.

[17] Srov. § 125 zákona o obchodních korporacích.

[18] Viz ANDERSEN, Tomas Krüger. The venture capital cycle – from a legal perspective.

komanditní společnost investiční fond

Diskuze k článku 0 komentářů

Všechny komentáře se zobrazí po vstupu do diskuze

Vstoupit do diskuze