Novela z.o.k.: Několik poznámek k akciím s vysílacím právem - část I.

Předmětem tohoto příspěvku je analýza dílčího institutu nové právní úpravy zákona o obchodních korporacích dané zákonem č. 33/2020 Sb., který nabyl účinnosti dne 1. ledna 2021, s výjimkou části osmé, která nabývá účinnosti dnem 1. července 2021, a to institutu akcií s tzv. vysílacím právem.

Tato novela totiž přinesla do právní úpravy akciových společností několik novinek, které mají reálnou možnost se v praxi uplatnit, přičemž jednou z novinek, kterou tato novela z. o. k. obsahuje, je právě možnost vydávat akcie s tzv. vysílacím právem (pro stručnost je dále budeme v tomto příspěvku nazývat „vysílací akcie“).

Za vysílací akcie se v odborné veřejnosti[1] označují akcie, s nimiž je spojeno zvláštní právo akcionáře místo valné hromady, popř. dozorčí rady akciové společnosti, jmenovat a odvolat člena, popř. členy představenstva, a člena, popř. členy dozorčí rady.

Možnost spojit s akcií toto zvláštní právo byla předmětem diskuse již po přijetí zák. č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákona o obchodních korporacích), [dále též „zákon o obchodních korporacích“ nebo „z. o. k.“], přičemž se dospělo k závěru – jak, bude pojednáno stručně později –, že tuto možnost stávající právní úprava, tj. právní úprava před novelou z. o. k., nedává. Předmětem tohoto příspěvku tedy není analýza možnosti vydávat vysílací akcie podle dosud účinné právní úpravy, ale analýza nové právní úpravy, která nastane většinově po 1. lednu 2021. Pozitivní na novele z. o. k. je skutečnost, že tato novela tuto možnost výslovně upravuje, nicméně přesto jsou s touto právní úpravou spojeny některé nejasnosti, se kterými se praxe bude potýkat.

Ambicí tohoto příspěvku není vyčerpávajícím způsobem analyzovat všechny okolnosti spojené s vydáním vysílacích akcií, ale upozornit jen na některé dílčí otázky spojené s tímto novým druhem akcií a s nimi spojenými nejasnostmi a přijít s návrhem na určitá řešení těchto sporných otázek. Součástí této analýzy je i stručný historický exkurs vývoje právní úpravy druhů akcií s ohledem na možnost či nemožnost akciové společnosti vydávat tyto vysílací akcie.

Příspěvek se zaměřuje pouze na problematiku vysílacího práva ve vztahu k představenstvu akciové společnosti. Předmětem tohoto příspěvku není podrobná analýza obecné otázky právního postavení členů představenstva a dozorčí rady, popř. správní rady akciové společnosti, jmenovaných do funkce na základě využití vysílacího práva a s tím souvisejících otázek, neboť pojednání o právní úpravě těchto institutů by překročilo rozumný rámec tohoto příspěvku.

Historická rekapitulace možnosti vydávat vysílací akcie 

Historická rekapitulace možnosti vydávat v minulosti vysílací akcie bude poměrně stručná. Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále též „obchodní zákoník“ nebo „obch. zák.“), vydávání jiných druhů než těch, které připouštěl zákon (viz § 155 odst. 7 věta poslední obch. zák.), neumožňoval, a ani neumožňoval, aby členy volených orgánů akciové společnosti (představenstva a dozorčí rady) ustanovoval do funkce akcionář, aniž by k tomu došlo na základě rozhodnutí příslušného orgánu akciové společnosti, oprávněného tohoto člena voleného orgánu do funkce ustanovovat. Obchodní zákoník výslovně umožňoval vydání kmenových a prioritních akcií (až do přijetí zákona o obchodních korporacích) a po určitou dobu i zaměstnaneckých akcií (v období ode dne 1. 1. 1992 do 31. 12. 2000, zrušeno novelou obchodního zákoníku č. 370/2000 Sb.). Vydání tzv. zlatých akcií připouštěl pak zák. č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, přičemž tyto tzv. zlaté akcie, jejichž majiteli mohl být Fond národního majetku ČR nebo Pozemkový fond ČR, byly zrušeny zák. č. 178/2005 Sb. s účinností ode dne 1. 1. 2006. K datu 31. 12. 2013, tedy den předtím, než nabyl účinnosti zákon o obchodních korporacích, byla situace taková, že akciová společnost mohla vydávat pouze kmenové a prioritní akcie, a mimo rámec druhu akcií (tedy aniž by se jednalo o zvláštní právo akcionáře) mohla ustanovovat do funkce členů volených orgánů pouze valná hromada nebo dozorčí rada, určily-li tak stanovy, a to u představenstva, a valná hromada a částečně zaměstnanci, byly-li splněny podmínky pro volbu části členů dozorčí rady zaměstnanci (tzv. kodeterminaci), u dozorčí rady.

Stav do 31. 12. 2020

Zcela nová situace nastala s přijetím zákona o obchodních korporacích, tedy dnem 1. 1. 2014, který zrušil taxativnost výčtu druhu akcií. Zákon o obchodních korporacích sice výslovně upravoval kmenové akcie a prioritní akcie, ale současně příkladmým výčtem v ust. § 276 odst. 3 z. o. k. uváděl, že s akciemi se zvláštními právy může být zejména spojen rozdílný, pevný nebo podřízený podíl na zisku nebo na likvidačním zůstatku anebo rozdílná váha hlasů. Literatura[2] mimo jiné řešila otázku, zda je možné vydat akcie, se kterými je spojena možnost ustanovit akcionáře do funkce člena představenstva, dozorčí rady či správní rady, a po určitých výkladových pochybnostech dospěla k závěru, že tuto možnost zákon nedává, byť tento přístup byl diferencovaný podle toho, o jaký orgán se jedná.

Tak Dvořák[3] obecně soudí, že spojení práva na povolání jednoho nebo více členů volených orgánů, které je jinak oprávněna povolávat a odvolávat valná hromada, s akcií dáno není, neboť způsoby vzniku a zániku funkce členů volených orgánů jsou upraveny zákonem, a to nepochybně kogentním způsobem. K tomu dále Dvořák uvádí, že v tomto případě jde o statusovou otázku ve smyslu ust. § 1 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „občanský zákoník“ nebo „o. z.“), takže, cituji: „prostor pro autoritativní normotvorbu této otázky ve stanovách je nulový“. Nutno uvést, že tento obecný závěr vztahující se jak na představenstvo, tak na dozorčí radu učinil Dvořák ještě před právní úpravou danou zák. č. 458/2016 Sb., který novelizoval zákon o obchodních korporacích s účinností od 14. ledna 2017 mj. i v tom směru, že vrátil do právní úpravy opětovně volbu členů dozorčí rady zaměstnanci.

Je nutné předeslat, že jako nesporné se jevilo a jeví ve vztahu k aktuální právní úpravě, že členy představenstva volí a odvolává valná hromada, nevolí-li je a neodvolává v souladu s ust. § 421 odst. 2 písm. e) a § 438 odst. 1 z. o. k. dozorčí rada. Ve vztahu k představenstvu Štenglová[4] uvádí následující: „Konstituování orgánů obchodních korporací patří mezi statusové otázky ve smyslu § 1 odst. 2 o. z., a nepřipouští-li zákon určitým způsobem valnou hromadu při volbě členů představenstva omezit, nelze takové omezení založit ve stanovách. Tak nelze např. založit ve stanovách právo některých akcionářů či skupin akcionářů obsazovat některá místa v představenstvu, lze však využít kumulativního hlasování k prosazení některých jeho členů.“ Rovněž Filip a Lasák[5] konstatují, že s výjimkou možného přenesení působnosti valné hromady volit a odvolávat členy představenstva na dozorčí radu nelze působnost valné hromady k volbě a odvolání členů představenstva nijak omezovat, neboť jde o statusovou věc. Výslovně pak s odkazem na ust. § 1 odst. 2 o. z. uvádějí, že tuto působnost valné hromady nelze přenášet např. na vybrané akcionáře společnosti nebo na její zaměstnance.

Trochu odlišně byla vnímána možnost volby a odvolání členů dozorčí rady jinak než valnou hromadou. Právní úprava normuje v ust. § 421 odst. 2 písm. f) z. o. k., že valná hromada volí a odvolává členy dozorčí rady a správní rady, s výjimkou členů dozorčí rady, které nevolí valná hromada. Do přijetí změny zákona o obchodních korporacích dané zák. č. 458/2016 Sb. (tato změna nabyla účinnosti dne 14. 1. 2017), který opětovně zakotvil v ust. § 448 odst. 2 až 4 z. o. k. tzv. kodeterminaci, se jevilo sporné, co se rozumí formulací obsaženou právě v ust. § 421 odst. 2 písm. f) z. o. k., které vymezovalo působnost valné hromady k volbě a odvolání členů dozorčí rady a správní rady, s výjimkou členů dozorčí rady, které nevolí valná hromada.

Tato formulace vedla některé autory před přijetím zák. č. 458/2016 Sb. upravujícím povinnou kodeterminaci k závěru, že členy dozorčí rady může volit a odvolávat i někdo jiný než valná hromada. K závěru, že je možné spojit s akcií právo jmenovat a odvolávat členy dozorčí rady, se přikláněli před zavedením povinné kodeterminace Čech,[6] Vybíral[7] a Lasák s Filipem.[8] Opačného názoru, tedy že nikdo jiný než valná hromada nemůže volit a odvolávat členy dozorčí rady (a to i před zavedením povinné kodeterminace zák. č. 458/2016 Sb.), byla Štenglová,[9] přičemž, s logickou výjimkou povinné kodeterminace členů dozorčí rady zaměstnanci, zastává spoluautorka tento názor i ve druhém vydání komentáře k zákonu o obchodních korporacích.[10]

Důvodem, proč vydávání vysílacích akcií nebylo teorií většinově po přijetí zákona o obchodních korporacích přijato, a nebyla ani obecně připuštěna možnost ustanovit členy volených orgánů do funkce akcionářem, byla skutečnost, že způsob ustavení orgánů akciové společnosti je vnímán jako kogentní ve smyslu ust. § 1 odst. 2 z. o. k., neboť se jedná o statusovou věc. Ostatně judikatura[11] se přiklonila k témuž závěru.

Lze tedy shrnout, že aktuální právní názory ve věci vydávání vysílacích akcií vedou k závěru, že takové akcie vydat nyní nelze, a nelze ani stanovami připustit, že by členy volených orgánů akciové společnosti ustanovily do funkce jiné orgány (či zaměstnanci v případě kodeterminace u dozorčí rady) nebo osoby než ty, kterým tuto kompetenci dává zákon.

Obecně k budoucí možnosti vydávání vysílacích akcií po 1. 1. 2021

Zcela jiná situace nastane ode dne 1. 1. 2021, kdy, jak bylo uvedeno výše, novela z. o. k. umožňuje vydávání vysílacích akcií, a to jak ve vztahu k představenstvu (ust. § 438a z. o. k.), tak ve vztahu k dozorčí radě (ust. § 448b z. o. k.) a správní radě (ust. § 458 z. o. k.) akciové společnosti.

Z hlediska metodického je zajímavé, že zákon neupravuje vysílací akcie u právní úpravy druhů akcií, tj. v ust. § 276 z. o. k., ale u jednotlivého orgánu, což se nejeví jako příliš systematické. Argument, že materie vysílacích akcií přísluší věcně k právní úpravě jednotlivých orgánů akciových společností, úplně neobstojí, protože prioritní akcie také nejsou upraveny věcně u rozdělení zisku a jiných vlastních zdrojů nebo u podílu na likvidačním zůstatku, ale ve věcné souvislosti s druhy akcií. Z hlediska formálního je rozhodující část právní materie obsahující věcnou úpravu vysílacího práva u představenstva činěna v ust. § 438a odst. 1 novely z. o. k. s odkazem na právní úpravu vysílacího práva u dozorčí rady (odkazy na obdobné užití ust. § 448b odst. 2 až 6 novely z. o. k.), stejným způsobem postupoval zákonodárce ve vztahu k vysílacímu právu u správní rady, kde odkázal v ust. § 458 odst. 1 novely z. o. k. na obdobné užití ust. § 448b novely z. o. k. S ohledem na rozsáhlost právní úpravy vysílacího práva zde bude o vysílacím právu pojednáno pouze u představenstva akciové společnosti.

Úvodem ve vztahu k druhům akcií je třeba uvést, že novela z. o. k. upravuje druhy akcií v ust. § 276 novely z. o. k., když konstatuje, že akcie, se kterými jsou spojena stejná práva, tvoří jeden druh. Z uvedeného s odkazem na ust. § 438a odst. 1 (u představenstva), § 448b (u dozorčí rady) a § 458 odst. 1 (u správní rady) novely z. o. k. dle mého názoru vyplývá, že je-li spojeno s akcií právo jmenovat jednoho nebo více členů představenstva, dozorčí rady nebo správní rady, jedná se o zvláštní právo, které obecně vyplývá přímo ze zákona a splňuje vymezení druhu akcií. Ke stejnému závěru – že akcie s vysílacím právem vytvářejí druh akcií – dospívá i důvodová zpráva ke změně zákona o obchodních korporacích (dále též „důvodová zpráva“),[12] když konstatuje, že to je koncepční rozdíl od německé a rakouské právní úpravy vysílacího práva, neboť uvádí, cituji: „Navrhuje se stanovit rovněž limity a pravidla pro jmenování členů dozorčí rady. Výslovnou úpravu lze nalézt i např. v právu německém (srov. § 101 německého akciového zákona) a rakouském (srov. § 88 rakouského akciového zákona). Obě tyto úpravy však vycházejí z jiných principů – právo jmenovat členy dozorčí rady je právem obligačním a netvoří zvláštní druhy akcií. Tyto principy se úmyslně nepřebírají. Podle navrhované úpravy je právo jmenovat člena dozorčí rady právem spojeným s akcií; tvoří zvláštní druh akcií.“

Otázka, kterou si lze položit, je, zda je možné cestou úpravy stanov dát právo jmenovat členy volených orgánů pouze akcio­nářům, kteří mají určitý podíl na hlasovacích právech, např. pouze tzv. kvalifikovaným akcionářům uvedeným v ust. § 365 z. o. k., nebo obdobně akcionářům, kteří mají určitý stanovami vymezený podíl na hlasovacích právech, s tím, že by v případě poklesu podílu na hlasovacích právech pod práh podílu vymezujícího kvalifikovaného akcionáře nebo pod práh určený stanovami akcionář o právo jmenovat členy volených orgánů přišel. Mám za to, že tuto možnost zákon nepřipouš­tí. Vycházím z dikce novely z. o. k. (viz ust. § 438a odst. 1, § 448b odst. 1 a § 458 odst. 1 novely z. o. k.), která uvádí, že právo jmenovat jednoho nebo víc členů voleného orgánu (představenstva, dozorčí rady nebo správní rady) je spojeno s akcií, nikoliv s podílem, resp. určitou výší podílu na hlasovacích právech akcionáře. To navíc za situace, když obdobného výsledku jako v případě spojení práva jmenovat členy volených orgánů s určitým podílem na hlasovacích právech lze dosáhnout i s využitím principu kumulativního hlasování ve smyslu ust. § 354 z. o. k.

Novela z. o. k. nevylučuje, že s vysílacími akciemi může být spojeno jak právo jmenovat člena nebo členy představenstva a současně právo jmenovat člena nebo členy dozorčí rady (tyto akcie bychom mohli označit jako „kumulativní vysílací akcie“), tak právo jmenovat pouze člena nebo členy představenstva, či právo jmenovat pouze člena nebo členy dozorčí rady (tyto akcie bychom mohli nazývat „alternativní vysílací akcie“). Nelze ani vyloučit kombinaci kumulativních vysílacích akcií a alternativních vysílacích akcií v rámci jedné akciové společnosti, popř. kombinaci alternativních akcií, kde by akcionář měl právo jmenovat člena nebo členy představenstva a jiný akcionář by měl právo jmenovat člena nebo členy dozorčí rady akciové společnosti.

Vysílací akcie u představenstva

Úvodem je třeba uvést, že ust. § 438a odst. 2 novely z. o. k. upravující jmenování člena nebo členů představenstva akcionářem a jejich počet se vztahuje i na případy, kdy členy představenstva volí a odvolává dozorčí rada s tím, že tam, kde normuje ust. § 438a odst. 1 novely z. o. k. o valné hromadě, rozumí se tím pro účely aplikace vysílacího práva valnou hromadou dozorčí rada. Důvod, proč zákon toto pravidlo výslovně uvádí, zmiňuje důvodová zpráva,[13] když upozorňuje, že obdobnou aplikací ust. § 448b odst. 3 novely z. o. k., která by jinak v důsledku odkazu uvedeného v ust. § 448a odst. 2 novely z. o. k. byla aplikována i na představenstvo, by orgánem příslušným k odvolání člena představenstva jmenovaného akcionářem byla valná hromada, a nikoliv dozorčí rada, která by jinak všechny zbývající členy představenstva volila a odvolávala.

Dále z dikce ust. § 438a odst. 1 a § 277 věty první novely z. o. k. vyplývá, že úprava jmenování člena nebo členů představenstva akcionářem musí být dána stanovami. K rozhodnutí o změně stanov, které umožní vydat akcie s vysílacím právem vztahující se na člena nebo členy představenstva, se vyžaduje souhlas alespoň tříčtvrtinové většiny hlasů všech akcionářů kaž­dého druhu akcií. V důvodové zprávě[14] se přijetí rozhodnutí uvedenou kvalifikovanou většinou odůvodňuje tím, že akcionáři s vysílacími akciemi mohou významným způsobem ovlivnit fungování kontrolních mechanismů (pozn.: uvedený komentář se týká schvalování rozhodnutí upravujícího vysílací akcie) ve společnosti a současně ostatní akcionáři jsou značně znevýhodněni (jejich práva jsou tímto zkrácena). Lze mít za to, že uvedené odůvodnění ustanovení určujícího výši této kvalifikované většiny nezní příliš přesvědčivě, neboť leckterá právní úprava stanov může akcionáře značně znevýhodnit (např. zvýšení hlasovací většiny nezbytné k přijetí rozhodnutí o změně stanov), aniž by zákonodárce vyžadoval k přijetí rozhodnutí tak vysokou většinu, a není tak důvodu, aby zákonodárce nepoužil právní úpravu týkající se rozhodování o změně druhů akcií zejména za situace, že sama důvodová práva[15] označuje vysílací akcie za zvláštní druh akcií.

Jak bylo poukázáno výše, skutečnost, že např. dle německé právní úpravy akcie s vysílacím právem netvoří zvláštní druh akcií, ale jedná se o právo obligační, je koncepčním rozdílem mezi českou právní úpravou a německým zákonem o akcio­vých společnostech (dále též „AktGesetz“).[16] Podle ust. § 101 odst. 2 AktGesetz totiž není považována akcie umožňující využití vysílacího práva za zvláštní druh akcií. Je třeba ještě navíc podotknout, že k volbě a odvolání člena představenstva nikoliv za využití vysílacích akcií postačuje dle ust. § 415 z. o. k. i novely z. o. k. pouhá prostá většina hlasů přítomných akcionářů (přičemž tento zákon nebo stanovy mohou určit většinu jinou). Samotná formulace ust. § 448b odst. 6 novely z. o. k. upravující příslušnou většinu k přijetí rozhodnutí totiž vyvolává otázky. Ust. § 448b odst. 6 novely z. o. k. uvedenou kvalifikovanou většinu spojuje se „… změnou stanov, které umožní vydat akcii s právem podle odstavce 1…“, nikoliv se změnou akcie jiného druhu na vysílací akcie. Znamená to, že vydání vysílacích akcií není změnou druhu akcií, ale zvláštní právní úpravou, která se týká vzniku vysílacího práva bez ohledu na to, zda toto vysílací právo vznikne změnou druhu akcií, nebo vydáním nových vysílacích akcií v souvislosti se zvýšením základního kapitálu? Nejedná se v tomto případě naopak o zvláštní právní úpravu, která normuje pouze vydání nových vysílacích akcií, zatímco v případě změny jiného druhu akcií na akcie vysílací se použije právní úprava upravující změnu druhu akcií? Odpovědi na tyto otázky však důvodová zpráva nepřináší.

Je třeba si položit otázku, jaký důvod by mělo rozlišování mezi situací, kdy by byly vydány vysílací akcie při zvýšení základního kapitálu a kdy změnou jiného druhu akcií na akcie vysílací, když výsledkem celého postupu je existence vysílacích akcií. Jediný argument, který může vést k rozlišování obou přístupů, je ten, že kromě ztráty práva volit člena nebo členy představenstva, které mohou po zvýšení základního kapitálu jmenovat akcionáři vlastnící vysílací akcie, dojde současně navíc i ke snížení váhy hlasů dosavadních akcionářů, takže dosavadní akcionáři (pokud se nepodílejí na zvýšení základního kapitálu s vydáním vysílacích akcií při využití přednostního práva na upisování nových akcií) ztrácejí reálnou možnost ovlivnit volbu členů volených orgánů společnosti nebo se jejich možnost reálně ovlivnit volbu člena nebo členů volených orgánů v poměru poklesu váhy jejich hlasů snižuje, zatímco v případě změny jiného druhu akcií na akcie vysílací váha hlasů dosavadních akcionářů zůstane zachována. Je však otázkou, zda se jedná o důvod dostatečný k rozlišování situa­ce, kdy se vydávají vysílací akcie při zvyšování základního kapitálu a kdy při změně jiného druhu akcií na vysílací akcie. Osobně se domnívám, že tento důvod dostatečný není a že ust. § 448b odst. 6 novely z. o. k. je ustanovením speciálním k ust. § 416 odst. 1 a § 417 odst. 1 a 2 novely z. o. k. bez ohledu na to, zda dochází k vydání vysílacích akcií v souvislosti se zvýšením základního kapitálu, nebo se jedná o změnu jiného druhu akcií na akcie vysílací. S ohledem na výše uvedené zastávám názor, že ke změně stanov umožňující vydání vysílacích akcií ať v souvislosti se zvýšením základního kapitálu, nebo jako důsledek změny druhu akcií z akcií jiného druhu na akcie vysílací, je třeba souhlasu alespoň tříčtvrtinové většiny hlasů všech akcionářů ve smyslu ust. § 448b odst. 6 novely z. o. k. To znamená, že v případě změny jiného druhu akcií na vysílací akcie je třeba nejen souhlasu tří čtvrtin hlasů akcio­nářů, u kterých se mění druh akcií na akcie vysílací, ale tří čtvrtin akcionářů vlastnících akcie všech druhů.

Jaká většina je třeba ke změně stanov při zrušení nebo změně vysílacího práva?

Další otázkou, kterou si lze položit v souvislosti s vysílacími akciemi, je otázka, jakou většinu je třeba ke změně stanov v tom směru, že vysílací právo s akciemi již nebude nadále spojeno. Je možné aplikovat ust. § 448b odst. 6 novely z. o. k. upravující alespoň tříčtvrtinovou většinu hlasů všech akcionářů kaž­dého druhu akcií i na případ, kdy stanovy zruší vysílací právo spojené s akciemi, resp. změní vysílací akcie na jiný druh akcií? Na první pohled se zdá, že aplikaci ust. § 448b odst. 6 novely z. o. k. na tento případ nic nebrání.

Co hovoří ve prospěch názoru, že ke zrušení vysílacího práva je třeba aplikovat souhlas alespoň tříčtvrtinové většiny hlasů všech akcionářů? Je to především názor, že jakou většinou je přijímáno určité rozhodnutí, takovou většinou by mělo být rušeno. Je-li tedy připuštěna změna stanov umožňující vydání vysílacích akcií alespoň tříčtvrtinovou většinou hlasů všech akcionářů každého druhu akcií, měla by být přijata změna stanov rušící vydání vysílacích akcií stejnou většinou hlasů. Navíc, spojíme-li vydání vysílací akcie s uvedenou kvalifikovanou většinou, mohou mít akcionáři s vysílací akcií legitimní důvod očekávat s ohledem na ochranu své investice, že jejich zvláštní právo může být zrušeno pouze stejnou kvalifikovanou většinou.

Je otázkou, zda tento závěr lze přijmout, neboť i v případě změny vysílacích akcií na akcie jiného druhu jde pořád „pouze“ o změnu druhu akcií. Vycházíme-li totiž z teze, že vysílací právo je spojeno s akcií, a v důsledku toho vytváří zvláštní druh akcií, je třeba si položit otázku, zda by se neměla na zrušení vysílacího práva použít spíše úprava rozhodování valné hromady o změně druhu akcií, jak normuje právní úprava obsažená v ust. § 416 odst. 1 a § 417 odst. 3 novely z. o. k. Argumentaci ohledně důvodu pro použití většiny uvedené v ust. § 448b odst. 6 novely z. o. k. i na případ změny vysílacích akcií je možné hledat v důvodové zprávě.[17] Z ní lze vyvodit (s ohledem na zde již vícekrát deklarovaný názor zákonodárce, že uvedená hlasovací většina se užije mj. proto, že akcionáři s vysílacími akciemi jsou oproti ostatním akcionářům značně zvýhodněni) závěr, že tato většina slouží k ochraně ostatních akcio­nářů, neboť vysílací akcie se zavádějí dodatečně do struktur druhů akcií, jež v akciových společnostech již existují.

Mám tedy za to, že v případě změny druhu akcií spočívající ve změně vysílacích akcií na akcie jiného druhu není důvod aplikovat ust. § 448b odst. 6 novely z. o. k. na změnu vysílacích akcií, ale použijí se plně pravidla pro postup týkající se změny druhů akcií uvedený v ust. § 416 odst. 1 a § 417 odst. 2 novely z. o. k., tedy souhlas alespoň dvoutřetinové většiny hlasů akcio­nářů přítomných na valné hromadě bez ohledu na druh akcie, a rovněž souhlas alespoň tříčtvrtinové většiny hlasů akcionářů přítomných na valné hromadě vlastnících vysílací akcie.

S vysílací akcií je spojeno právo akcionáře jmenovat jednoho nebo více členů představenstva. To nevylučuje, aby s vysílací akcií bylo spojeno i vysílací právo jmenovat jednoho nebo více členů dozorčí rady, popř. aby s ní bylo spojeno vysílací právo ve vztahu pouze k jednomu z těchto orgánů, viz předchozí pojednání o kumulativních a alternativních vysílacích akciích. Zákon v ust. § 438a odst. 1 novely z. o. k. stanovuje limit počtu členů představenstva jmenovaných akcionářem. Celkový počet takto jmenovaných členů představenstva nesmí být větší než počet členů představenstva volených valnou hromadou, popř. dozorčí radou v případě volby členů představenstva dozorčí radou, což nevylučuje, aby počet členů představenstva volených valnou hromadou, popř. dozorčí radou (jsou-li voleni dozorčí radou), byl stejný jako počet členů představenstva jmenovaných akcionářem s vysílacími akciemi. K důvodu omezení počtu členů představenstva jmenovaných akcionářem uvádí důvodová zpráva,[18] že jeho cílem je zachovat vliv ostatních akcionářů, resp. valné hromady jako nejvyššího orgánu, na personální obsazení představenstva. Dále důvodová zpráva[19] uvádí, že hranice počtu členů představenstva jmenovaných akcionářem je zvolena s ohledem na zachování možnosti kooptace členů představenstva. Členem představenstva jmenovaným akcionářem může být v souladu s ust. § 46 odst. 3 novely z. o. k. a § 152 odst. 2 o. z. i právnická osoba, neboť zákon nemá v tomto ohledu žádné omezení.

Článek byl publikován na stránkách Advokátního deníku a v časopise Bulletin advokacie.


[1] Např. V. Janošek in V. Janošek: Akcie s vysílacím právem, publikovaný dne 17. 10. 2018, dostupný na internetu, https://www.epravo.cz/top/clanky/akcie-s-vysilacim-pravem-108238.html.

[2] Např. I. Štenglová in I. Štenglová, B. Havel, F. Cileček, P. Kuhn, P. Šuk: Zákon o obchodních korporacích, Komentář, 2. vydání, C. H. Beck, Praha 2017, str. 737 a 781; dále též T. Dvořák: Akciová společnost, 1. vydání, Wolters Kluwer, Praha 2016, str. 188; opačně u členů dozorčí rady např. P. Čech: Co ještě (ne) víme o nové úpravě dozorčí rady a představenstva? Právní rádce č. 11/2013, str. 35.

[3] T. Dvořák, op. cit. sub 2, str. 188.

[4] I. Štenglová in I. Štenglová, B. Havel, F. Cileček, P. Kuhn, P. Šuk, op. cit. sub 2, str. 781.

[5] V. Filip, J. Lasák in J. Lasák, J. Pokorná, Z. Čáp, T. Doležil a kol.: Zákon o obchodních korporacích, Komentář, II. díl, Wolters Kluwer, Praha 2014, pozn. č. 6, str. 2034.

[6] P. Čech, op. cit. sub 2, str. 35.

[7] P. Vybíral in J. Lasák, J. Pokorná, Z. Čáp, T. Doležil a kol.: Zákon o obchodních korporacích, Komentář, I. díl, Wolters Kluwer, Praha 2014, pozn. č. 26, str. 1402.

[8] Op. cit. sub 5, pozn. č. 31, str. 2115.

[9] I. Štenglová in I. Štenglová, B. Havel, F. Cileček, P. Kuhn, P. Šuk: Zákon o obchodních korporacích, Komentář, 1. vydání, C. H. Beck, Praha 2013, str. 709.

[10] I. Štenglová in I. Štenglová, B. Havel, F. Cileček, P. Kuhn, P. Šuk, op. cit. sub 2, str. 799.

[11] Viz sjednocující stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2016, sp. zn. Cpjn 204/2015, bod I. odst. 3.

[12] Důvodová zpráva ke změně zákona o obchodních korporacích, str. 221, dostupná na https://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=8&CT=207&CT1=0.

[13] Tamtéž, str. 216.

[14] Tamtéž, str. 222.

[15] Tamtéž, str. 221.

[16] Aktiengesetz ze dne 6. 9. 1965, v aktuálním znění.

[17] Op. cit. sub 12, str. 222.

[18] Tamtéž, str. 216.

[19] Tamtéž.

Hodnocení článku
0%
Pro hodnocení článku musíte být přihlášen/a

Diskuze k článku ()

Pro přidání komentáře musíte být přihlášen/a

Další články

Tento web využívá cookies pro zajištění funkčnosti webu a získání statistik návštěvnosti webu