O povinnosti obchodní korporace znát svého skutečného majitele

Důvody evidence skutečného majitele

Stanovení povinnosti evidence skutečného majitele a zřízení jejich evidence je důsledkem transpozice směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/849 ze dne 20. května 2015 o předcházení využívání finančního systému k praní peněz nebo financování terorismu (dále také jako „Směrnice“). V souvislosti s transpozicí Směrnice došlo nejen k novelizaci ZoVR, ale rovněž zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu (dále také jako „AML zákon“). AML zákon, mimo jiné, definuje skutečného majitele a zavádí právnickým osobám povinnost vést a průběžně zaznamenávat údaje o svém skutečném majiteli. Smyslem úpravy je snaha o zvýšení transparentnosti právnických osob v rámci boje proti zneužívání finančního systému a praní tzv. špinavých peněz.

Kdo je skutečným majitelem?

Základním předpokladem splnění povinnosti evidence skutečného majitele je, že obchodní korporace svého skutečného majitele zná. V opačném případě je povinna osobu skutečného majitele nejprve identifikovat, přičemž taková identifikace nebude pro mnoho obchodních korporací snadným úkolem. Korporaci je tak do jisté míry stanovena vyšetřovací povinnost.

Definice skutečného majitele je obsažena v ustanovení § 4 odst. 4 AML zákona a je postavena na materiálním pojetí. Skutečným majitelem se rozumí: „fyzická osoba, která má fakticky nebo právně možnost vykonávat přímo nebo nepřímo rozhodující vliv v právnické osobě, ve svěřenském fondu nebo v jiném právním uspořádání bez právní osobnosti.“[1]

Zákonodárce si je vědom skutečnosti, že obchodní korporace, jakož i další právnické osoby, nemusí být na základě výše uvedené definice schopny skutečného majitele identifikovat, a proto jim poskytuje určitý návod prostřednictvím znaků či vlastností skutečného majitele:

„Má se za to, že při splnění podmínek podle věty první skutečným majitelem je

a) u obchodní korporace fyzická osoba,

1. která sama nebo společně s osobami jednajícími s ní ve shodě disponuje více než 25 % hlasovacích práv této obchodní korporace nebo má podíl na základním kapitálu větší než 25 %,
2. která sama nebo společně s osobami jednajícími s ní ve shodě ovládá osobu uvedenou v bodě 1,
3. která má být příjemcem alespoň 25 % zisku této obchodní korporace, nebo
4. která je členem statutárního orgánu, zástupcem právnické osoby v tomto orgánu anebo v postavení obdobném postavení člena statutárního orgánu, není-li skutečný majitel nebo nelze-li jej určit podle bodů 1 až 3, …“[2]