O povinnosti obchodní korporace znát svého skutečného majitele Zdroj: Fotolia

O povinnosti obchodní korporace znát svého skutečného majitele

S účinností od 1. 1. 2018 přibyla obchodním korporacím (a nejen jim) nová povinnost, a to znát a evidovat svého skutečného majitele. Tato povinnost vznikla v důsledku novely zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob (dále také jako „ZoVR“), která evidenci skutečných majitelů v českém právním řádu zavedla.

Nikola Valešová

Nikola Valešová

advokátní koncipient, SEDLAKOVA LEGAL s.r.o.

Nikola Valešová

advokátní koncipient, SEDLAKOVA LEGAL s.r.o.

Důvody evidence skutečného majitele

Stanovení povinnosti evidence skutečného majitele a zřízení jejich evidence je důsledkem transpozice směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/849 ze dne 20. května 2015 o předcházení využívání finančního systému k praní peněz nebo financování terorismu (dále také jako „Směrnice“). V souvislosti s transpozicí Směrnice došlo nejen k novelizaci ZoVR, ale rovněž zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu (dále také jako „AML zákon“). AML zákon, mimo jiné, definuje skutečného majitele a zavádí právnickým osobám povinnost vést a průběžně zaznamenávat údaje o svém skutečném majiteli. Smyslem úpravy je snaha o zvýšení transparentnosti právnických osob v rámci boje proti zneužívání finančního systému a praní tzv. špinavých peněz.

Kdo je skutečným majitelem?

Základním předpokladem splnění povinnosti evidence skutečného majitele je, že obchodní korporace svého skutečného majitele zná. V opačném případě je povinna osobu skutečného majitele nejprve identifikovat, přičemž taková identifikace nebude pro mnoho obchodních korporací snadným úkolem. Korporaci je tak do jisté míry stanovena vyšetřovací povinnost.

Definice skutečného majitele je obsažena v ustanovení § 4 odst. 4 AML zákona a je postavena na materiálním pojetí. Skutečným majitelem se rozumí: „fyzická osoba, která má fakticky nebo právně možnost vykonávat přímo nebo nepřímo rozhodující vliv v právnické osobě, ve svěřenském fondu nebo v jiném právním uspořádání bez právní osobnosti.“[1]

Zákonodárce si je vědom skutečnosti, že obchodní korporace, jakož i další právnické osoby, nemusí být na základě výše uvedené definice schopny skutečného majitele identifikovat, a proto jim poskytuje určitý návod prostřednictvím znaků či vlastností skutečného majitele:

„Má se za to, že při splnění podmínek podle věty první skutečným majitelem je

a)   u obchodní korporace fyzická osoba,

  1. která sama nebo společně s osobami jednajícími s ní ve shodě disponuje více než 25 % hlasovacích práv této obchodní korporace nebo má podíl na základním kapitálu větší než 25 %,
  2. která sama nebo společně s osobami jednajícími s ní ve shodě ovládá osobu uvedenou v bodě 1,
  3. která má být příjemcem alespoň 25 % zisku této obchodní korporace, nebo
  4. která je členem statutárního orgánu, zástupcem právnické osoby v tomto orgánu anebo v postavení obdobném postavení člena statutárního orgánu, není-li skutečný majitel nebo nelze-li jej určit podle bodů 1 až 3, …“[2]

Na první pohled se zdá, že skrze znaky uvedené pod body 1. až 3. výše (pozn. jedná se o vyvratitelné právní domněnky) je identifikace skutečného majitele snazší a jasnější. Avšak při jejich aplikování musíme mít stále na paměti princip materiality uváděný v první větě definice skutečného majitele[3]. Není tedy možné určit, že skutečným majitelem je někdo, kdo sice splňuje některý z výše uvedených znaků, ale nemá možnost vykonávat v obchodní korporaci přímo nebo nepřímo rozhodující vliv.

V případě, že není možné skutečného majitele výše uvedeným postupem určit, nastupuje právní fikce dle bodu 4., tj. že skutečným majitelem je člen statutárního orgánu, zástupce právnické osoby v tomto orgánu anebo v postavení obdobném postavení člena statutárního orgánu. Aplikace právní fikce za účelem identifikace skutečného majitele je však možná pouze ve výjimečných případech za předpokladu, že obchodní korporace není schopna skutečného majitele pomocí jiných prostředků podle materiální definice určit. Díky existenci této fikce tak v praxi nemůže nastat situace, že obchodní korporace nebude schopna identifikovat svého skutečného majitele a splnit tak svou povinnost.

Pojetí osoby skutečného majitele dle AML zákona koresponduje s pojetím ovládající osoby[4] ve smyslu ust. § 74 a násl. zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích a družstvech (zákon o obchodních korporacích) (dále také jako „ZOK“). Dle výkladu AML zákona je tedy skutečným majitelem ovládající osoba ve smyslu ZOK.

V případě podnikatelských seskupení je nezbytné zkoumat skutečného majitele napříč celým seskupením. Pokud tedy mateřská společnost identifikuje svého skutečného majitele, jedná se zároveň o skutečného majitele dceřiné společnosti. V případě, kdy mateřská společnost není schopná svého skutečného majitele identifikovat a zapíše člena svého statutárního orgánu, dceřiná společnost neeviduje jako svého skutečného majitele člena statutárního orgánu mateřské společnosti, ale člena svého statutárního orgánu. Ačkoli existují názory, že by i v takovém případě měl skutečný majitel dceřiné společnosti odpovídat skutečnému majiteli mateřské společnosti, dle aktuálního výkladu AML zákona má dceřiná společnost evidovat jako skutečného majitele člena svého statutárního orgánu.

Zápis údajů o skutečném majiteli, výpis z evidence

Způsob a rozsah zapisovaných údajů stanovuje ZoVR. Evidence skutečných majitelů je neveřejnou evidencí, nejedná se o veřejný rejstřík a neuplatní se tudíž princip materiální publicity. Evidence je vedena v elektronické podobě.

V souladu s ustanovením § 118f ZoVR je pro zápis skutečného majitele do evidence nutno znát a zapsat identifikační údaje fyzické osoby, která je skutečným majitelem (tj. jméno a adresu místa pobytu, příp. bydliště, pokud se liší od místa pobytu; datum narození a rodné číslo, bylo-li přiděleno; státní příslušnost) a údaje o skutečnostech, které postavení skutečného majitele zakládají (tedy údaje o podílu na hlasovacích právech; údaje o podílu na rozdělovaných prostředcích či jiné skutečnosti).

Návrh na zápis skutečného majitele do evidence se provádí prostřednictvím formuláře dostupného na webovém portále https://issm.justice.cz/. Navrhovatelem zápisu je sama obchodní korporace, za kterou bude návrh nejčastěji podávat její statutární orgán, příp. lze k podání zmocnit třetí osobu. Návrh na zápis se zasílá místně příslušnému rejstříkovému soudu. Návrh lze podat v listinné či elektronické formě. V případě listinného návrhu je nutno jej opatřit úředně ověřeným podpisem navrhovatele, elektronický návrh je třeba opatřit uznávaným elektronickým podpisem či zaslat datovou schránkou. Zápis údajů o skutečném majiteli může za podmínek stanovených ZoVR provést rovněž notář.

K návrhu na zápis je nutno přiložit listiny, které prokazují údaje, které mají být zapsány. Listiny jsou v zásadě dvojího druhu:

  1. listiny prokazující identifikační údaje skutečného majitele, nelze-li údaje ověřit v registru obyvatel České republiky (identitu cizince je možno prokázat výpisem z evidence cizího státu obdobné registru obyvatel, příp. výpisem z rejstříku trestu či obdobné evidence cizího státu), a
  2. listiny prokazující postavení skutečného majitele – v praxi se jedná zejména o výpisy z obchodních rejstříků, seznamy společníků/akcionářů, akcionářské dohody, zakladatelské dokumenty, aj.

Rejstříkový soud zápis provede nejpozději do 5 pracovních dnů ode dne, kdy mu byl návrh na zápis doručen. Pokud rejstříkový soud nemůže zápis do evidence provést, např. z důvodu chybějících listin nebo podání návrhu neoprávněnou osobou apod., vyrozumí o této skutečnosti toho, kdo návrh podal, a to ve lhůtě 3 pracovních dnů ode podání návrhu. Součástí vyrozumění je rovněž specifikace důvodů, pro které návrh nemohl být proveden, jakož i poučení o způsobu odstranění vytýkaných nedostatků. O zápisu skutečného majitele do evidence nevydává rejstříkový soud žádné rozhodnutí. Pokud tedy navrhovatel do 3 pracovních dnů neobdrží vyrozumění o neprovedení zápisu, měl by být zápis do evidence proveden. Je poněkud zarážející, že zákon nepočítá s možností neprovedení zápisu z důvodu, že zapisované údaje neodpovídají skutečnosti. Rejstříkový soud totiž není povinen zkoumat obsah předkládaných listin.

Výpis údajů ze své evidence může obchodní korporace získat buď prostřednictvím aplikace na výše uvedeném webovém portálu či požádat o vydání výpisu příslušný rejstříkový soud, a to buď o vydání elektronicky podepsaného výpisu či úředně ověřený listinný výpis. Výpisy vydané rejstříkovým soudem jsou však zpoplatněny. Možnosti přístupu jiných osob k údajům zapsaným v evidenci skutečného majitele dané obchodní korporace jsou taxativně stanoveny v ZoVR.

Skutečný majitel, který byl do evidence zapsán, není o této skutečnosti nikterak vyrozuměn. Proti zápisu fyzické osoby do evidence rovněž neexistují žádné opravné prostředky. Pokud by se tedy fyzická osoba dozvěděla, že je jakožto skutečný majitel evidována a se svým zápisem nesouhlasila, může požádat obchodní korporaci o změnu zápisu v její evidenci, případně se domáhat ochrany soudní cestou prostřednictvím žaloby na plnění.

Lhůta pro zápis a uchování údajů o skutečném majiteli

Obchodní korporace jsou povinny oznámit rejstříkovému soudu údaje o skutečném majiteli nejpozději do 1. 1. 2019. Zápis, tedy jak prvozápis, tak i změna již provedeného zápisu, uskutečněný ve výše stanovené lhůtě je osvobozen od soudního poplatku. V souvislosti s osvobozením od soudního poplatku vyvstala otázka, zda se osvobození týká pouze právnických osob zapsaných ve veřejném rejstříku ke dni 31. 12. 2017 či zda osvobození dopadá i na právnické osoby vzniklé po 31. 12. 2017. Dosavadní praxe však potvrzuje, že se osvobození týká všech právnických osob, tj. i těch, které vznikly až po 31. 12. 2017.

Údaje o skutečném majiteli jsou korporace povinny uchovávat po dobu, po kterou je tato osoba skutečným majitelem, a nejméně po dobu 10 let od zániku takového vztahu, tj. od doby, kdy fyzická osoba přestala být skutečným majitelem korporace.

Sankce?

Za porušení povinnosti zapsat svého skutečného majitele do evidence nestanovuje ZoVR přímé sankce. To však neznamená, že žádné sankce či rizika nelze z jiných právních předpisů dovodit. Nutno podotknout, že i tento okruh rizik je poměrně omezený. Jedná se zejména o riziko možného vyloučení obchodní korporace jakožto účastníka zadávacího řízení ve smyslu ustanovení § 122 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, či odmítnutí uskutečnění obchodu[5] ze strany povinné osoby v souladu s ustanovením § 15 AML zákona.

Závěr

Cílem tohoto článku bylo seznámit čtenáře s povinností evidence skutečného majitele z pohledu obchodní korporace a poskytnout jim přehled základních informací a povinností v rámci dané problematiky.

Obchodní korporace jsou s účinností od nového roku povinny evidovat své skutečné majitele. Povinnost evidence skutečného majitele v sobě zahrnuje nutnost identifikace skutečného majitele a jeho zápisu do evidence, udržovat informace v evidenci stále aktuální a uchovávat údaje o skutečném majiteli po dobu stanovenou zákonem. Cílem evidence skutečných majitelů je nalézt fyzickou osobu, která je konečným vlastníkem právnické osoby, vykonává nad ní kontrolu a stojí tak na jejím pomyslném vrcholu. Skutečným majitelem se ve smyslu AML zákona rozumí de facto ovládající osoba dle ZOK. Skutečným majitelem může být pouze fyzická osoba (či osoby). Obchodní korporace jsou povinny zapsat svého skutečného majitele do neveřejné evidence skutečných majitelů nejpozději do konce letošního roku, přičemž prvozápis či změny zápisů jsou do 1. 1. 2019 osvobozeny od soudního poplatku.


[1] § 4 odst. 4 zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu.

[2] § 4 odst. 4 zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu.

[3] „fyzická osoba, která má fakticky nebo právně možnost vykonávat přímo nebo nepřímo rozhodující vliv v právnické osobě, ve svěřenském fondu nebo v jiném právním uspořádání bez právní osobnosti.“

[4] § 74 odst. 1 ZOK: Ovládající osobou je osoba, která může v obchodní korporaci přímo či nepřímo uplatňovat rozhodující vliv. Ovládanou osobou je obchodní korporace ovládaná ovládající osobou.

[5] § 4 odst. 1 AML zákona: „Obchodem se rozumí každé jednání povinné osoby s jinou osobou, pokud takové jednání směřuje k nakládání s majetkem této jiné osoby nebo k poskytnutí služby této jiné osobě.“ Typicky se jedná např. o převody peněžních prostředků.

veřejný rejstřík obchodní korporace skutečný majitel

Líbil se vám náš článek, prosím, ohodnoťte ho

Diskuze k článku 0 komentářů

Všechny komentáře se zobrazí po vstupu do diskuze

Vstoupit do diskuze

Nejčtenější články