Právo společníka společnosti s ručením omezeným na informace tvořící obchodní tajemství Zdroj: Fotolia

Právo společníka společnosti s ručením omezeným na informace tvořící obchodní tajemství

Předmětem tohoto článku je otázka, zda má společník společnosti s ručením omezeným právo na informace, pokud tyto informace představují obchodní tajemství společnosti.

Mgr. Pavel Hanžl

Mgr. Pavel Hanžl

advokátní koncipient, TAUBEL LEGAL, advokátní kancelář s.r.o.

Mgr. Pavel Hanžl

advokátní koncipient, TAUBEL LEGAL, advokátní kancelář s.r.o.

Úvod

Mezi základní práva společníků společnosti s ručením omezeným patří mimo jiné právo na informace. V souladu s ustanovením § 155 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, v platném znění (dále jen ZOK): „má společník právo na valné hromadě i mimo ni požadovat od jednatelů informace o společnosti, nahlížet do dokladů společnosti a kontrolovat údaje obsažené v předložených dokladech; to platí obdobně pro společníkova zástupce, bude-li zavázán alespoň ke stejné mlčenlivosti jako společník a společnosti tuto skutečnost doloží“.

Dle § 156 odst. 1 ZOK platí, že: „Jednatelé mohou poskytnutí informace podle § 155 zcela nebo zčásti odmítnout jen tehdy, pokud a) jde o utajovanou informaci podle jiného právního předpisu, b) je požadovaná informace veřejně dostupná.“ Jednatel tedy může (ale není povinen) odmítnout poskytnout informace pouze ve dvou případech. Pokud jde o utajovanou informaci podle jiného právního předpisu nebo pokud je informace již veřejně dostupná.

Názory právní doktríny

Otázkou je, co všechno spadá pod „utajovanou informaci podle jiného právního předpisu“. Dostupná odborná právní literatura se v zásadě shoduje na tom, že utajovanými informacemi podle jiného právního předpisu jsou informace, na něž se vztahuje zákon č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, v platném znění. Podle § 2 písm. a) tohoto zákona je utajovanou informací informace v jakékoliv podobě zaznamenaná na jakémkoliv nosiči označená v souladu s tímto zákonem, jejíž vyzrazení nebo zneužití může způsobit újmu zájmu České republiky nebo může být pro tento zájem nevýhodné, a která je uvedena v seznamu utajovaných informací.

Podle některých autorů lze ovšem pod utajované informace podle jiného právního předpisu zařadit i obchodní tajemství. Definici obchodního tajemství obsahuje § 504 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen OZ). Ten uvádí, že „obchodní tajemství tvoří konkurenčně významné, určitelné, ocenitelné a v příslušných obchodních kruzích běžně nedostupné skutečnosti, které souvisejí se závodem a jejichž vlastník zajišťuje ve svém zájmu odpovídajícím způsobem jejich utajení.“

Například dle doc. JUDr. Bohumila Havla „společník nemá právo na znalost skutečností, které tvoří obchodní tajemství, ledaže mu takové právo dá společenská smlouva nebo rozhodnutí valné hromady (pak nicméně všem společníkům)“[1]. Tento svůj závěr relativizuje v případě, že jiný společník má informaci tvořící obchodní tajemství z toho důvodu, že je zároveň jednatelem. V takovém případě by pak měli dostat uvedené informace všichni společníci.

Obdobný názor zastává JUDr. Jan Šimeček ve svém článku „Právo společníků společnosti s ručením omezeným na vysvětlení a nahlížení do dokladů společnosti“. V tomto článku JUDr. Jan Šimeček uvádí: „Společnost je jako výlučný vlastník oprávněna chránit své obchodní tajemství a není tak povinna poskytnout jej společníkům. Umožní-li však přístup k obchodnímu tajemství jednomu ze společníků, musí jej zpřístupnit i ostatním společníkům ve stejném postavení“[2].

Opačného názoru je pak například Mgr. Michal Vrajík, který v monografii „Judikatura Nejvyššího soudu z pohledu nového občanského zákoníku a zákona o obchodních korporacích“ uvádí: „Obchodní tajemství tedy není bez dalšího utajovanou ani veřejně dostupnou informací, a společníci tedy i podle nové úpravy mají nárok na poskytnutí informací tvořících obchodní tajemství. Judikát [pozn. je tím myšleno usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 29 Cdo 3704/2009 ze dne 22. 2. 2011 rozebírané níže] je proto nadále aplikovatelný“[3]. Doc. JUDr. Ludmila Lochmanová, Ph.D. vyjadřuje ohledně použitelnosti této judikatury obdobný názor: „S ohledem na znění ustanovení § 155 lze ve vztahu práva společníka na informace předpokládat konzistentní přístup rozhodovací praxe soudů i v budoucnu. (…) Zákaz sdělit společníkovi na jeho žádost skutečnosti mající povahu obchodního tajemství nestanoví v právní úpravě s.r.o. výslovně ani ZOK."[4]

Lze zmínit též závěry JUDr. Jan Hejdy, Ph.D., LL.M. a kol.: „Jednatel či jednatelé společnosti mají povinnost poskytnout společníkovi informace týkající se společnosti podle § 155, ovšem v určitých situacích jsou z této povinnosti vyvázáni. Výjimka z pravidla určeného v ustanovení § 155 se týká utajované informace podle jiného právního předpisu, tzn. informace v jakékoliv podobě zaznamenané na jakémkoliv nosiči označené v souladu se zákonem č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, jejíž vyzrazení nebo zneužití může způsobit újmu zájmu České republiky nebo může být pro tento zájem nevýhodné, a která je uvedena "v seznamu utajovaných informací. A dále se jedná o poskytnutí informace, která je běžně veřejně dostupná“[5].

Podle JUDr. Petra Šuka a doc. JUDr. Ivany Štenglové: „společníkovi nelze odmítnout ani informaci tvořící obchodní tajemství. Důvod spatřují v tom, že u společnosti s ručením omezeným zákon vychází z užší vazby mezi společností a společníkem, když jde o společnost smíšenou, a proto neumožňuje odmítnout informaci, jejíž poskytnutí by mohlo způsobit společnosti újmu, jak to činí v § 359 písm. a) pro akciovou společnost. Takovou informací je právě informace o skutečnosti tvořící obchodní tajemství. Společník však – na rozdíl od společnosti – nemůže s obchodním tajemstvím nakládat a je povinen je utajovat."[6]

Nebo Prof. JUDr. Jarmily Pokorné, CSc.: „Úprava důvodů, pro které mohou být informace společníkům odmítnuty, chrání postavení společnosti s ručením omezeným jako podnikatele, ale i samotné informace, jestliže mají ochranný režim a nejsou veřejně dostupné. Odmítnutí není upraveno jako povinnost, nýbrž jako možnost, kterou budou jednatelé zvažovat. Oba důvody, které zákon uvádí, jsou ve vztahu k zájmům společnosti objektivního charakteru, zákon nechrání informace důvěrného charakteru, jejichž poskytnutí by mohlo způsobit společnosti újmu, neboť vychází z osobních rysů společnosti a úzkého vztahu jejích společníků k ní a potřebám jejího podnikání a předpokládá jejich loajalitu."[7]

V článku „(Ne)možnost SRO odepírat svým společníkům informace tvořící obchodní tajemství“ jeho autor JUDr. Vladimír Janošek pak výslovně uvádí: „(…) mám za to, že společník společnosti s ručením omezeným má právo i na informace, které tvoří obchodní tajemství společnosti."[8]

Z výše uvedeného vyplývá, že zde existuje názorová nekonzistentnost odborné právní veřejnosti ohledně toho, zda má společník společnosti s ručením omezeným právo na informace i v případě, že požadované informace tvoří obchodní tajemství. Vícero názorů, mezi něž se řadí i autor tohoto článku, se ovšem kloní k výkladu, že společník má právo i na informace tvořící obchodní tajemství společnosti. Důvodem je zejména užší vztah mezi společníky a společností s ručením omezeným oproti akcionářům a akciovou společností, čemuž odpovídá i rozdílná právní úprava v ZOK. V § 359 ZOK týkající se akciové společnosti zákon výslovně představenstvu umožňuje odmítnout poskytnutí informace akcionáři v případě, že jde o „vnitřní informaci“ nebo pokud by poskytnutí informace mohlo přivodit společnosti nebo jí ovládaným osobám újmu. Zákonodárce ale jednateli ve společnosti s ručením omezeným takovou možnost nedal.

Judikatura

Z judikatury na toto téma lze vyzdvihnout zejména následující dvě rozhodnutí:

Usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 29 Cdo 3704/2009 ze dne 22. 2. 2011

Toto rozhodnutí se týkalo úpravy obsažené v zákonu č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění novel (dále jen obch. zák.), a to konkrétně ust. § 122 odst. 2, které stanovilo: „Společníci mají zejména právo požadovat od jednatelů informace o záležitostech společnosti a nahlížet do dokladů společnosti a kontrolovat tam obsažené údaje nebo k tomu zmocnit auditora nebo daňového poradce.“ Je zřejmé, že oproti platné úpravě v ZOK obch. zák. neobsahoval možnost odmítnout poskytnutí informací z důvodu, že jde o utajovanou informaci. Podle některých autorů zmíněných výše se i přesto tento judikát uplatní také za účinnosti ZOK. Níže jsou citovány relevantní části tohoto usnesení:

„Dovolací soud se neztotožnil ani se závěrem odvolacího soudu o tom, že společník nemá právo na informace, které tvoří obchodní tajemství společnosti. Zatímco ohledně poskytování informací tvořících obchodní tajemství akcionářům obchodní zákoník v ustanovení § 180 odst. 4 určuje, že akcionáři nemají na jejich poskytnutí právo, ohledně společníků společnosti s ručením omezeným takovou úpravu neobsahuje. Upravuje-li pak v ustanovení § 122 právo na informace a zpřístupnění dokumentů bez jakéhokoli omezení, nelze z toho než dovodit, že toto právo se vztahuje i na skutečnosti tvořící obchodní tajemství. Takový postup ostatně logicky plyne z odchylného postavení společníka společnosti s ručením omezeným od postavení akcionáře. Zatímco vazby akcionáře k akciové společnosti jsou pouze vazbami kapitálovými, v právní úpravě společnosti s ručením omezeným lze vysledovat i některé osobní vazby, projevující se mimo jiné zpravidla právě větším zapojením společníků do činnosti společnosti a také úpravou jejich práv ve vztahu ke společnosti, která se v některých případech spíše blíží úpravě práv společníků osobních společností. Tak tomu je i u práva na informace, jehož úprava odpovídá spíše úpravě práv společníků osobních společností, než úpravě ve společnosti akciové.

Pokud pak odvolací soud argumentoval potřebou ochrany společnosti před prozrazením obchodního tajemství za situace, kdy společníkům není uložena povinnost mlčenlivosti, Nejvyšší soud k tomu poznamenává, že z ustanovení § 122 odst. 2 obch. zák. je zřejmé, že tato úprava vychází ze závěru, že je zájmem společníka zachovávat mlčenlivost o věcech společnosti, když obchodní zákoník chrání společnost tím, že umožňuje zmocnit k získávání informací pouze osoby, podléhající zákonné povinnosti mlčenlivosti, u společníka však žádnou zvláštní povinnost v tom směru neukládá. K tomu je třeba ještě uvést, že i na společníka dopadají důsledky porušení obchodního tajemství vyplývající z ustanovení § 17 a násl.§ 51 až 55 obch. zák. a konečně tato povinnost vyplývá i z povinnosti loajality (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. června 2007, sp. zn. 29 Odo 387/2006, které je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu).“

Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 8 Cmo 348/2016 ze dne 24. 10. 2018

Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací řešil spor, který se sice netýkal přímo uplatňování práva na informace, některé závěry v něm uplatněné lze ovšem vztáhnout i na otázku řešenou v tomto článku. Společník společnosti s ručením omezeným se žalobou domáhal zrušení jeho účasti ve společnosti soudem podle § 205 ZOK, přičemž jedním z důvodů měla být skutečnost, že společnost společníkovi opakovaně a dlouhodobě neumožňovala vykonávat jeho právo na informace. Společnost přitom odmítnutí odůvodňovala zejména tím, že mělo jít o obchodní tajemství.

Vrchní soud v Olomouci rozhodl nejdříve rozsudkem ze dne 4. 1. 2017, kde mimo jiné uvedl:

„Odvolací soud při právním posouzení věci vyšel z toho, že právní úprava poměrů ve společnosti s ručením omezeným účinná ode dne 1. ledna 2014 doznala vcelku zásadních změn oproti právní úpravě obsažené v obchodním zákoníku účinném do konce roku 2013. Tyto změny lze souhrnně charakterizovat tak, že zdůrazňují “smíšený” charakter společnosti s ručením omezeným, která kombinuje rysy osobních společností s rysy kapitálových společností, a poskytují vesměs společníkům společností s ručením omezeným větší prostor k uplatnění jejich práv vůči společnosti, než tomu bylo podle předchozí právní úpravy. Typickou ukázkou tohoto posunu je úprava práva společníka na informace. Zatímco v předchozí právní úpravě právu společníka zakotvenému v ustanovení § 122 obchodního zákoníku neodpovídala žádná výslovně stanovená povinnost společnosti, současná právní úprava stanoví v ustanovení § 155 ZOK, že společník má právo na valné hromadě i mimo ni požadovat od jednatelů informace o společnosti, nahlížet do dokladů společnosti, kontrolovat údaje obsažené v předložených dokladech a další práva na informace určená společenskou smlouvou, a zároveň v ustanovení prvního odstavce § 156 ZOK, že jednatelé mohou poskytnutí informace zcela nebo zčásti odmítnout jen tehdy, pokud jde o utajovanou informaci podle jiného právního předpisu, nebo je požadovaná informace veřejně dostupná, a ve druhém odstavci tohoto ustanovení výslovně upravuje právo společníka domáhat se u soudu určení povinnosti společnosti k poskytnutí informace. Právní úprava tedy výslovně nepočítá (na rozdíl od právní úpravy akciových společností) s možností odepření informací, které mohou tvořit předmět hospodářského tajemství společnosti, popřípadě jejichž únikem může dojít k poškození společnosti.“

Toto rozhodnutí bylo následně zrušeno rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 1950/2017 ze dne 6. 9. 2018. Důvodem zrušení ale nebyly právní závěry Vrchního soudu v Olomouci ohledně práva na informace, nýbrž vyslovený názor Vrchního soudu spočívající v tom, že před tím, než společník využije možnosti zrušení své účasti ve společnosti soudem z důvodu porušování jeho práv na informace, je povinen se svého práva na informace pokusit domoci soudní cestou podle § 156 odst. 2 ZOK. Nejvyšší soud se s tímto názorem neztotožnil, když měl za to, že ne vždy je nutné takovýto procesní prostředek vyčerpat, zejména jde-li o opakované a dlouhotrvající porušování práva na informace. Z toho důvodu Nejvyšší soud rozhodnutí zrušil a vrátil věc Vrchnímu soudu k dalšímu řízení.

Vrchní soud v Olomouci poté rozhodl znovu, a to dne 24. 10. 2018. V tomto rozhodnutí své závěry o nemožnosti odmítnout poskytnutí informací tvořící obchodní tajemství potvrdil, když uvedl:

„Závěr soudu prvního stupně o nemožnosti společnosti s ručením omezeným odepírat svým společníkům informace tvořící obchodní tajemství je dle odvolacího soudu sám o sobě správný s ohledem na výklad autorů komentáře k ustanovení § 156 ZOK prezentovaný v jeho druhém vydání vyšlém v nakladatelství C. H. Beck v roce 2017 na str. 334 – 335 (oproti názoru uvedenému v komentáři k témuž ustanovení vyšlému v nakladatelství Wolters Kluwer v roce 2014), jmenovitě zejména tam uvedený názor doc. JUDr. Štenglové a JUDr. Šuka, že společníkovi nelze odmítnout ani informaci tvořící obchodní tajemství, neboť u společnosti s ručením omezeným zákon vychází z užší vazby mezi společností a společníkem, když jde o společnost smíšenou, a proto neumožňuje odmítnout informaci, jejíž poskytnutí by mohlo způsobit společnosti újmu, jak to činí v § 359 písm. a) ZOK pro akciovou společnost, přičemž takovou informací je právě informace o skutečnosti tvořící obchodní tajemství, společník však – na rozdíl od společnosti – nemůže s obchodním tajemstvím nakládat a je povinen je utajovat.“

Závěr

Domnívám se, že ve světle výše uvedených soudních rozhodnutí a převažujících názorů doktríny je nutné dospět k jednoznačnému závěru, že společnost s ručením omezeným nemá právo odmítnout poskytnutí informace podle § 155 a násl. ZOK toliko z toho důvodu, že taková informace dle názoru společnosti tvoří obchodní tajemství. Jinak řečeno, společník společnosti s ručením omezeným má právo na informace o společnosti i v případě, že informace představuje obchodní tajemství. Společník je povinen ohledně takto získaného obchodního tajemství zachovávat mlčenlivost. V opačném případě bude společník odpovědný za porušení obchodního tajemství ve smyslu § 2985 OZ.


[1] ŠTENGLOVÁ, Ivana, HAVEL, Bohumil, CILEČEK, Filip, KUHN, Petr, ŠUK, Petr. § 156. In: ŠTENGLOVÁ, Ivana, HAVEL, Bohumil, CILEČEK, Filip, KUHN, Petr, ŠUK, Petr. Zákon o obchodních korporacích. 2. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2017, s. 334.

[2] ŠIMEČEK, Jan. „Právo společníků společnosti s ručením omezeným na vysvětlení a nahlížení do dokladů společnosti“, Obchodní právo č. 9/2015, rubrika Nad novou úpravou soukromého práva, str. 306 – 310.

[3] VRAJÍK, Michal. „Judikatura Nejvyššího soudu z pohledu nového občanského zákoníku a zákona o obchodních korporacích“. 1. vyd. Olomouc: ANAG, 2014. ISBN 978-80-7263-846-8.

[4] BĚLOHLÁVEK, A. J. a kol. „Komentář k zákonu o obchodních korporacích“ § 155. 1. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2013. ISBN 978-80-7380-451, s. 731.

[5] HEJDA, Jan a kol. „Nový zákon o obchodních společnostech a družstvech“. 1. vyd. Olomouc: ANAG, 2013. ISBN 978-80-7263-823-9.

[6] ŠTENGLOVÁ, Ivana, HAVEL, Bohumil, CILEČEK, Filip, KUHN, Petr, ŠUK, Petr. § 156. In: ŠTENGLOVÁ, Ivana, HAVEL, Bohumil, CILEČEK, Filip, KUHN, Petr, ŠUK, Petr. Zákon o obchodních korporacích. 2. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2017, s. 334.

[7] POKORNÁ, Jana a kol. „Zákon o obchodních korporacích. Komentář“. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2014. ISBN 978-80-7478-538-2.

[8] JANOŠEK, Vladimír. „(Ne)možnost SRO odepírat svým společníkům informace tvořící obchodní tajemství“. EPRAVO.CZ, a.s. 22. 10. 2019. 

společnost s ručením omezeným právo na informace povinnost loajality obchodní tajemství obchodní korporace právo společníka

Líbil se vám náš článek? Ohodnoťte ho, prosím.
Hodnotili 2 čtenáři

Diskuze k článku 0 komentářů

Všechny komentáře se zobrazí po vstupu do diskuze

Vstoupit do diskuze

Nejoblíbenější články