Menu

Články

Problematika úmrtí vlastníka společnosti

ČlánkyObčanské právoObchodní právoMichal Jekielek09.10.2016
Michal Jekielek09.10.2016

Častým jevem v českém podnikatelském prostředí jsou firmy fungující jako tzv. „one man show“, tedy společnosti, u kterých je jak vlastnictví, tak řízení a často i know how soustředěno do rukou jediného člověka – otce zakladatele. V případě úmrtí tohoto otce zakladatele však pro společnost zpravidla nastávají velké, často až fatální komplikace.

One man show

Tyto společnosti jsou většinou odsouzeny k rychlé obchodní paralýze, neboť najednou není nejen nikdo, kdo by za společnost jednal a podepisoval, ale ani činil strategická obchodní či personální rozhodnutí. Dědicové mívají často protichůdné zájmy, což může krizi ve společnosti po ztrátě otce zakladatele ještě prohloubit.

Často také dochází k ochlazení vztahů s dodavateli a odběrateli, kteří ztratili jistotu, kterou pro ně otec zakladatel představoval. Stejné to může být i s klíčovými zaměstnanci, a to zejména v případě, že dědicové, kteří mají společnost přebrat, nejsou v podniku respektováni. Snadno se pak může stát, že si zkušený zaměstnanec otevře konkurenční společnost, přetáhne klientelu, dodavatele a zaměstnance a původní společnost zbankrotuje, neboť je zcela ochromena.

Více společníků

Podobná situace však může nastat i v případě, kdy má společnost více společníků, kteří se nejsou schopni dohodnout na novém rozdělení kompetencí. Jedním z řešení zamezujících dočasnému bezvládí ve společnosti je seznámit ostatní spolupracovníky s agendou jednatele a udělit jim plnou moc k zastupování společnosti. Rizikový je zde fakt, že tito spolupracovníci budou svá oprávnění po smrti člena statutárního orgánu po relativně dlouhou dobu vykonávat bez příslušného dozoru a vedení. Vždy ale záleží na faktické míře účasti každého ze společníků a jednatelů na chodu společnosti. Setkáváme se s oběma extrémy, jak se společnostmi s více společníky, kdy každý z nich zná společnost do posledního detailu, tak i se společnostmi, kde většinový vlastník a zároveň jeden z jednatelů o společnosti neví téměř nic. Naše doporučení je, aby ve společnosti byli vždy alespoň dva samostatně jednající jednatelé a oba byli schopni toho druhého ve všem zastoupit.

Má-li společnost dle ustanovení společenské smlouvy více jednatelů, je třeba v případě smrti jednoho z nich postupovat v souladu s ustanovením § 198 odst. 1 zák. o obchodních korporacích a zvolit nového jednatele do 1 měsíce. Pakliže nový jednatel není zvolen, jmenuje jej na návrh osoby, která má na věci právní zájem, soud, a to na dobu, než bude řádně zvolen nový jednatel. Pokud se tak nestane, nadále zůstává zachována sankce v podobě možnosti zrušení a likvidace společnosti dle ustanovení § 198 odst. 3 zák. o obchodních korporacích. Podobně ustanovení § 443 zák. o obchodních korporacích stanovuje možnost soudu jmenovat člena představenstva v případě úmrtí člena předchozího, jestliže není tento zvolen do 2 měsíců. S tak rychlým postupem soudů se však v běžné praxi nesetkáváme a dva měsíce je pro společnost dlouhá doba. Zrušení společnosti je považováno až za krajní řešení.

Podíl a dědictví

Pokud již k této situaci dojde, je z pozice dědiců vhodné po smrti zůstavitele přistupovat k dědickému řízení aktivním způsobem a nejprve se ve spolupráci s příslušným notářem - soudním komisařem - co nejrychleji seznámit se závětí (pokud je k dispozici). Správce pozůstalosti, jeden z dědiců, nebo, pokud se neshodnou, pak všichni dědicové, poté vykonávají běžnou správu pozůstalosti a jsou oprávněni vykonávat i všechna práva spojená s podílem ve společnosti. Do společnosti mohou např. jmenovat nové statutární orgány. Nedohodnou-li se dědicové v době řízení o dědictví na výkonu práv spojených s podílem, který je předmětem pozůstalosti, a není-li ustanoven správce této části pozůstalosti, ustanoví takového správce soud, který projednává pozůstalost, na návrh obchodní korporace nebo některého z dědiců. V tomto kontextu je nejlepší určit správce pozůstalosti již za života a uvést ho do závěti, předejde se tak soudním přím a tahanicím, které mohou trvat dlouhou dobu a tím pádem společnost výrazně poškodit.

Vzhledem k flexibilitě, kterou nám dává občanský zákoník, je možné nastavit vztahy ke společnosti, ale i dalšímu majetku, různými způsoby, a pokud nepominutelní dědicové souhlasí se vzdáním se svého nároku na povinný díl, pak také naprosto volně.

Zda může být podíl ve společnosti předmětem dědění lze upravit i ve společenské smlouvě. Dle ustanovení § 42 zák. o obchodních korporacích totiž smrtí přechází podíl v obchodní korporaci na dědice, ledaže společenská smlouva přechod zakáže nebo omezí. Nelze však zakázat či omezit přechod podílu v akciové společnosti a v bytovém družstvu. Pokud by podíl nemohl být předmětem dědictví a účast společníka by tudíž zanikla bez nástupce, mají dědicové nárok na vypořádací podíl stanovený na základě účetní či reálné hodnoty podílu na společnosti.

Michal Jekielekadvokát, PricewaterhouseCoopers Legal s.r.o., advokátní kancelář
67%
Hodnocení článku
Pro hodnocení článku musíte býtpřihlášen/a
Přidat komentář
Pro přidání komentáře musíte být přihlášen/a
Tento web využívá cookies pro zajištění funkčnosti webu a získání statistik návštěvnosti webu

Partneři projektu

Všichni partneři