Oblast fúzí a akvizic je zcela jistě neodmyslitelně spjatá s právem. Vaše role, coby poradce, je samozřejmě v celém procesu stěžejní, ale bez právníků se při provádění transakcí neobejdete.
Ano, je to tak. M&A poradenství je natolik svázané s právem, primárně obchodním, že prakticky žijeme v symbióze. My se neobjedeme bez právníků a právníci se neobejdou bez nás. Všichni však s oblibou prohlašujeme, že se bez sebe navzájem obejdeme bez problémů. Pokud se jedná o malé transakce, řekněme do 50 mil. Kč, tak tomu lze dát za pravdu. U větších transakcí to ale určitě neplatí.
Vy ale sám trochu právník jste, studujete na právnické fakultě. Proč? Potřebujete se obejít bez právníků?
To určitě ne. Myslím si, že obě role jsou v procesu důležité. My se zaměřujeme hodně na komerční aspekty transakce, které se snažíme vyjednat pro klienta co nejlépe. Může se však stát, že některé dílčí dohody nelze dostatečně přesně právně postihnout ve smlouvě. Toto musí mít pod kontrolou právník. Naopak přílišná upjatost pouze na paragrafy bez obchodního pohledu na transakci také škodí. Od toho jsme zase my, abychom právníky mírnili. Obě strany jsou potřeba a mají svou důležitou roli a navzájem se kontrolují, takže bez právníků se obejít určitě nechceme. Nicméně právě propojení těchto oborů mě dovedlo k myšlence, že bych si zkusil vzdělání v oboru financí doplnit také právním vzděláním. I když si ve finále musíte vybrat jen jednu stranu, tak kombinace financí a práv mi pro M&A přijde výborná. Tento můj, jak s oblibou říkám, koníček, mi pomáhá daleko lépe rozumět argumentům právníků, ale také pomáhá transakci lépe řídit. Myslím si, že právo je nádherný obor, který nás každodenně obklopuje. Právní vzdělání vás naučí myslet zase trochu jinak, než vzdělání ekonomické a proto mě to baví, nejen kvůli M&A.
Pokud se budeme bavit o zmíněných větších transakcích, jaká je tedy přesně Vaše náplň práce? Můžete daný proces stručně popsat?
Větší transakce se vyznačují zejména tím, že proces je časově náročnější a skládá se z několika fází. V prvé řadě je třeba dobře poznat společnost, nejen ze strategického hlediska, ale i z hlediska finančního. To vyžaduje celou řadu nesnadných finančních analýz, a hlavně ocenění společnosti. Prodávající má určitá cenová očekávání. Poradce musí mít přibližnou představu jaká je hodnota společnosti, aby řekl prodávajícímu, zda se jeho očekávání shoduje s realitou. Pokud ne, nemá cenu proces rozjíždět, předejde se zbytečnému zklamání všech stran. Nicméně přesnou cenu stejně vždy stanoví až trh, ne model.
Jak často se tedy stává, že se očekávání prodávajícího ohledně ceny s realitou neshoduje a Vy ho musíte usměrnit? A jak často se na základě toho prodávající rozhodnou od prodeje upustit?
Ve většině případů jsou jejich očekávání rozumná a realistická. Právě to, že podnikatel vybudoval úspěšnou společnost, kterou chce prodat, svědčí o tom, že má určité mimořádné schopnosti. Mezi tyto schopnosti rozhodně patří i schopnost vidět věci realisticky. Tito lidé ví, jaká je situace na trhu, jaké jsou jejich možnosti a nemají ve zvyku si lhát do kapsy. Taky si nechají poradit. Kvalitní a čestný poradce musí vědět, jaké jsou limity, a jestli existuje aspoň určitá pravděpodobnost průniku očekávání prodávajícího a reality. Pokud má z našeho pohledu prodávající nerealistická očekávání, tak transakci zásadně odmítáme realizovat. Bylo by to velmi neprofesionální. Jak jsem již zmínil, na konci dne by byli všichni naštvaní. Vlastník by nedostal nabídky, které by měly potenciál naplnit jeho očekávání, společnost by tedy neprodal. Potenciální kupující by byli naštvaní, že věnovali přípravě nabídky čas a bylo to bezvýsledné. Důležitou vlastností poradce je, že musí říct ne, v případě, kdy si myslí, že očekávání prodávajícího nejsou reálná.
Jsme tedy ve fázi, kdy známe hodnotu dané společnosti. Jak proces pokračuje dále?
Na základě znalosti dané společnosti a požadavků prodávajícího identifikujeme vhodné investory. Poté testujeme jejich zájem, často aniž bychom prozradili jméno prodávané společnosti. Pokud investoři projeví zájem a podepíšou dohodu o mlčenlivosti, pak jim společnost představíme pomocí detailního memoranda. Následují cenové nabídky, poté musíme s vybranými investory zorganizovat due diligence, a nakonec od nich získat závaznou nabídku. Na jejím základě poté vyjednáme termsheet, což je rámcová dohoda o ceně a podmínkách prodeje. Celý tento proces zabere nějaký čas a obnáší spoustu jednání. Na to potřebujete tým zkušených expertů, kteří mají s danou problematikou zkušenost.
Kdy tedy začínáte spolupracovat s právníky?
Někdy již ve fázi due diligence, ale častěji až po vypracování termsheetu. Jak říká můj známý, na poslední třetinu zápasu. Cena je dohodnutá, komerční podmínky prodeje rovněž. Je potřeba vše převést do finální kupní smlouvy – share purchase agreement (SPA). To už je úkolem právníků. Nicméně i v této fázi se s nimi účastníme všech jednání. Společnost i vlastníky totiž tou dobou již velmi dobře známe, což se při vyjednávání hodí. Pomáháme jim řešit především části smlouvy zaměřené na mechanismy kupní ceny, nebo třeba katalog prohlášení a záruk. Jak jsem zmínil, je to určitá forma symbiózy.
Jste tedy takoví průvodci prodejním procesem?
Dalo by se to tak říct. Prodej firmy je náročný proces, a to po všech stránkách. Nejen na znalost financí a práva, ale také co se týče stránky emoční/psychické. Člověk na to musí být dobře připraven. Vlastníci často společnost vybudovali od nuly a provozují ji třeba třicet let. Rozhodnutí společnost prodat dlouho zvažovali, je to pro ně velmi důležitý krok. S nadsázkou lze říct, že je to jejich dítě, které se rozhodli dát k adopci. Proto je potřeba k nim přistupovat nejen s náležitou odbornou, ale také lidskou péčí.
Loňský rok byl z hlediska počtu realizovaných transakcí významný. Čemu to přikládáte? Stalo se něco výjimečného, co vedlo k nárůstu počtu prodávaných firem?
Loňský rok byl možná jeden z nejúspěšnějších od krize nejen v ČR, ale v celém regionu CEE. Jen u nás v KPMG jsme úspěšně realizovali více než 10 velký transakcí. V prvé řadě tomu nahrává dobrá ekonomická kondice. Společnostem se daří a vlastníci si moc dobře uvědomují, že je nyní vhodná doba k prodeji. Druhým faktorem je dostatek peněz. Ekonomika je vlivem kvantitativního uvolňování napumpovaná levnými penězi a investoři si nemají problém na akvizice půjčit.
Jaké další faktory, kromě těch ekonomických, hrají roli?
V současnosti dochází k lámání generací. Tzv. devadesátkoví podnikatelé dospěli do věku, kdy přemýšlí, co dál. Jsou unavení z byznysu, který dělají třicet let a stojí před rozhodnutím. Prodat podnik? Nechat ho dětem? Ovšem i pokud mají potomky, kterým by svou společnost mohli předat, tak ještě nemusí mít vyhráno. Děti často nemají o byznysy svých rodičů zájem. Předávat společnost profesionálnímu managementu starosti vlastníka také příliš nešetří, a proto nastoupí varianta prodeje.
Obchod byl tedy uzavřen a kupní cena uhrazena. Tím celý proces pro vlastníka končí?
Není to úplně tak jednoduché. Ve většině případů musí ve společnosti ještě nějakou dobu zůstat s novým vlastníkem a pomáhat mu ji řídit, bývá to cca 1 – 3 roky. Nicméně většina takových lidí má v sobě podnikatelského ducha, který jim stejně nedá spát a věnují se novým projektům. Investují do menších věcí, zakládají malé investiční fondy a kupují jiné společnosti, ve kterých je ovšem jejich postavení spíše strategické než exekutivní.
Oblast M&A je velmi dynamická a každým dnem se vyvíjí. Co jsou hlavní faktory tohoto vývoje? Zaznamenal jste za poslední období nějaké viditelné trendy?
Určitě, dokonce několik. Začínáme pozorovat trend, že v SPA začíná převažovat mechanismus locked box oproti mechanismu closing accounts. To stručně řečeno znamená, že si strany dohodnou pevnou kupní cenu, jak je pro mechanismus locked box typické. Prodávající je pak smluvně omezen, co může ve společnosti dělat za kroky, než dojde k vypořádání transakce – převodu kupní ceny a podílů. Ekonomické riziko od podpisu SPA již ovšem nese kupující. Je to určitě jednodušší, rychlejší a efektivnější. U mechanismu closing accounts je kupní cena stanovena pouze jako podmíněná a ekonomické riziko do vypořádání transakce nese prodávající. V den vypořádání transakce vyplatí prodávající kupujícímu podmíněnou cenu. Poté dojde k uzavření účtů v účetnictví, vytvoření mimořádné účetní závěrky k datu vypořádání transakce a očištění podmíněné kupní ceny dle výsledků uzávěrky. Může se tak stát, že prodávající bude část kupní ceny vracet. U locked box strany předejdou tomu, že by musely (jako v případě mechanismu closing accounts) provádět účetní uzávěrky a přepočítávat účty, s čímž jsou samozřejmě často spojeny spory.
A co třeba z pohledu smluvních garancích prodávajících? Když jsme nyní v době, kdy se transakcím daří, dochází k jejich uvolňování?
Prodávající mají opravdu v současnosti spíše navrch. Investorů je hodně – stratégové, finanční investoři, fondy atd. a mají dostatek likvidity. Působí navzájem proti sobě konkurenčně. Prodávající si tak může vybírat. S tím je také spojeno to, že si investoři nemůžou klást v SPA takové podmínky, jako tomu třeba bylo v krizovém období. Katalog prohlášení a záruk je nyní určitě o něco méně obsáhlejší, než tomu bylo třeba v letech 2009 až 2013. Daří se snižovat dobu, po kterou prodávající ručí za případné porušení záruk a prohlášení, jakož i výši zádržného z kupní ceny na pokrytí těchto porušení. Posledním, ale neméně významným trendem je, že kupní cena je vyplácena rovnou při vypořádání transakce. Odložené platby (earn outy) navázané na budoucí výkonnost společnosti již nejsou tak významné, jako tomu bylo v krizových letech.
Jaký je výhled na příští rok? Myslíte si, že bude úspěšný a trend uvolňování garancí prodávajících bude pokračovat?
Někteří ekonomové předpovídají každý měsíc krizi. Většinou se předpověď vyplní u deseti krizí z jedné. Nicméně i neustálé strašení krizí je nebezpečné. Podnikatelé a jejich sentiment ovlivněný strachem z krize, se pak přenáší do reálných kroků, například přehnaných úsporných opatření. Pak to může ve finále vyústit v opravdovou krizi.
Jak moc je podle Vás pravděpodobné, že se to stane? Hrozí nám krize?
Naše ekonomika je na tom stále velmi dobře. Určité ochlazení jsme zaznamenali v automobilovém průmyslu. Nicméně to není překvapivé. Automotive v posledních letech jel na 120 %, tedy nad svůj potenciál. Vysál zaměstnance z dalších odvětví, kde pak chyběli. Ochlazení je tedy spíše i návrat k určité normálnosti, který paradoxně může prospět a neočekávám, že by v roce 2020 došlo k dramatickému propadu. Z hlediska transakcí nebude možná tento rok tak rekordní, jako byl rok 2019, nicméně určitě bude patřit k těm lepším a podoba smluv zůstane dále nakloněna prodávajícím.
Diskuze k článku ()