V souvislosti s přijetím novely zák. č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) [dále též „zákon o obchodních korporacích“ nebo „z. o. k.“], provedené zákonem č. 33/2020 Sb., který nabyl účinnosti dne 1. 1. 2021, nás tato novela vede k hlubšímu zamyšlení nad dosavadní právní úpravou zákona o obchodních korporacích jako takového.
Předchozí část článku naleznete zde.
Statusová otázka ve světle působnosti valné hromady akciové společnosti
Jak bylo uvedeno výše, mezi statusové otázky patří v principu i působnost orgánu právnické osoby. Je tedy možné si položit otázku, zda lze považovat celou působnost valné hromady za kogentní v tom směru, že se nelze od právní úpravy vymezení působnosti valné hromady dané zákonem o obchodních korporacích odchýlit.
V této části příspěvku se budu už pouze zabývat některými příklady té působnosti valné hromady, aniž bych řešil problematiku veškeré působnosti valné hromady, kterou by bylo možné případně svěřit jiným orgánům než valné hromadě ve smyslu ust. § 421 odst. 2 písm. p) z. o. k. Rovněž se nebudu zabývat problematikou změny stanov na základě jiných právních skutečností či dohodou všech akcionářů, neboť tyto záležitosti výslovně řeší ust. § 421 odst. 2 písm. a) z. o. k. Jakýkoli jiný přístup by ještě zvýšil rozsah tohoto příspěvku.
Úvodem u této problematiky je třeba uvést, že sám zákon výslovně připouští situace, kdy je možné delegovat působnost valné hromady na jiný orgán společnosti.
První z nich je případ, kdy v souladu s ust. § 421 odst. 2 písm. a) z. o. k. může rozhodovat představenstvo či správní rada za podmínek stanovených v ust. § 511 až 515 z. o. k. o zvýšení základního kapitálu upisováním nových akcií, podmíněné zvýšením základního kapitálu nebo z vlastních zdrojů společnosti.
Dalším případem je volba a odvolání členů představenstva, což může rozhodovat v souladu s ust. § 438 odst. 1 z. o. k. dozorčí rada. Novela z. o. k. nyní dokonce umožňuje vydávat tzv. vysílací akcie, jejichž vlastník může vysílat do představenstva, dozorčí rady nebo správní rady člena nebo členy těchto orgánů za podmínek stanovených v ust. § 438a, 448b a 458 z. o. k. V případě dozorčí rady upravuje zákon možnost část členů dozorčí rady volit zaměstnanci v souladu s ust. § 448a z. o. k.
Je možné, že by stanovy mohly určit působnost i jiných orgánů než valné hromady v záležitostech uvedených v ust. § 421 odst. 2 z. o. k.?
Může rozhodovat o změně stanov (kromě případů, kdy dochází ke změně stanov dohodou všech akcionářů, rozhodnutím představenstva nebo správní rady v důsledku rozhodnutí představenstva nebo správní rady o zvýšení základního kapitálu nebo ke změně, ke které dochází na základě jiných právních skutečností) jiný orgán než valná hromada? Mám za to, že nikoli, že nelze přenést působnost valné hromady měnit stanovy na jiný orgán, neboť stanovy jsou smlouvou svého druhu uzavřenou mezi zakladateli, která je specifická tím, že se mění specifickým, zákonem stanoveným způsobem. Bylo by v rozporu s veřejným pořádkem, pokud by změna této smlouvy byla vyňata z rozhodování účastníků této smlouvy a dána do působnosti jiného orgánu společnosti.
O zvýšení základního kapitálu dle ust. § 421 odst. 2 písm. b) z. o. k. rozhoduje valná hromada s výjimkou případu, kdy o zvýšení základního kapitálu na základě pověření valné hromady rozhoduje představenstvo, popř. správní rada. Z uvedené konstrukce je zřejmé, že zákonodárce výslovným připuštěním možnosti pověřit představenstvo, popř. správní radu, k rozhodování o zvýšení základního kapitálu za podmínek stanovených v ust. § 511 a násl. z. o. k. tím obecně vyloučil rozhodování o zvyšování základního kapitálu jinými orgány než valnou hromadou. Jaký smysl by měla právní úprava vymezující podmínky zvyšování základního kapitálu rozhodnutím představenstva, popř. správní rady, pokud by mohlo představenstvo, popř. správní rada, rozhodovat o zvýšení základního kapitálu bez jakéhokoli omezení? Z uvedeného mi tedy vyplývá, že o zvýšení základního kapitálu s výjimkou, kdy zvýšením základního kapitálu je pověřeno představenstvo, popř. správní rada, bude vždycky rozhodovat valná hromada.
Valná hromada dle ust. § 421 odst. 2 písm. c) z. o. k. rozhoduje o možnosti započtení peněžité pohledávky vůči společnosti proti pohledávce na splacení emisního kursu. Mám za to, že působnost valné hromady nemůže vykonávat jiný orgán, neboť v tomto případě má uvedené rozhodnutí přímý vliv na právní postavení akcionáře, o započtení jehož pohledávky jde, a tato působnost by měla být svěřena pouze nejvyššímu orgánu společnosti. V případě, kdy je možnost započtení rozhodnutím valné hromady vyloučena, může totiž celý postup zvýšení základního kapitálu ve vztahu k tomuto akcionáři skončit tím, že k zachování nebo zvýšení jeho podílu na základním kapitálu nedojde. Skutečnost, že zákon přikládá této působnosti valné hromady důležitost, je podtržena i tím, že dle ust. § 416 odst. 1 z. o. k. o schválení možnosti započtení vzájemné pohledávky společnosti a akcionáře, resp. budoucího akcionáře, rozhoduje valná hromada alespoň dvoutřetinovou většinou hlasů přítomných akcionářů.
Valná hromada v souladu s ust. § 421 odst. 2 písm. d) z. o. k. rozhoduje o vydání vyměnitelných a prioritních dluhopisů. Vyměnitelné a prioritní dluhopisy jsou zvláštním druhem dluhopisů, které jsou spojeny s podmíněným zvýšením základního kapitálu dle ust. § 505 z. o. k. S ohledem na návaznost vydání vyměnitelných a prioritních dluhopisů na zvýšení základního kapitálu mám opět za to, že o vydávání nemůže rozhodnout jiný orgán než valná hromada.
Co se týče volby a odvolání členů představenstva dle ust. § 421 odst. 2 písm. d) z. o. k., zde je z konstrukce zákona zřejmé, že členové představenstva mohou být voleni jednak dozorčí radou (§ 438 odst. 1 z. o. k.), nebo ustanovováni akcionářem (§ 438a z. o. k.) při vydání akcií s tzv. vysílacím právem. Podobně zákon umožňuje volbu členů dozorčí rady i jinými orgány než valnou hromadou, když upravuje za podmínek stanovených v ust. § 448a z. o. k. volbu členů dozorčí rady zaměstnanci a za podmínek stanovených v ust. § 448b z. o. k. opět s využitím tzv. vysílacího práva akcionářem.
Co se týče volby a odvolání členů jiných orgánů akciové společnosti určených stanovami, zde zastávám názor, že členy těchto dobrovolně stanovami zřizovaných orgánů nemusí v zásadě podle povahy jejich působnosti volit a odvolávat valná hromada, nicméně jak bude uvedeno dále, neplatí tento závěr bezvýhradně. Dle mého názoru není v rozporu s veřejným pořádkem, aby stanovy určovaly, že členové jiných – fakultativních – orgánů jsou ustanovováni do funkce jiným orgánem než valnou hromadou, a není pro to ani věcný důvod.
Koneckonců, pokud by tyto členy fakultativních orgánů ustanovoval jiný orgán než valná hromada (představenstvo, popř. správní rada či dozorčí rada), vždy by zprostředkovaně prostřednictvím orgánů, které by je ustanovovaly do funkce, rozhodovali o členech těchto fakultativních orgánů akcionáři. Pro úplnost dodávám, že o odměňování těchto členů fakultativních orgánů by rozhodoval ten orgán, který je ustanovoval do funkce.
Lze si např. představit zřízení orgánu, který by v souladu s ust. § 271 odst. 1 z. o. k. rozhodoval o udělení souhlasu s převodem akcií na jméno. Z textu ust. § 271 odst. 1 z. o. k. jasně vyplývá úmysl zákonodárce poskytnout akciové společnosti volnost v rozhodování o tom, který orgán bude o udělení souhlasu s převodem akcií rozhodovat, zda to bude valná hromada, představenstvo, dozorčí rada, či jiný zvláštní orgán uvedený ve stanovách. To mne vede k závěru, že v tomto případě není důvodu, aby o volbě a odvolání členů tohoto zvláštního orgánu udělujícího souhlas s převodem akcií na jméno rozhodovala valná hromada. Možnost volit členy tohoto zvláštního orgánu udělujícího souhlas s převodem akcií na jméno představenstvem či dozorčí radou má poměrně racionální důvod, zejména má-li akciová společnost větší množství akcionářů.
V případě, že by se snížil z jakéhokoli důvodu počet členů tohoto zvláštního orgánu rozhodujícího o udělování souhlasu s převodem akcií na jméno, a tento orgán by nemohl o udělování souhlasu s převodem akcií rozhodovat, bylo by třeba rychle počet jeho členů doplnit tak, aby se stal usnášeníschopným. Tato flexibilita by mohla být ohrožena, pokud by o volbě člena tohoto orgánu rozhodovala valná hromada, což by mohlo poškodit akcionáře žádajícího o udělení souhlasu s převodem akcií na jméno.
A proč by vlastně měl existovat zvláštní orgán rozhodující o udělení souhlasu s převodem akcií na jméno? Třeba proto, že by byl vybaven odborně zdatnými osobami, které by byly schopny kvalifikovaně posoudit, aniž by k tomu potřebovaly stanovisko jiné osoby, zda souhlas s převodem akcií udělí, či nikoli. Nicméně mám však rovněž za to, jak bylo uvedeno již výše, že nelze přijmout bezvýhradně závěr, že vždy mohou být členové fakultativních orgánů bez dalšího voleni jiným orgánem než valnou hromadou. Záleží dle mého názoru především na působnosti tohoto fakultativního orgánu. Tak např. v případě orgánu, který by se vyjadřoval k návrhům představenstva na volbu či odvolání členů představenstva či dozorčí rady valnou hromadou, by členové tohoto orgánu mohli být ustanoveni do funkce i jiným orgánem než valnou hromadou, neboť není důvod, aby tento spíše konzultativní orgán byl povinně ustanovován do funkce valnou hromadou.
Rozhodování valné hromady o schválení řádné, mimořádné nebo konsolidované účetní závěrky a v případech stanovených zákonem i mezitímní účetní závěrky dle ust. § 421 odst. 2 písm. g) z. o. k. dle mého názoru nelze přenést na jiný orgán společnosti, protože předmětem je rozhodování o základním ekonomickém rámci společnosti, od kterého se odvíjí i rozdělování výsledků hospodaření společnosti, přičemž ještě je účetnictví upraveno veřejnoprávními předpisy. Lze si tedy obtížně představit, že by jiný orgán společnosti mohl schvalovat jakoukoli řádnou, mimořádnou nebo konsolidovanou účetní závěrku a popř. mezitímní účetní závěrku v případech stanovených zákonem (srov. ust. § 495 odst. 1 z. o. k.).
V souladu s ust. § 421 odst. 2 písm. h) z. o. k. rozhoduje o rozdělení zisku a o rozdělení jiných vlastních zdrojů valná hromada. Ta rovněž rozhoduje o úhradě ztráty. S ohledem na skutečnost, že rozhodování o rozdělení zisku a úhradě ztráty má zásadní dopad na akcionáře, neboť se jedná v podstatě o jedno z nejdůležitějších práv akcionáře, mám za to, že o aplikaci tohoto práva mohou rozhodnout pouze akcionáři na valné hromadě. Zrcadlově obráceným je pak případ rozhodování o úhradě ztráty společnosti. I v tomto případě bude vždy rozhodovat valná hromada společnosti.
Valná hromada rozhoduje dle ust. § 421 odst. 2 písm. i) z. o. k. o podání žádosti k přijetí účastnických cenných papírů společnosti k obchodování na evropském regulovaném trhu nebo o vyřazení těchto cenných papírů. K přijetí těchto rozhodnutí je třeba kvalifikované tříčtvrtinové většiny hlasů akcionářů vlastnících tyto akcie. Tato skutečnost svědčí tomu, že zákonodárce považuje tuto působnost valné hromady za zásadní. Je to dle mého názoru z toho důvodu, že možnost obchodovat s akciemi na evropském regulovaném trhu, popř. vyřadit tyto akcie z obchodování na evropském regulovaném trhu, má zásadní dopad na možnost zcizení těchto akcií, a tedy na možnost akcionářů realizovat své vlastnické právo. Z tohoto důvodu jsem přesvědčen, že o těchto skutečnostech může rozhodovat pouze valná hromada.
Rovněž jsem přesvědčen, že ani o zrušení společnosti s likvidací ve smyslu ust. § 421 odst. 2 písm. j) z. o. k. nemůže rozhodovat jiný orgán než valná hromada, neboť toto rozhodnutí rozhoduje o další existenci společnosti, a tím i účasti akcionáře na společnosti, o které by měli rozhodnout sami akcionáři. Jiná situace je rozhodnutí o přeměně společnosti, kde zák. č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev (dále též „zákon o přeměnách“ nebo „PřeměnZ“), výslovně připouští výjimky ze schvalování přeměn valnou hromadou (srov. § 129 až § 131 a § 306a PřeměnZ), z čehož plyne, že v případech, kdy je dána působnost valné hromady výslovně v zákoně, nebylo by logické, aby mohl rozhodovat jiný orgán akciové společnosti než valná hromada.
O jmenování a odvolání likvidátora dle ust. § 421 odst. 2 písm. k) z. o. k. rozhoduje valná hromada v případě, že tak určí stanovy. Z uvedené dikce zákona je zřejmé, že likvidátora může jmenovat dle stanov i jiný orgán akciové společnosti. Kromě toho valná hromada rozhoduje dle ust. § 421 odst. 2 písm. l) z. o. k. o schválení konečné zprávy o průběhu likvidace a návrhu na použití likvidačního zůstatku. Tato působnost byla valné hromadě nově upravena novelou zákona o obchodních korporacích č. 33/2020 Sb., která dosavadní formulaci „schválení návrhu rozdělení likvidačního zůstatku“ novým textem zpřesnila.
Musí tedy vždy pouze valná hromada rozhodovat o schválení konečné zprávy o průběhu likvidace a návrhu na použití likvidačního zůstatku? Je třeba připomenout, že úpravu schvalování konečné zprávy o průběhu likvidace obsahuje pro právnické osoby občanský zákoník v ust. § 205 odst. 1 a 2. Z této právní úpravy vyplývá, že konečnou zprávu a návrh na použití likvidačního zůstatku (a též účetní závěrku) předloží likvidátor ke schválení tomu, kdo jej povolal do funkce. Tedy platí, že kdo se stal likvidátorem povolaným příslušným orgánem právnické osoby, předloží dle ust. § 205 odst. 2 o. z. konečnou účetní závěrku, návrh na použití likvidačního zůstatku a účetní závěrku tomu orgánu, který má působnost ho z funkce odvolat, popř. působnost ho kontrolovat. V případě, že u právnické osoby není takový orgán, předloží tyto doklady a návrhy ke schválení soudu. Byť je nepochybně ust. § 421 odst. 2 písm. l) z. o. k. speciálním k ust. § 205 odst. 1 a 2 o. z., lze z něho dovodit základní princip schvalování konečné zprávy a návrhu na použití likvidačního zůstatku, kterým je princip, že uvedenou zprávu a návrh schvaluje ten orgán, který povolává do funkce likvidátora, aby byla zajištěna odpovědnost a dohled nad činností likvidátora. Za použití tohoto principu mám za to, že pokud likvidátora jmenuje a odvolává jiný orgán než valná hromada, může schvalovat konečnou zprávu o průběhu likvidace a návrh na použití likvidačního zůstatku, byť literatura[1] uvádí, že uvedenou konečnou zprávu a návrh na použití likvidačního zůstatku schvaluje valná hromada bez ohledu na to, kdo likvidátora jmenuje a odvolává.
Valná hromada rozhoduje rovněž dle ust. § 421 odst. 2 písm. m) z. o. k. o schválení převodu nebo zastavení závodu nebo takové části jmění, která by znamenala podstatnou změnu skutečného předmětu podnikání nebo činnosti společnosti. Toto zákonné ustanovení mělo svůj předobraz ještě v úpravě § 67a obch. zák. Není v možnostech tohoto příspěvku analyzovat detailně, o jakou majetkovou hodnotu, která podléhá souhlasu valné hromady, se jedná, neboť to by bylo na samostatný příspěvek. Vycházíme-li tedy z toho, že předmětem schvalování valné hromady je převod či zastavení závodu či takové části jmění, která by znamenala podstatnou změnu skutečného předmětu podnikání nebo činnosti společnosti, může o této transakci rozhodovat jiný orgán akciové společnosti než valná hromada?
Je třeba si položit otázku, co je smyslem právní úpravy dávající valné hromadě působnost rozhodovat o této transakci. Je to nepochybně právo akcionářů rozhodovat o zásadních majetkových dispozicích, které mohou ovlivnit zásadním způsobem ekonomické fungování společnosti.
Jak uvádějí Filip s Lasákem,[2] účelem zařazení takových dispozic do působnosti valné hromady je dle jejich názoru nepochybně ochrana akcionářů před opatřeními a zásahy statutárního orgánu do majetkové struktury společnosti, jimiž by mohlo dojít ke změně podstaty společnosti, do které akcionáři investovali, a to ať již z hlediska složení majetku, nebo druhu její podnikatelské činnosti. Obecně pak oba spoluautoři zdůrazňují, že toto ustanovení je promítnutím základní zásady práva korporací, podle které o zásadních otázkách týkajících se kapitálové, majetkové, ale i organizační struktury akciové společnosti rozhodují akcionáři prostřednictvím valné hromady. Šuk[3] k tomu rovněž uvádí, že zákonodárce svěřením rozhodování o této transakci valné hromadě poskytuje akcionářům určitou ochranu před takovými zásahy představenstva či správní rady společnosti do majetku společnosti, v jejichž důsledku může dojít k podstatnému ovlivnění dalšího chodu společnosti. S tvrzeným účelem této právní úpravy, jak jsem uvedl již výše, lze souhlasit. Z tohoto důvodu mám tedy za to, že jiný orgán než valná hromada nemůže o uvedené transakci – převodu či zastavení závodu nebo určené části jmění – rozhodovat.
Dle ust. § 421 odst. 2 písm. n) z. o. k. valná hromada rozhoduje o převzetí účinků jednání učiněných za společnost před jejím vznikem. Základem této úpravy je unijní požadavek obsažený v čl. 8 směrnice 2009/101/ES o koordinaci ochranných opatření, která jsou na ochranu zájmů společníků a třetích osob vyžadována v členských státech od společností ve smyslu čl. 48 druhého pododstavce Smlouvy, za účelem dosažení rovnocennosti těchto opatření. Z tohoto článku směrnice vyplývá, že jestliže byly provedeny úkony jménem společnosti předtím, než tato společnost nabyla právní subjektivity (nyní právní osobnosti), a jestliže společnost nepřevezme závazky vyplývající z těchto úkonů, odpovídají za tyto závazky bez omezení společně a nerozdílně osoby, které jednaly, pokud není dohodnuto jinak. Z uvedené směrnice nevyplývá, že orgánem rozhodujícím o převzetí těchto závazků by měla být pouze valná hromada. Cílem této právní úpravy je zajistit ochranu společnosti a zprostředkovaně i akcionářů před jednáními třetích osob. Mám za to, že tutéž ochranu společnosti a akcionářů může zajistit i rozhodnutí představenstva či správní rady, navíc za situace, kdy na rozdíl od valné hromady musí jednat s péčí řádného hospodáře. Lze tedy přijmout závěr, že rozhodnutí o převzetí účinků jednání učiněných za společnost mohou stanovy společnosti svěřit představenstvu či správní radě akciové společnosti.
Valná hromada rozhoduje dle ust. § 421 odst. 1 písm. n) z. o. k. o schválení smlouvy o tiché společnosti a jiných smluv, jimiž se zakládá právo na podíl na zisku nebo jiných vlastních zdrojích společnosti. Mám za to, s ohledem na skutečnost, že o rozdělení zisku a jiných vlastních zdrojů rozhoduje valná hromada, že musí rozhodovat i o schválení těch smluv, v jejichž důsledku se zakládá právo na podíl na zisku nebo jiných vlastních zdrojích společnosti. Jiný postup by mohl způsobit to, že prostřednictvím smlouvy o tiché společnosti a podobných smluv by mohlo být obcházeno pravidlo, že o rozdělení zisku a jiných vlastních zdrojů rozhoduje valná hromada.
Závěr
Závěrem ke statusové otázce a její kogentnosti si dovoluji konstatovat, že by bylo vhodné při případných dalších změnách právní úpravy soukromého práva zvolit takové legislativní řešení, alespoň na úrovni právní úpravy obchodních korporací, které by jasně upravilo, s ohledem na právní jistotu třetích osob, princip, kterým by se měla statusová otázka obchodních korporací řídit. Smyslem tohoto příspěvku pak bylo naznačit možnosti pro dispozitivnost právní úpravy ve vztahu k působnosti valné hromady.
Článek byl publikován v Advokátním deníku.
[1] Viz P. Šuk in I. Štenglová, B. Havel, F. Cileček, P. Kuhn, P. Šuk, op. cit. sub 40, str. 869.
[2] V. Filip, J. Lasák in J. Lasák, J. Pokorná, Z. Čáp, T. Doležil a kol.: Zákon o obchodních korporacích, Komentář, II. díl, Wolters Kluwer, a. s., Praha 2014, str. 1923.
[3] P. Šuk in I. Štenglová, B. Havel, F. Cileček, P. Kuhn, P. Šuk, op. cit. sub 40, str. 870.
Diskuze k článku ()