Ústavnost zákonné úpravy diskvalifikace z výkonu funkce člena statutárního orgánu obchodní korporace

V příspěvku si autorka klade otázku, zda je úprava diskvalifikace v zákoně o obchodních korporacích souladná s Listinou základních práv a svobod, pokud jde o vymezení okruhu obchodních korporací, jichž se případné soudní rozhodnutí o vyloučení z výkonu funkce člena statutárního orgánu týká.

Katedra obchodního práva Právnické fakulty UK v Praze
Ústavní soud, daňový balíček
Foto: Fotolia
Autorka dochází k závěru, že zákonná úprava není v souladu s Listinou, protože úprava de lege lata zasahuje do práva na samostatný výkon povolaní ve větší míře, než je nezbytně nutné, a je tedy v rozporu s principem proporcionality. Tento závěr odůvodňuje tím, že soudu není umožněno stanovit jakékoli podmínky, za nichž by vylučovaná osoba mohla vykonávat funkci člena statutárního orgánu v obchodních korporacích, v nichž tuto funkci dosud nezastává a zákaz tak může dopadnout i na ty obchodní korporace, u kterých opakované porušení specifických povinností, pro něž byla vylučovaná osoba diskvalifikována, nepřipadá v úvahu.

Úvod

V příspěvku se omezuji na základní vymezení institutu diskvalifikace z výkonu funkce člena statutárního orgánu obchodní korporace v zákoně o obchodních korporacích a otázku, zda zákonná úprava je v souladu s čl. 26 Listiny základních práv a svobod, v němž je upravena zejména svoboda podnikání a svoboda volby povolání.

Diskvalifikace a její úprava v ZOK

Diskvalifikace je citlivé téma napříč obory. Je-li o ní řeč, právník zpozorní, protože pro diskvalifikovaného znamená odepření možnosti vykonávat činnost, která je jiným otevřená. Když k tomuto nástroji zákonodárce sáhne, vždy by měl velmi pečlivě vážit důvody a dopady s tím spojené.

Téma diskvalifikace je silné téma i pro obchodní právo. Obchodní právo diskvalifikací neboli vyloučením rozumí zákaz výkonu funkce člena statutárního orgánu obchodní korporace uložený civilním soudem za závažné nebo opakované porušení povinností při výkonu funkce.[1] Co si pod tím představit? Kupříkladu jediný člen představenstva akciové společnosti dlouhodobě uzavírá pro společnost zjevně nevýhodné smlouvy či nezajišťuje řádné vedení účetnictví. Bude-li mu soudem uložen zákaz výkonu funkce, pak nejenže mu zanikne funkce člena představenstva, nýbrž po dobu stanovenou soudem se ani nebude moci stát členem statutárního orgánu jiné obchodní korporace, např. jednatelem společnosti s ručením omezeným či členem představenstva bytového družstva. Ve své podstatě tak jde o zákaz činnosti.[2]

Účelem institutu vyloučení z výkonu funkce je ochrana obchodních korporací, jejich členů a věřitelů před osobami, které při výkonu funkce selhaly, a u nichž je proto dáno zvýšené riziko, že opětovně selžou. V zásadě by tento institut měl přispívat i ke zvýšení důvěryhodnosti obchodních korporací, protože by mělo jít o nástroj, který umožňuje dočasně zamezit výkonu funkce osobám, které právě neřádným výkonem funkce důvěryhodnost obchodních korporací v očích veřejnosti ohrožují a tím mohou ohrožovat i důvěryhodnost trhů, na nichž taková obchodní korporace působí.[3]

Zákonná úprava by měla být souladná s ústavním pořádkem. Klíčovým je článek 26 Listiny. V čl. 26 odst. 1Listiny je zakotveno právo každého na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, jakož i právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost. V čl. 26 odst. 3 Listiny je pak zakotveno právo každého získávat prostředky pro své životní potřeby prací. Výkon funkce člena statutárního orgánu není ani podnikáním,[4] ani zaměstnáním,[5] nýbrž samostatným výkonem povolání,[6] proto i na něj dopadá čl. 26 Listiny. Tudíž rovněž v případě funkce člena statutárního orgánu je namístě testovat, zda zákonná úprava omezující výkon této funkce je s ním v souladu.[7]

Jaká je zákonná úprava? Předně je třeba zmínit, že jejím předobrazem byla britská úprava, konkrétně Company Directors Disqualifiaciton Act z roku 1986,[8] a že se jí výraznější měrou dotkla i tzv. velká novela zákona o obchodních korporacích z roku 2020.[9]

Podle § 63 z. o. k. v případě, že člen statutárního orgánu v posledních 3 letech před zahájením řízení opakovaně nebo závažně porušil své povinnosti při výkonu funkce, může být vyloučen z výkonu funkce civilním soudem ve zvláštním řízení, které může být zahájeno ex officio nebo na návrh kohokoli, kdo na věci má důležitý zájem. Soud může uložit zákaz výkonu funkce člena statutárního orgánu jakékoli obchodní korporace až na dobu 3 let.[10] Skutek, kterým došlo k porušení povinnosti, nemusí mít povahu trestného činu nebo přestupku; porušení povinnosti ani nemusí vést k úpadku obchodní korporace či ke vzniku škody.[11]

Zákaz výkonu funkce člena statutárního orgánu však nemusí mít absolutní povahu. Soud může podle § 64 odst. 2 z. o. k. rozhodnout o tom, že vyloučení z funkce nedopadá na funkci člena statutárního orgánu, kterou již vylučovaná osoba zastává, jestliže jsou kumulativně splněny tyto tři podmínky: 1) funkce byla vykonávána v takové obchodní korporaci řádně, 2) vyloučení by mohlo vést k poškození oprávněných zájmů obchodní korporace nebo jejích věřitelů a 3) vylučovaná osoba nebo dotčená obchodní korporace to navrhla.[12] Tyto podmínky mohou být splněny například tehdy, pokud vylučovaný člen představenstva velké akciové společnosti je současně jediným společníkem a jediným jednatelem malé společnosti s ručením omezeným založené za charitativním účelem, v níž je výkon funkce jednatele bezplatný. Zanikla-li by mu funkce jednatele v důsledku diskvalifikačního soudního rozhodnutí, společnost by se mohla dostat do těžce řešitelných potíží spojených s nutností obsazení důležité, leč neplacené funkce. Za tohoto skutkového stavu lze mít za to, že by soud měl návrhu na vynětí ze zákazu výkonu funkce zásadně vyhovět.[13]

Vylučovaná osoba si tak za určitých podmínek může zachovat funkci člena statutárního orgánu, kterou již zastává; po dobu zákazu činnosti však žádnou další funkci nabýt nemůže, nemůže být tedy zvolena například jednatelem společnosti s ručením omezeným či členem představenstva akciové společnosti.

Shrňme si tedy, že soud má možnost uvážení, pokud jde o dobu zákazu výkonu funkce a dále, navrhla-li to oprávněná osoba, i pokud jde o vynětí konkrétních obchodních korporací z tohoto zákazu za podmínky, že vylučovaná osoba je již členem jejich statutárního orgánu

Článek byl publikován v časopise Právník č. 7/22. Pokračování je dostupné zde.

Doc. JUDr. Kateřina Eichlerová, Ph.D., Právnická fakulta Univerzity Karlovy. E-mail: eichlerk@prf.cuni.cz. ORCID: https: //orcid.org/0000-0001-6996-5327. Příspěvek je autorským přepisem habilitační přednášky přednesené na zasedání vědecké rady Právnické fakulty Univerzity Karlovy dne 18. 11. 2021. Ta byla nazvána Diskvalifikace z výkonu funkce člena statutárního orgánu obchodní korporace. Název přednášky byl pro účely publikace na doporučení recenzenta upřesněn.
[1] Institut vyloučení člena statutárního orgánu z výkonu funkce je upraven v § 63 an. z. o. k.
[2] VRBA, M. Diskvalifikační delikty a řízení o nich. In: EICHLEROVÁ, K. a kol. (eds). Rekodifikace obchodního práva - pět let poté. Svazek I. Pocta Stanislavě Černé. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2019, s. 64.
[3] Petr Šuk uvádí, že "[ú]čelem právní úpravy vyloučení z výkonu funkce je chránit třetí osoby, podnikatelské prostředí a ve svém důsledku společnost jako takovou [...]". ŠUK, P. Komentář k § 63 z. o. k. In: ŠTENGLOVÁ, I. - HAVEL, B. - CILEČEK, F. - KUHN, P. - ŠUK, P. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 213, marg. r. 2.
[4] EICHLEROVÁ, K. Zastoupení podnikatele. Wolters Kluwer ČR, 2022, s. 95 a 96 (marg. r. 178).
[5] Srov. rozsudek velkého senátu občanského a obchodního kolegia ze dne 11. 4. 2018, sp. zn. 31 Cdo 4831/2017, ve věci MIDESTA, s. r. o., publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 35/2019 civ. Nejvyšší soud v něm dospěl k závěru, že (manažerská) smlouva, na jejímž základě má člen statutárního orgánu v režimu zákoníku práce vykonávat pro obchodní korporaci určitou činnost spadající do působnosti statutárního orgánu, má povahu (svého druhu) dodatku ke smlouvě o výkonu funkce, že v takové smlouvě lze odkázat na režim zákoníku práce, tím se však ze vztahu člena statutárního orgánu a obchodní korporace v dané věci nestává vztah pracovněprávní, nýbrž tento vztah zůstává vztahem obchodněprávním (bod 38 a 39 rozsudku).
[6] Za samostatný výkon povolání považuje výkon funkce člena statutárního orgánu nauka, judikatura i zákonodárce. Z nauky srov. např. EICHLEROVÁ, K. Zastoupení podnikatele, 2022, s. 107 (marg. r. 202). Z judikatury srov. závěry Soudního dvora EU, který se zabýval otázkou, zda člen statutárního orgánu může být v postavení spotřebitele. Soudní dvůr EU dospěl v několika případech k závěru, že nikoli, protože výkon funkce je profesní činností. Srov. např. rozsudek Soudního dvora EU (prvního senátu) ze dne 14. 3. 2013, sp. zn. C-419/11, ve věci Česká spořitelna v. Gerald Feichter, usnesení Soudního dvora EU (šestého senátu) ze dne 19. 11. 2015, sp. zn. C-74/15, ve věci D. a I. Tarcau v. Sanpaolo a usnesení Soudního dvora EU (desátého senátu) ze dne 14. 9. 2016, sp. zn. C-534/15, ve věci P. a M. Dumitras v. BRD Groupe Societe Generale. Pokud jde o zákonodárce, srov. pozn. 7.
[7] Srov. důvodovou zprávu k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s využíváním digitálních nástrojů a postupů v právu obchodních společností a fungování veřejných rejstříků (Poslanecká sněmovna, sněmovní tisk 139, 9. volebního období). V ní se ministerstvo spravedlnosti jako předkladatel velmi důkladně vypořádává s odůvodněním, proč nově vymezené překážky pro výkon funkce člena voleného orgánu obchodní korporace, jak jsou vymezeny v nově navrhovaném znění § 46 z. o. k. - které má mimo jiné nově vymezit podmínku bezúhonnosti členů volených orgánů obchodních korporací a zcela zpřetrhat nevhodnou vazbu na podmínku bezúhonnosti v živnostenském zákoně - jsou v souladu s Listinou a představují legitimní dílčí omezení práva podnikat a vykonávat jinou hospodářskou činnost podle čl. 26 Listiny (s. 18, 20 a 21 důvodové zprávy).
[8] Důvodová zpráva k zákonu č. 90/2012 Sb., zákonu o obchodních korporacích, Poslanecká sněmovna, sněmovní tisk 363, 6. volebního období, s. 206. PATĚK, D. In: ČERNÁ, S. - ŠTENGLOVÁ, I. - PELIKÁNOVÁ, I. a kol. Právo obchodních korporací. 2. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2021, s. 195. To je nejspíše i důvod, proč vyloučení z výkonu funkce nauka označuje za diskvalifikaci (z anglického disqualification) (PATĚK, D. In: ČERNÁ, S. - ŠTENGLOVÁ, I. - PELIKÁNOVÁ, I. a kol. Právo obchodních korporací, s. 195), respektive diskvalifikační delikt [VRBA, M. Diskvalifikační delikty a řízení o nich. In: EICHLEROVÁ, K. a kol. (eds). Rekodifikace obchodního práva - pět let poté. Svazek I. Pocta Stanislavě Černé, s. 63].
[9] Zákon č. 33/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), ve znění zákona č. 458/2016 Sb., a další související zákony.
[10  Podle § 63 odst. 1 z. o. k. je na uvážení soudu, zda člena statutárního orgánu z funkce vyloučí nebo ne. Pokud však závažné či opakované porušení při výkonu funkce i) přispělo k úpadku obchodní korporace, ii) insolvenční soud rozhodl o způsobu řešení úpadku a iii) insolvenční soud rozhodl o povinnosti člena statutárního orgánu vydat majetkový prospěch do majetkové podstaty nebo o povinnosti přispět plněním do majetkové podstaty (všechny tyto podmínky musí být splněny kumulativně), pak soud musí o vyloučení z výkonu funkce podle § 63 odst. 2 z. o. k. rozhodnout. Nauka žádnou výjimku z této povinnosti nepřipouští (srov. RADA, T. Komentář k § 63 z. o. k. In: LASÁK, J. - DĚDIČ, J. - POKORNÁ, J. - ČÁP, Z. a kol. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 2. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2021, s. 478). Nicméně soud má stále zachovanou možnost uvážení o době vyloučení, která nemá určenou žádnou spodní hranici. Proto se domnívám, že věcný rozdíl mezi prvým a druhým odstavcem § 63 z. o. k., a tedy mezi možností a povinností vyloučit konkrétní osobu z funkce člena statutárního orgánu není příliš velký, jak by se mohlo na první pohled zdát.
[11] ŠUK, P. Komentář k § 63 z. o. k. In: ŠTENGLOVÁ, I. - HAVEL, B. - CILEČEK, F. - KUHN, P. - ŠUK, P. Zákon o obchodních korporacích. Komentář, s. 214, marg. r. 7.
[12] Obchodní korporace, u nichž je vylučovaná osoba členem statutárního orgánu, jsou účastníky diskvalifikačního řízení. Srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 9. 2017, sen. zn. 14 Cmo 360/2015, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 12/2018 civ. a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2018, sp. zn. 29 Cdo 2227/2016, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 53/2019 civ. Obchodní korporace nemůže svým rozhodnutím vyloučení z funkce překonat, může toliko soudu navrhnout, aby se zákaz činnosti netýkal funkce, kterou u ní vylučovaná osoba zastává. Soud nemůže o "výjimce z diskvalifikace" rozhodnout bez návrhu vylučované osoby nebo dotčené obchodní korporace (ŠUK, P. Komentář k § 64 z. o. k. In: ŠTENGLOVÁ, I. - HAVEL, B. - CILEČEK, F. - KUHN, P. - ŠUK, P. Zákon o obchodních korporacích. Komentář, s. 222, marg. r. 8).
[13] Vždy záleží na posouzení všech relevantních okolností konkrétního případu. V zásadě je třeba poměřovat, co by bylo pro takovou obchodní korporaci tíživější, zda stav, kdy vylučovaná osoba ve funkci setrvá, nebo stav, kdy funkce zůstane neobsazena. Toto zhodnocení velmi úzce souvisí s tím, jakou povinnost vylučovaná osoba porušila a jakým způsobem. Jinak je třeba pohlížet na případ porušení povinnosti loajality a jinak na ostatní případy.
Hodnocení článku
0%
Pro hodnocení článku musíte být přihlášen/a

Diskuze k článku ()

Pro přidání komentáře musíte být přihlášen/a

Související články

Další články