Základní otázky cash poolingu v koncernu z pohledu obchodní společnosti i státu

Správně nastavený cash pooling představuje legální systém nakládání s peněžními prostředky, přeshraniční operace na druhou stranu logicky vzbuzují zájem státu na monitorování takových transakcí.

Podstata cash poolingu

V praxi můžeme definovat dva základní typy, a sice cash pooling fiktivní a reálný. Při fiktivním cash poolingu nedochází k faktickým převodům mezi účty zúčastněných společností a zůstatky na těchto účtech nejsou v důsledku cash poolingu dotčeny. K převodům tedy dochází pouze fiktivně, avšak pro účely úrokování a podle podmínek dohodnutých s bankou je vytvořen konsolidovaný zůstatek. Reálný cash pooling naproti tomu vychází z předpokladu skutečných převodů mezi centrálním „master účtem“ a jednotlivými účty zúčastněných společností. Ke koncentraci peněžních prostředků respektive vyrovnání kreditních a debetních zůstatků na jednotlivých zúčastněných účtech dochází právě prostřednictvím master účtu. Zúčastněné společnosti v rámci interních koncernových transakcí získají nejen peněžní prostředky k financování podnikatelské činnosti, ale využívají i výhodnější úročení prostředků na bankovních účtech v důsledku jejich konsolidace. S ohledem na uvedené může varianta reálného cash poolingu vyžadovat důkladnější přípravu dokumentace a nastavení pravidel pro peněžní transakce, zvláště v mezinárodním měřítku. Při větším rozsahu cash poolingových operací mohou společnosti podléhat notifikační povinnosti vůči orgánům veřejné moci a související transakce přezkoumání z hlediska dodržování právních, zejména daňových předpisů.

Vztahy v koncernu a odpovědnost statutárních orgánů

Odborné posouzení práv a povinností zúčastněných společností a jejich managementu je vhodné nejen u nově zakládaného cash poolingového systému, ale s ohledem na postupné změny legislativy i u zavedených cash poolingových operací. V praxi koncernových vztahů se již neuplatní ovládací smlouvy, které řešily prosazování vlivu v dceřiných společnostech a náhradu způsobené újmy ze strany mateřské společnosti. Cash poolingové operace mohou mimo výhod při řízení peněžních prostředků koncernu přinášet i určitá rizika. Klíčovým bodem je právě fakt, že peněžní prostředky společnosti mohou být převedeny na bankovní účty, jejichž majitelem je jiná entita, byť i ze stejného koncernu. Z nejrůznějších důvodů může nastat neočekávaná situace (insolvence, exekuční řízení či prosté využití takových prostředků v rozporu s cash poolingovou operací) a peněžní prostředky poskytnuté v rámci koncernu nebudou na účet zúčastněné společnosti vráceny zpět. Povinnost statutárního orgánu, ale i prokuristy, tedy managementu, jednat s péčí řádného hospodáře samozřejmě dopadá i na tyto situace. Management společnosti není povinen automaticky informovat valnou hromadu či kontrolní orgán společnosti o uzavírání smluv souvisejících s cash poolingem nebo vyžadovat jejich schválení. Taková povinnost v zásadě dopadá na případy, ve kterých hrozí střet zájmů a jedná se o transakce mimo běžný obchodní styk.

Zákon o obchodních korporacích nicméně umožňuje, aby člen statutárního orgánu požádal valnou hromadu o udělení pokynu k přistoupení ke koncernovému cash poolingu. Primárně platí, že kroky managementu by měly směřovat k prospěchu společnosti samotné. Pokud je však strategie koncepce společnosti, schválená valnou hromadou, postavena na účasti na cash poolingu s možností způsobení určité újmy za předpokladu, že z celého systému těží koncern jako celek, neměla by případná újma jít k tíži managementu. Společnost totiž může z takového systému a účasti na koncernu těžit jiným způsobem, např. z důvodu lepší vyjednávací pozice s obchodními partnery, garancí poskytovaných společnostmi v koncernu. Existence koncernu a vymezení jeho členů má být jako veřejně dostupná informace součástí internetových stránek dotčených společností.

Vztahy vyplývající z cash poolingu budou součástí zprávy o vztazích, kterou je statutární orgán zúčastněné společnosti povinen vypracovat do 3 měsíců od skončení účetního období. Zpráva o vztazích, která mimo jiné obsahuje strukturu koncernových vztahů a výhody či nevýhody z toho plynoucí, se připojí k výroční zprávě. Statutární orgán je ve zprávě rovněž povinen uvést, jakým způsobem byla nebo bude vyrovnána způsobená újma.

Udělení pokynu valnou hromadou bez dalšího nezbavuje management povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře. Pokyn v rozporu se zákonem, či pokyn, v jehož důsledku se společnost dostane do úpadku, je proto management společnosti povinen odmítnout. Kvalitní nastavení cash poolingu může mimo to zabránit spekulacím nejen v rámci koncernu, u menšinových společníků apod., ale i na straně orgánů veřejné moci. Jako příklad lze uvést vyplácení podílu na zisku. Podíl na zisku je možné vyplácet pouze za předem stanovených podmínek (zdravé hospodaření společnosti zobrazené v účetní závěrce, schválení valnou hromadou). V důsledku nesprávně nastavených úvěrových operací může vzrůst riziko nekontrolovaných výplat prostředků společnosti nad rámec jejího zájmu či dokonce v rozporu s jejími zájmy, s čímž je úzce spojena i otázka správného zdanění takových plateb.

Pokud však management zohlední výše uvedené skutečnosti při jejich obezřetném posouzení a cash poolingové smlouvy uzavře, jedná se správným podnikatelským úsudkem v souladu s péčí řádného hospodáře.

Vztahy k orgánům veřejné moci

Cash poolingové operace nejsou samostatnou kategorií definovanou zákonem. Podle jejich posouzení však podléhají standardním pravidlům jako jakékoli jiné operace se stejným obsahem. Pokud v rámci reálného cash poolingu dochází k přeshraničním transakcím, je vhodné předem posoudit alespoň povinnosti vůči České národní bance či finančnímu úřadu.

Česká národní banka kromě jiných činností shromažďuje statistické informace a vyhodnocuje platební bilanci. V případech reálného cash poolingu může docházet k poskytování úvěrů mezi dotčenými společnostmi v koncernu. V případě, že objem finančních úvěrů u zúčastněné společnosti dosáhne ke konci kalendářního roku alespoň hranice sto miliónů korun ve vztahu k zahraničí, splňuje definici statisticky významné osoby. Česká národní banka je oprávněna po takové společnosti požadovat pravidelné sestavování a předkládaní výkazů o cash poolingových operacích. Nesplnění těchto povinností lze ze strany České národní banky sankcionovat pokutou až do výše jednoho milionu korun.

Zájem finančního úřadu pak bude samozřejmě zaměřen na daňové dopady cash poolingových operací. Ve zmíněných případech úvěrování při cash poolingu je společnost povinna zajistit nastavení tržních úvěrových podmínek a tomu odpovídající dokumentaci. Nastavení převodních cen v rámci koncernu za podmínek, jako by se jednalo o vztahy mezi osobami ekonomicky či personálně nepropojenými, eliminuje případná rizika spojená s takovými transakcemi. Při nesprávně nastaveném cash poolingovém systému se společnost vystavuje riziku doměření daně a placení z toho vyplývajících sankcí.

Zúčastněná společnost musí rovněž respektovat pravidla nízké kapitalizace a zohlednit limitaci uplatnění úroků z úvěrů (či souvisejících poplatků apod.) v rámci cash poolingu jako daňově uznatelných. U standardních společností jsou ve vztahu ke koncernovému úvěru daňově neuznatelné finanční výdaje (náklady) z částky, o kterou takový úvěr přesahuje čtyřnásobek výše vlastního kapitálu společnosti.