Zamyšlení nad převodem obchodní firmy

Předrekodifikační právní úprava vázala obchodní firmu na podnik či jeho část. Občanský zákoník se vydal směrem opačným. Vzhledem k odlišnému pojetí je nutno na obchodní firmu nahlížet jako na věc (§ 489 OZ), a to na věc movitou (§ 498 odst. 2 OZ), nehmotnou (§ 496 odst. 2 OZ). Nepochybně totiž slouží potřebě lidí, rozlišuje a identifikuje jednotlivé podnikatele zapsané v obchodním rejstříku, a přitom ji nelze ztotožňovat s osobou podnikatele.[1] Obchodní firma je tak předmětem vlastnického práva a lze s ní samostatně disponovat i bez ohledu na obchodní závod či jeho část (ač je stále dle § 502 OZ jeho součástí jako součást věci hromadné). Dispozice s obchodní firmou je však limitována, a to nejen její nehmotnou povahou.

Obchodní firma je jméno, pod kterým je podnikatel zapsán v obchodním rejstříku (§ 423 odst. 1 OZ). Jde-li o standardní originární nabytí obchodní firmy, vytvoří podnikatel jméno a zápisem takového jména do obchodního rejstříku vzniká obchodní firma. Obchodní firma je tak jako věc v právním smyslu vytvořena konstitutivním aktem státního orgánu a podnikateli k ní vzniká vlastnické právo. Nelze tedy hovořit o vytvoření obchodní firmy podnikatelem[2], nýbrž pouze o vytvoření jména podnikatelem, které však nepožívá právní ochrany v režimu ustanovení § 423 odst. 2 OZ[3] (na rozdíl od obchodní firmy zapsané do obchodního rejstříku ještě před vznikem obchodní korporace v souladu s ustanovením § 48 odst. 2 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob; dále jen „Rejstříkový zákon“).[4]

Převod obchodní firmy byl dle zákona č. 513/1991 Sb., Obchodní zákoník, možný pouze společně s převodem podniku či jeho části (§ 11 odst. 4 ObchZ). Takovou podmínku Občanský zákoník nestanovuje. Derivativně tak půjde obchodní firmu nabývat mezi podnikateli zcela samostatně, a to na základě smlouvy. Smlouva o převodu obchodní firmy (např. kupní, darovací či dokonce směnná) bude „titulem“ a rozhodnutí o návrhu na zápis a jeho provedení do obchodního rejstříku „modem“, jež budou mít za následek převod vlastnického práva k obchodní firmě na nabyvatele. Ingerence principů firemního práva však činí proces derivativního nabytí obchodní firmy poměrně striktním. V souladu se zásadou jednotnosti je podnikatel zapsaný v obchodním rejstříku povinen mít nejvíce jednu firmu, zároveň však bez obchodní firmy v obchodním rejstříku být nemůže.

Uvažujeme-li o převodu obchodní firmy mezi dvěma podnikateli – právnickými osobami, je nezbytné, aby převodce po převodu obchodní firmy na nabyvatele změnil zakladatelské právní jednání, vytvořil nové jméno a podal návrh na zápis změny obchodní firmy v obchodním rejstříku. Nabyvatel převodcovi obchodní firmy postupuje obdobně: změní obchodní firmu v zakladatelském právním jednání a k návrhu na zápis změny obchodní firmy v obchodním rejstříku přiloží smlouvu, kterou obchodní firmu od převodce nabyl, aby doložil souhlas předchůdce (§ 427 odst. 1 OZ).

Změna obchodní firmy v obchodním rejstříku nemůže v daném případě nastat dříve u nabyvatele, než nastane u převodce, a to vzhledem k nutnosti výmazu převáděné obchodní firmy u převodce (nazvěme to „uvolněním“ obchodní firmy). Nezbytným pro obě smluvní strany se jeví zakotvení postupu podání těchto dvou návrhů na zápis změny obchodní firmy ve smlouvě o převodu obchodní firmy. Mohlo by se tak zdát, že výhodné pro obě strany transakce bude koordinace návrhu na zápis tím způsobem, že převodce i nabyvatel v rámci návrhu určí stejné konkrétní datum, ke kterému by měl být zápis změny obchodní firmy u obou podnikatelů proveden.[5] Proveditelnost takového řešení podle mého názoru však narazí jak na právní, tak praktické bariéry.

V praxi bude každý návrh doručen na místně příslušný rejstříkový soud podle sídla každého podnikatele. Nejen, že návrhy tak doputují v mnoha případech na rozdílné soudy, ale i v případě stejně místně příslušného soudu v drtivé většině případů skončí u jiného vyššího soudního úředníka soudu s ohledem na stanovený rozvrh práce, který bude v řízení zahájeném podáním návrhu nejčastěji provádět všechny úkony řízení.[6] O návrzích tak bude rozhodováno odděleně a těžko předpokládat aktivní součinnost uvnitř soudního aparátu, byť vyloučit ji nelze. Rejstříkový soud bude zkoumat, zda zapisované obchodní firmy obstojí požadavku nezaměnitelnosti a zda nejsou klamavé (§ 90 odst. 1 Rejstříkového zákona). Nároky nebudou podle mého názoru posuzovány v komplexnosti obou návrhů ke stavu, k němuž mají směřovat, nýbrž podle stavu, při kterém se rozhoduje. A vzhledem k tomu, že převáděná obchodní firma bude v takovém případě zatím stále zapsána u převodce a není tedy vyhověno požadavku nezaměnitelnosti, nebude rozhodnuto kladně v případě změny nabyvatelovy obchodní firmy.

Lze tak očekávat nezbytnost použití formálnějšího postupu, který spočívá v podání návrhu na změnu obchodní firmy jejím nabyvatelem až poté co změna obchodní firmy převodce bude v právní moci. Mezidobí, které převáděnou obchodní firmu „nebude mít zapsanou nikdo“, je pro nabyvatele kritické, neboť je teoreticky možné, že bude do obchodního rejstříku zapsána jiná obchodní firma, která kvůli zaměnitelnosti zabrání zápisu převáděné obchodní firmy. Na to vše by měla smlouva o převodu obchodní firmy pamatovat a obsahovat rozvazovací podmínku pro případy, kdy se nabyvateli nepodaří převáděnou obchodní firmu do obchodního rejstříku zapsat, ať už pro případ zaměnitelnosti nebo klamavosti.

Zákonná úprava je v procesních otázkách převodu obchodní firmy značně nedostatečná (vlastně chybí úplně) a dá se očekávat, že diferencovaná bude i praxe jednotlivých rejstříkových soudů.

Jaká je reálná využitelnost tohoto nového právního nástroje? Troufám si tvrdit, že velmi omezená, byť se mohou najít určité sektory podnikání, kde může hrát větší roli. Poptávat obchodní firmu může investor vstupující do pro něj nového segmentu trhu, který bude mít zájem o zavedené jméno, jeho dobrou pověst, tradici či určitý respekt potencionálních obchodních partnerů k danému jménu. Naopak nabídnout hodnotnou obchodní firmu může být pro podnikatele velmi finančně zajímavé, za předpokladu, že odvedená práce znamená pro jeho obchodní partnery a zákazníky více než jeho jméno.

---

[1] KOŽIAK, Jaromír. Obchodní firma v novém občanském zákoníku. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2013, 124 s. Spisy Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, sv. 412. ISBN 978-80-210-6420-1, s. 13.

[2] Spíše opačně Tamtéž, s. 24

[3] Srov. blíže DVOŘÁK, Jan, Jiří ŠVESTKA a Michaela ZUKLÍNOVÁ. Občanské právo hmotné. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2013, 429 s. ISBN 978-80-7478-326-5, s. 304.

[4] LAVICKÝ, Petr, Jiří ŠVESTKA a Michaela ZUKLÍNOVÁ. Občanský zákoník I: obecná část (§ 1-654) : komentář. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2014, xx, 2380 s. Velké komentáře. ISBN 978-80-7400-529-9, s. 1617.

[5] Tamtéž, s. 1628.

[6] Ustanovení § 11 písm. c) bod 5. zákona č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a vyšších soudních úřednících státního zastupitelství a změně souvisejících zákonů, v platném znění