Gary Stanley Becker narozený v době hospodářské krize (*1930), se laureátem Nobelovy ceny stal zásluhou rozšíření mikroekonomické analýzy na nové oblasti lidského chování a lidských vztahů, včetně chování netržního.[1] Mikroekonomickou analýzou zájmů jednotlivce lze podle Beckera vysvětlit podstatnou část jeho chování a jednání, a to od rozhodnutí o sňatku a potomcích, jejich výchově a vzdělání, až po rozvod, ale také zločin či rasovou diskriminaci.[2] Tyto jevy vysvětluje pomocí standardních nástrojů mikroekonomické analýzy, když porovnává výnosy a náklady vyplývající z každého rozhodnutí, přičemž ty nemusí být nutně představovány penězi, ale též hodnotami nepeněžními, jako jsou společenské uznání či radost z dětí, respektive nákladem v podobě času nebo obětovaných příležitostí.[3]
Beckerova teorie je založena na předpokladu, že se člověk ve všech oblastech života rozhoduje podle stejných principů a stejným způsobem, jako při směně na trhu. Na člověka nahlíží jako na tvora ekonomického (homo oeconomicus) a ekonomický přístup ke studiu lidského chování považuje za obecný a aplikovatelný na veškeré lidské jednání. Člověk se podle Beckera chová při jakémkoli rozhodování na základě principu racionality, ať už si to uvědomuje či nikoli.[4] Racionální bytost se ve všech životních situacích snaží maximalizovat svůj užitek v souladu s vlastními preferencemi.[5]
Zločin a trest jako náklady a výnosy
Ekonomickou analýzu využíval Becker i pro vysvětlení kriminality. Kritizoval tezi hojně zastávanou v 50. a 60. letech, že zločinci za své chování nemohou, například proto, že jsou oběťmi sociálního prostředí či duševních poruch.[6]
Porušování právních norem, potažmo zločin, představuje ekonomickou činnost vedenou racionálním rozhodnutím. Ekonomicky uvažující zločinec porovnává výnosy ze spáchaného trestného činu s náklady trestu představovanými jeho druhem, výší a způsobem výkonu. Výraznými aspekty rozhodování jsou také riziko odhalení a odsouzení. Díky vyšší finanční odměně (výnosům) ze spáchání trestného činu ve srovnání s legální činností, se pak z některých jedinců na základě jejich vlastního racionálního rozhodnutí stávají zločinci. Proč se někdo zločincem stane a jiný nikoli, je podle Beckera odvislé od rozdílného vnímání nákladů a výnosů.[7]
Nositel Nobelovy ceny věřil, že zavedení přísnějších trestů zvyšuje náklady zločinu a následně snižuje zločinnost. Výnosy zločinu pak totiž budou pro část zločinců nižší, než náklady potrestání. Obdobný efekt má podle něj také zvýšení rizika odhalení, například prostřednictvím změn postupů při vyšetřování, počtu policistů, posílení soudního systému a úpravou dalších nesankčních mechanismů, jenž zvyšují pravděpodobnost, s jakou je zločin odhalen a pachatel usvědčen. Aby se snížila zločinnost, musí platit, že se zločin, ve srovnání s jinými legálními aktivitami, nevyplácí.[8],[9]
Pár slov závěrem
Jestli byly a jsou Beckerovy závěry správné či nikoli, není předmětem tohoto krátkého článku. Drobná vzpomínka na amerického ekonoma je spíše vedena vírou, že právo a ekonomie jsou spojené nádoby, že k obecnému vzdělání a povědomí poznatky z oboru ekonomie patří, a že nám – právníkům – občas neuškodí zabrousit i mimo svět právních norem a paragrafů.
[1] http://www.nobelprize.org/nobel_prizes/economic-sciences/laureates/1992/
[2] Mezi jeho hlavní díla patří Ekonomie diskriminace (1957), Lidský kapitál (1964), Ekonomický přístup k lidskému chování (1976) a Pojednání o rodině (1981).
[3] HOLMAN, Robert. Dějiny ekonomického myšlení. 2. vyd. Praha: C.H. Beck, 2001. Beckovy ekonomické učebnice. ISBN 80-717-9631-X.
[4] HOLMAN.
[5] http://www.mises.cz/clanky/ekonomicky-nepravidelnik-xii-gary-becker-260.aspx
[6] LOUŽEK, Marek. Ekonomická teorie Garyho Beckera. Politická ekonomie, 2014, Vol. 6. ISSN 2336-8225.
[7] LOUŽEK.
[8] LOUŽEK.
[9] HOLMAN.
Diskuze k článku ()