Česko nesvědčí digitálním důkazním prostředkům

Přesto diskuze na toto téma zřejmě ještě dlouhou dobu potrvají a možná se v jejich průběhu dočkáme i několika novelizací tohoto zákona. Jeden z důvodů prodlev v komplexním pochopení problematiky digitálních důkazů a v jejich jasném legislativním definování můžeme hledat například v rychlosti rozvoje oboru informačních a komunikačních technologií (ICT). I když je pochopitelné, že legislativa nemůže držet krok s takto rychle se rozvíjejícím oborem, nalézáme několik poměrně jednoduše realizovatelných milníků, které mohou situaci znatelně usnadnit.

Jedním z klíčových problémů je nejednotná, neustálená, nepřesná a tedy prakticky neexistující terminologie celého okruhu otázek kolem digitálních stop a digitálních důkazů a jejich využití v kriminalistice. Tento problém nelze bagatelizovat tvrzením, že dynamika informačních technologií neumožňuje něco zafixovat nebo definovat. Vývoj v tomto oboru se sice posouvá mílovými kroky, definice jednotlivých pojmů by měly být však neměnné a alespoň relativně dlouhodobě platné. Jako skutečný problém lze označit to, že v České republice neexistuje autorita, jež by se obecnou problematikou teorie kriminalistiky (a aktuálně specificky digitálními stopami a důkazy) systematicky zabývala.

Solidní základy pro zajištění digitálních stop byly u nás postaveny přibližně před 20 lety. Vychází se z premisy, že kopie digitálních dat je identická s jejich originálem. Před 20 lety byl tedy Kriminalistickým ústavem Praha PČR zaveden do naší praxe (prakticky paralelně a v souladu s vývojem ve světě) pojem „obraz disku“, tedy fyzické kopie dat disku, jinak také forenzní kopie dat disku, resp. paměťového nosiče. Je to metoda, která má stálou platnost a je i dnes jedním z pilířů zajištění digitálních kriminalistických stop.

Bohužel v našem současném systému neplatí tato metoda obecně, jako např. platí v jiných oborech obecně uznávané metody zajištění např. biologických stop, vzorků DNA, mikrostop, apod. Použití této metody lze zaznamenat zejména u policie a pak pouze u některých soukromých znalců, ale (podle mých informací a zkušeností) většina znalců v oboru tuto metodu nezná nebo nepoužívá, nejčastěji se zdůvodněním, že jim to komplikuje práci. Takové zjednodušování si práce však způsobuje ztrátu integrity a důkazní síly překládaných závěrů.

Lze sice hovořit o velkém množství dat, jejichž manuální zpracování a podrobné analyzování by trvalo týdny a měsíce, existují ale technologie a nástroje, prostřednictvím kterých je možné analyzovat digitální data relativně efektivně. Narážíme zde tedy spíše na problémy metodické, finanční a lidské, resp. kvalifikační. Přestože Česká republika je jedním ze světových leaderů v získávání elektronických stop a důkazů a celé odvětví kriminalistiky zde má historicky velice silné kořeny, rozvoj a reálné využití těchto prostředků však značně selhává. A to právě na schopnostech elektronické důkazy správně analyzovat a přijímat jako nedílnou součást procesu dokazování.

Ing. Marián Svetlík

Je uznávaným soudním znalcem pro oblast informační bezpečnosti, kde zúročuje 30 let zkušeností v IT, 15 let v oblasti forenzního vyšetřování elektronických dat a 10 let v oblasti řízení informační bezpečnosti. Je bývalým vedoucím speciální policejní jednotky zabývající se počítačovou kriminalitou a spoluzakladatelem ENFSI Forensic Information Technology Working Group.

V současné době je hlavním konzultantem společnosti RAC (Risk Analysis Consultants), zabývající se poradenstvím ve všech oblastech bezpečnosti informací, a místopředsedou a generálním ředitelem Akademie forenzních věd, nezávislé, dobrovolné, výběrové organizace sdružující členy na základě jejich společného zájmu o kvalitu a další rozvoj forenzních věd.

INsig2 LawTech Europe Congress 2014

Problematika digitálních důkazních prostředků bude do hloubky diskutována také na kongresu LawTech Europe Congress 2014. Marián Svetlík bude na toto téma hovořit ve svém samostatném bloku.