Drony – bezpilotní letadla, nebo modely letadel?

V nabídce mnoha internetových i kamenných obchodů se v poslední době lze běžně setkat s tzv. drony, tedy různými létajícími zařízeními, jež v rukou civilního obyvatelstva nachází využití často jako hračky, nebo třeba jako profesionální fotografická technika.

Právnická fakulta MU v Brně & Fakulta informatiky MU v Brně

Tento článek se zabývá otázkou, jaká pravidla pro používání takovýchto dronů vlastně platí. Co se například stane, pokud pilot s dronem rekreačně pořídí snímky přírody a tyto následně osloví novináře, který je bude chtít použít ve svém médiu a nabídne pilotovi odměnu, když mu dovolí snímky otisknout? Může pilot takovouto smlouvu uzavřít?

Regulace dronů v českém právu vychází ze zákona č. 49/1997 Sb., o civilním letectví (dále jen „zákon“), z předpisů Ministerstva dopravy a z odpovídajících unijních předpisů a mezinárodních smluv, jejichž obsah ovšem v této oblasti přebírají a upřesňují zmíněné vnitrostátní předpisy. Hlavním východiskem české úpravy přitom je, že letadlem se rozumí zařízení schopné vyvozovat síly nesoucí jej v atmosféře z reakcí vzduchu, které nejsou reakcemi vůči zemskému povrchu. Pro účely zákona se nepovažuje za letadlo model letadla, jehož maximální vzletová hmotnost nepřesahuje 20 kg. S letadly pak lze podle zákona provozovat například letecké práce, rekreační a sportovní létání, nebo jiné aktivity. Pro tyto činnosti je zpravidla vyžadováno povolení Úřadu pro civilní letectví, dodržování příslušných předpisů a plnění dalších povinností. Výjimky z tohoto režimu jsou stanoveny pro vybrané kategorie letadel, nebo pro vybrané způsoby jejich použití.

Konkrétnější úpravu ve vztahu k dronům obsahuje předpis Ministerstva dopravy č. L 2, pravidla létání, ve svém doplňku X – bezpilotní systémy. V úvodu tohoto doplňku jsou obsaženy také definice pojmů „bezpilotní letadlo“ a „model letadla“. Podle zákona přitom platí, že pokud se zařízení považuje za model letadla, pak se podstatná část povinností a omezení stanovených v zákoně a dalších předpisech na toto zařízení nevztahuje. Tak třeba povinnost evidovat letadlo v leteckém rejstříku se logicky nemůže vztahovat na něco, co není letadlem. Rovněž se podle zákona nemůže jednat o letecké práce, pokud k jejich provádění není využíváno letadlo. Z uvedeného plyne, že otázka, zda daný dron lze považovat za model letadla, anebo zda bude spadat do režimu bezpilotních letadel, je v mnoha ohledech zásadní. Pokud je totiž dron modelem letadla, obsah doplňku X představuje pouze doporučení pro jeho provoz. Výjimku tvoří ustanovení o prostorech, kde lze dron provozovat, která se uplatní vždy závazně. Naopak, pokud nebude splněna definice modelu letadla nebo vzletová hmotnost tohoto modelu překročí 20 kg, je nutno se řídit pravidly obsaženými v doplňku X v plném rozsahu. V závislosti na dalších kritériích přichází do úvahy i jiné povinnosti.

Vzhledem k zásadnosti otázky, zda se o model letadla jedná anebo ne, by se mohlo zdát legitimní očekávat, že kritéria pro posouzení této otázky budou objektivní, tedy že při pohledu na ten či onen dron bude možno s konečnou platností tuto otázku zodpovědět. Tak tomu bohužel ale není. Definice totiž stanoví kritéria objektivní, ale také kritéria, která lze označit jako subjektivní. Lehce vyhodnotitelným objektivním kritériem je, zda je dron schopen nést člověka na palubě. Rovněž bude možné objektivně posoudit, zda je dron vybaven zařízením umožňujícím automatický let na zvolené místo. Kladná odpověď na jednu z těchto dvou otázek automaticky znamená, že se o model letadla nejedná.

Poněkud obtížněji hodnotitelnými kritérii pro zařazení dronu do kategorie modelů letadel je podmínka používání pouze pro soutěžní, sportovní nebo rekreační účely a dále nutnost přímého řízení pilotem v jeho vizuálním dohledu. Při posuzovaní těchto kritérií netřeba chodit daleko pro případy, kdy nebude zřejmé, zda se jedná například o užití rekreační, nebo ne. Pro ilustraci lze odkázat na situaci v úvodu. Jak bude pak pilot prokazovat, že snímky nepořídil za účelem zisku, ale pouze rekreačně? A co se pak stane s právním režimem dronu? Bude dron kvůli jednomu případu „nepovoleného“ použití nutno již nadále považovat za bezpilotní letoun? Anebo se jedná o bezpilotní letoun pouze po dobu jeho používání v rozporu s definicí modelu letadla? Takovéto nejistotě se zřejmě nelze při použití výše zmíněných subjektivních kritérií úplně vyhnout.

Závěrem lze konstatovat, že pro nadějné piloty dronů možná není úplně optimální, když při pohledu na dron nelze vždy jednoznačně odpovědět na otázku, zda se jedná o model letadla, anebo o bezpilotní letoun, a tedy nelze definitivně zjistit rozsah povinností s provozem tohoto dronu spjatých. Byť se z textu zákona zdá, že existuje kategorie „modelů letadel“, jež jsou z působnosti zákona definitivně vyňaty, z dalších předpisů plyne, že s modelem letadla stačí provést jeden špatný manévr – zahnout za roh a ztratit přímý vizuální dohled – a náhle se z modelu letadla stává bezpilotní letoun. Zda je to tak správné, toť otázka.

Hodnocení článku
0%
Pro hodnocení článku musíte být přihlášen/a
Sdílejte článek

Diskuze k článku ()

Pro přidání komentáře musíte být přihlášen/a

Související články

Další články

Vymožené plnění na základě pravomocného a vykonatelného rozsudku, který byl následně zrušen dovoláním
Dluh pohledávka vykonatelnost rozsudek vymožení

Vymožené plnění na základě pravomocného a vykonatelného rozsudku, který byl následně zrušen dovoláním

V tomto článku se budu zabývat tím, jak se v praxi řeší situace úspěšného žalobce, který vymohl pohledávku za žalovaným (povinným) na základě pravomocného a vykonatelného rozsudku, který byl následně dovolacím soudem zrušen, a to především ve světle ustanovení § 96 odst. 6 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soud řád (dále jen „OSŘ“) a přezkumu ústavnosti tohoto ustanovení Ústavním soudem.

Tento web využívá cookies pro zajištění funkčnosti webu a získání statistik návštěvnosti webu