Karel Dyba: Liberalizační duch je ospalý, je na vás, abyste ho probudili

Profesor Dyba byl spolu s Valtrem Komárkem, Tomášem Ježkem, Milošem Zemanem a dalšími zaměstnancem Prognostického ústavu, do nějž nastoupil poté, co byl v roce 1970 vyškrtnut z KSČ. Pozici mu tehdy nabídl Valtr Komárek, kolem nějž se zde vytvořil kolektiv lidí, kteří se později na transformaci hospodářství podíleli. Byli pravidelnými účastníky ekonomického semináře, který v té době pořádal Václav Klaus. Zde se začaly formovat jejich představy o tom, v jaké situaci československá ekonomika skutečně je a jak by bylo možno docílit zlepšení. „Po událostech listopadu 1989 řada z nás věděla, jak se z té mrtvolné situace, ve které jsme se nacházeli, dostat do lepšího postavení. Cílem byla normálně fungující tržní ekonomika, ale otázkou bylo, jak se k ní dostat,“ uvedl Karel Dyba.

Negativním příkladem byla podle Dyby transformace na Ukrajině, která postrádala intenzitu a nebyla s to učinit některé zásadní kroky. Klíčové bylo získat politickou podporu a právě tato úvaha stála v základech strany ODS. Po dlouhých bojích byl nakonec transformační scénář hospodářské politiky schválen ve Federálním parlamentu.

„V období sametové revoluce byl politický život liberalizován ihned. Prakticky přes noc. S ekonomikou to ovšem tak rychlé nebylo a bylo tedy nutno udělat určitou masu kroků, po kterých už nebude cesty zpět. Nebylo možné něco odkládat na později.“ Kromě předpokládaných obtíží se Sovětským svazem, kdy hrozilo, že by „netekla ropa“, profesor Dyba také zmínil určité nepříjemnosti ve vztahu k USA. Realitu rozdílnosti politických proklamací a praktické politiky vyjádřil slovy: „Verbálně byli všichni na naší straně, ale v praxi jsme byli trochu přidržováni u země. V souvislosti s liberalizací našeho obchodu jsme potřebovali vyvážet na západ, což znamenalo nepříjemnou konkurenci.“

K takzvanému „útěku před právníky“ Dyba uvedl, že nebylo možno zcela negovat dosavadní právo, zejména v hospodářských oblastech. Zároveň ale byly nezbytné určité revize a implementace řady nových a do té doby chybějících věcí, například neexistujícího zákona o korporacích či úpravu soukromého vlastnictví výrobních prostředků. Tyto nezbytné kroky však shledal splněnými a neztotožňuje se tedy s tezí, že by například privatizace probíhala v nezákonné atmosféře.

Profesor Dyba dále zdůraznil nutnost podpory občanů při probíhající ekonomické transformaci. Jako příklad ze současnosti uvedl situaci v Řecku, kde transformace nevzešla zevnitř samotného státu, nýbrž z vnějšku. Proti tomu se následně obyvatelstvo bouří. „Po uvolnění cen reálná mzda klesá a vy skrze kupony a přístup k akciím zase něco obyvatelstvu vracíte. Tím se obyvatelstvo učí, o čem tržní ekonomika je,“ poznamenal Dyba.

Co se celkového zhodnocení transformace týče, profesor Dyba vyjádřil názor, že při ní nebyla učiněna žádná zásadní chyba. Svoji tezi podložil faktem přijetí ČR do OECD v roce 1995, pro které byla nezbytnou podmínkou fungující parlamentní demokracie a otevřená tržní ekonomika.

Dále se Dyba věnoval problematice vstupu ČR do EU. Uvedl, že jsme byli na vstup připraveni již v polovině devadesátých let. Z ekonomických a hlavně politických důvodů to však nebylo možné, neboť spolu s námi měly do EU vstoupit také Polsko a Maďarsko. Problémem byl pak polský zemědělský sektor, který by kvůli své velikosti čerpal velké dotace na úkor ostatních států. Ty to však nechtěly dopustit, v důsledku čehož byl tedy i náš vstup do Unie oddálen.

Následující část přednášky se věnovala problematice eura, které profesor Dyba považuje za politický projekt bez dobrých ekonomických základů. Porovnal špatně nastavené ekonomické systémy v diktaturách a demokraciích a uvedl, že v demokraciích se chyby projeví podstatně dříve. Dále také vyjádřil názor, že kulturní rozdíly jihu a severu Evropy mají za následek její krizi, která je nyní sice překryta krizí uprchlickou, nicméně se brzy může velmi silně projevit. „Po tom, co se ukázalo, jak problematickým projektem euro je, vyvstává otázka, zda nahrazovat dobře fungující korunu právě jím. Nevidím zde žádný ekonomický přínos.“ dodává profesor Dyba.

Na otázku, zda se bylo Československo schopno reformovat i bez revoluce, odpověděl Dyba jednoznačným ne. Tehdejší ekonomický systém byl nastaven špatně již od začátku. Na závěr profesor Dyba uvedl, že je třeba vždy porovnávat reálnou podobu kapitalistického ekonomického systému se systémem socialistickým. Na otázku, jak se bránit recesi, která se v posledních letech v Evropě projevila, odpověděl, že je vysoce žádoucí ekonomická a společenská flexibilita. Také je nutno logicky zvažovat, v čem se od okolních zemí můžeme inspirovat a v čem nikoliv. „Dodnes stavíme na relativně dobrých a stabilních základech, které jsme položili v devadesátých letech. Liberalizační duch té doby je však poněkud ospalý. Je na vás, abyste ho probudili,“ doplnil.