Mezi jednu z věcí, která se bezprostředně dotýká obou skupin, je poté tzv. ekonomická kvalifikace, v rámci níž má dodavatel prokázat, že je z hlediska své ekonomické stability schopen zadávanou veřejnou zakázku jako celek bez problémů splnit. Tento článek představuje především zamyšlení nad významem stávající právní úpravy ekonomické kvalifikace obsažené v ust. § 78 zákona o zadávání veřejných zakázek.
Vývoj prokazování ekonomické kvalifikace při zadávání veřejných zakázek
Obdobný kvalifikační předpoklad obsahovala již předchozí právní úprava obsažená v zákoně č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách (dále jen „zákon o veřejných zakázkách“), nicméně v čase zaznamenal značný vývoj způsob prokazování tohoto kvalifikačního kritéria.
S nabytím účinnosti zákona o veřejných zakázkách se jednalo o tzv. ekonomické a finanční kvalifikační předpoklady, kdy zadavatel v rámci užití tohoto institutu mohl požadovat naplnění téměř jakéhokoliv ekonomického ukazatele, který by ve vztahu k předmětu veřejné zakázky nebo k rozsahu veřejné zakázky dával smysl a jeho nastavení bylo přiměřené tak, aby nedocházelo k neodůvodněnému omezování hospodářské soutěže. Samozřejmě se muselo jednat o ukazatele, který má vypovídající charakter o tom, v jakém stavu je podnik (závod) dodavatele, a o ekonomické stabilitě spojené se schopností dodavatele splnit danou veřejnou zakázku. Zadavatel byl poté pouze povinen stanovit rozsah požadovaných informací, vymezit minimální úroveň kvalifikačních předpokladů a uvést způsob prokázání splnění těchto kvalifikačních předpokladů s tím, že mohl k tomuto požadovat v zásadě jakékoliv vypovídající dokumenty. Běžně tak v rámci posouzení kvalifikace dodavatele byla řešena např. likvidita, zadluženost, úvěrové zatížení, rozsah vlastního kapitálu, hospodářský výsledek apod.
Praxe následně ukázala, že ekonomické a finanční kvalifikační předpoklady byly v tomto rozsahu poměrně častým nástrojem k omezování účasti některých subjektů v zadávacích řízeních a že optimálním nastavením těchto předpokladů mohlo vcelku jednoduše docházet k efektivnímu ovlivňování výběru dodavatele v rámci zadávacího řízení. Tímto směrem se také vyvíjela poměrně bohatá rozhodovací praxe Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže a rozhodovací praxe soudů[1], která neustále řešila přiměřenost a vypovídající hodnotu jednotlivých ekonomických ukazatelů ve vztahu k předmětu veřejné zakázky a k dodržování základních zásad obsažených v ust. § 6 zákona o veřejných zakázkách.
Následně se tedy původně nastavený rozsah prokazování ekonomických a finančních kvalifikačních předpokladů stal poměrně velkým terčem kritiky, což dospělo až k zásahu zákonodárce, který tzv. velkou novelou zákona o veřejných zakázkách (zákonem č. 55/2012 Sb., kterým se mění zákon o veřejných zakázkách) ke dni 1. dubna 2012 prokazování ekonomické a finanční kvalifikace dodavatele v zásadě úplně zrušil a vše postavil na pouhém požadavku, aby dodavatel písemně prohlásil v rámci své nabídky, že je ekonomicky a finančně způsobilý ke splnění celého předmětu veřejné zakázky a tato úprava přežila až do zrušení celého zákona o veřejných zakázkách.
Stávající právní úprava ekonomické kvalifikace dodavatele
V zákoně o zadávání veřejných zakázek se zákonodárce opět k ekonomické kvalifikaci vrací a zadavatel tak má opět možnost se tímto kritériem ve vztahu k zadávané veřejné zakázce zabývat. Současná právní úprava prokazování ekonomické kvalifikace je však odlišná od právní úpravy obsažené v počátcích účinnosti zákona o veřejných zakázkách.
Nyní zákon totiž taxativně vymezuje to, co je zadavatel oprávněn po dodavateli v rámci zadávacího řízení požadovat a prokázání ekonomické kvalifikace tak zužuje pouze na možnost požadovat, aby dodavatel doložil, že dosahuje minimální určené úrovně obratu, a to nejdéle za poslední tři bezprostředně předcházející účetní období. K prokázání toho, že dodavatel kvalifikaci splňuje je poté dle právní úpravy zadavatel oprávněn požadovat po dodavateli pouze výkaz zisku a ztrát, případně obdobný dokument u zahraničních dodavatelů.
Dále je třeba dodat, že požadavek zadavatele na prokázání ekonomické kvalifikace bude zpravidla omezen zákonnou hranicí, kdy minimální výše ročního obratu nesmí přesahovat dvojnásobek předpokládané hodnoty veřejné zakázky, přičemž obdobné zákonné omezení platí i v případě zadávání rámcové smlouvy a v případě využití dynamického nákupního systému.[2] Výjimka z těchto zákonných omezení je možná, ale pouze v odůvodněných případech, kterými jsou zejména zvláštní rizika vyplývající z povahy plnění veřejné zakázky.
Další omezení vyplývající ze zákona poté spočívá v tom, že u některých veřejných zakázek na služby je požadavek zadavatele na prokázání ekonomické kvalifikace zcela vyloučen. Jedná se o služby uvedené v oddílu 71 hlavního slovníku jednotného klasifikačního systému (tj. např. veřejné zakázky na architektonické služby, veřejné zakázky na poradenskou činnost, veřejné zakázky na projekční služby apod.), kde by zřejmě minimální obrat neměl smysl.
Advokátní kancelář JELÍNEK & Partneři s.r.o.
Pardubice - Dražkovice 181, PSČ 533 33
Hradec Králové - Velké náměstí čp. 1, PSČ 500 03
tel./fax: +420466310691
gsm: +420 724 794 986
[1] Např.: Rozhodnutí ÚOHS ze dne 15. 7. 2010 (R158/2009); Rozhodnutí ÚOHS ze dne 17. 12. 2008 (S287/2008/VZ-21603/2008/510/MO); Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 18. 12. 2008 (62 Ca 14/2008); Rozsudek NSS ze dne 26. 2. 2010 (8 Afs 21/2009) apod.
[2] V případě zadávacího řízení, v němž má být uzavřena rámcová dohoda s obnovením soutěže, nesmí tato podmínka přesáhnout dvojnásobek průměrné předpokládané hodnoty veřejných zakázek, které budou prováděny na základě rámcové dohody současně, nebo není-li známa, dvojnásobek předpokládané hodnoty rámcové dohody. V případě zadávacího řízení, v němž má být zaveden dynamický nákupní systém, nesmí tato podmínka přesahovat dvojnásobek maximální předpokládané hodnoty jednotlivých veřejných zakázek, které mají být v dynamickém nákupním systému zadány
Diskuze k článku ()