Ekonomická kvalifikace – obrat jako kritérium pro schopnost dodavatele splnit veřejnou zakázku - II. část

První část článku si můžete přečíst zde.

Ekonomická kvalifikace – vyšší jistota zadavatele?

Z výše uvedeného vyplývá, že stávající právní úprava jde u tohoto kvalifikačního kritéria středem a snaží se najít rovnováhu k tomu, jak tento prostředek v rámci zadávání veřejných zakázek rozumně využít. Je tedy někde mezi prvotní úpravou, která se v praxi víceméně vymkla kontrole a sloužila spíše jako diskriminační prvek, a mezi úpravou účinnou do 30. září 2016, kde zase naopak prokazování ekonomické kvalifikace ztratilo jakýkoliv praktický význam, když požadavek zadavatel mohl spočívat pouze ve stanovení povinnosti předložit podepsané písemné čestné prohlášení.

Podíváme-li se na věc pohledem zadavatele, který má zájem na bezproblémovém průběhu plnění veřejné zakázky na základě uzavřené smlouvy, může se zdát současná úprava přínosem. Zadavatel totiž dokáže tímto způsobem eliminovat „dobrodruhy“, kteří by se chtěli ucházet o veřejnou zakázku, na jejímž splnění by byli následně ekonomicky závislí, nicméně z praktického hlediska je otázkou, jak moc je celkový obrat za uplynulá účetní období v tomto směru vypovídající.

Zcela jistě toto kritérium omezí vstup menších podnikatelů do velkých zakázek, u kterých je zjevné, že jde o zakázku vysoce přesahující jejich stávající kapacity, o skutečném ekonomickém stavu konkrétního dodavatele však u tohoto kritéria nemůže být řeč. Dodavatel totiž může dosahovat vysokého obratu a zároveň může být předlužen a na pokraji úpadku s tím, že posouzení obratu zadavateli možnost takového dodavatele z řízení vyloučit prakticky nedává.

V tomto směru se tak jeví jako vhodnější právě využití některých dalších ekonomických ukazatelů, které o „zdraví“ podniku vypovídají daleko víc (např. již výše uvedená likvidita, stav vlastního kapitálu zadluženost, úvěrové zatížení apod.). Tyto ale zadavatelem posuzovány být nemohou, jelikož obrat je nyní jediným možným zákonným kritériem pro ekonomickou kvalifikaci dodavatele, což může být v určitých případech pro zadavatele škoda. Z pohledu zadavatelů by tedy stálo za to zamyslet se nad rozšířením možností a rozšířit tak stávající koncepci jediného kritéria (celkového ročního obratu) o další ekonomické ukazatele s tím, že by došlo ke zpřesnění jejich právní úpravy obdobně, jako tomu bylo u kritéria celkového ročního obratu (v porovnání s původní úpravou obsaženou v zákoně o veřejných zakázkách), a to včetně určité míry volnosti ohraničené základními zásadami zadávání veřejných zakázek, která je nezbytná zejména kvůli rozmanitosti jednotlivých plnění požadovaných zadavateli.

Podíváme-li se poté na věc pohledem dodavatelů, je zjevné, že možnost zadavatele požadovat prokázání ekonomické kvalifikace daným způsobem bude nahlížena různě a že z této možnosti zjevně nebudou nikterak nadšení hlavně menší podnikatelé, kteří velký obrat v rámci svého podniku nerealizují. Samotné doložení dokladů k prokázání ekonomické kvalifikace zpravidla nebude takovým problémem, ale stanovení minimálního celkového ročního obratu může zcela jednoznačně některé podnikatele omezit v účasti v zadávacích řízeních, což nakonec opět povede k posuzování toho, zda je to nutné vzhledem k předmětu veřejné zakázky a zda celkový roční obrat může na plnění veřejné zakázky mít vliv, o čemž mohou vzhledem k výše uvedeným důvodům panovat poměrně rozsáhlé debaty.

Závěr

Současná právní úprava ekonomické kvalifikace mi tedy přijde poměrně rozpačitá, jelikož neplní svůj základní účel, který vidím především v možnosti zadavatele eliminovat ze zadávacího řízení dodavatele, kteří nejsou schopni zakázku bez ekonomických problémů splnit. Velikost obratu pouze vypovídá o tom, kolik v daném období dodavatel přijal finančních prostředků. Z daného kritéria není zřejmé, o kolik zakázek celkem šlo, kolik zakázek do obratu zahrnutých bylo realizováno v rámci poptávaného odvětví a žel ani to, v jaké kondici z ekonomického hlediska dodavatel skutečně je. Vyvstává tak otázka, zda je toto znovuzavedení prokazování ekonomické kvalifikace v praxi dobré k jinému účelu, než k omezení účasti menších podnikatelů v zadávacích řízeních obecně.