Zákon dále nespecifikuje, kdo je malým nebo středním podnikatelem, resp. jaká kritéria se uplatní pro určení, zda tyto kategorie daný subjekt naplňuje, či nikoliv. Odpověď nalezneme v komunitárním právu. Pokud však přijmeme výklad komunitárního práva, bude v jeho důsledku nutné, aby i malé pobočky větších holdingů absolvovaly každé čtyři roky energetický audit, neboť nebudou spadat do definice malých a středních podnikatelů, a tedy budou řazeny do kategorie velkých podnikatelů.
Podle novely zákona o hospodaření s energií (dále jen „zákon“), která nabude účinnosti ke dni 1. července 2015, zákon nově v § 9 odst. 2 stanoví povinnost pro podnikatele, který není malým nebo středním podnikatelem, zpracovat pro jím užívané nebo vlastněné energetické hospodářství energetický audit a dále jej pravidelně zpracovávat nejméně jednou za čtyři roky.
Povinnost zpracovat audit nemá ten podnikatel, který má zaveden systém hospodaření s energií podle české harmonizované normy upravující systém managementu hospodaření s energií nebo má zaveden systém environmentálního řízení podle české harmonizované normy upravující systémy environmentálního managementu.
Zákon dále nespecifikuje, kdo je malým nebo středním podnikatelem, resp. jaká kritéria se uplatní pro určení, zda daný subjekt tyto kategorie naplňuje či nikoliv.
Výklad těchto pojmů (resp. korespondující kategorizaci podniků/závodů) nalezneme v komunitárním právu, a to v příloze I nařízení komise (ES) č. 800/2008 (dále jen „nařízení“) a shodně i v doporučení Komise č. 2003/361/ES. V příloze I nařízení (čl. 2 odst. 1), se stanovuje, že kategorie mikropodniků, malých podniků a středních podniků je složena z podniků, které zaměstnávají méně než 250 osob a jejichž roční obrat nepřesahuje 50 milionů EUR, nebo jejichž bilanční suma roční rozvahy nepřesahuje 43 milionů EUR. Dále jsou stanoveny druhy podniků, které jsou brány v potaz při výpočtu počtu zaměstnanců a finančních hodnot. Zde se podniky kategorizují na nezávislé, partnerské a propojené.
Úprava čl. 6 nařízení pak stanoví, jakým způsobem se určuje výpočet v případě, že předmětný podnik náleží mezi partnerské nebo propojené podniky.
V případě četných přeshraničních holdingových struktur mateřských a dceřiných společností bude poté třeba na dané subjekty nahlížet jako na podniky propojené a hodnoty počtu zaměstnanců a finančních limitů následně pro celou skupinu sčítat.
Tento výklad lze vysledovat rovněž ze sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě /COM(2013) 762/: Provádění směrnice o energetické účinnosti – pokyny Komise, kde se mj. v čl. 3.4. stanovuje, že posuzovaný podnik musí určit, zda je partnerským nebo propojeným podnikem vůči podniku v jiné zemi. Výslovně se zde konstatuje, že v důsledku toho může být nutné, aby malé pobočky v jednom členském státě absolvovaly každé čtyři roky energetický audit, neboť nespadají do definice malých a středních podniků, a tudíž se řadí do kategorie podniků velkých.
V takovém případě bychom však přinejmenším zároveň očekávali, že dané výstupy z auditů budou rovněž přeshraničně uznatelné, tomu však zákonná novelizace nenasvědčuje a bude třeba vyčkat výkladu dozorujících orgánů v praxi.
Zdroj: Květnový BNT journal
Kontakt na autora: lukas.havel@bnt.eu
Diskuze k článku ()