Etické aspekty právních profesí - I.

Práce, která se v soutěži "Cena Františka Weyra" umístila na druhém místě, pootevírá dveře k etickým aspektům právních profesí.

DJ
Právnická fakulta Masarykovy univerzity v Brně
Foto: Shutterstock

1.     Úvod

Etika je činnost směřující k vnitřní dokonalosti lidské osobnosti.“ - Albert Schweitzer

Společnost v průběhu lidských dějin prochází svým vývojem, kdy dochází i k vzájemným interakcím jednotlivých lidských osobností tvořících společnost. Vzájemné vztahy mezi lidmi jsou s vývojem času upravovány různými normami, které se vyvíjí stejně jako ona společnost. Může se jednat o normy právní různé právní síly, může se jednat o normy charakteru zvyků a obyčejů. Jedním ze systémů, který se věnuje vzájemnému působení mezi lidskými jedinci, je i systém morálky.

Systém morálního jednání, resp. etika jednání, je institutem z oblasti filosofie a etiku bychom mohli definovat jako zkoumání hodnot a principů, které regulují lidské jednání v situacích, kdy existuje možnost volby prostřednictvím svobodného výběru. Jak je patrné z této definice, tak lidský jedinec se v rámci procesu rozhodování, kdy není nucený k tomuto rozhodnutí nějakým vnějším faktorem, musí během tohoto rozhodovacího procesu vypořádat s různými aspekty, které následně provází jeho rozhodnutí. Každému je zřejmě jasné, že se nedá vůbec hovořit o rozhodování v případě, že dotyčnému jedinci např. drží někdo u hlavy střelnou zbraň a nutí ho k provedení takového jednání, které učinit nechce. Avšak v případě svobodného rozhodnutí, po vyhodnocení všech případných faktorů a volbě pro to či ono jednání nastává následek vzešlý z této volby. Onen následek může být hodnocený kladně ale i negativně, záleží na projevu vůle, který jedinec uskutečnil. Můžeme dojít k tomu, že jedinec spáchal dobro nebo zlo. A právě etika jako taková stanovuje v dané společnosti společné a obecné zásady, na kterých stojí morálka. Zásady, na základě kterých může být vyřčen soud, že dané jednání bylo dobré či špatné, morální či nemorální, etické či neetické.

V dnešní době není díky médiím a sdělovacím prostředkům problém dozvědět se o různých jednáních, kdy následuje ze strany užšího či širšího okruhu veřejnosti debata nad tím, zda jednání bylo dobré či naopak. V této práci se hodlám věnovat etickým aspektům právnických profesí a jako rámcové zadání k tomuto tématu je zmíněn případ JUDr. Petra Kočího, Ph. D., který vykonával obhajobu obžalované Lucie Šlégrové, členky Dělnické strany sociální spravedlnosti, vůči které bylo vedeno trestního řízení pro spáchání přečinu projev sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka podle ust. § 404 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů. Během trestního řízení před Okresním soudem v Mostu obhájce Kočí podal námitku podjatosti vůči Mgr. Michalu Mazlovi, t. č. soudnímu znalci z oboru Extremismus, která spočívala v domnělém židovském původu znalce, kdy k tomuto závěru měl obhájce a obžalovaná dojít kvůli výkladu příjmení znalce. Obhájce Kočí uvedl: „Jako osoba židovského původu znalec bezesporu vnímá velmi citlivě otázku šoa (holokaustu) a německého nacionálního socialismu, a jako řada dalších soukmenovců má tendenci reagovat se zvýšenou citlivostí, která může přerůstat až v nepatřičnou vztahovačnost, na jakékoli náznaky v tomto směru.“[1]

Následně bylo vůči JUDr. Kočímu vedeno kárné řízení v rámci České advokátní komory (dále jen „ČAK“), kdy celé řízení bylo skončeno po odvolání JUDr. Kočího až rozhodnutím odvolacího kárného senátu ČAK s tím, že JUDr. Kočí byl shledán vinným a potrestán, neboť se dopustil „mimořádně závažného porušení povinnosti advokáta, zejména etického kodexu.[2]

V této práci se budu věnovat etickým požadavkům na právní profese s akcentem na etické požadavky na jednotlivé subjekty trestního řízení, tedy orgánů činných v trestním řízení[3] a obhájce[4]. Bude provedena analýza jednotlivých dokumentů (tzv. etických kodexů) vztahujících se k výše uvedeným subjektům v případě, že činnost těchto subjektů je regulována i nějakou normou v rámci etiky. Tato analýza bude provedena s cílem vyhodnotit výše uvedený případ a také, zda je přínosné regulovat tyto profese etickými kodexy a zdali je možno být např. ideální advokát, resp. obhájce, který bude hájit zájmy klienta bez jakéhokoli regulování. 

2.     Etické normy

V úvodu byl zmíněn konkrétní případ porušení etických předpisů ze strany advokáta, tedy ze strany povolání, které lze zařadit mezi tzv. právní profese. Obecně lze za další povolání a funkce patřící mezi právní profese zařadit výkon funkce např. exekutora, notáře, státního zástupce nebo soudce. Jedná se tedy o výkon funkcí, pro jejichž výkon je zapotřebí absolvovat ucelené magisterské vzdělání v oboru Právo na některé z právnických fakult a následně splnit další požadavky vyplývajících z nároků na jednotlivé funkce jak stanoví zvláštní předpisy. I s ohledem na právě zmíněný případ se nyní zmíním o etice těch právních profesí, které je možno považovat za typické pro trestní řízení.

2.1. Státní zástupce

Činnost státního zastupitelství je upravena zákonem č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o státním zastupitelství“). Již v této základní normě vymezující činnost státního zastupitelství a osob vystupujících jeho jménem lze nalézt v § 2 odst. 2 zákona o státním zastupitelství povinnosti vztahující se k výkonu působnosti. Je zde stanoven důraz na výkon působnosti v takových mezích, aby byla chráněna a respektována lidská důstojnost, rovnost zúčastněných osob před zákonem a důraz na ochranu základních lidských práv a svobod. Tedy zákonná norma stanovuje mantinely, kterými se i v rámci trestního řízení má státní zástupce řídit. Dále se etikou činnosti státního zástupce zabývají níže uvedené dokumenty.

Pro státní zástupce zařazené na jakémkoliv postu v rámci soustavy státního zastupitelství platí Kodex profesionální etiky státního zástupce, který rozvíjí zákonné vymezení činnosti a konání státního zástupce.

V případě, že je státní zástupce zařazený v rámci Nejvyššího státního zastupitelství, pak se na něj vztahuje etický kodex státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „NSZ“)[5]. Jeho účelem je vymezení a podpora žádoucích standardů chování státního zástupce ve vztahu k veřejnosti a spolupracovníkům a vytvářet, udržovat a prohlubovat důvěru veřejnosti ve veřejnou správu a systém veřejné žaloby.[6] Pro tento účel se dále tento kodex zabývá oblastmi nezávislosti, nestrannosti a objektivity při jednání státního zástupce NSZ. Dále je věnován důraz i na odbornost, iniciativu, důstojnost vystupování státního zástupce NSZ, jeho spolupráci s dalšími institucemi nebo osobami prosazujícími právo a důvěryhodnost.

Pokud je státní zástupce členem Unie státních zástupců České republiky, tak i tato stavovská organizace, v které je členství založeno na dobrovolnosti, má svůj etický kodex, který se vztahuje na její členy. Mravní kodex státního zástupce[7] se dotýká obdobných oblastí jako etický kodex státního zástupce NSZ. Také v tomto dokumentu lze najít ustanovení, která se dotýkají slušného vystupování a respektu k druhým.

2.2. Soudce

Základní právní norma upravující činnost soudů a soudců se tak jako v případě státních zástupců a jejich zákona o státním zastupitelství věnuje vymezení činnosti soudců a vymezuje jim i základní etické principy během výkonu jejich funkce. V tomto případě se jedná o zákon č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudcích“). Konkrétnější úprava výkonu funkce soudce lze najít v ust. § 79 - § 83 zákona o soudcích. Zde dochází k vymezení chování jak při výkonu funkce, tak i mimo ni. Například se jedná o zdržení se jakéhokoli jednání, které by mohlo být nedůstojné funkci soudce.

I v případě soudců existuje stavovská organizace, profesní organizace soudců, zvaná Soudcovská unie ČR (dále jen „SU ČR“), která vydala s ohledem na mezinárodní vlivy svůj etický kodex[8]. Je potřeba ovšem uvést, že v této stavovské organizaci je členství dobrovolné. Okruhy dané etickým kodexem SU ČR mají sloužit jako návod pro členy SU ČR jak vykonávat funkci soudce. Tyto okruhy se věnují zejména problematice nezávislosti, nestrannosti, bezúhonnosti, důstojnosti, rovnosti a odbornosti soudce. Soudce by se měl při plnění své funkce vyvarovat nevhodného vystupování, projevů, i všeho, co by mohlo vzbudit takový  dojem.[9] 

Vzhledem ke skutečnosti, že zmíněný případ porušení etického kodexu se týká trestního řízení, v rámci něhož působí nejen právnické profese, ale i policejní orgán, který není zařazen mezi právnické profese, avšak je zařazený mezi orgány činné v trestním řízení, zmíníme se pro úplnost a vyvození závěrů o etice v rámci trestního řízení i o etické normě, kterou je vázán policejní orgán.

2.3. Policejní orgán

S ohledem na rozsah této práce budeme považovat za policejní orgán ten, který je zřejmě nejtypičtější, a to příslušníka Policie České republiky (dále jen „PČR“). Příslušník PČR je při výkonu služby je povinen dle ust. § 9 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, dodržovat pravidla zdvořilosti a dbát cti, vážnosti a důstojnosti osob i své vlastní a dále je vázán etickým kodexem PČR[10]. V tomto kodexu jsou stanoveny cíle PČR, základní hodnoty, závazky PČR vůči společnosti, závazky vůči ostatním příslušníkům PČR a stanovení osobního a profesionálního přístupu příslušníků PČR. Tak jako u etických kodexů výše uvedených, tak i příslušníci PČR se musí chovat důstojně, důvěryhodně a taktně. Svým jednáním nemají jak při výkonu svého povolání, tak i mimo něj znevážit PČR.

Doposud jsme se tedy věnovali orgánům činných v trestním řízení. Na pomyslné druhé straně barikády stojí advokát, který v rámci trestního řízení, je postaven do role obhájce práv osoby, která se mohla dopustit tr. činu.

2.4. Advokát

Výkon funkce advokáta je upraven zákonem č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o advokacii“). V této právní normě jsou vymezeny předpoklady pro výkon advokacie a způsob výkonu, práva a povinnosti advokáta a jeho případná odpovědnost. Dále je zde vymezena i komora advokátů, kterou se rozumí Česká advokátní komora (dále jen „ČAK“) a kdy členství v této komoře je povinné, pokud se chce osoba věnovat advokacii.

Tímto předpisem je dán důraz na výkon advokacie takovým způsobem, který vyzdvihuje morální hodnoty jako poctivost, slušnost nebo čestnost. Blíže jsou vymezena práva a povinnosti advokáta v hlavě třetí tohoto právního předpisu.[11] Zde je potřeba zdůraznit, že byť advokát je vázán pokyny klienta, tak jeho pokyny není vázán, pokud by jejich výkonem došlo k rozporu s právními či stavovskými předpisy.

V zákoně o advokacii je v ust. § 17 uveden odkaz na stavovský předpis, který pojednává o profesionální etice. Tímto předpisem je usnesení představenstva České advokátní komory č. 1/1997 Věstníku, kterým se stanoví pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže advokátů České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „etický kodex advokáta“).

Etický kodex advokáta obsahuje 34 článků a vztahuje se nejen na advokáta, ale přiměřeně i na advokátní koncipienty. S ohledem na etický rozměr profese advokáta je podstatné zejména, aby advokát svým jakýmkoliv jednáním přispíval k důstojnosti a vážnosti advokátního stavu tím, že bude jednat poctivě a čestně a bude mít slušné chování.[12] 

Také je stanovena povinnost advokáta[13], který je účasten řízení před soudem či jinými orgány, které se zabývají ve své činnosti rozhodováním v právních věcech, případně pověřeným osobám plnícím tyto úkoly, aby zachovával náležitou úctu a zdvořilost. Advokát taktéž nesmí v řízení uvádět údaje, ani navrhovat důkazy, o nichž ví, že jsou nepravdivé nebo klamavé, a to ani na příkaz klienta.[14] Vzhledem k povaze případu uvedeného v úvodu této eseje je na místě i uvést, že advokát má se chovat k účastníkům řízení a i k ostatním osobám zúčastněným na řízení tak, aby nebyla snižována jejich důstojnost ani důstojnost advokátního stavu.[15]


Cena Františka Weyra

Dne 30. 1. 2015 proběhlo v prostorách Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně finále prvního ročníku soutěže Cena Františka Weyra. O ocenění za nejlepší studentský esej o právní teorii a filosofii se ucházelo celkem patnáct studentů. Organizaci této akce zajišťovali doktorandi Katedry právní teorie za spolupráce mediálního partnera, kterým byl odborný portál Právní prostor.


[1] KONEČNÝ, Jakub. Advokát obhajující neonacisty namítl, že znalec je Žid. A teď se diví mastné pokutě [online]. Česká advokátní komora, publikováno 15. 10. 2013 [cit. 18. 11. 2014].

[2] KONEČNÝ, 2013, op. cit.

[3]  § 12 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 18. 11. 2014].

[4] § 35 trestního řádu

[5] Etický kodex státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství [online]. Nejvyšší státní zastupitelství [cit. 20. 11. 2014].

[6] Etický kodex státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství [online]. Nejvyšší státní zastupitelství, s. 1 [cit. 20. 11. 2014].

[7] Morální kodex [online]. Unie státních zástupců České republiky [cit. 20. 11. 2014].

[8] Etické zásady chování soudce [online]. Soudcovská unie České republiky [cit. 20. 11. 2014].

[9] Etické zásady chování soudce [online]. Soudcovská unie České republiky [cit. 20. 11. 2014].

[10] Etický kodex Policie České republiky [online]. Policie České republiky [cit. 20. 11. 2014].

[11] srovnej § 17 a § 18 zákona o advokacii

[12] srovnej čl. 4 etického kodexu advokáta

[13] srovnej čl. 17 tamtéž

[14] čl. 17 odst. 2 tamtéž

[15] čl. 17 odst. 3 tamtéž

Hodnocení článku
0%
Pro hodnocení článku musíte být přihlášen/a

Diskuze k článku ()

Pro přidání komentáře musíte být přihlášen/a

Související články

Další články