Foukal a Neubauer: Notář má být charakterní člověk

V úvodu přednášky připomenul čestný prezident Notářské komory Martin Foukal historii notářství, která sahá až do 11. století. První notářská škola vznikla na Vyšehradě za doby panování Přemysla Otakara II. v roce 1270. Poté prezident Notářské komory Radim Neubauer představil notářství jako svobodné povolání silně spjaté se státem, které má za cíl především předcházet sporům a spojuje v sobě jak profesi soudce (např. v dědickém řízení figuruje notář jako soudce prvního stupně), tak advokáta. Poté přiblížil obsah povolání notáře a zdůraznil jeho poučovací povinnost a nutnost preciznosti.

Zvláštní pozornost byla věnována otázce pro studenty obzvlášť zajímavé – jak se stát notářem. Proces začíná minimálně tříletou fází čekatelství, v notářské praxi nazývanou notářské koncipienství, kdy je koncipient zaměstnán u notáře a seznamuje se s chodem kanceláře a vnitřními předpisy Notářské komory. Poté skládá notářské zkoušky a stane se notářským kandidátem, čímž se mu rozšíří okruh kompetencí, jež může vykonávat. Po minimálně pětileté praxi má možnost přihlásit se do konkurzu na uvolněný notářský úřad, neboť v České republice může fungovat jen uzavřený počet notářských úřadů (numerus clausus). Pokud je konkurzní komisí vybrán, je ministerstvem spravedlnosti jmenován notářem. Studenti se zájmem o tuto profesi byli upozorněni na v současné době probíhající generační obměnu, v rámci níž se ročně uvolňuje 25 – 30 notářských úřadů. Pro zvýšení šance u konkurzu jim byla doporučena především znalost cizích jazyků, publikační činnost a práce v jednotlivých orgánech komory.

V další části přednášky se prezident Notářské komory věnoval problematice nařízení o evropském dědickém osvědčení. S rostoucím počtem mezinárodních manželství roste i počet dědictví s přeshraničním prvkem. „Idea je taková, aby se na jednom místě u jednoho orgánu projednalo dědictví po osobě, která má obvyklý pobyt v dané zemi ohledně veškerého majetku, který má kdekoli v Evropě, a dokonce i mimo Evropu,“ řekl Mgr. Radim Neubauer, který soudí, že tato myšlenka je dobrá, nicméně za více než půl roku zatím dědická osvědčení vydávána nebyla. Notářská komora je však v budoucnu připravena na jejich uvedení do praxe.

Prezident Notářské komory dále pokračoval k otázce žaloby Evropské komise proti ČR z důvodu podmínky státní příslušnosti pro přístup do profese notáře. Jednou z podmínek pro připuštění do konkurzu je české státní občanství. Z principu volného pohybu osob, zboží, služeb a kapitálu by podle EU měli i notáři z jiných zemí mít možnost pracovat v České republice. EU vyzývá k odstranění této podmínky ze zákona, podle Neubauera i Foukala je ovšem zcela namístě. Stát podle Smlouvy o EU může vyhradit určitou činnost bezprostředně spjatou s výkonem veřejné moci svým občanům. Na rozdíl od notářů ostatních zemí, které byly nuceny tlaku EU podlehnout a podmínku občanství odstranit, český notář rozhoduje ve sporných věcech, je na něj tedy přenášena část suverenity státu. Proto Notářská komora sdílí názor ČR a trvá na podmínce státního občanství notářů.

Posledním probíraným tématem byly zápisy do obchodního a dalších veřejných rejstříků prováděné přímo notáři. Dochází ke zrychlení celého procesu v oblasti obchodních společností, jejich zakládání, změn, fúzí a rušení. Není zatěžována soudní soustava, nevede se řízení a nečeká se na uplynutí lhůt. Notář může poskytovat své služby komplexně a tento postup je výhodný i finančně, protože stát stanovil nižší výši soudních poplatků. Doktor Foukal poté vysvětlil i význam termínu „stoeurová společnost“. Jedná se o minimální podobu smlouvy pro založení společnosti, kdy náklady na založení nepřesáhnou částku 100 eur. Tato zakládací listina bude obsahovat jen ty nejzákladnější náležitosti a ČR má podle EU touto cestou poskytnout optimální možnosti pro podnikání, přestože podle čestného prezidenta Notářské komory bude užívána jen velmi zřídka.

V úplném závěru oba přednášející shrnuli rozmanitost notářského povolání a vyjádřili přání, aby každý notář byl v první řadě dobrý a charakterní člověk, protože jen tak může svědomitě a zodpovědně plnit notářské poslání.