Odčinění tzv. dalších nemajetkových újem při ublížení na zdraví

Tento článek zaručuje nedotknutelnost osoby a jejího soukromí. Při zásahu do tohoto osobnostního práva vznikají dotčené osobě nároky vymezené v ust. § 2958 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), jenž zakotvuje tři základní složky náhrady nemajetkové újmy při ublížení na zdraví, a to „bolestné“ „ztížení společenského uplatnění“ a „další nemajetkové újmy“.

Vzhledem k tomu, že nárok na odškodnění bolestí poškozeného (bolestné) a ztížení společenského uplatnění poškozeného znal již zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč.z.“), aniž by však zakotvoval nárok na odčinění další nemajetkové újmy, provázely ust. § 2958 o.z. od počátku jeho účinnosti debaty ohledně vymezení pojmu další nemajetkové újmy, resp. vymezení všech jednotlivých složek náhrady nemajetkové újmy při ublížení na zdraví, a to právě s přihlédnutím k nově zavedené složce náhrady, tj. dalším nemajetkovým újmám.

Jistě nelze pochybovat o tom, že s ublížením na zdraví nejsou, ve smyslu negativních projevů v právní sféře člověka, spojeny toliko bolesti a s nimi související negativní prožitky a v závažnějších případech trvalé následky a s nimi související trvalé zhoršení kvality života člověka. Poškození zdraví člověka, ať už jakkoliv závažné, vždy zasáhne do jeho běžného života, omezí jej v jeho běžný aktivitách, sníží kvalitu jeho života a přivodí negativní emoce, byť nikoliv po trvalou, nýbrž po přechodnou dobu. Diskutovanou otázkou však je, pod kterou z výše vymezených složek náhrady nemajetkové újmy při ublížení na zdraví tyto negativní dopady (které nelze považovat za „bolest“ ani za „trvalé následky“) podřadit, s čímž právě přímo souvisí výklad pojmu „další nemajetkové újmy“. 

Vycházeje z ust. § 2958 o.z., dle kterého platí, že škůdce poškozenému odčiní vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy, se různí názory ohledně toho, jaké skutečnosti či stavy lze podřadit pod pojem jiné nemajetkové újmy, ačkoliv panuje shoda na tom, že pod tento pojem je možno řadit pouze následky (skutečnosti, stavy) dočasné, resp. přechodné. Neshody však panovaly v tom, zda jsou v rámci dalších nemajetkových újem odčiňovány běžné následky spojené s ublížením na zdraví (dočasné omezení v běžném životě, negativní emoční stavy spojené se zraněním atp.) nebo zda jsou v rámci této složky náhrady újmy odčiňovány toliko excesivní či nadstandardní obtíže (komplikace v léčbě, délka hospitalizace vymykající se normálu atp.) a běžné následky spojené s ublížením na zdraví jsou obsaženy v bolestném. Při zvážení obsahu tzv. metodiky Nejvyššího soudu, jež je užívána pro stanovení výše bolestného je toto rozlišování velmi důležité, neboť metodika Nejvyššího soudu je zaměřena pouze na fyzickou újmu na zdraví a z ní plynoucí bolesti a s nimi související nepohodlí, aniž by zohledňovala další dopady zranění, byť toliko přechodné, do sféry člověka[1].

S prvním jednoznačným judikatorním řešením výše naznačené otázky přišel Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. 25 Cdo 2245/2017, kde dospěl k závěru, že nárokem na odškodnění bolesti se rozumí odškodnění bolesti v tzv. širším smyslu, tedy jak bolesti fyzické, tak i duševního strádání; běžné obtíže spojené s ublížením na zdraví určitého typu jsou zahrnuty již v ohodnocení bolesti. Další nemajetkové újmy při ublížení na zdraví ve smyslu § 2958 o. z. jsou spojeny se zásahem do zdraví, který nespočívá v přechodné bolesti ani ve fyzické či psychické újmě dlouhodobého (trvalého) charakteru, nýbrž jde o specifické okolnosti vymykající se obvyklému průběhu léčby a stabilizace zdravotního stavu, které nenastávají pravidelně, ale zvyšují intenzitu utrpěné újmy na zdraví nad obvyklou míru. Nejvyšší soud se tedy připojil k té části doktríny, která ve vztahu k pojmu další nemajetkové újmy klade důraz na mimořádnost okolností a vyšší míru intenzity, přičemž běžné okolnosti již mají být zohledněny v ohodnocení bolesti. 

V nedávné době však vydal Ústavní soud nález sp. zn. II. ÚS 1564/20 v rámci kterého, aniž by se detailně zabýval rozlišením pojmů bolestné a další nemajetkové újmy, konstatoval, že vzhledem k ústavně garantovanému principu plné náhrady újmy na zdraví, považuje za nepřijatelné, aby duševní strádání způsobené psychickou újmou bylo marginalizováno pouze z důvodu, že soudy při vyčíslení újmy na zdraví postupují podle tabulky, která na jednu stranu obsahuje několik desítek položek podrobně vymezujících újmu na těle a s ní spojené strádání, psychickou újmu však vůbec nezohledňuje. Dle Ústavního soudu je nezbytné v rámci dalších nemajetkových újem odškodnit vše, co nebylo možné zahrnout pod bolestné či ztížení společenského uplatnění. Výše odkazovaný restriktivní právní názor Nejvyššího soudu pak Ústavní soud označil za kontroverzní, když, pro účely vymezení pojmu další nemajetkové újmy kritéria mimořádnosti a zvláštní intenzity újmy nevyplývají ani z textu zákonného ustanovení, ani z jeho systematiky. 

Rozsah pojmu další nemajetkové újmy pak Ústavní soud částečně vymezil, a to právě pokud jde o duševní útrapy (psychické strádání) spojené s ublížením na zdraví, jimiž se dle Ústavního soudu rozumí jednorázové či opakované ztráty a strádání poškozeného, zapříčiněné omezením jeho tělesné i duševní integrity a znamenající omezení v jeho soukromém a rodinném životě.

Dle názoru autora se lze s právním názorem Ústavního soudu plně ztotožnit. Nehledě na právně teoretické vymezení pojmu další nemajetkové újmy, resp. rozlišení bolestného od dalších nemajetkových újem a podřazení jednotlivých následků újmy na zdraví pod tyto pojmy, je totiž dle autora žádoucí, s přihlédnutím k základním zásadám civilního práva, jehož primárním účelem je chránit život, zdraví, důstojnost, svobodu a soukromí člověka, jakož i jeho přirozené právo brát se o vlastní štěstí, aby byly člověku odčiněny veškeré negativní dopady poškození zdraví, které v jeho právní sféře nastaly. Tyto dopady pak nelze redukovat toliko na dopady přímé (typicky bolest či nikoliv přechodné zhoršení kvality života v podobě trvalých následků) nýbrž je nutno zohledňovat též dopady nepřímé, jež nejsou o nic méně závažné, než dopady přímé. Není přitom rozhodné, zda ta která okolnost bude podřazena pod další nemajetkové újmy či bolestné[2], nicméně v situaci, kdy se soudní praxe vyvinula tak (pod „vlivem“ metodiky Nejvyššího soudu), že v ocenění bolesti je zohledňováno toliko samotné pociťování bolesti, pak nezbývá, než následky související s újmou na zdraví, které nelze považovat za ztížení společenského uplatnění (zejména pro absenci prvku trvalosti) odčiňovat právě v rámci dalších nemajetkových újem. 

S přihlédnutím k závěrům vysloveným v odkazovaném nálezu Ústavního soudu tedy lze předpokládat, že se soudní praxe snad již definitivně přikloní k právnímu názoru, dle kterého v případně dalších nemajetkových újem jde o nepříznivé dopady do sféry poškozeného, které nejsou bolestivé a které nemají trvalý charakter[3]. Velmi zajímavé pojetí, s nímž se lze plně ztotožnit, v tomto ohledu prezentuje D. Mališ[4], který další nemajetkové újmy člení, v rovině objektivní, na tři další typy, a to „ušlé prožívání běžného života“, jež má zohledňovat to, že poškozený byl připraven o běžné (každodenní) aspekty svého života, dále pak „ušlé prožívání nevšedních dnů“, v rámci kterého má být zohledňováno to, že zranění poškozenému zmařilo mimořádné životní události (např. svátky, oslavy atp.) a v neposlední řadě „prožívání nepříjemných či obtížných situací“, v rámci kterého jsou zohledňovány nepříjemnosti spojené se zraněním (typicky dieta, omezení pohyblivosti či soběstačnosti, závislost na pomoci druhých, omezení související s hospitalizací, tj. obecně zhoršení kvality života). K výše uvedeným objektivním prvkům pak D. Mališ přiřazuje dále prvky subjektivní, a to negativní emoční stavy spojené s vnímáním ublížení na zdraví a dočasných následků, které ublížení na zdraví způsobilo. 

Jakkoliv se mohou teoretické názory ohledně vymezení pojmu dalších nemajetkových újem různit, je nezbytné ust. § 2958 o.z. vykládat v kontextu právního názoru vymezeného v odkazovaném nálezu Ústavního soudu, tedy tak, že odčiněno má být vše, co bylo poškozenému ublížením na zdraví způsobeno. Jakýkoliv negativní dopad do sféry poškozeného, jenž s sebou zásah do jeho zdraví nese, je totiž hoden odčinění. Je tedy na místě odčinit poškozenému nejenom samotnou bolest, která byla ublížením na zdraví způsobena, ale též veškerá omezení a zásahy do sféry poškozeného, typicky spočívající v omezení v běžném způsobu života po dobu trvání následků ublížení na zdraví a léčby, zmaření životních či společenských událostí, komplikace a snížení kvality života poškozeného po dobu trvání následků ublížení na zdraví a léčby, jakož i duševní útrapy související s ublížením na zdraví a jeho následky.    

Nezbývá než doufat, že se pojetí odčiňování újmy způsobené ublížením na zdraví vyjádřené v odkazovaném nálezu Ústavního soudu brzy prosadí v rozhodovací praxi obecných soudů. Je samozřejmě nutno počítat s tím, že uplatňování tohoto nároku bude, minimálně v počátcích, spojeno s praktickými problémy, zejména pak ve vztahu k vyčíslení nároku pro nemožnost jeho objektivizace. V souvislosti s obtížně vyčíslitelným nárokem na náhradu škody, či s nárokem, jehož vyčíslení závisí na úvaze soudu, však právní řád poskytuje poškozenému mnohá beneficia, která bude vhodné využít i v tomto případě. Stejně tak bylo judikaturou již opakovaně potvrzeno, že skutečnost, že výše škody je obtížně vyčíslitelná, není důvodem k zamítnutí žaloby. Pro účely právní praxe by však bylo vhodné, a lze to očekávat, aby judikatura postupem času zobecnila, jako v jiných případech nároků na odčinění nemajetkové újmy, základní „sazby“ pro účely vyčíslení nároku poškozeného. V tomto směru však nezbývá než vyčkat, jak se zmiňovaný nález Ústavního soudu do rozhodovací praxe obecných soudů promítne.

---

[1] k tomu srov. SMRŽ, I. Duševní újmy na zdraví a jejich odčiňování v civilním právu. Časopis zdravotnického práva a bioetiky, roč. 9, č. 2/2019, str. 39 nebo VOJTEK, P. Aktuální problémy náhrady nemajetkové újmy podle občanského zákoníku In. Pracovní právo 2018. Brno: Masarykova univerzita, 2018

[2] Ačkoliv se autor kloní k názoru, že v rámci bolestného by se měla odčiňovat pouze samotná bolest a obtíže s bolestí přímo spojené, což vyplývá ze systematiky ust. § 2958 o.z. a konečně též z metodiky Nejvyššího soudu.