Islám v rakouském právu: od Anerkennungsgesetz 1912 k Islamgesetz 2015, část II.

Již rakouská březnová ústava ze 4. března 1849 garantovala náboženskou rovnost pro veškeré církve a náboženské společnosti nacházející se na území Rakouska; dle § 1 listiny základních občanských práv je stanoveno: „Úplná svoboda víry a právo domácího vykonávání náboženského vyznání každému jest pojištěno. Požívání občanských a politických práv není závislé od vyznání náboženského, nesmí se však vyznáním náboženským újma činiti občanských povinnostem.“ Dále § 2 specifikoval, že „Každá zákonně uznaná církev a náboženská společnost má právo ku společnému veřejnému vykonávání svého náboženství, pořádá i spravuje své záležitosti samostatně, zůstává v držení a požívání ústavů, nadání a fondů, určených jejím svatoslužebným, vyučebním a dobročinným účelům, jest ale jako každá společnost podrobena obecným státním zákonům.“

Předchozí část článku si můžete přečíst zde.

Islamgesetz 2015

Islamgesetz je strukturován podobně jako tzv. Israelitengesetz[1] (zákon ohledně židovských obcí, přijatý v r. 1890, novelizován r. 2007[2] a pozměněn r. 2012). Poslední změna garantovala větší autonomii židovským obcím, jasněji specifikovala práva ohledně náboženských svátků, stravovacích návyků a zřizování vlastních škol. Tento princip byl použitý i při formulaci Islamgesetz. Obě základní premisy z Anerkennungsgesetz, tj. 1) podřízenost islámských tradic a zákonů rakouskému právu a 2) poslední slovo má stát[3] byly zachovány, ale detailněji rozpracovány. Islamgesetz 2015 dále mění nebo zpřesňuje postavení muslimských obcí v následujících bodech:

• Na rozdíl od Anerkennungsgesetz 1912 nezmiňuje Islamgesetz 2015 výslovně právní školu (madhhab), k níž se má muslimská obec v Rakousku hlásit.

• Náboženská praxe nesmí být v rozporu se státními právními normami (pokud jim není udělena výjimka).[4]

• Výslovně deklaruje, že jedním ze základních předpokladů pro udělení právní subjektivity je „mít pozitivní postoj vůči společnosti a státu“.[5]

• Při stravování členů Islámské náboženské obce v armádě, ve vazbě, nemocnicích, zaopatřovacích ústavech a veřejných školách je třeba brát ohled na jejich náboženství.[6]

• Požaduje „přiměřené zohlednění islámských tradic“.[7]

• Získávání prostředků pro běžnou činnost nebo naplňování náboženských potřeb jejich členů musí probíhat pouze v Rakousku prostřednictvím náboženské společnosti kultovních společenství, potažmo jejich členů.[8] Tímto ustanovením zákon cílí na omezení zahraničního vlivu na podobu islámu v zemi.

• Muslimští duchovní musí mít odpovídající vzdělání (v souladu s § 24, viz dále) a umět německy.[9]

• Během pátečních modliteb a svátků (ramadán, ’íd al-fitr, ašura) je zakázáno v blízkosti islámských obcí a modliteben provozovat činnost vedoucí ke zvýšené hlučnosti, které by mohlo vést k narušení bohoslužeb, ani veřejná shromáždění nebo průvody.[10]

• Nový zákon inkorporuje Alevity a uznává je jako samostatnou náboženskou obec.[11]

• Aby byly vnitřní stanovy a správní řády jednotlivých náboženských obcí (včetně jejich změn) platné, musí být schváleny spolkovým kancléřem.[12]

• Rakousku ukládá za povinnost od 1. ledna 2016 ustanovit islámská teologická studia na univerzitě ve Vídni, která budou sloužit mj. ke vzdělávání rakouského muslimského duchovenstva[13]

• Úřad může zakázat pořádání náboženských akcí, pokud by mohlo dojít k ohrožení bezpečnosti, pořádku, zdraví, národní bezpečnosti nebo práv a svobod ostatních.[14]

Zákon obecně garantuje rozsáhlé náboženské svobody, ale právě odstavce týkající se financování a vzdělávání duchovních vyvolaly největší kontroverzi, především ze strany Turecka.[15] Rakouští představitelé ovšem tuto kritiku odmítli – podle jejich názoru bylo znění zákona konzultováno s muslimskými institucemi (což podpořili i představitelé alevitské komunity[16]). Obvinění prezidenta Erdoğana z toho, že zákon negativně ovlivní život rakouských muslimů, odmítlo rakouské ministerstvo zahraničí poměrně ostrou nótou, že „nový zákon nemá za cíl uvalit na rakouské muslimy restrikce, ale naopak jim přiznává řadu práv“ a že od tureckého prezidenta „nikdo nežádal radu nebo nařízení.“[17] Účelem těchto dvou paragrafů je a) odříznout radikální seskupení od finančních zdrojů; b) vychovat takové islámské duchovní autority, které budou respektovat rakouskou ústavu a zákony jako své vlastní. Jedná se o postup, který Rakousko praktikuje vůči nekřesťanským náboženstvím již od konce 19. století (v případě židovské populace) a který vyjádřil i ministr Kurz: „Chceme rakouskou formu islámu. Každý muslim v Rakousku má právo praktikovat řádně své náboženství, ale nechceme tu žádnou kontrolu ani vlivy zvenčí.“[18]

Reakce na Islamgesetz 2015

Proti zákonu se již od jeho navržení vymezovalo IGGiÖ. Podle vyjádření IGGiÖ by zákon mohl vést k a priori podezřívavému přístupu vůči muslimům. To se týká především zákazu financování ze zahraničí, což muslimská komunita chápe jako odporující principu rovnosti, zvláště pak když podobné restrikci nejsou podrobeny křesťanské církve ani židovské obce. Rakouská vláda sice obvinění z uplatňování politiky tzv. „dvojího metru“ odmítá,[19] zároveň ale ministr Kurz prohlásil: „U žádného jiného náboženství [vyjma islámu] není důvod k obavám z vlivu ze zahraničí a tudíž ani k tomu být přísnější co se týká financování.“[20] Na druhou stranu byl právě ministr Kurz proti uzavření kontroverzního saúdskoarabského The King Abdullah International Center for Inter-Religious and Inter-Cultural Dialogue in Austria, když argumentoval hospodářskými a politickými dopady, které by takový krok vyvolal (včetně možného přesunutí sídla kartelu OPEC z Vídně).[21]

Další výhrady směřovaly od některých muslimských organizací (např. mládežnická organizace Muslimischen Jugend Österreich, MJÖ, nebo sdružení ATIB[22]), ale v jejich případě nikoli proti zákonu, ale vůči IGGiÖ. Podle těchto organizací není IGGiÖ reprezentantem všech muslimů v Rakousku, zákaz financování komunit ze zahraničí je vnímán jako nespravedlivý a celkové jsou proti „zcírkevnění“ (Verkirchlichung) islámu v Rakousku.[23]

Výhrady přednesl rovněž Werner Kogler (Zelení). Kromě podezřívavého tónu vůči muslimům má výhrady i k zákazu financování, což se dá podle jeho názoru snadno obejít. Zákon celkově charakterizoval jako „dobře zamýšlený, ale špatně provedený.“[24]

Rovněž Heinz Christian Strache (FPÖ) vyjádřil své pochybnosti, zdali bude vůbec možné některé prvky ze zákona vymáhat – většina muslimů v Rakousku podle něj není členem IGGiÖ (tudíž je nesmyslné, aby se zákon týkal pouze IGGiÖ); dále je nesmyslné zakazovat financování IGGiÖ zvenčí, když jednotlivé muslimské kulturní spolky a nadace mimo IGGiÖ mohou být ze zahraničí financovány i nadále a zákon se jich nedotkne; a konečně je dle jeho názoru nebezpečné garantovat muslimům svobodu v praktikování jejich zvyků a potřeb, což je podle něj způsob, jakým se mezi rakouské muslimy mohou dostat zvyky radikálních islamistů.[25]

Na druhé straně byl Islamgesetz přivítán muslimským teologem Mouhanadem Khorchidem, působícím na univerzitě v Münsteru. Podle Khorchida je rozumné zabránit financování zvnějšku, neboť „kdo posílá peníze, určuje rovněž agendu.“[26] Předseda Ústřední rady muslimů v Německu Aiman Mazyek řekl, že zákon by mohl být „pozitivním a plodným podnětem pro diskuzi v Německu,“ s tím, že je pak ale třeba vyjasnit, z jakých zdrojů budou placeni imámové. Pro tento případ si Korchide dle vlastních slov umí představit druh církevní daně.[27]

Následující část článku si můžete přečíst zde.

Text vznikl jako výstup konference Církev a stát, která byla pořádána Právnickou fakultou Masarykovy univerzity, a byl publikován též v oficiálním sborníku příspěvků z této konference.

---

[1] RGBl. Nr. 57/1890.

[2] BGBl. I Nr. 6/2007.

[3] V případě Anerkennungsgesetz 1912 císař, v případě Islamgesetz 2015 spolkový kancléř.

[4] Odd. 1., § 2. 2. Mezi tyto výjimky patří mužská obřízka a nebo rituální porážky (ha-lál) zvířat. § 2 obecně navazuje na Anerkennungsgesetz 1912 ve smyslu oddělení církve od státu a vytýčení jasné dělicí linie mezi sekulárním právem, obecným a závazným pro každého, a vnitřním konfesním právem, které nesmí přecházet do práva civilního, resp. právní důsledky vyplývající z náboženského práva nesmí přesahovat do sféry civilního práva. V případě, že by došlo ke střetu konfesního a civilního práva platí pouze a jedině civilní právo a nelze se odvolávat na svobodu náboženství atp.

[5] Odd. 1., § 4. 3. IGGiÖ i alevitská obec se ve svých deklaracích zavázaly k respektování a dodržování spolkové ústavy i rakouských zákonů. „Pozitivním postoje vůči společnosti a státu“ se míní přijetí pluralistického ústavního státu a podpora stávajícího společensko-politického řádu.

[6] Odd. 3., § 11. Zákon nezmiňuje pouze stravování, zohlednění víry se týká např. i prázdnin veškolách (muslimští žáci mají právo naprázdniny během muslimských svátkůapod.).

[7] Odd. 2., § 6. 1. 7. Jedná se o opatření k regulaci všech existujících tradic (ať už majoritních nebo minoritních) a k ochraně menšin a jejich práv vykonávání svých tradic, nejsou-li v rozporu s rakouským právním řádem. Tím jsou zároveň zahrnuty do Islamgesetz všechny madhhaby, pokud neexistuje zvláštní náboženská společnost, která by případné minoritě v rámci IGGiÖ poskytla vlastní zázemí. Na jedné straně tím zákon přihlíží k ochraně menšin i uvnitř islámské komunity, na druhé straně ale brání ustanovení neoddůvodnitelných privilegií minority vůči majoritě.

[8] Odd. 2., § 6.2.

[9] Odd. 3., § 11.2, taktéž § 6.1, v souladu s článkem 8 ústavy je oficiálním jazykem náboženské společnosti němčina.

[10] Odd. 3., § 13.3, Odd. 4., § 20.3.

[11] Odd. 4. Alevité jsou jednou z podskupin šíitské větve islámu (ačkoli jejich přesné zařazení v rámci ší’y je předmětem sporů), v jejímž učení zaujímá významnou úlohu esoterika, mystika a synkreze učení řady ší‘itských škol a směrů a jako takoví dosud neměli zastoupení v převážně sunnitské Islamischen Glaubensgemeinschaft. Do Rakouska se dostali díky turecké imigraci (Alevité tvoří 20 % obyvatel Turecka). Zákon rovněž specifikuje alevitské svátky. Alevité museli zároveň předložit principy své víry a překlady Koránu, které budou používat tak, aby jejich interpretace nemohla vést k násilí.

[12] Odd. 5., § 23. Nález ústavního soudu (VfGH) B 1214/09 shledává, že v Rakousku může existovat více islámských obcí, což je v souladu s rozhodnutím Evropského soudu pro lidská práva ve věci náboženských společností a náboženské svobody. Tyto obce mohou být vytvářeny právě na základě Islamgesetz. Na druhou stranu § 3.4 zabraňuje vzniku dvou a více právnických osob pro jednu a tu samou státem registrovanou náboženskou komunitu. Tzv. podpůrné spolky (v případě islámu pak především nadace – awqáf) mohou sice v některých případech získat právní subjektivitu, ale v zásadě slouží pouze k podpoře cílů komunity (nadace pro výstavbu mešity apod.).

[13] Odd. 5., § 24.

[14] Odd. 5., § 27.

[15] Turecký ministr pro Evropskou unii Volkan Bozkır prohlásil, že Turecko bude hájit prá-va rakouských muslimů, zvláště pak těch, kteří jsou tureckého původu, proti jakékoli újmě, kterou by jim tento zákon způsobil. Turkish President Erdoğan slams Austria’s controversial Islam law. Hürriyet Daily News [online], 28. únor 2015, dostupné z: http://www.hurriyetdailynews.com/turkish-president-erdogan-slams-austrias-controversial-islam-law———. aspx?PageID=238 & NID=79005 & NewsCatID=338

[16] Alevitská komunita z pochopitelných důvodů nový zákon přivítala. V postoji alevitů navíc pravděpodobně rezonuje jejich antisunnitský sentiment. Někteří alevité například považují sunnu za „výmysl“ Arabů, nevyžadují zvláštní odívání či zahalování u žen ani každodenní modlitbu nebo povinný půst během ramadánu. Austria, Alevis slam Erdoğan for comments over law on Islam. Today’s Zaman [online], 2. květen 2015, dostupné z: http://www.todayszaman.com/diplomacy_austria-alevis--slam-erdogan-for-comments-over-law-on-islam_374097.html

[17] BORGER, Julian. Austria defends new law on foreign funding of mosques. The Guardian [online] 8. březen 2015, dostupné z: http://www.theguardian.com/world/2015/ mar/08/austria-foreign-minister-islam-funding-law-restricting

[18] BELL, Bethany. Austria’s Muslims fear changes to historic Islam law. BBC [online], 4. lis-topad 2014, dostupné z: http://www.bbc.com/news/world-europe-29814688

[19] „Vor allem die Islamische Glaubensgemeinschaft in Österreich (IGGiÖ) fühlt sich un-ter Generalverdacht gestellt und kritisiert das Gesetz, anderen Ausarbeitung sie mitwirkte. Außenminister Kurz betont: „Es gibt und darf keinen Generalverdacht gegenüber Muslimen inÖsterreich geben, gleichzeitig darf die Regierung nicht wegsehen, wenn esFehlentwicklungen gibt.“Engelhard, Karla: Ein Islam österreichischer Prägung?ARD [online], 14.prosinec2014, dostupné z: http://www.tagesschau.de/ausland/islamgesetz-oesterreich-101.html

[20] BELL, Bethany. Austria’s Muslims fear changes to historic Islam law. BBC [online], 4. lis-topad 2014, http://www.bbc.com/news/world-europe-29814688

[21] Centrum bylo otevřeno r. 2012 a v r. 2015 se na Saúdskou Arábii a její centra snesla vlna kritiky za rozsudek nad Raífem Badawím. Kancléř Faymann tehdy mj. prohlásil: „Toto centrum v žádném případě neplní úkol vést dialog a mlčí, když jde o základní lidská práva. Tohle nebudeme tolerovat.“ Kern, Soeren: Austria Threatens to Close Saudi-Backed Interfaith Dialogue Center, Gatestone Institute [online], 8. únor 2015, dostupné z: http://www.gatestoneinstitute.org/5194/austria-saudi-kaiciid

[22] ATIB (Avusturya Türkiye İslam Birliği) je největší ze sdružení (Moscheenvereine) fun-gující mimo rámec IGGiÖ. Tato sdružení jsou zakládána většinou na národně-etnické bázi, IGGiÖ se podílí na vyřizování víz pro duchovní.

[23] Islamgesetz: Zweite Initiative will zum Kurier [on-line], únor 2015, dostupné z: http://kurier.at/politik/inland/islamgesetz-weitere-initiative-plant-verfassungsbeschwerde/116.049.276

[24] Vor   Islamgesetz-Beschluss: Strache sieht “unglaubliche Schönheitsfehler”. Vienna Online [online], únor 2015, dostupné z: http://www.vienna.at/vor-islamgesetz-beschluss-strache-sieht-unglaubliche-schoenheitsfehler/4246150

[25]   Vor Islamgesetz-Beschluss: Strache sieht “unglaubliche Schönheitsfehler”. Vienna Online [online], 24. únor 2015, dostupné z: http://www.vienna.at/vor-islamgesetz-beschluss-strache-sieht-unglaubliche-schoenheitsfehler/4246150.Jedná se o podobný fenomén jako např. ve Francii, kde zákon o tajných službách, zamě-řený na posílení jejich boje s radikálními elementy a přijatý po útocích na Charlie Hebdo, nejvíce kritizovala nacionalistická strana Front National, která nezanedbatelnou část své popularity staví právě na protiislámské rétorice. Stojí zapozornost, žezatímco Strache seobává toho, že bysejednotlivé Moscheenvereine dodržování zákona jednoduše vyhnuly, zástupci těchto muslimských sdružení se naopak obávají, že sdružení, existující do určité míry mimo IGGiÖ, budou zrušena.

[26] Wie Österreichs Islamgesetz die deutsche Debatte befruchtet. Süddeutsche Zeitung [on-line], 24. únor 2015, dostupné z: http://www.sueddeutsche.de/politik/umgang-mit--muslimen-oesterreichisches-islamgesetz-befruchtet-deutsche-debatte-1.2367827

[27] Je třeba poznamenat, že v Německu není otázka financování považována za klíčovou, neboť muslimské obce v Německu jsou již financovány především z Německa. Pro německý právní systém by mohl naopak představovat vážnou překážku § 24, stanovující vzdělání muslimských duchovních, neboť v takovém případě by se jednalo o porušení ústavním zákonem daného práva na svobodu vzdělání a volby vzdělávací instituce.