Píše se rok 1995 a Daytonská mírová smlouva ukončuje konflikt v Bosně a Hercegovině, který si vyžádal desítky tisíc obětí. Bosenská ústava vycházející z mírové smlouvy určuje, že do některých volených orgánů mohou kandidovat pouze Bosňáci, Chorvati a Srbové. Předsednictvo Bosny a Hercegoviny se stává kolektivní hlavou státu, kdy jej tvoří po jednom ze zástupců ze jmenovaných etnik. V té době je toto východisko obecně považováno za přijatelný kompromis způsobilý zajistit mír, nicméně nemá se jednat o dlouhodobé a hlavně efektivní řešení.
Bosenská fotbalová federace po dlouhou dobu reflektovala podobné uspořádání, kdy předsednictví ve federaci bylo sdíleno Bosňákem, Chorvatem a Srbem. Toto „trojpředsednictví“ pochopitelně odporovalo pravidlům FIFA i Evropské fotbalové unie (UEFA), ty jej však také tolerovaly jako provizorium. Pro Bosnu skýtala situace i jisté výhody, když na semináře a kongresy FIFA a UEFA jezdili všichni 3 předsedové. Mnohem větším problémem však bylo, že Bosenská fotbalová federace byla díky tomuto modelu značně neefektivní. Její výkonná komise sestávala z 15 členů, po 5 ze všech 3 privilegovaných etnik. K prosazení jakéhokoliv návrhu bylo třeba dosáhnout většiny v každé ze tří etnických skupin. To znamená, že teoreticky i situace 12 proti 3 mohla mít za následek, že ten či onen návrh nebude přijat.[1]
V říjnu 2010 ztratila FIFA trpělivost a stanovila Bosenské fotbalové federaci ultimátům k tomu, aby své předpisy uvedla do souladu s předpisy FIFA. Především kvůli zamítavému postoji Srbů ke změně nedošlo, a tak bylo Bosně a Hercegovině na základě článku 14 stanov FIFA s platností od 1. dubna 2011 pozastaveno její členství. Tím země ztratila svá členská práva dle článku 12 stanov a její národní tým ani kluby nesměly nastupovat k mezistátním utkáním. FIFA ustanovila pro Bosenskou fotbalovou federaci Normalizační komisi v čele s respektovaným Ivicou Osimem, jejíž úkolem bylo federaci reformovat. Ztráta přísunu financí a především ohrožení možnosti pokračovat v kvalifikaci na nadcházejí Mistrovství Evropy v kombinaci s dobrou prací komise, znamenala, že již do 2 měsíců od pozastavení členství byly předpisy federace v souladu s předpisy FIFA a v jejím čele stál jediný předseda. Členství Bosny a Hercegoviny ve FIFA bylo obnoveno, a ačkoliv se její národní tým na evropský šampionát v roce 2012 nepodíval, Mistrovství světa v Brazílii o dva roky později si Bosna již „vykopala“.
V čem je tento příběh poučný? A může být tato zkušenost vůbec přenesena na státní úroveň? Striktně vzato – samozřejmě ne. Nástroje, jimiž disponuje FIFA, se do jisté míry liší od těch, kterými disponují mezinárodní organizace. Někdo by dokonce mohl tvrdit, že šlo o další demonstraci bezohledného a autoritářského chování Mezinárodní federace fotbalových asociací.[2] Dle mého názoru však FIFA v tomto konkrétním případě zasáhla naprosto správně a ukázala rozhodnost, jakou např. Evropská unie často postrádá.
Fotbalem v Bosně a Hercegovině dlouhou dobu zmítala korupce a svou vinu na tom měl právě i výše zmíněný neefektivní systém uspořádání v rámci její federace. V květnu 2008 měl hrát národní tým Bosny přátelské utkání s reprezentací Íránu, jehož jediným důvodem byly údajně politické a obchodní účely. Trenér bosenské reprezentace odmítl tým v utkání vést a byl následně odvolán.[3] Hráči, média, fanoušci – všichni byli z poměrů v tamním fotbale rozčarování, ale vrcholní funkcionáři se ke změnám neměli a zuby nehty udržovali status quo – než zasáhla FIFA.
Podobné, ba ještě větší problémy způsobuje kompromisní systém nastavený po válce na státní úrovni. Evropský soud pro lidská práva v případu Sejdić a Finci proti Bosně a Hercegovině rozhodl, že upřednostňování Bosňáků, Srbů a Chorvatů na úkor dalších menšin, jimž je znemožněno kandidovat do zákonodárného orgánu či se ucházet o post hlavy státu, je jednoznačně diskriminační. Dále soud konstatoval, že zatímco těsně po válce byl tento mechanismus ospravedlnitelný, 15 let po skončení konfliktu již obstát nemůže. Od doby tohoto rozhodnutí Rada Evropy, Evropská unie a mezinárodní společenství jako takové vyzývají Bosnu k implementaci rozhodnutí, jakožto k prvnímu kroku na cestě k ústavním reformám nezbytným i z hlediska jejího možného členství právě v Evropské unii. Zdá se však, že stejně jako v případě fotbalu je i v bosenské politice spousta lidí, kterým aktuální stav věcí vyhovuje.
A v tom je postoj FIFA inspirativní. Nenaslouchala pouze uspokojeným funkcionářům blokujícím jakékoliv změny, ale po vyhodnocení situace stanovila Bosenské fotbalové federaci jasné cíle a seznámila je s důsledky jejich nedodržení. A právě tento přístup bez nadsázky pomohl reformovat bosenský fotbal k lepšímu.
[1] Wilson, Jonathan. Three into one won´t go for Bosnia as Fifa and Uefa ban hits home. The Guardian. [cit. 15.11.15]. Dostupné na WWW: http://www.theguardian.com/football/blog/2011/apr/21/bosnia-fifa-uefa-ban.
[2] Více o tom, jakým způsobem FIFA využívá (resp. zneužívá) své dominantní postavení např. Jan Exner: http://jinepravo.blogspot.cz/2014/04/jan-exner-pyramidova-struktura.html.
[3] Cooley, Laurance. Mujanovič, Jasmin. FIFA offers a surpsise lesson on how to reform post-conflict Bosnia and Herzegovina. The Conversation. [cit. 15.11.15]. Dostupné na WWW: http://theconversation.com/fifa-offers-a-surprise-lesson-on-how-to-reform-post-conflict-bosnia-and-herzegovina-34633.
Diskuze k článku ()