Jak FIFA reformovala fotbal v Bosně a Hercegovině
Hovořit v dnešní době o Mezinárodní federaci fotbalových asociací (FIFA) pozitivně není snadné. Korupční obvinění vznášející se nad jejím předsedou Seppem Blatterem a mnohými dalšími to téměř ani neumožňují. Přesto existují případy, kdy i FIFA samotná zanechala pozitivní odkaz. V případě Bosny a Hercegoviny se jí na sportovní úrovni podařilo změnit během pár měsíců to, o co mezinárodní společenství na úrovni státní usiluje již dlouhá léta.
Píše se rok 1995 a Daytonská mírová smlouva ukončuje konflikt v Bosně a Hercegovině, který si vyžádal desítky tisíc obětí. Bosenská ústava vycházející z mírové smlouvy určuje, že do některých volených orgánů mohou kandidovat pouze Bosňáci, Chorvati a Srbové. Předsednictvo Bosny a Hercegoviny se stává kolektivní hlavou státu, kdy jej tvoří po jednom ze zástupců ze jmenovaných etnik. V té době je toto východisko obecně považováno za přijatelný kompromis způsobilý zajistit mír, nicméně nemá se jednat o dlouhodobé a hlavně efektivní řešení.
Bosenská fotbalová federace po dlouhou dobu reflektovala podobné uspořádání, kdy předsednictví ve federaci bylo sdíleno Bosňákem, Chorvatem a Srbem. Toto „trojpředsednictví“ pochopitelně odporovalo pravidlům FIFA i Evropské fotbalové unie (UEFA), ty jej však také tolerovaly jako provizorium. Pro Bosnu skýtala situace i jisté výhody, když na semináře a kongresy FIFA a UEFA jezdili všichni 3 předsedové. Mnohem větším problémem však bylo, že Bosenská fotbalová federace byla díky tomuto modelu značně neefektivní. Její výkonná komise sestávala z 15 členů, po 5 ze všech 3 privilegovaných etnik. K prosazení jakéhokoliv návrhu bylo třeba dosáhnout většiny v každé ze tří etnických skupin. To znamená, že teoreticky i situace 12 proti 3 mohla mít za následek, že ten či onen návrh nebude přijat.[1]
V říjnu 2010 ztratila FIFA trpělivost a stanovila Bosenské fotbalové federaci ultimátům k tomu, aby své předpisy uvedla do souladu s předpisy FIFA. Především kvůli zamítavému postoji Srbů ke změně nedošlo, a tak bylo Bosně a Hercegovině na základě článku 14 stanov FIFA s platností od 1. dubna 2011 pozastaveno její členství. Tím země ztratila svá členská práva dle článku 12 stanov a její národní tým ani kluby nesměly nastupovat k mezistátním utkáním. FIFA ustanovila pro Bosenskou fotbalovou federaci Normalizační komisi v čele s respektovaným Ivicou Osimem, jejíž úkolem bylo federaci reformovat. Ztráta přísunu financí a především ohrožení možnosti pokračovat v kvalifikaci na nadcházejí Mistrovství Evropy v kombinaci s dobrou prací komise, znamenala, že již do 2 měsíců od pozastavení členství byly předpisy federace v souladu s předpisy FIFA a v jejím čele stál jediný předseda. Členství Bosny a Hercegoviny ve FIFA bylo obnoveno, a ačkoliv se její národní tým na evropský šampionát v roce 2012 nepodíval, Mistrovství světa v Brazílii o dva roky později si Bosna již „vykopala“.
V čem je tento příběh poučný? A může být tato zkušenost vůbec přenesena na státní úroveň? Striktně vzato – samozřejmě ne. Nástroje, jimiž disponuje FIFA, se do jisté míry liší od těch, kterými disponují mezinárodní organizace. Někdo by dokonce mohl tvrdit, že šlo o další demonstraci bezohledného a autoritářského chování Mezinárodní federace fotbalových asociací.[2] Dle mého názoru však FIFA v tomto konkrétním případě zasáhla naprosto správně a ukázala rozhodnost, jakou např. Evropská unie často postrádá.
Fotbalem v Bosně a Hercegovině dlouhou dobu zmítala korupce a svou vinu na tom měl právě i výše zmíněný neefektivní systém uspořádání v rámci její federace. V květnu 2008 měl hrát národní tým Bosny přátelské utkání s reprezentací Íránu, jehož jediným důvodem byly údajně politické a obchodní účely. Trenér bosenské reprezentace odmítl tým v utkání vést a byl následně odvolán.[3] Hráči, média, fanoušci – všichni byli z poměrů v tamním fotbale rozčarování, ale vrcholní funkcionáři se ke změnám neměli a zuby nehty udržovali status quo – než zasáhla FIFA.
Podobné, ba ještě větší problémy způsobuje kompromisní systém nastavený po válce na státní úrovni. Evropský soud pro lidská práva v případu Sejdić a Finci proti Bosně a Hercegovině rozhodl, že upřednostňování Bosňáků, Srbů a Chorvatů na úkor dalších menšin, jimž je znemožněno kandidovat do zákonodárného orgánu či se ucházet o post hlavy státu, je jednoznačně diskriminační. Dále soud konstatoval, že zatímco těsně po válce byl tento mechanismus ospravedlnitelný, 15 let po skončení konfliktu již obstát nemůže. Od doby tohoto rozhodnutí Rada Evropy, Evropská unie a mezinárodní společenství jako takové vyzývají Bosnu k implementaci rozhodnutí, jakožto k prvnímu kroku na cestě k ústavním reformám nezbytným i z hlediska jejího možného členství právě v Evropské unii. Zdá se však, že stejně jako v případě fotbalu je i v bosenské politice spousta lidí, kterým aktuální stav věcí vyhovuje.
A v tom je postoj FIFA inspirativní. Nenaslouchala pouze uspokojeným funkcionářům blokujícím jakékoliv změny, ale po vyhodnocení situace stanovila Bosenské fotbalové federaci jasné cíle a seznámila je s důsledky jejich nedodržení. A právě tento přístup bez nadsázky pomohl reformovat bosenský fotbal k lepšímu.
[1] Wilson, Jonathan. Three into one won´t go for Bosnia as Fifa and Uefa ban hits home. The Guardian. [cit. 15.11.15]. Dostupné na WWW: http://www.theguardian.com/football/blog/2011/apr/21/bosnia-fifa-uefa-ban.
[2] Více o tom, jakým způsobem FIFA využívá (resp. zneužívá) své dominantní postavení např. Jan Exner: http://jinepravo.blogspot.cz/2014/04/jan-exner-pyramidova-struktura.html.
[3] Cooley, Laurance. Mujanovič, Jasmin. FIFA offers a surpsise lesson on how to reform post-conflict Bosnia and Herzegovina. The Conversation. [cit. 15.11.15]. Dostupné na WWW: http://theconversation.com/fifa-offers-a-surprise-lesson-on-how-to-reform-post-conflict-bosnia-and-herzegovina-34633.
Další články
Jedna káva, čtyři hodiny u stolu: Právní hranice pobytu hosta v kavárně
Host si objedná espresso, otevře notebook a začne studovat. Po dvou hodinách jej obsluha požádá o další objednávku, jinak má uvolnit stůl. O časovém omezení předtím nepadlo slovo. Host poukazuje na zaplacenou kávu, provozovatel na obsazené místo. Právní řešení závisí především na tom, jaké plnění si strany sjednaly a zda je další pobyt ještě jeho součástí.
Je třeba v kupní smlouvě o převodu nemovitosti určit kupní cenu?
NS potvrdil, že stanovení výše kupní ceny není podstatnou náležitostí kupní smlouvy. I při koupi nemovitosti mohou strany projevit vůli uzavřít kupní smlouvu bez určení kupní ceny.
Google dostal pokutu 403 milionů eur za zpracování lokalizačních údajů
Pokuta 403 milionů eur pro Google ukazuje význam transparentnosti, zákonnosti a odpovědnosti při zpracování lokalizačních údajů podle GDPR.
Automatická prolongace nájmu bytu a spolubydlící bez souhlasu pronajímatele: dvě rizika, která se snadno sejdou
Nájemní smlouva na dobu určitou dává pronajímateli zdánlivě jednoduchou jistotu: zná datum, ke kterému má nájem skončit, a před jeho uplynutím se může rozhodnout, zda chce ve vztahu s nájemcem pokračovat. V praxi ale tuto kontrolu snadno oslabí dvě věci.
Od objednávky k odstoupení: tlačítková novela jako další krok k reálné ochraně spotřebitele
Od 1. ledna 2027 čeká tuzemské internetové obchodování další významná změna. Spotřebitel, který uzavřel smlouvu prostřednictvím online rozhraní a má právo od ní odstoupit, musí mít nově možnost učinit tak rovněž prostřednictvím snadno dostupného a jednoznačně označeného tlačítka či obdobného ovládacího prvku.
