Mnoho tváří lidské důstojnosti
Pokud vyslovíme slovo „důstojnost“, většina z nás zřejmě ucítí silný závan etiky, snad politické filosofie a samozřejmě i práva. Vzpomeneme si, že o ní hovoří Charta OSN, Všeobecná deklarace lidských práv, Mezinárodní pakt o občanských a politických právech – zkrátka mnoho mezinárodních smluv a významných dokumentů, stejně jako řada různých ústav včetně té naší.
Neměli bychom však pravdu, pokud bychom si mysleli, že toto slovo žije jenom v ústech akademiků a vysoce postavených právníků. Stačí si vybavit nedávné arabské jaro,[1] kde právě „důstojnost“ skloňovali lidé na ulicích a učinili z ní jeden z klíčových pojmů, s jejichž pomocí zastřešovali své požadavky.
Navzdory této své nesporné popularitě směřuje proti ideji důstojnosti řada námitek.[2] Možná by znělo opravdu trochu posměšně, kdybychom protestujícím Arabům podsouvali, že vlastně nevěděli, co chtějí. A přece je to kritika přílišné vágnosti tohoto konceptu, která se v odborném diskurzu snad nejčastěji objevuje. Lidská důstojnost, jak se zdá, má příliš mnoho tváří na to, abychom mohli s jistotou vědět, co máme přesně na mysli, když tento výraz používáme, natožpak která z nich je ta pravá.
Například Doris Schroederová popisuje aspirující a nedotknutelnou důstojnost, které ještě dělí do řady dalších podkategorií.[3] Hlavním rozdílem mezi těmito dvěma druhy důstojnosti je, že zatímco první z nich nemají všichni lidé ve stejné míře, ale například v závislosti na množství svých zásluh nebo výši svého postavení, tu druhou má každý bez rozdílu a jako takové jí ani nemůže být nikdy a nikým zbaven. Napětí, které mezi těmito dvěma odlišnými, neřknu-li přímo nesouměřitelnými, pojetími důstojnosti nutně existuje, je přitom podle názoru zmíněné autorky neřešitelné.[4]
Osobně bych však nebyl v této věci takovým skeptikem. Samozřejmě, že naznačená mnohoznačnost nám může v praxi hodně komplikovat život, přesto si myslím, že ji lze alespoň částečně omezit tím, že najdeme vhodný kontext pro jednotlivé významy, které tento pojem má. Budeme-li například uvažovat o možném založení univerzálních lidských práv, jistě budeme hledat takový koncept důstojnosti, v němž má i ona sama univerzální charakter. Zatímco aspirující důstojnost bude v této oblasti selhávat, o nedotknutelné důstojnosti, například v Kantově pojetí, zde již má smysl vést diskuzi. Naopak budeme-li důstojnost chápat jako dílčí hodnotu, kterou by měla lidská práva chránit, jen těžko zůstaneme u teorií slavného německého filozofa, podle něhož je důstojnost od člověka zcela neodlučitelná. Cožpak by mělo smysl chránit něco, na čem se nám nemůže stát žádná újma? V takovém případě nám mohou různé koncepce aspirující důstojnosti prokázat velkou užitečnost.
Nejedná se přitom o čistě akademickou diskuzi. Zmiňovaném rozdělení do značné míry koresponduje i s různými přístupy ústavních soudů k pojmu důstojnosti. Zatímco některé z nich ji vnímají jako součást určitého základu lidských práv, jako ten nejvyšší a nedotknutelný princip (Německo, v JAR společně s právem na život),[5] kterému v případě vzájemného konfliktu musí jednotlivá práva ustoupit, jiné v ní vidí pouze jedno z mnoha práv,[6] které může být bez problému předmětem testu proporcionality.
Snad se mi podařilo v předchozích řádcích alespoň v té největší možné stručnosti ukázat, že mnohoznačnost důstojnosti nemusí být nezbytně hrozbou, kterou bychom se měli snažit eliminovat. Spíše bychom se měli naučit s významovou bohatostí, kterou si s sebou nese, správně pracovat a těžit z ní. Nakonec, tento závěr lze jistě vztáhnout i na všechny podobné pojmy s mnoha tvářemi, kterými se svět práva jen hemží, ať už bychom vzpomněli spravedlnost, rovnost či svobodu.
[1] Srovnej např. MISZTAL, Barbara A. The Idea of Dignity: Its Modern Significance. European Journal of Social Theory. 2013, vol. 16, no. 1, pp. 101-121. ISSN 1368-4310. S. 102.
[2] Coby jeden příklad za všechny srovnej např. PINKER, Steven. The Stupidity of Dignity. The New Republic [online]. Chris Hughes, publikováno 28. 5. 2008 [cit. 27. 5. 2015]. ISSN 0028-6583. Dostupné z: http://pinker.wjh.harvard.edu/articles/media/The%20Stupidity%20of%20Dignity.htm
[3] SCHROEDER, Doris. Human Rights and Human Dignity. Ethical Theory and Moral Practice. 2012, vol. 15, no. 3, pp. 323-335. ISSN 1572-8447. S. 332.
[4] Tamtéž, s. 324.
[5] V souvislosti s JAR viz např. rozhodnutí tamního ústavního soudu v případu State v. Makwanyane and Mchunu. MCCRUDDEN, Christopher. Human Dignity and Judicial Interpretation of Human Rights. The European Journal of International Law. 2008, vol. 19, no. 4, pp. 655-724. ISSN 0938-5428. S. 688 a 699.
[6] Právě toto proklamoval roku 2001 francouzský Conseil Constitutionnel. Viz tamtéž, s. 699.
Další články
Jedna káva, čtyři hodiny u stolu: Právní hranice pobytu hosta v kavárně
Host si objedná espresso, otevře notebook a začne studovat. Po dvou hodinách jej obsluha požádá o další objednávku, jinak má uvolnit stůl. O časovém omezení předtím nepadlo slovo. Host poukazuje na zaplacenou kávu, provozovatel na obsazené místo. Právní řešení závisí především na tom, jaké plnění si strany sjednaly a zda je další pobyt ještě jeho součástí.
Je třeba v kupní smlouvě o převodu nemovitosti určit kupní cenu?
NS potvrdil, že stanovení výše kupní ceny není podstatnou náležitostí kupní smlouvy. I při koupi nemovitosti mohou strany projevit vůli uzavřít kupní smlouvu bez určení kupní ceny.
Google dostal pokutu 403 milionů eur za zpracování lokalizačních údajů
Pokuta 403 milionů eur pro Google ukazuje význam transparentnosti, zákonnosti a odpovědnosti při zpracování lokalizačních údajů podle GDPR.
Automatická prolongace nájmu bytu a spolubydlící bez souhlasu pronajímatele: dvě rizika, která se snadno sejdou
Nájemní smlouva na dobu určitou dává pronajímateli zdánlivě jednoduchou jistotu: zná datum, ke kterému má nájem skončit, a před jeho uplynutím se může rozhodnout, zda chce ve vztahu s nájemcem pokračovat. V praxi ale tuto kontrolu snadno oslabí dvě věci.
Od objednávky k odstoupení: tlačítková novela jako další krok k reálné ochraně spotřebitele
Od 1. ledna 2027 čeká tuzemské internetové obchodování další významná změna. Spotřebitel, který uzavřel smlouvu prostřednictvím online rozhraní a má právo od ní odstoupit, musí mít nově možnost učinit tak rovněž prostřednictvím snadno dostupného a jednoznačně označeného tlačítka či obdobného ovládacího prvku.
