Možnosti a limity trestní politiky v oblasti vězeňství

Pojďme se podívat do relativně trestněpoliticky „bezpečné“ oblasti vězeňství. Proč bezpečné? Je to nejenom tím, že ve vězení už jsou všichni na základě pravomocných rozsudků, a svůj trest si tam také odpykají, nedojde-li k nějaké z mimořádných okolností. Zdálo by se, že v této oblasti nemůžeme příliš o trestní politice hovořit. O co v oblasti vězeňství vlastně jde?

bývalá ministryně spravedlnosti
Foto: Shutterstock

Mohlo by se zdát, že vlastně nejde o nic, že můžeme pouze doufat, že ti, kteří mají na starosti odbornou práci s odsouzenými, s vězni, ji budou vykonávat co nejlépe. Doufat, že se jejich prací bude snižovat pravděpodobnost recidivy, posilovat bezpečnost našeho obyvatelstva a samozřejmě i snižovat finanční náklady na ty, kteří byli propuštěni, ale nenašli na pracovním trhu své uplatnění.

Není tomu tak. I v této oblasti můžeme demonstrovat vliv trestní politiky. Parametry trestní politiky jsou zde ale postaveny jinak. Co tedy ovlivňuje počet vězňů ve věznicích v každé zemi? Je to opravdu jen kriminalita, která buď stoupá, klesá, stagnuje? Rozhodně ne.

Ukazatelů je více, a mezi jeden z nejdůležitějších patří legislativa. V našem případě sehrála velmi významnou roli poté, co byl přijat nový trestní zákoník, který jiným způsobem upravil nejfrekventovanější trestné činy, např. krádež, ale i další. Dále jsou to amnestijní rozhodnutí, a jedno z nich opět sehrálo klíčovou roli - amnestijní rozhodnutí z 1. ledna 2013. Dále je to aplikační praxe. Výzkumy ukazují, že po proškolení určité problematiky dochází velmi často i ke změně rozhodovací praxe, např. využívání určitých typů trestních sankcí, jak alternativních, tak nepodmíněných, záleží často na tom, jakými kurzy procházejí ti, kteří tyto sankce ukládají. Totéž platí i o pracovnících, kteří působí v oblasti vězeňství. Například bylo zjištěno, že postoje a mínění těch, kteří prošli kurzy zaměřenými na oblast kriminologických teorií, se mění ve prospěch vyššího hodnocení významu výchovných programů oproti postupům zaměřeným výhradně na dodržování bezpečnostních standardů. A konečně, dalším z ukazatelů je pochopitelně i to, jaká je skutečná délka vykonaného trestu, to znamená, do jaké míry je využíván institut podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, resp. předčasného podmíněného propuštění. V tomto ohledu může Česká republika sloužit jako příklad nejednotné, tzn. značně individualisticky chápané praxe při rozhodování o podmíněném propouštění z výkonu trestu, kde jsou zaznamenány značné regionální rozdíly v praxi konkrétních trestních soudů, které o takovém propuštění rozhodují. Někteří odsouzení si i proto přejí být umístěni v konkrétních věznicích bez ohledu na stupeň ostrahy, tzn. intenzitu kontroly a bezpečnostního režimu, protože dobře vědí, že se z hlediska faktické délky vykonávaného trestu  taková „výhodná“ věznice nachází v obvodu soudu, který rozhoduje o žádostech o podmíněné propuštění výrazně liberálněji, než soud v obvodu jiné, tedy z tohoto pohledu „méně výhodné“ věznice. I to lze označit za parametry trestní politiky, které nepřímo ovlivňují stav našeho vězeňství.

Stav českého vězeňství

Jaký je tedy aktuální stav českého vězeňství? V blízké budoucnosti zřejmě budeme stále častěji konfrontováni zneklidňujícími zprávami o tom, jak rychle a stále roste počet vězňů, včetně závěru, že se pomalu ale jistě blížíme ke stavu, který tu byl před vyhlášením velké amnestie presidenta Klause, kdy věznice doslova „praskaly ve švech“.

I proto, po svém nástupu do funkce ministryně spravedlnosti, jsem věnovala této problematice značnou pozornost. Kromě narůstajícího počtu vězňů to byla i zjištění, která tvořila obsah materiálu zpracovaného na Generálním ředitelství Vězeňské služby nazvaného „Východiska a záměry nové koncepce vězeňství v České republice“, která byla schválena v létě loňského roku, kde se píše, že cca od roku 2005 se "začaly značně negativně v oblasti vězeňství projevovat některé nežádoucí jevy, a to především zasahování do ekonomické sféry vězeňství. Výsledkem byla úplná či částečná ztráta kontroly nad strategickými oblastmi řízení vězeňství, a to zejména v souvislosti s lukrativními oblastmi veřejných zakázek a informačních technologií, ale také v oblasti obsazování klíčových pozic v systému řízení organizace. To v konečném důsledku vytvářelo podmínky pro vznik korupce, klientelismu a nepotismu." Některé závěry provedených kontrol byly natolik závažné, že byly předány k prošetření Generální inspekci bezpečnostních sborů, a došlo také k rozsáhlým personálním změnám.

České vězeňství, které by se mělo starat o efektivitu zacházení s odsouzenými k nepodmíněným trestům, se tak skutečně v současné době nachází na pomyslném rozcestí, a je na místě položit si otázku, jakými cestami se má dále ubírat. V „Koncepci vězeňství do roku 2025“, která byla zpracována  VS ČR na jaře t.r. se uvádí, že Vězeňská služba se potýká s řadou problémů, jejichž řešení často přesahuje rámec jejích kompetencí a možností. Těžiště koncepce tkví v odborném zacházení a na tuto problematiku navazujících oblastí. Úkoly, které musí řešit Vězeňská služba, skutečně přesahují její úzké kompetence zacházení s těmi, kteří jsou ve výkonu trestu odnětí svobody. Jde zejména o návazné působení a propojení na Probační a mediační službu a další organizace působící v oblasti práce s propuštěnými z výkonu trestu odnětí svobody.

Domnívám se však, že stále přetrvává názor, že účinnost zacházení s vězni je přímo úměrná recidivě těch, kteří prošli výkonem trestu odnětí svobody, aniž by byl k dispozici relevantní, penologicky orientovaný výzkum, zda jiné, alternativní tresty negenerují podobné výsledky, tj. analogickou recidivu jako kratší nepodmíněné tresty.

Trestněprávní aspekty ovlivňující vězeňskou populaci

Nejběžnějším ukazatelem míry punitivity v různých zemích slouží tradičně počty vězňů v přepočtu na 100 000 obyvatel (tzv. index, popř. koeficient vyjadřující přesněji než absolutní čísla intenzitu trestní represe v dané lokalitě).

Z tohoto zorného úhlu zaujímají v našem kulturně geopolitickém prostředí dlouhodobě prvé místo na pomyslném žebříčku takového srovnávání Spojené státy americké (707 vězňů na 100000 obyvatel v roce 2012). Pomineme-li  Rusko a některé další postsovětské republiky (jako např. Bělorusko, Litva či Lotyško), které se výrazně odlišují od trendů registrovaných v převážné většině evropských zemí, vidíme, že koeficientu do 150 vězňů na 100 000 obyvatel, který je obecně vnímán jako jeden z ukazatelů trestní politiky preferující jiné než institucionální formy zacházení, se blíží, resp. jej dosahují, především západoevropské země, z nichž skandinávské země vykazují tradičně nejnižší indexy vězněných osob, a nejvíce se jí vzdalují  východoevropské a středoevropské země jako je Estonsko, Polsko, Česká republika, Slovensko aj.[1] Slovinsko je v tomto směru světlou výjimkou.

Je však tento ukazatel - vězeňský index - skutečně spolehlivým vodítkem pro závěr, že je ta či ona země více či méně punitivní?

Na příkladu praktického uplatňování nového trestního zákoníku z roku 2009, který deklaroval depenalizaci sankční politiky ve prospěch uplatňování mírnějších alternativ trestních sankcí oproti nepodmíněným trestům, můžeme demonstrovat nechtěný nežádoucí účinek dobře míněné reformy, kdy odlišným vymezením skutkových podstat některých velmi frekventovaných trestných činů, resp. i zpřísněním trestních sazeb jejich základních skutkových podstat  (zanedbání povinné výživy, maření výkonu úředního rozhodnutí) či zpřísněním trestání recidivy u krádeže, došlo k výraznějšímu nárůstu nepodmíněných trestů odnětí svobody, a to zejména  v trvání od 1 roku do 5 let. K výrazné změně v ukládání nepodmíněného trestu odnětí svobody došlo pak v roce 2013, kdy jeho podíl klesl na pouhých 11%.[2] Jedním z hlavních důvodů byl patrně vliv novelizace trestního zákoníku z roku 2012 (zákon č. 390/2012 Sb.), která vrátila trestněprávní úpravu frekventovaných přečinů zanedbání povinné výživy a maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání do podoby obdobné té, jakou znal trestní zákon z roku 1961, tzn. ve svých důsledcích provedla částečnou dekriminalizaci a depenalizaci této méně závažné kriminality.[3]

Z hlediska struktury jednotlivých trestů došlo v roce 2013 k výraznému nárůstu počtu ukládaných podmíněných trestů odnětí svobody z přibližně 60 % v roce 2012 na 70 % v roce 2013. V tomto směru se změnila i trestní politika aplikační praxe.

Na nárůst podmíněných odsouzení upozorňují i dílčí výsledky projektu „Model predikující vývoj počtu vězňů.[4] Autor poukazuje především na skutečnost, že amnestie z 1. 1. 2013 prominula odsouzeným nepodmíněné tresty odnětí svobody do jednoho roku (u 18627 osob), podmíněně odložené tresty odnětí svobody do dvou let (u 80 630 osob) a obecně prospěšné práce (u 9660 osob), přičemž tyto tresty byly zároveň zahlazeny. Soudy tak v případě nové trestné činnosti amnestovaných k takové „faktické“ kriminální minulosti odsuzovaných osob nemohou přihlížet, což dle autora vede pravděpodobně k tomu, že části recidivistů, kterým by jinak soudy uložily nepodmíněné tresty, jsou ukládány tresty mírnější, nespojené s odnětím svobody. Tyto „ vedlejší efekty“ amnestie ovšem  nejsou podle těchto  odhadů trvalého rázu, protože amnestovaní pachatelé - recidivisté časem „nasbírají“ nová odsouzení, která již budou muset trestní soudy ve své, v tomto smyslu logicky přísnější, sankční politice zohlednit.

Závěrem

Bude na dalším výzkumu, aby ověřil validitu těchto závěrů a prokázal jejich platnost i pro budoucí odhad vývoje počtu osob odsuzovaných k nepodmíněným trestům odnětí svobody. V každém případě je však možné dovodit, že na poklesu ukládaných nepodmíněných trestů a na počtu vězněných osob se v České republice v období posledních let podílí více faktorů současně (novelizace trestního zákoníku, amnestie, aktuální způsoby rozhodování soudů v případech, kde je možné rozhodnout trestním příkazem), přičemž míru jejich významu nelze bez další statistické analýzy, resp. penologicky zaměřeného výzkumu, nyní kvalifikovaně stanovit. Penologický výzkum však zatím není ani personálně, ani institucionálně v České republice zajištěn. Aby mohl nabídnout objektivní, nestranné poznatky, měl by být umístěn mimo resort spravedlnosti a už vůbec mimo Vězeňskou službu, nejlépe na akademickém pracovišti. Je to však reálný požadavek nebo zde jde  pouze o zbožné přání, které nenajde v současné trestněpolitické konstelaci svého vyslyšení? Obávám se, že druhá alternativa je blíže pravdě.  

Ze zahraničních výzkumů, poznatků z praxe i teorie víme, že cest vedoucích k docílení nízkého počtu vězňů a současně i k omezení rizika jejich recidivy po propuštění z výkonu trestu, je mnoho a málokterou z nich lze předem zavrhnout. V každém případě je však zřejmé, že ani časté novelizace trestních norem, ani dubiózní prezidentské amnestie vězeňskou populaci dlouhodoběji nesníží. Vsadit vše na elektronické monitorovací systémy a/nebo na privatizaci vězeňství samo o sobě rovněž nenabízí spolehlivou metodu vedoucí k „úspěchu“ v penologickém smyslu slova. Mám proto za to, že jedině pečlivá příprava komplexní reformy trestní politiky, zahrnující i oblast vězeňství, skýtá dostatečně spolehlivou záruku trvalejšího a příznivějšího ovlivňování vězeňské populace žádoucím směrem, a to jak kvalitativně, tak kvantitativně.


[1] Highest to Lowest – Prison Population rate. [online] International Centre of Prison Studies [2014-11-09] http://www.prisonstudies.org/highest-to-lowest/prison_population_rate?field_region_taxonomy_tid=All&=Apply

[2] Zdroj: Statistické přehledy o pravomocně vyřízených osobách podle soudů (odsouzených +vyřízených jinak) 2013 Ministerstvo spravedlnosti  ČR

[3] Válková, H., Hulmáková, J. České vězeňství na rozcestí. Praha: Policejní akademie, 2014

[4] Dušek, L. Jak amnestie změnila trestní politiku. Jiné právo. Online 6.11.2014 


Kongres Právní prostor 2015

Ve dnech 21. a 22. dubna 2015 se v Seči u Chrudimi konal již 5. ročník odborného kongresu Právní prostor. Záštitu nad letošním ročníkem převzali Ministerstvo spravedlnosti ČR, Ministerstvo vnitra ČR, Soudcovská unie ČR a Svaz průmyslu a dopravy ČR

Více informací o kongresu naleznete na http://www.kongrespravniprostor.cz/    

Hodnocení článku
0%
Pro hodnocení článku musíte být přihlášen/a

Diskuze k článku ()

Pro přidání komentáře musíte být přihlášen/a

Související články

Další články